V tvorbě slovenské designérky Ľudmily Žilkové, která pracuje pod pseudonymem MILA ZILA, dominuje sklo jako materiál a zájem o tradiční řemeslo. V současné době žije a pracuje v České republice, zajímá se o nová média, nové technologie a ve svých projektech využívá experimentální přístup. V její tvorbě převažuje minimalismus a důraz na detail, objekty a instalace tvaruje po svém. Co je hlavní inspirací pro její návrhy? Co ji v její práci nejvíce naplňuje? A jaký je rozdíl mezi naší a zahraniční uměleckou scénou?
Jaká byla tvá cesta a kdy se projevil tvůj zájem o design a vizuální umění? Byl nějaký zásadní okamžik, který rozhodl, že se staneš umělkyní?
Co si pamatuji, strašně mě bavilo vytvářet. A tato fascinace zřejmě časem přerostla do současné podoby.
Proč sis vybrala sklo jako primární médium a co je na skle tak výjimečné?
Je to láska už od dětství. Na Slovensku totiž pocházím ze sklářského regionu Střední Slovensko – Novohrad, takže se to okolo mě vždy vyskytovalo. Pamatuji si, že už na základní škole jsme chodívali na exkurze do skláren. Nejvíc mi utkvěl v paměti zážitek, kdy jsme byli na výletě v Utekáči, maminka se zapovídala s kamarádkou a nás zaujalo něco barevného v nedalekém potoce. Pamatuji si na to úplně jasně ještě dnes, vpravo byla obrovská sklárna s vysokým komínem a vedle ní potok s těmi největšími drahými kameny.
Na skle mi přijde výjimečné to, že je to materiál mnohých tváří, je fluidní, ale když je potřeba, lze ho přinutit přijmout jakoukoli podobu nebo tvar. Úžasné na něm je, že jako málokterý materiál je transparentní, což přináší do hry další rozměr.
Tvoříš pod značkou MILA ZILA. Jak se profiluješ na umělecké scéně a co nového přinášíš na trh?
Snažím se zpracovávat témata, která jsou pro mě důležitá a velmi zajímavá, a tímto způsobem je dostávat mezi lidi. Hledám nové způsoby, jak pracovat s materiály a vytvářet tak specifické objekty. Je to sice cesta dlouhá a klikatá, ale možná právě proto mě to tak strašně baví.
Jak bys tedy popsala koncept a svou tvorbu?
Asi experiment. Prostě když mám nějaký nápad, několik dní si ho promýšlím v hlavě a vymýšlím všechny možné polohy, jak by se s ním dalo pracovat. Potom to přejde od myšlenky k materiálu, a samozřejmě to většinou nefunguje. Hodněkrát se ale stane i to, že z toho vznikne něco úplně jiného, co mě inspiruje a nakopává k dalším experimentům. Takže je to jakýsi nekonečný proces.
Svá díla zaměřuješ především na autorské šperky, objekty i instalace. Který aspekt tvé práce tě baví nejvíce?
Dělí se to na různá období, například teď mě šperky vůbec nebaví.
Kolekci PERSONA popisuješ jako oslavu jedinečnosti, síly osobnosti, upřímnosti a odvahy. Je pro tebe důležitější forma, nebo spíše myšlenka a poselství?
V první řadě je tam určitě myšlenka a poselství, ale důležitá je pro mě i forma. Jako designér často řeším především formu, takže je pro mě přirozené se jí zabývat. Ale samotná forma bez myšlenky se často ztrácí.
Pověz nám něco o svém nejnovějším projektu. Jak vznikal a čím ses inspirovala?
Delší dobu se věnuji jednomu tématu, a tím je právě PERSONE. Přijde mi, že jsem se dostala v životě do fáze, kdy se dost zabývám svou minulostí a snažím se „odhalit” různé vrstvy, které se na mě nalepily nebo které jsem si vytvořila. A PERSONA je právě takovou jakousi osobní studií, a zároveň studií materiálů.
Víme, že na tuto otázku je těžké odpovědět, ale jak dlouho trvá dokončení jednoho uměleckého díla?
Někdy stačí pár hodin a všechno do sebe krásně zapadne, jindy trvá roky, než se dopracuji k podobě, se kterou jsem spokojená. No a některá témata jsou prostě nevyčerpatelná.
Sleduješ inovace a trendy v umění? Existují nějaké techniky, které v současné době nepraktikuješ, ale chtěla bys je v budoucnu implementovat do své práce?
Upřímně ani nevím, kde se takové trendy sledují, ráda ale studuji stará řemesla a technické postupy, a ty se snažím implementovat do své práce. Mnohdy tak vznikne zajímavý pokus, některé z nich se dají aplikovat na objekty a některé na svůj čas teprve čekají.
Studovala jsi v Japonsku a působila i jako designérka v Dubaji či New Yorku. Jaké rozdíly jsi zaznamenala na zahraniční a naší scéně? Mají to umělci v jiných zemích jednodušší?
U nás je design ještě dost mladý, alespoň tak to vnímám já. Když jsem studovala, běžně se mi stávalo, že jsem musela lidem, zejména starším generacím, vysvětlovat, co to ten design vlastně je. A odpověď na tuto otázku je velmi komplexní. Neřekla bych možná ani to, že to mají jednodušší, spíše se o design a umění více zajímá široká veřejnost a umělci mají podstatně větší podporu od státu.
Kdybys mohla dát nějakou radu těm, kteří studují design a vizuální umění, jak by zněla?
Vybrali jsme si komplikovaný, ale o to bohatší život. Nevzdávejte to a nechte se unášet výzvami.
Chystáš nějaké výstavy, zakázky nebo události, o kterých bychom měli vědět?
Momentálně jsem dost vytížená v osobním i pracovním životě, ale pracuji na nových produktech a taktéž mám rozpracovaných pár spoluprací, o kterých ještě nemůžu mluvit.
$content$