Pokud ji sledujete na Instagramu, určitě víte, že se neustále usmívá a vytahuje z rukávu jeden knižní tip za druhým. Karolína Skácelová je prvotřídní knihomolka, která má na svém kontě již dvakrát 1. místo v soutěži Knižní blogger roku. Podělila se s námi nejenom o tipy na knížky a své blogové začátky. Jaká je česká knižní komunita? A co obnáší práce knižní markeťačky?
Kájo, na úvod musíme uvést, že jsi nejenom knižní blogerka, ale i influencerka a markeťačka, tudíž se úplně nabízí naše první otázka – pamatuješ si, která knížka tě ovlivnila natolik, že jsi čtení následně zcela propadla?
Konkrétní knihou to asi nebylo, ale zásadně mě ovlivnilo pravidelné navštěvování knihovny. Chodila jsem do ní od 10 let každé pondělí a pokaždé propadla všem novinkám, které tehdy “frčely”. Pro ukázku zmíním Klub záhad či příběhy z pera Jacquline Wilsonové (Projekt Loty je pro mě srdcovkou).
V knižním světě jsi známá jako Penny. Za vznikem tvé přezdívky se skrývá hezký příběh, který se nám velmi líbil, když jsme se ho dozvěděli. Mohla bys nám ho, prosím, pro naše čtenáře zopakovat?
Moc ráda! Na střední škole jsem měla úžasného rodilého mluvčího z Anglie, se kterým jsme měli jednou týdně konverzace v angličtině. Na každou hodinu jsme si připravili určitý úkol, který nám byl zadán. Na jednu z hodin jsme si měli připravit tzv. “fake indentity”, tedy smyšlenou osobnost, kterou jsme měli ostatním představit. Já si ale nebyla schopná nikoho vymyslet a pan učitel mi řekl: “Tak budeš Kájo třeba Penelope Jenkins.” Následující hodinu proběhla prezentace a pan učitel mi řekl: “Tak já ti budu říkat i nadále Penny, nevadí?” A mně to nevadilo. Pan učitel byl ten, kdo mi dodal kuráž a odvahu zkusit číst v angličtině, knihy jsme si potom i půjčovali, a jednoduše na něj nikdy nezapomenu. Proto jsem svůj profil pojmenovala právě jménem, které mi dal člověk, který mě ke čtení vedl.
Na Instagramu tedy vystupuješ pod přezdívkou @penny_and_books, tento název nesl i tvůj knižní blog, který ale bohužel skončil s ukončením činnosti stránky blog.cz v roce 2020. To je ohromná škoda, neboť ses na něm se svými čtenáři dělila o knižní recenze, a dokonce ses stala knižní blogerkou roku 2017 a 2018. Podělila by ses s námi o své blogerské začátky?
S blogem jsem začala před 5 lety. Měla jsem takové náročnější období v životě a hledala jsem časově náročnější koníček, díky kterému nebudu na nic myslet. No a jedna má kamarádka mi řekla, že když tolik čtu, tak proč své názory nesdílím, že by určitě někoho zajímaly. Moc velké šance jsem tomu nedávala a z každého fanouška jsem měla obrovskou radost.
Máš přehled o tom, kolik čtenářů tvůj knižní blog měl? Čemu podle svého názoru vděčíš za jeho úspěch?
Uf, to už asi z hlavy nevím. Ale když si článek přečetlo přes 100 lidí, tak jsem byla štěstím bez sebe! Ta stovka teď vzhledem k mému Instagramu asi nezní tak honosně, ale já byla vážně nadšená. (smích) Navíc jsem ani netušila, kolik fanoušků blogy mohou mít.
Nyní tvé knižní recenze vychází jak na tvém Instagramu, tak i na blogu knihkupectví Luxor. Používáš při psaní pro Luxor jiný styl psaní než na svém osobním blogu, nebo jsi zůstala věrná svému stylu?
Obecně tomu moc neříkám recenze, ale můj názor na knihy a mé dojmy z ní. Na mém Instagramu se soustředím hlavně na stories, protože si myslím, že emoce člověka dají nejlépe najevo to, jestli čtenáře kniha skutečně bavila. V mých příspěvcích potom jen “vypíchnu”, co ve stories o dané knize zaznělo. Takže ano, styl psaní se rozhodně liší. Píšu pro blog Luxoru a Literární kavárnu Knižní klubu a výjimečně do magazínu Page a vždy se snažím být formální, ale zároveň zmínit i mé pocity, zaměřuji se více na postavy a osobnost autora. Své psané recenze a svůj Instagram od sebe odlišuji.
Kdy sis uvědomila, že ses stala nedílnou součástí české knižní komunity a to, co tvoříš, inspiruje spoustu dalších lidí a, jednoduše řečeno, jsi knižní influencerka? Nastal u tebe nějaký moment takového uvědomění?
Nastal a řekla bych, že kdyby nebylo knižních akcí a veletrhů, tak by mi to nikdy nedošlo. Jak by taky mohlo, je to pro mě až moc k neuvěření. (smích) Uvědomění asi nastalo na jednom z veletrhů Svět knihy, kde za mnou chodili mí sledující a chtěli se se mnou pozdravit, vyfotit a poděkovat za to, co dělám. Byla jsem dojatá ještě asi měsíc poté. I kdybych inspirovala ke čtení jednoho jediného člověka, tak to stálo za to!
Tímto chci mým fanouškům z celého srdce poděkovat, protože bez nich bych tady nikdy nebyla.
Když člověk aktivně vystupuje v online světě, zákonitě se nevyhne kritice a negativním komentářům – máš nějaké nehezké zkušenosti? A pokud ano, jak ses s nimi vyrovnala?
Bohužel ano. Myslím si, že každý člověk, který působí na sociálních sítích, je má. Díky bohu jich ale nemám tolik a jsem za to moc ráda, protože jsem ten typ člověka, který si vše hrozně moc bere a je ze všeho špatný.
V minulosti se vše týkalo toho, kolik knih přečtu. Četla jsem v průměru 20-25 knih měsíčně, a i když jsem ve stories mluvila o každé přečtené knize, tak se vždy sešly zprávy typu “Haha, sis zapřeháněla, co?” nebo “To přece není reálné! Nelži nám!”. Tyto zprávy a komentáře mě strašně mrzely, protože jsem měla pocit, že na stories o každé knize mluvím natolik, že je jasné, že jsem ji přečíst musela.
Nyní už na čtení nemám tolik času jako při studiu a tyto zprávy téměř vymizely. Sem tam se ale vždy něco najde, nicméně za ty roky už se snažím si to tolik nebrat.
Myslíš si, že i v současné době se může člověk od nuly stát knižním blogerem? Pokud ano, co bys takovému jedinci poradila? Jak má začít?
Určitě. Samozřejmě to nebude tak snadná cesta jako před pár lety. To nás blogerů nebylo tolik a prosadit nebyl zas až tak těžký úkol. Troufám si ale říct, že pokud člověk dělá svůj profil trošku jinak, tak je jen otázka času, kdy se jeho příspěvky začnou sdílet a šířit. Sama mám ráda profily, kde jde vidět nadšení pro knihy a radost z nich. Jelikož sama točím mluvená stories, tak právě profily s nimi sleduji nejraději, baví mě totiž sledovat nadšení jiných.
Napadlo tě někdy, že se staneš influencerkou?
Rozhodně ne. Jsem člověk, který prostě miluje čtení a být influencer rozhodně nebyl můj sen.
Ovlivňuje tě nějak tvá úspěšnost a popularita v online světě i v reálném životě? Stává se ti, že tě lidé poznávají a oslovují na ulici?
Stává. Jako příklad mohu uvést dovolenou s mojí mamkou, která mi moc nevěřila v tom, že mě cizí lidé oslovují i v reálu. Když jsme ale zašly do jedné kavárny, tak mě obsluhující slečna jako první oslovila slovy “Jé, nejsi Penny and books?” a moje mamka jen zírala. (smích) Tímto moc zdravím servírku Peťu, se kterou jsem od té doby v kontaktu.
Je ti povědomý náš projekt BloggersRE? Zavítáš někdy na náš Instagram či web a pročteš si nějaké naše články?
Přiznám se, že dokud jsem nebyla oslovena na tento rozhovor, tak jsem projekt neznala. Nyní ale na web chodím pravidelně a pročítám si nové články.
Česká knižní komunita působí velmi vstřícně, přátelsky a i lidé, kteří tě sledují, ti nechávají milé komentáře a nechávají se tvým výběrem knih inspirovat. Přátelíš se s některými členy knižní komunity i v reálném životě?
Právě členové knižní komunity jsou mými nejbližšími přáteli. Zmíním určitě Markét (@mlovesreading), Kristi (@kristicte) nebo Sabču (@kniznipristaviste). Je jich ale mnohem víc a já jsem za každého knižního kamaráda moc ráda.
Již několik let žiješ v Praze, letos jsi úspěšně složila státnice a začala jsi pracovat na plný úvazek. Přijmi ještě takhle opožděně naše gratulace! Pocítila jsi nějakou změnu při přechodu ze studentského života na ten čistě pracovní?
Moc děkuju! Upřímně jsem moc velkou změnu nepocítila. Od 15 let jsem vždy měla alespoň brigádu a poslední ročník vysoké jsem docházela do kanceláře na poloviční úvazek, a když toho bylo hodně, tak jsem pracovala i celý týden. Proto jsem nějakou větší změnu nezaznamenala.
Dalo by se říci, že tvá práce knižní markeťačky je splněním snu nejednoho knihomola. Je možné se k takové práci dostat i bez vzdělání v oblasti marketingu? Zkrátka, může se knižním markeťákem stát i člověk, který miluje knížky, má přehled o tom, co se právě děje na knižní scéně, ale nemá odborné vzdělání?
No já jsem trošku hybrid v tomhle, se přiznám. Mám vystudované účetnictví, ale mezi povinné předměty na VŠE patří i marketing, takže nějaké vzdělání v této oblasti mám. Myslím si ale, že šanci pro tuto profesi má každý s vysokoškolským vzděláním a znalostí knižního trhu. Vyloženě vystudování oboru marketingu nutné za mě není.
Už jsi zmínila, že na svém instagramovém profilu každý měsíc zveřejňuješ fotografie všech knížek, které jsi za předchozí měsíc přečetla. Jejich počet už není tak velký jako dřív, přesto jde málokdy o méně než deset knih. Člověk může mít pořád pocit, že tvůj měsíc má daleko více hodin než měsíc ostatních smrtelníků. Dovol nám se tě tedy zeptat – jak to děláš? V čem spočívá to tajemství? A měla bys pro naše čtenáře nějaký tip, jak si najít více času na čtení?
A je to tady. (smích) Myslím si, že kolem 10 knih čte už každý druhý bloger a že někdo, kdo přečte 3 knihy měsíčně, nemá moc k čemu to, co přečetl, přirovnat, jelikož nemá tolik načteno. Ale i tak je mi člověk třeba sympatický a dám na něj, je to hrozně individuální. Samozřejmě každý má ale jiné časové možnosti, měřítka a každý čteme tolik, kolik nás baví. Nicméně je třeba se vždy podívat, jaký typ literatury člověk čte. Pokud za měsíc mám 6 knih z žánru young adult, který čtu na odpočinek a který mi nezabere tolik času jako čtení například Odeonky, tak můj počet přečtených knih roste.
Ale abych se dostala k otázce, tak možná někoho zklamu, ale kouzlo je v tom, že kromě čtení se věnuji jen práci a aktuálně štěňátku. Takže pokud mám náladu, tak mohu “pročíst” celý víkend i každý večer, nejsem ničím limitovaná, a to se už na přečtených knihách promítne. Je to na každém čtenáři, kolik času si pro čtení vyhradí a jak si vše nastaví, aby ho koníček bavil. Je třeba cyklista, kterému stačí ujet 15 km a je spokojený, a pak je cyklista, který vždy ujede alespoň 60 km, jinak za něj trasa nemá smysl. Oba dva to ale baví úplně stejně.
Mnohdy se setkávám s tím, že mi sledující píšou, že mi závidí… Já si ale zase řeknu, že já jim mohu závidět, co já vím… třeba že nebydlí sami a mají jiné vyžití. Můj benefit je určitě v tom, že díky tomu, že toho přečtu tolik, mohu svým sledujícím každý příběh srovnat a vybrat za sebe opravdu jen ty top, který by měli zkusit, pokud mají rádi podobné knihy jako já.
Ani recept na to, že čtu rychleji, než jiní není. Holt čtu pořád už od 10 let a nějak to vzniklo. Tímto vším jsem chtěla říct hlavně jediné – čtení je koníček a každý si může číst co chce a kolik chce, je to naprosto v pořádku. Není třeba se měřit podle kupiček přečtených knih nebo žánru, který kdo čte. Hlavní je přece zážitek.
Jelikož jsi již přečetla neuvěřitelné množství knih, je nějaká, která je tvá nejoblíbenější?
Jednu říci nedokážu, ale pár srdcovek mám – Zlodějka knih, Malý život, The Seven Husbands of Evelyn Hugo a Na smrt. Z klasiky je to Babička a Anna Karenina.
Stalo se ti někdy, že ses na nějakou knížku těšila, ale ve finále tě zklamala?
Samozřejmě, v jednom kuse. Hodně mě ovlivňují recenze ze zahraničí a každý jsme jiní a někdy to holt nevyjde. Namátkou zmíním za letošek Barvy loučení, Vlčí ostrov nebo Příběhy naděje.
Mohla by ses s námi na závěr podělit o nějaké knížky tipy? Knížky, na které se ty sama těšíš, i nějaké klasiky, které by si podle tvého názoru měl každý přečíst?
Klasika, kterou by si každý měl přečíst, je podle mě Kytice a Babička. Knižní tip… Tak to bude Sběratelka sirotků, kterou jsem dočetla asi před 10 dny a pořád na ni myslím.
$content$