Znáte Alici Kratochvílovou? Tahle sympatická milovnice kávy, která se v online světě pohybuje jako ryba ve vodě, se s námi podělila o svoji cestu do kávového světa. Dokonce si vybavila i úplně první kávu, kterou kdy ochutnala. Momentálně se svým dobrým kamarádem Lukášem Pajmou provozují Na dno šálku – společnost, která lidem nabízí nejen kvalitní kávu, ale pomáhá i lidem v nouzi. Jaké byly jejich začátky? Co by ona sama poradila začínajícím podnikatelům? A kdo z jejího okolí jí je největší oporou?
Alice, na začátek nemůžeme jinak, než se zeptat na kávu. Pamatuješ si, kdy jsi měla svůj první šálek kávy?
Nejlepší otázka na začátek je vždycky ta o kávě! Na svůj první šálek si, bohužel, pamatuju moc dobře. Hned vysvětlím, proč bohužel. Kávu jsem ochutnala od mamky, která tenkrát pila takové to poctivé silné epsresso a pro začátečníka to nebylo úplně dobré. Takže jsem dlouhou dobu pila jen kávu z automatů, což vlastně s kávou nemá příliš mnoho společného. Lásku jsem si vybudovala až během dvojboje škola a práce.
Byla to láska na první pohled – ty a opravdová káva?
Všichni vždycky čekají, že u mě káva byla láska na první pohled, ale ani omylem nebyla. Dlouho jsem pila takové ty běžné náhražky kávy, jak jsem vzpomínala. S prací jsem začala pít víc a víc mléčných variant kávy a časem jsem zjistila, že mléko mi v kávě nedělá dobře. Takže jsem poprvé ochutnala filtr a tam teprve jsem se zamilovala.
Napadlo tě, jak moc káva ovlivní tvůj život?
Ona můj život hodně ovlivňovala i jen tím, že jsem ji pila. Vážně, já bych asi nedostudovala nebo podala výpověď. Ale nikdy mě nenapadlo, že mi ovlivní život až takhle. Já jsem velký snílek, ale to, že se jednou budu pohybovat v kávovém světě a povídat si se skvělými majiteli pražíren, mě ani ve snu nenapadlo. O to větší sen to je, když tou kávou můžeme pomáhat.
Co se týče přípravy kávy, jaký způsob je tvůj nejoblíbenější?
Moje nejoblíbenější je rozhodně V60, tedy filtrovaná káva. Hned za ní je Aeropress, ten mě baví, že ta příprava vypadá hrozně rafinovaně, a přitom to není nic těžkého. Vychutnávám si kávu černou, takovou, jaká v její podstatě je.
A prozradíš nám i jaký druh kávy si nejraději dopřáváš?
Pokud bych měla jmenovat zemi, rozhodně řeknu Kolumbii a Etiopii. Ale miluju experimentovat, hlavně se zeměmi a pražírnami, které neznám. To vždycky musím ochutnat. Co se týče chutí obecně, já mám radši ty ovocné, tedy kyselejší tóny než hořké, ale kolikrát mě překvapí hořká káva, která mi vážně chutná.
Měla bys nějaký tip pro nemilovníky kávy, aby se do kávy zamilovali stejně jako ty?
Hlavně nezačínejte s něčím silným! Takže určitě si nedávat hned černé espresso nebo třeba kávu z moka konvičky, která je silnější. Filtr je fajn variantou, kdy káva nemusí být tak silná, anebo zkuste mléčné verze kávy. V chutích vždycky doporučuju zaměřit se na sladší chutě – takže aby v kávě byla třeba čokoláda nebo marcipán, to vám kávu zjemní a trošku osladí.
V oblasti sociálních sítích a marketingu se již nějakou dobu pohybuješ. Která tvá práce, kromě Na dno šálku, tě nejvíce bavila a proč?
Já jsem prozatím měla vždycky to štěstí, že moje práce mě vždycky bavila. S online marketingem a sociálníma sítěma jsem se ale vážně našla. Přiznávám, že mě baví všichni moji klienti. Každý z nich je jiný, protože řeším sítě od osobního profilu přes produkt po službu, ale s každým jsme si sedli. Já totiž vždycky, než začneme, položím té druhé straně otázku: “Chcete mě mít v životě téměř denně?” a tu samou položím sama sobě. Nejvíc mě baví asi to, že těm lidem vážně pomáhám a mají z toho, co dělám, upřímnou radost. Jsem hračička, takže si užívám tu kreativitu i to, když můžu posouvat limity – jak svoje, tak klientů.
Nyní se pojďme přesunout právě k projektu Na dno šálku, který jste společně s Lukášem Pajmou stvořili. Jeho hlavní myšlenka spočívá v tom, že se dá prostřednictvím kávy, pomáhat lidem. Kromě výběrové kávy, kterou jste sami ochutnali a prověřili svými chuťovými pohárky, nabízíte také merch, a ještě k tomu tvoříte blog. Která část z toho všeho je tvému srdci nejbližší?
Dá se říct, že to všechno mě naplňuje, teď odpovídám v mikině Na dno šálku s kávou v ruce. Pojí to prostě úplně všechno, teda skoro – chybí už jen pes, přátelé, přítel a rodina, co mám ráda. Pomoc druhým, online svět, káva a čtení nebo psaní. Pokud bych ale měla vybrat jednu věc, tak je to ta pomoc druhým. Já totiž opravdu ráda pomáhám a vidím v tom dlouhodobý smysl, člověk by měl něco vracet světu zpátky. Dokáže mě rozbrečet, když někde vidím trpět zvířata i děti, jsem v tomhle trochu “cíťa”. Jsem prostě ten, kdo by nejradši zachraňoval všechny, a ono to bohužel nejde. Tak jsme vymysleli možnost, jak pomoci zase o kus víc.
Do projektu jste se s Lukášem vrhli v době pandemie – myšlenku jste měli už na podzim roku 2019, ale samotná realizace zabrala čas. Co bylo v počátcích projektu nejtěžší?
Nejtěžší bylo sehnat dodavatele kávy. Měla jsem několik návrhů a ono to pořád nevycházelo, jako poslední jsme měli na seznamu kluky z Candycane a Naturpark. Pak jsme ještě objevili Baladu a najednou se to všechno poskládalo. O tom, jak náročné bylo celý e-shop poskládat, by vám určitě Luky vyprávěl hodiny. No a těžká věc byly samozřejmě finance – nestojí za námi žádný investor, takže jsme s Lukym “rozbili prasátka” a asi jsme zpočátku úplně netušili, co všechno a za kolik to bude.
A co bylo naopak snadné a překvapilo vás?
Určitě bych neřekla snadné, ale překvapilo nás, jak úžasné máme kolem sebe lidi, kteří nás začali podporovat. Sami nás sdíleli, sami o nás mluvili, a najednou byla kolem nás komunita lidí, kteří chtějí pomáhat. Denně mě dojímají zprávy, které nám naši zákazníci píší. Je to obrovská podpora.
Momentálně běží na Hithitu kampaň, ve které vám mohou lidé přispět finanční částkou, za kterou dostanou odměnu a vy pak díky tomu budete moct pomáhat dál. Domníváš se, že lidé jsou ochotnější pomoci díky událostem, ke kterým došlo ve spojitosti s pandemií covidu? Zkrátka, že díky této nemoci si lidé začali více vzájemně pomáhat?
Já si naopak myslím, a hodně jsme to řešili s Lukym, jestli už lidi ta pomoc kolikrát neotravuje. Protože teď tu pomoc vlastně potřebuje každý nebo velká většina. Toho jsme se hodně báli. Ale lidé, co jsou kolem nás, to mají přesně tak, jak říkáte, vědí, že teď si pomáhat musíme a potřebujeme. My sami i v době, kdy jsme na Hithitu, podporujeme ty, co nám píší, že by potřebovali pomoci – jako třeba teď jsme posílali finance mamince, která je s dcerou sama a kvůli covidu nemůže chodit na brigádu.
Měla bys nějaké rady, tipy a doporučení pro lidi, kteří chtějí začít s vlastním podnikáním?
Obalit si nervy, nevzdávat to, když to hned nejde, a jít do toho. Já jsem ten, kdo do všeho jde po hlavě a až pak řeší následky. Takže ano, určitě bych spoustu věcí promyslela víc, možná třeba víc propočítávala a plánovala. Určitě doporučuju dát si nějaké finance stranou, pokud za sebou nemáte žádného investora nebo tak, protože nečekané výdaje přijdou, věřte mi. Ale je to úžasné. Určitě nelituju toho, že jsme do toho šli. A já mám tu výhodu, že mám vedle sebe blízkého kamaráda, který mě podpoří, když mám pochyby a naopak.
Je z tvého pohledu lepší pracovat s někým, koho znáš a s kým jste kamarádi, než s někým relativně cizím? Neovlivňuje spolupráce s Lukášem negativně vaše přátelství?
To určitě záleží na těch dvou povahách. My s Lukym jsme oba upřímní, takže si dokážeme i to nepříjemné říct, svoje názory navzájem respektujeme a vždycky hledáme nějaký kompromis, když se neshodneme. Zatím to negativně naše přátelství neovlivnilo, naopak, máme důvod se scházet častěji.
Byl na počátku projektu někdo, kdo tě od něj odrazoval? A naopak, kdo při tobě stál a podporoval tě?
Byla spousta lidí, co nad tím mávli rukou stylem “no jo, to bude nějaký malý blog a nic víc”. Ale já mám štěstí na úžasný kamarády, kteří jsou pro každou špatnost a fotili se mnou všechny možný fotky, četli každý článek, co jsem vydala. Mám skvělou rodinu, mamka s jejím přítelem mě podporují ve všem, to je hrozně cenný. Můj přítel je ten, kdo teď doma častěji aktualizuje Hithit stránku a raduje se z každé koruny. Takže spíš je tam u mě ta podpora než naopak.
Máš nějaké motto, kterým se řídíš?
Když to (ne)budeš dělat srdcem, lidi to poznaj.
$content$