Sklo je pro designérku Lenku Holubcovou živým materiálem, který si i po generacích pokusů zachovává vlastní vůli a nevyzpytatelnost. Ve své tvorbě propojuje inspiraci přírodou s funkčním designem a hledá nové možnosti, jak tradiční materiál využít v každodenním životě. Co ji na práci se sklem fascinuje? Proč nemusí být nečekaný výsledek chybou? A proč bychom měli být na české sklářství více hrdí?
Ke sklu jste se dostala už na sklářské škole v Železném Brodě. Pamatujete si, kdy vás tenhle materiál začal opravdu zajímat a kdy jste si řekla, že se mu chcete věnovat i do budoucna?
Bylo to v průběhu studia na střední škole, kde jsem měla možnost se se sklem více seznámit, poznat jeho vlastnosti a různé možnosti zpracování. Ve čtvrťáku jsem věděla, že chci v práci se sklem pokračovat na vysoké škole. Nastoupila jsem tedy do ateliéru Sklo, vedeného Marcelem Mochalem, na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem.
Sklo popisujete jako materiál s osobitým charakterem a velkou dávkou nevyzpytatelnosti. Co vás na jeho nepředvídatelnosti přitahuje a naučila vás práce s ním přijímat také věci, které nemůžete mít plně pod kontrolou?
U skla si nikdy nemohu být jistá, jak bude výsledek vypadat. Záleží na mnoha faktorech, některé se nedají jednoduše ovlivnit a někdy materiál reaguje jinak, než bychom očekávali. Člověk se tak musí naučit jeho vlastnosti respektovat a pracovat s nimi, ne proti nim.
Práce se sklem mě naučila, že ne všechno se dá naplánovat do posledního detailu. Kombinace přípravy a určité míry otevřenosti vůči výsledku mě na práci se sklem baví. Někdy se totiž objeví něco, co by člověka při samotném navrhování vůbec nenapadlo, a může to produkt posunout zajímavým směrem.
Když o skle přemýšlíte jako o živém materiálu, co si pod tímto slovním spojením představujete? Je pro vás sklo spíše živým organismem, nebo hmotou, které se snažíte dát konkrétní podobu?
Pro mě je sklo spíše živým organismem s vlastním charakterem. Po mnoho generací se ho snažíme zkrotit a ono se nedá.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „RÁDI BYCHOM PŘENESLI ČESKÉ A SLOVENSKÉ ŘEMESLO DO DESTINACÍ, KDE JSOU ŘEMESLO A DESIGN CENĚNY,” ŘÍKÁ SHIRIN, ZAKLADATELKA CONCEPT STORU ARTISÈME
V přírodě najdeme spoustu tvarů a struktur, které se jen těžko napodobují. Když z nich čerpáte inspiraci, snažíte se zachytit to, co skutečně vidíte, nebo si motivy upravujete podle vlastní fantazie?
Záleží na typu projektu. Někdy se snažím napodobit tvar nebo texturu, jindy se jimi pouze inspiruji a přetvářím je. Příroda je pro mě především zdrojem podnětů než předlohou, kterou bych chtěla přesně kopírovat.
Dobrým příkladem je zavlažovací systém pro pokojové rostliny Wormeec. Jeho inspirací jsou žížaly. Zaujala mě jejich symbióza s rostlinami a jejich podélný tvar. Zároveň když se na výsledný produkt podíváte, neuvidíte přesnou kopii žížaly ze zahrádky. Vidíte její stylizaci.
Stává se vám, že výsledek nakonec vypadá úplně jinak, než jste původně zamýšlela? Jak v takových chvílích reagujete?
Ano, stalo se mi to několikrát. Důležité je nepanikařit a přistupovat k tomu s otevřenou hlavou. Pokud výsledek neodpovídá mé původní představě, nejdřív hledám důvod a zjišťuji, jestli se dá problém vyřešit, nebo jestli je potřeba změnit samotný návrh. Ne každá odchylka je nutně špatně a někdy naopak může návrhu pomoct.
Tady bych uvedla jako příklad set Binchi na filtrování vody pomocí binchotanové tyčinky. Původně jsem navrhla tvar, který se měl tvarovat z trubic z borosilikátového skla. Udělali jsme zkoušku ve sklárně a zjistili, že to příliš nefunguje a výroba je velmi náročná. Zkusila jsem tedy jinou variantu, vyrobila jsem si kovové formy a šla s nimi na huť. Díky tomu, že tvar nebyl rotační vznikl na povrchu krásný dekor připomínající kůru. Nakonec jeden neúspěch posunul produkt o další úroveň.
Věnujete se několika sklářským technikám, od tavené plastiky přes broušení až po práci s hutním sklem. Mění se podle zvolené techniky také váš způsob přemýšlení o výsledném díle?
Ano, mění. Každá technologie má svá pravidla a je důležité je při navrhování zohlednit. U hutního skla musím například počítat s tím, že je na práci omezený čas a materiál rychle tuhne. U broušení je naopak možné postupovat mnohem přesněji a vytvářet ostré hrany. Zvolená technologie zároveň ovlivňuje i výsledné vlastnosti a cenu produktu.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Z KOVADLINY NA TIKTOK: RENESANCE ŘEMESEL V DOBĚ UMĚLÉ INTELIGENCE
Je pro vás samotný proces výroby stejně důležitý jako výsledný objekt, i když divák nakonec uvidí pouze jeho konečnou podobu?
Ano, je důležitý. Do jisté míry ovlivňuje výslednou podobu produktu. Každý, kdo se do procesu nějak zapojí, přináší sem své zkušenosti a znalosti. Tím se produkt postupně vyvíjí a posouvá.
Zároveň se ho snažím pomocí sociálních sítí přiblížit i divákovi. Ale ten okamžik, když pod rukama mistrů sklářů začne vznikat můj produkt, je přenositelný.
Vaše tvorba se objevuje v nominacích i ve finále designérských soutěží. Co pro vás takové ocenění znamená? Dodává vám jistotu v tom, co děláte, nebo vás při tvorbě víc vede vlastní úsudek?
Každý takový úspěch je pro mě motivací a mám vždy velkou radost, když mohu svoji práci někde vystavit. Je to zpětná vazba, že moje práce dokáží zaujmout i někoho dalšího, a zároveň příležitost ukázat ji lidem, ke kterým bych se jinak třeba nedostala.
Sklo v sobě spojuje křehkost a odolnost, průhlednost i schopnost světlo různě lámat a zachycovat. Která z těchto vlastností je vám nejbližší a proč?
Poslední dobou pracuji často s jeho odolností. Řešila jsem produkty, které musely odolat dlouhodobému působení vody, hlíny a nebo vydržet dětské vášnivé stravování.
Baví mě hledat způsoby, jak využít sklo i v situacích, ve kterých bychom ho možná běžně nečekali. Často se na něj totiž nahlíží jako na křehký materiál, ale při správném návrhu a vhodně zvolené technologii může být velmi odolné a praktické.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „ŘEMESLU JE POTŘEBA VĚNOVAT 10 TISÍC HODIN, ABYCHOM BYLI ÚSPĚŠNÍ,“ ZASTÁVÁ BÁRA Z NIKOLAJKY
Co byste si přála, aby člověk při pohledu na vaše dílo cítil nebo si uvědomil? Je pro vás důležité, aby v něm divák rozpoznal původní záměr, nebo mu raději necháváte prostor pro vlastní interpretaci?
Přála bych si, aby produkt uživateli zlepšil den, ať už při pohledu na něj, nebo při samotném používání. Není pro mě důležité, aby divák hned rozpoznal můj původní záměr. Naopak mě baví, když lidé o produktech diskutují, přemýšlejí nad nimi a každý v nich najde něco trochu jiného.
Změnil se během let váš vztah ke sklu? Je něco, co vám na něm zpočátku vadilo nebo vás při práci trápilo, ale dnes to naopak považujete za jeho přednost?
Změnil se především můj způsob přemýšlení. Na střední škole jsem navrhovala spíše umělecké objekty a vázy. Během studia na vysoké škole se ale můj přístup postupně proměnil. Začala jsem si více všímat problémů kolem sebe a hledat způsoby, jak je prostřednictvím designu řešit.
Na střední škole mě asi nejvíc trápilo, když jsem musela jít na huť a nemohla si výrobek vytvarovat sama. Měla jsem pocit, že nad ním ztrácím kontrolu. Dnes spolupracuji s různými firmami a naopak vnímám jako výhodu, že se mohu spolehnout na zkušenosti mistrů sklářů. I když nemám výrobek fyzicky v rukou, dokážu díky technickým výkresům, 3D modelům a vizualizacím lépe komunikovat svou představu. Zároveň jsem se naučila mnohem více konzultovat návrhy přímo ve sklárně ještě před zahájením výroby. Díky tomu dnes výsledné produkty často mnohem lépe odpovídají původnímu záměru.
Je nějaká sklářská technika, kterou byste si chtěla vyzkoušet, ale zatím na ni nebyl čas nebo vhodná příležitost?
Ráda bych navrhla, a především dovedla do realizace produkt pro firmu, který by se vyráběl sériově strojní výrobou. Není to tedy přímo technika, ale zkušenost, kterou bych si chtěla vyzkoušet.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: ŽENY A SOUČASNÉ UMĚNÍ: TOTO JE 5 OBLÍBENÝCH PŘEDSTAVITELEK, KTERÉ BYSTE NEMĚLI PŘEHLÉDNOUT ANI VY
Vedle uměleckých objektů navrhujete také nápojové a čajové sety nebo svícny. Jak při jejich tvorbě hledáte rovnováhu mezi tím, aby dobře sloužily svému účelu, a tím, aby měly vlastní výtvarný charakter?
V posledních letech se často zabývám právě propojením praktičnosti a estetiky. Postupně jsem si vytvořila vlastní proces navrhování. Než začnu řešit samotný tvar, snažím se nejprve najít problém, který chci vyřešit. Následuje rešerše existujících řešení a jejich analýza. Teprve potom se pouštím do navrhování.
Snažím se hledat řešení, ve kterých se funkčnost přirozeně propojuje s výtvarnou stránkou produktu. U svícnu Cathedralis jsem se snažila přenést atmosféru z katedrály do podoby funkčního objektu. U vinné kolekce Wlnka zase deformace ve spodní části kalichu pomáhá vínu při rotaci lépe se rozlít po stěně, a tím se provzdušnit. Funkční prvek se tak zároveň stává charakteristickým detailem celého setu. Těší mě, když estetická stránka produktu nevzniká odděleně od jeho funkce, ale obě se navzájem doplňují.
Co byste si přála, aby lidé o skle pochopili, kdyby ho přestali vnímat pouze jako materiál pro výrobu nádob, dekorací a užitných předmětů?
Přála bych si, aby lidé byli více hrdí na české sklo a pochopili, jak významné místo má ve světě. Je to jeden z našich vývozních artiklů a české sklo se objevuje na světových výstavách, v luxusních hotelech, na soukromých jachtách i v tradičních výrobcích různých kultur. České skleněné korálky se například používají v Africe při výrobě tradiční bižuterie.
V České republice máme široké spektrum sklářských technologií a dlouhou tradici, na kterou můžeme navazovat. Byla bych ráda, kdybychom sklo nevnímali jen jako materiál na výrobu nádob a dekorací, ale také jako materiál s obrovskými možnostmi, který má stále co nabídnout. Nemusíme se omezovat na to, co už umíme a známe, ale můžeme hledat nové způsoby jeho využití a posouvat české sklářství dál.
Zdroje: Autorský rozhovor, instagramový profil Lenky Holubcové
$content$