V roce 2017 se dostala do TOP 10 ankety Czech Beauty Blogger a roku 2019 se stala vítězkou 1. místa Czech Beautyblog. Osmadvacetiletou maminku dvou dětí, která v online světě vystupuje jako Lucie Wink, sledují pro její tvorbu zaměřenou na kosmetiku tisíce lidí. Kdy a proč se Lucie rozhodla začít blogovat? Považuje se za profesionálku a je “full-time” blogerkou? Jak se dá online tvorba skloubit s výchovou dvou malých dětí a udržením soukromí? A co vše nám Lucie prozradila o své lásce ke kosmetice?
Luci, kdy a jak začala tvá láska ke kosmetice?
Někdy okolo patnácti let. Hodně se pak prohloubila okolo osmnácti. Fascinovalo mě, jak se člověk může změnit, jak se mu může zvednout sebevědomí, jak se prostě celkově může cítit lépe a stačí mu k tomu pár produktů.
Od roku 2016 se o tuto svou lásku dělíš se světem. Jak vznikla myšlenka založit si blog, jeho obsah provázat i s Instagramem,..?
Sledovala, a hlavně tedy četla, jsem všechny své oblíbené blogerky, které recenzovaly kosmetiku, a doma jsem toho, i díky nim, měla tolik, že jsem si časem začala říkat, že bych to chtěla zkusit taky. Podělit se o to, co sedí mně, jaké jsou moje zkušenosti a co mám ráda. A taky jsem, přiznám se, trochu toužila po tom být známá a uznávaná blogerka. (smích) Prostě mě holky blogerky, se kterými se teď už pravidelně bavím, nadchly pro věc.
Od roku 2017 se přes rok a půl tvé blogové příspěvky objevovaly také na našem webu. Jak jsi objevila BloggersRE, jak jsi náš projekt tehdy vnímala a jak jej vnímáš dnes? Myslíš, že v dnešní době, kdy je online tvůrců opravdu spousta, je důležitá existence iniciativy, která se snaží podporovat, propojovat či edukovat?
Myslím, že jsem nenašla já vás, ale vy mě. Dali jste mi vědět do zpráv, což je podle mě jen dobře, že vaše platforma vznikla a jestli bych se nechtěla zapojit. Už i v době vzniku BloggersRE toho bylo všude moc a dobré projekty se mohou ztratit, tak je potřeba je podpořit a zviditelnit. Což platí oběma směry. Myslím, že je velmi důležité podporovat kvalitní projekty, i třeba začínající blogery, které dnes už jinak nemají moc šanci.
Musíme smeknout před tím, na jaké úrovni jsi dokázala začít – tvé fotky i texty by ti mohla leckterá začínající blogerka závidět. Šla jsi do toho všeho s tím, že chceš být profesionál? Jak vnímáš svůj vývoj, co se technické stránky věci týče?
Já se popravdě za profesionála nepovažuji ani dnes. Blog, Instagram ani YouTube mě neživí, to bych se musela snažit o hodně víc a často bych musela přijímat spolupráce, které by mě třeba nebavily. Myslím, že ta “profesionalita” je spíš moje povaha. Když něco dělám, neumím to udělat napůl, jdu do všeho vždy na sto procent a velmi pečlivě. Čímž navážu na můj vývoj – teď zpětně mi ty moje první články rozhodně profesionální nepřijdou, naopak. Což je ovšem dobře, protože to znamená, že jsem se posunula a můžu s jistotou říct, že můj obsah na blogu i YouTube se snažím dělat opravdu kvalitní a hlavně, aby měl přidanou hodnotu a hodnotný obsah.
Dnes už nicméně profesionálkou nepochybně jsi. Považuješ se za full-time blogerku? A jak bys takové „povolání blogerka“ popsala někomu, kdo si pod ním neumí moc představit?
Jak jsem zmínila nahoře, full-time blogerka je podle mě někdo, kdo se blogem živí, což já nejsem. Jsem za to i svým způsobem ráda, protože blog a YouTube jsou moje zábava a takhle si nemusím dělat tolik starostí s čísly a spolupracemi, jako kdyby na tom záviselo zaplacení nájmu a nákup jídla pro rodinu. Vždycky jsem ovšem bojovala za změnu vnímání téhle práce, protože to práce je.
Nevidím rozdíl, když někdo sedí osm hodinu v officu, když jde fotograf fotit svatbu, nebo když jde moderátor na pár hodin do rádia – kvalitní a dobré blogerky, a blogeři samozřejmě, tráví obsahem na svoje sítě stejně času, jako kdokoliv v jakékoliv jiné práci. S tím, že toho často musí umět mnohem víc – od kreativy, kdy musí vymyslet, co bude točit za video nebo fotit za fotky, přes střih a edit, což je podle mě nejvíc časově náročná část, po samotné sociální sítě a promo sebe sama, svého contentu a nikdy nekončící odpovídání na dotazy a komentáře, kterých je třeba v mém případě určitě ke stovce denně. Shrnula bych to, že blogerka je vlastně taková holka pro všechno a zastává minimálně čtyři různé pracovní pozice.
Před rokem jsi k blogu a Instagramu přidala také YouTube kanál. Která platforma tě momentálně baví nejvíce a ve které vidíš největší potenciál?
Nejvíc mě stále baví Instagram. Miluju krásné fotky, ale YouTube má také svoje plusy, můžu si s lidmi popovídat skoro face to face a vidí všechny produkty, které recenzuji, hezky naživo. A hlavně, vidí moje reakce a jak moc kosmetiku miluju.
Se svou tvorbou jsi začínala v době, kdy jsi měla doma maličkého synka Alexe, dnes máš doma děti dvě – k Alexovi přibyla dnes už víc než tříletá Elen. Jak se dá online tvorba skloubit s výchovou malých dětí?
Velmi těžko. Nemůžu se blogování věnovat na full-time, protože to prostě nejde – nebo to neumím skloubit. Ono je to i tím, že jsem měla děti hodně malé. Když se nad tím zamyslíte, kolik znáte youtuberek, které mají miminko a točí dvakrát do týdne nové video? Všechny se chceme věnovat hlavně dětem a na ostatní věci není čas. Možná až moje děti povyrostou, začnu se za full-time blogerku považovat. I když, to všem jsem si myslela, že bude, až budou chodit do školky, jenže teď nedělám skoro nic jiného, než že s nimi jezdím tam a zpátky. (smích)
Nejsi mama blogerkou, přesto se tvé děti v některých tvých příspěvcích občas objeví – jak moc jsi řešila a řešíš, kolik toho o nich budeš sdílet?
V příspěvcích se objevují jen velmi zřídka, vlastně skoro vůbec, když se kouknu na svůj Instagram, a je to zejména proto, že se chci věnovat kosmetice. Blog jsem si založila, abych si svým způsobem oddechla od těch svých mimin. Sdílím o nich jen to, o čem si myslím, že je neškodné, že se za to nebudou muset v dospívání stydět – fotky, které bych ukázala komukoliv na ulici… Věřím, že k tomu mám zdravý a střízlivý přístup. Navíc taky úplně nesouhlasím s tím, když se děti využívají jako reklamní nástroj. Vůbec si ale nemyslím, že to všechny mama blogerky dělají špatně, to určitě ne, ale na pár zvláštních profilů už jsem taky narazila…
Myslíš, že lze být úspěšnou na sociálních sítích, a přitom nesdílet vůbec nic ze svého soukromí?
To bohužel určitě nejde, minimálně tedy ne v rovině “být úspěšnou blogerkou”. Taky záleží, co kdo považuje za soukromí. Pokud jsou to třeba finance, velké insta téma, nemusíte nutně natáčet, že máte chřipku, ale tím, že se budete každý den fotit ve first class, kus svého soukromí ukazujete. Soudím podle svého vlastního Instagramu a zkušeností holek blogerek, se kterými si na Instagramu povídám – největší dosahy má obsah a našimi dětmi, s našimi chlapy, z našich bytů…
Než jsi měla děti, pracovala jsi v nakladatelství, kde ses věnovala marketingu i sociálním sítím. Vnímáš tuto zkušenost jako něco, co ti v tvé tvorbě následně pomohlo? Pokud ano, jak?
Upřímně ani ne. To byl úplně jiný typ práce a obsahu a víc jsem pracovala s čísly a náklady než na sociálních sítích.
Chtěla by ses ještě někdy vrátit k práci, kde nejsi sama sobě šéfem? Jaké výhody, a naopak nevýhody spatřuješ v pozici full-time blogerky oproti „klasickým zaměstnáním“?
Já doufám, že nebudu muset. (smích) Ale manžel mi už nabídl, že můžu jít pracovat k němu, takže svým způsobem bych šéfa měla. Být blogerkou je krásná práce a považuji ji za klasické zaměstnání, stejně třeba jako práci grafika, asistentky, nebo právě někoho, kdo spravuje sociální sítě. Ne, vážně, jaký je v tom rozdíl? Proto bychom se měli zbavit toho rozdělení na “práci blogerky” a “klasickou práci”. Výhody a nevýhody jsou úplně stejné jako u OSVČ versus zaměstnanec. Musíte být sám sobě šéfem, což je někdy velmi těžké, musíte sami získat a vybrat si práci a kolik budete mít peněz, záleží na tom, jak budete šikovní, jaké budete mít štěstí a jak moc budete pracovat.
Pojďme se vrátit zpátky ke kosmetice. Při procházení tvého Instagramu jsme zjistili, že tvá kosmetická sbírka byla rozsáhlá už před lety – jak rozsáhlá je dnes?
Je to tak. Já jsem si blog založila v době, možná i právě proto, kdy jsem kosmetiky měla tolik, že by se nemusela stydět ani žádná letitá blogerka. Kosmetiky jsem si vždycky kupovala hodně a dělám to tak doteď, takže jsem si prošla fází, kdy jsem toho měla šíleně moc, protože mi začaly chodit PR produkty, a teď jsem ve fázi pravidelného třídění, abych se z toho nezbláznila. Takže, mám toho asi víc než před lety, ale ne o moc. Spíš dražší a hezčí věci.
Jak často ti doma přibude nějaký nový produkt a kolik z toho díky PR balíčkům?
Teď je to tak 60:40, kdy těch čtyřicet procent jsem si sama koupila. Chci si kupovat věci i sama, aby moje recenze byly pořád věrohodné. Taky když mi dojde oblíbený produkt, je mi hloupé si o něj značce napsat. I teď po letech to nedělám, i když mi to značky samy nabízí, že můžu.
Určitě to všechno nemůžeš zvládnout sama spotřebovat. Jak moc řešíš datum expirace kosmetiky a jak nakládáš s produkty, o kterých víš, že je nevyužiješ?
Naučila jsem se systém, že produkt ukážu někde online – ve smyslu tahle značka má tuhle novinku a pak se rozhodnu, jestli ho chci zkoušet, nebo ne. Pokud ne, pošlu ho dál – giveaways, na dobrou věc, kamarádky… A to, co si nechám, recenzuji a ukazuji víc. Vždy několikrát do roka třídím dál, zase rozdávám, případně vyhazuji a hlavně dezinfikuji! Co změní barvu, texturu nebo vůni, jde pryč. Produkty jako linky, řasenky, oční krémy a tak dále mám doma zhruba tak dlouho, jak je uvedeno na obalu v piktogramu otevřené krabičky.
Které značky jsou tvé úplně nejoblíbenější a jaké konkrétní produkty jsou tvé „must have“, na které nedáš dopustit?
To je snad ta nejtěžší otázka. To se mě takhle nemůžete ptát, když víte, kolik toho doma mám! (smích) Miluju Dior, Tom Ford, Natasha Denona, Hourglass, Estée Lauder a ze skincare značek třeba Sunday Riley, Clarins, By Terry, Medik8… Je toho tolik! (smích) Z konkrétních produktů teď miluju oční stíny Marc Jacobs nebo Natasha Denona, rozjasňující pudry Hourglass, lesky na rty Lip Maximizer od Dior, úplně jsem se teď v zimě zbláznila do vůně Metalique od Toma Forda a k vánočnímu stromku jsem se navoněla mojí milovanou pohádkovou vůní Orange Bitters od Jo Malone.
Myslíš, že kosmetika z drogérie se nemůže rovnat dražším značkám? Jak to máš se vztahem kvantita-kvalita?
Myslím, že je na každém z nás, kolik peněz chce za kosmetiku utratit. Vždycky jsem zdůrazňovala, že je to každého věc a je v pořádku, když si někdo nechce nebo nemůže koupit věc za několik tisíc. Nicméně, abych byla upřímná, třeba o skincare z drogerie mám určité pochyby. Neříkám, že se tam nedá najít kvalitní produkt, ale budete, podle mého názoru, muset o chvíli déle hledat, než když si vyberete třeba nějakou dermo kosmetickou značku.
A co se týče kvantita versus kvalita, to je vlastně můj hlavní “problém”. Velmi často slyším někoho říkat: “To je drahé, na to nemám,” a zní to vyčítavě vůči mně, ale pak vidím, že má dotyčný dvacet paletek z drogerie, dvacet rtěnek z drogerie… Takže o ty peníze ve výsledku vlastně nejde, jde o to, že někdo chce mít sbírku jako blogerka – ale to prostě není reálné, když vám domů nechodí tolik PR balíčků jako nám. Právě proto velmi často ve videích opakuji, že nic z toho, co ukazuji, není opravdu potřeba a že rozhodně nemusí mít všichni všechno.
Byť se držíš tématu „krása“, kosmetiku občas opustíš a se svými sledujícími sdílíš i něco jiného – otevřela jsi například téma abdominoplastika. Je pro tebe důležité, aby se témata, která jsou osobnější, nicméně mohou druhým pomoct, na sociálních sítích otevírala? Jak těžké pro tebe osobně bylo něco takového sdílet?
Rozhodně ano a ano! Hrozně jsem se bála, a nakonec to byl to nejlepší, co jsem mohla udělat. Během toho roku “po” mi přišly stovky zpráv od žen a hlavně maminek, že jsem jim dodala a dodávám sílu, naději, že se díky mně rozhodly něco dělat… Nic hezčího jsem ve svém online působení nezažila. Byla to obrovská motivace i pro mě osobně, a i když jsem se na začátku šíleně bála a styděla, chtěla jsem pomoct těm, kteří se třeba mohou cítit tak jako já. A myslím, že se mi to povedlo.
Kam bys svou tvorbu ráda směřovala dál? Máš stanoveny nějaké milníky a cíle? Jsou pro tebe takovými pomyslnými milníky kupříkladu počty sledujících a čtenářů?
Chtěla bych se určitě posunout dál, hlavně kvalitou fotek a videí, a dál bych chtěla přinášet recenze, které lidem pomohou se rozhodnout a případně ušetřit. Asi stejně jako všichni, kdo se rozhodli působit online, bych i já chtěla růst co se čísel týče, ale právě proto, že na to nemám tolik času, kolik bych chtěla, na to nijak netlačím. Ale kdybych nějaké číslo měla uvést, tak 10 tisíc na YouTube a 20 tisíc na Instagramu by bylo super. Takové pěkné kulaté a byla bych spokojená.
$content$