Když založil projekt Rare Places, většina lidí okolo něj teprve řešila, kam se vydá na střední školu. Ondřej Filgas už pět let vyhledává architektonicky zajímavá, ale méně známá místa a dnes spolu se svým týmem buduje fenomén, který je manifestem proti masovému turismu a digitálnímu šumu, a to pomocí fyzického produktu – kapesního průvodce. Proč je výlet za architektonickým pokladem udržitelný? Jak Rare Places řeší riziko masového turismu? A jaká kritéria musí místo splňovat, aby v člověku vyvolalo skutečné emoce?
Rare Places jste založil, když vám bylo pouhých 14 let. Většina mladých lidí v tomto věku se stále snaží najít to, co je baví. Kdy u vás přišel „aha moment“ a uvědomil jste si, že se váš koníček může proměnit v podnikatelskou vizi se skutečným dopadem?
Já jsem byl podnikavý už odmalička. Už v deseti letech jsem měl YouTube kanál a ve třinácti jsem zkoušel šít a prodávat obaly na notebooky z juty. Sen o vlastním byznysu jsem měl už tehdy. Asi jsem neměl jeden velký „aha moment“, ale spíš postupně zrající vizi. Vždy jsem něco budoval, a to mě bavilo.
Ten zlom přišel, když jsem ve čtrnácti založil projekt Lochna (moravsky díra). Chtěl jsem točit o podnikatelích, kteří udělali díru do světa. Díky tomu jsem se dostal na zajímavá místa, jako je Památník Tomáše Bati ve Zlíně, a uvědomil jsem si, že architektura je to, co mě baví a co chci sdílet. Najednou jsem viděl, že se o to zajímá i okolí, a hlavně jsem objevil díru na trhu. To byl moment, kdy se z koníčku stával projekt s dopadem.
Jakou radu byste dal dnešním mladým, kteří mají skvělý nápad, ale bojí se ho realizovat kvůli svému věku, nedostatku zkušeností nebo pocitu, že nemají správné vzdělání? Jaké know-how je třeba pro takový odvážný start?
Mladí mají jednu obrovskou výhodu: nejsou zatížení alibismem a hypotékami. Mají střechu nad hlavou a téměř nic co ztratit. Věty typu „nemám na to vzdělání“ jsou jen výmluvy, které nás brzdí. Dnes je nejlepší čas jít s věcí ven. Učit se za pochodu.
I já jsem nyní v situaci, kdy jsem začal s úplně novým oborem. Znalosti jsem převážně čerpal z knih, která stojí pár stovek, a hlavně jsem se začal stýkat s lidmi z tohoto nového oboru, kteří mě ujistili v tom, že má rozhodnutí jsou správná. Ale jsem si jistý, že zkušenostmi se naučíme nejvíce. Pokud budeme něco zkoušet a párkrát se to nepovede, tak pouze zvyšujeme pravděpodobnost toho, že se to v budoucnu povede. Celé je to o práci se scénáři, pravděpodobnosti a snahou předvídat. Když mi někdo řekne, že nemá věšteckou kouli, tak vím, že to je nekreativní člověk. Důležité je si určit cíl, vyčíslit si scénáře, určit si jejich pravděpodobnost a poté je vyhodnocovat.
Moje know-how zní: vytrvat a nehledat dokonalost. Vždy jsem chtěl být nejlepší, a díky tomu jsem se učil za pochodu. Lidé, kteří se bojí, že je někdo „okopíruje 1:1“, nechápou, že lidská ruka není natolik přesná. Vždy se najde vlastní rukopis. Ten strach z neúspěchu musíte přetavit v palivo.
V digitální době, kdy lze vše převést do aplikace, jste si jako hlavní produkt vybral fyzického průvodce. Jaký postřeh stál za tímto rozhodnutím? Proč je kapesní kniha ideálním formátem pro autentické objevování?
Kdo by neměl rád tištěné publikace? Je to krásná věc jak do interiéru, pro obdarování svých blízkých, tak na cesty. Navíc jsem měl dřívější zkušenosti s prodejem fyzických produktů, a tak jsem u toho chtěl zůstat.
Je pravda, že máme Rare Places Mapu, která je součástí našeho webu, a hlavně sociální sítě – ty jsou pro nás klíčové. Ale ruku na srdce, digitální šum nás pohlcuje. Kniha je protiváha, je to manifest.
Průvodce do kapsy je fyzický, nespotřební produkt, který vám v přírodě nezačne pípat. Má formát A6 – skutečně do kapsy. Cestovatel ho vytáhne u zastávky a vyrazí objevovat. Vytvořili jsme Průvodce do kapsy, který voní po papíře, nikoliv po baterkách. Navíc je to skvělý doplněk do interiéru.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „RÁDI BYCHOM PŘENESLI ČESKÉ A SLOVENSKÉ ŘEMESLO DO DESTINACÍ, KDE JSOU ŘEMESLO A DESIGN CENĚNY,” ŘÍKÁ SHIRIN, ZAKLADATELKA CONCEPT STORU ARTISÈME
Pro vazbu knihy jste zvolil prémiový vizuál a zpracování. Co podle vás dělá fyzický produkt tak úspěšným u generace, která má jinak vše na obrazovce?
Lidé jsou přesyceni rychlým a levným obsahem. Náš úspěch tkví v tom, že nekompromisně sázíme na kvalitu. Na knize spolupracujeme s grafickým Studiem KOSATKO a vyrábíme ji v Česku.
Úspěch u mladé generace? Dnes už si každý dokáže vyfiltrovat, co je „tuctovka“ a co je produkt s příběhem a duší. Rare Places je jistota kvality. Lidé neplatí jen za průvodce, ale za estetický objekt a za hodiny kurátorství, které stojí za výběrem míst.
Rozhodl jste se vybudovat Rare Places nezávisle, vyhýbal jste se grantům. Kam přesně alokujete vydělané peníze?
Ano, snažíme se vyhýbat dotacím, protože ten systém papírování a neflexibility nás nebaví. Tím, že jsme nezávislí, můžeme velmi experimentovat a testovat nové věci mnohem rychleji.
Všechny finance, které Rare Places vydělá, okamžitě investujeme zpět do růstu. Jdeme cestou kontinuálního vývoje: nový web, nové produkty (Průvodce do kapsy 2 a Cestovatelský deník). Naším cílem je, aby projekt rostl a udržel tempo s komunitou. Chceme být pro lidi jistotou, že když si koupí knihu, dostanou ten nejlepší, kurátorovaný obsah – a to něco stojí.
Cílem Rare Places je nabídnout alternativu k masovému turismu. Neexistuje však riziko, že sdílením těchto vzácných míst je paradoxně proměníte v další turistickou atrakci? Jak minimalizujete negativní dopad na místa, která objevujete?
My to riziko vnímáme, ale nebereme ho jako hrozbu, spíš jako výzvu k osvětě. Naším posláním není místa skrývat, a tak je chránit, ale kultivovat cestování. Oslovujeme komunitu, která má ráda lifestyle, design, architekturu a klid – to není masový turismus.
Minimalizaci negativního dopadu na místa řešíme aktivně. Například teď jednáme s Krkonošemi – o společné osvětě o tom, jak se chovat v přírodě a jak korektně používat turistické útulny, protože ne všichni ví, co je správně. Sami jsme na tento problém narazili, takže víme, jak lehké je se zmýlit anebo prostě čistě neporozumět potenciálu místa. A proto chceme lidi spíše vzdělávat a vést k civilnímu chování, než abychom místa skrývali.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: TURISMUS POD TLAKEM: NEGATIVNÍ DOPADY I ŘEŠENÍ SKRÝVAJÍCÍ SE V CESTOVÁNÍ MIMO SEZÓNU
Udržitelné cestování je v dnešní době velkým tématem. Jakou největší chybu lidé dělají, když si myslí, že cestují udržitelným způsobem? A co znamená udržitelné cestování za architekturou pro Rare Places?
Udržitelnost cestování se dá chápat mnoha způsoby. My se v první řadě, co se udržitelnosti týče, odrážíme od filozofie samotné stavby. Hledáme místa s unikátním přístupem, která mají důvod vzniku a přidanou hodnotu. Nechceme bezduché rozhledny, kterých se v poslední době roztrhl pytel. Když se člověk zamyslí a začne objevovat, zjistí, že i obyčejná zastávka může být ideově udržitelná – něčím jiná, výjimečná. Cestování za architekturou je pro nás navíc udržitelné proto, že vás to často donutí zpomalit, vystoupit z auta a užít si procházku k místu, které vás inspiruje. A trochu téhle duševní udržitelnosti, která začíná u architekta, poslední dobou potřebuje víc a víc lidí.
Samozřejmě, stejně bychom mohli o udržitelném cestování hovořit i v rámci financí – mnohé ze staveb v našem Průvodci do kapsy je zadarmo a všechna jsou přístupná široké veřejnosti.
A největší chyba? Asi točení několika málo významných staveb místo objevování zapadlých zákoutí s architektonickými skvosty.
Mnoho skvělých míst se často skrývá v neobvyklých a průmyslových oblastech. Jak se bezpečně a s jistotou vydat do těchto méně turistických oblastí, například i při sólo cestování?
Věřím, že místa, která prezentujeme, sólo cestovatelé ocení. Já sám si rád vykročím na výlet sám, abych mohl trochu zpomalit. Naše místa jsou vybírána tak, aby byla přístupná veřejnosti. Jsou to často rozhledny, kavárny, nebo vinařství, a určitě mezi našimi místy nenajdete nic nebezpečného. Jde spíš o to, aby si každý našel to vlastní prostředí, ve kterém se cítí dobře. Pro někoho je to plochá Haná, pro jiného vysoké Krkonoše nebo industriální ostravské Vítkovice. Nabízíme širokou škálu možností tak, aby si cestovatelé mohli vybrat, kde se cítí nejlépe.
Ve své práci musíte být schopen vidět to, co ostatní nevidí. Jakým způsobem hledáte lokality? Trávíte hodiny studováním map, surfováním po internetu nebo se spoléháte na svůj pocit a intuici při první návštěvě?
Je to spíš o filtrování šumu. Nejsme jen Pinterest architektonických fotek. Kombinujeme dobré vztahy s architekty, čteme odborné publikace a nasloucháme doporučením naší komunity na našich sociálních sítích. To, co začíná intuicí, doporučením nebo architektonickým newsletterem, končí vždy u checklistu filozofie místa.
Poodhalte nám svůj checklist. Jakou přidanou hodnotu musí místo mít, aby se stalo skutečným „Rare Place“ a zasloužilo si místo v knize?
„Rare Place“ musí v člověku vzbudit emoci. V dřevě cítíte klid, v betonu roztěkanost. V tomto prvním bodě se často ptáme proč. Proč zrovna tyto materiály? Proč se tato budova nachází zrovna tady? Snažíme se najít způsob, jak vysvětlit emoce, které za místem cítíme. A s tím nám pomáhá rozmluva architekta. Zde se pomalu dostáváme k druhé otázce, a to jak. Jak vznikl nápad, co jej inspirovalo? Snažíme se porozumět místu, ale tentokrát ne vlastníma očima, ale očima architekta. V poslední řadě jde o to, jak místo funguje a jak jej vnímá veřejnost. Kritériem, přes které nejdeme, je, aby bylo místo přístupné veřejnosti. A aby se v něm veřejnost cítila dobře.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „NÁŠ MLÝN ZNAMENÁ ZMĚNU, NEVŠEDNOST A RŮZNORODOST, JEN MY DOKÁŽEME TU LÁSKU K MÍSTU PŘEDAT DÁL,” ŘÍKÁ ARCHITEKTKA NIKOL COJOCARU
Jak důležitá je při hledání vzácných míst nabídka okolní komunity? Je součástí vašeho poslání při objevování nových míst podpora lokální ekonomiky?
Podpora lokální ekonomiky a komunity je pro nás důležitá a je nedílnou součástí naší mise. Nejde jen o samotnou stavbu, ale o celý ekosystém, který kolem ní existuje, včetně našich produktů. Tím, že lidé vyrazí objevovat tato rare místa, automaticky podporují i okolní, často málo známé, lokální podniky. Naší misí je ukázat, že je možné cestovat inspirativně a udržitelně zároveň.
Lokální ekonomiku podporujeme i skrze naše produkty. Spolupracujeme s českými designéry a výrobci: na grafickém designu našich publikací se podílí Studio KOSATKO a limitovanou kolekci ponožek jsme vyrobili v Česku u ponožkárny ferdinand. ve spolupráci s Michalem Bačákem. Navíc jsme na letošním Designbloku představili limitovanou kolekci Crossbody tašek s Lucií Michalcovou ze studia Mumray, které se také vyráběly v Česku. Tímto propojujeme svět architektury s kvalitní českou tvorbou a řemeslem.
Už jste někdy cestoval na „dokonalé“ místo z obrázku a byl jste naprosto zklamaný realitou?
Obvyklý problém je, že online svět nastavuje příliš vysoké standardy dokonalosti. Na sociálních sítích vidíte jen ten jeden „insta-friendly” úhel, ale realita je pak jiná – kolem je hluk, davy lidí nebo parkoviště. Pocit zklamání je logický, když je očekávání nastavené na maximum.
Právě proto se snažím vnímat místa jinak. Už se nesoustředím jen na to, jestli je místo dokonalé podle obrázku, ale jestli má duši a příběh. Pokud má místo hlubokou filozofii, je téměř jisté, že ten zážitek obstojí i bez filtru.
Samozřejmě, dobré fotografie výrazně přispívají k publicitě místa a je důležité, aby vizuály fungovaly. Mnohdy se místa fotí ihned po realizaci. Nicméně, věřím, že každé místo má svůj vlastní životní cyklus. Dřevo stárne, vandalové lepí nálepky. Každé místo stárne do krásy – a krása spočívá právě v té nedokonalosti.
Jak se vypořádat s FOMO, strachem z toho, že o něco přijdeme, který je dnes tak rozšířený mezi mladou generací, a naučit se skutečně si užívat autentická, ale méně „insta-friendly” místa?
Čím dál více vnímám i sám u sebe, že je důležitější prioritizovat věci. Zastavit se a říct si, co má pro mě větší hodnotu, čemu chci věnovat pozornost. Čím více lidí naráží na naši práci, tím více jsme nuceni i my vyhledávat lepší příležitosti. A to platí i u míst. Postupem času našeho fungování nás zkontaktovalo množství míst, které jsme bohužel kvůli tomu, že nezapadala do naší koncepce, byli nuceni odmítnout.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: ROK 2025 NABÍZÍ NOVÉ PŘÍLEŽITOSTI K UVĚDOMĚLEJŠÍMU CESTOVÁNÍ, KTERÉ MŮŽETE VYUŽÍT
Proč by mladí lidé měli aktivně cestovat za architekturou? Co získají místo hlučných davů a selfie z ikonických míst? Něco, co je skutečně obohatí?
Naše cílovka není primárně typická „Instagram generation”, ale spíše lidé, kteří potřebují vypnout, zpomalit nebo najít nové zážitky. Klid, objevení něčeho nového. Návštěva rare lokality je obohatí o pocit, že našli něco, co jiní nevidí – to je ta největší přidaná hodnota.
Naší cílovou skupinou jsou primárně lidé, kteří běžně chodí do práce a během víkendu si rádi chtějí odpočinout někde v přírodě nebo jiném místě. Typičtí zapálení cestovatelé nejsou úplně naše standardní cílovka. Dostáváme unikátní místa k lidem jednoduše, bez informací navíc. Toto laici, pro které architekturu nebo cestování není každodenní náplní, ocení.
Mnoho lidí tvrdí, že si nemohou dovolit cestovat. Jak i s nízkým rozpočtem efektivně objevovat zajímavá a neobvyklá místa?
Toto slýchám poměrně často. Lidé si často nastavili příliš vysoký standard, který jim diktují sociální sítě. Opravdu potřebujete na víkend drahý hotel?
Cestování za rare architekturou může být nízkorozpočtové. Koupíte si Průvodce do kapsy, našetříte pár stovek na benzín nebo dopravu a za minimální investici získáte maximum zážitků. Chyba není v ekonomice, ale ve vysokém standardu a nízké vůli experimentovat.
Jaký neznámý klenot v České republice nebo na Slovensku byste doporučil milovníkům road tripů pro víkendový výlet?
Doporučil bych zajet si na Valašsko – je to moje domovina a ta příroda je zkrátka úchvatná. Pro ty, kteří hledají něco divočejšího, pak Krkonoše – vždy se tam dá najít nový úhel pohledu, který jste ještě neviděli.
Nejromantičtější, ale dosud neobjevené místo v České republice nebo na Slovensku, které byste doporučil pro podzimní výlet zamilovaných párů?
Chalupa Hajan. Spánek na peci, snídaně s výhledem… Je to místo, které vás donutí vypnout a soustředit se jeden na druhého.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „V POROVNÁNÍ S PŘEDCHOZÍMI DESETILETÍMI SE POSTOJ ČECHŮ K MINIMALISMU ZLEPŠIL, U ARCHITEKTŮ JE PROBLÉM S JEJICH EGEM,” ŘÍKÁ ARCHITEKT LUKÁŠ JANOUT
A místo, kde si lze vychutnat skvělé jídlo a obdivovat krásnou architekturu? Nějaký váš osobní „skrytý klenot“?
Mým osobním klenotem je restaurace ECK, která je součástí našeho Průvodce do kapsy 2. Je to místo, kde se dobré jídlo potkává s dobrou architekturou. Kombinuje vynikající kuchyni s architektonickým provedením, které je neokoukané a stojí za to ho vidět. Skvělá architektura a interiér jsou pro mě stejně důležité jako samotné jídlo, a ECK tuto kombinaci splňuje dokonale. Říkám tomu „plating exteriéru jídla“.
Jaký je váš „go-to” nepostradatelný gadget, samozřejmě kromě telefonu a fotoaparátu, když objevujete neobvyklá místa?
Určitě Průvodce do kapsy 1 do jedné kapsy, Průvodce do kapsy 2 do druhé a náš zbrusu nový Cestovatelský deník do batohu pro uchování zážitků!
Jsem zastáncem cestovního minimalismu a nosím s sebou jen to nejnutnější. Proto jsme na Designbloku představili limitovanou edici tašek ve spolupráci s českou značkou Mumray, které si můžete exkluzivně spolu s novým Průvodcem do kapsy pořídit na našem Hithitu.
Plánujete také expanzi do evropských měst. Která evropská metropole vás v současné době nejvíce přitahuje z hlediska současné architektury?
Nejdříve se chystáme na naši nejbližší hranici. V horizontu roku až dvou nás láká Slovinsko, Polsko a Maďarsko. Je tam obrovský potenciál architektonické kvality, která zatím není tolik prozkoumaná. A jsme připraveni jít dál a hledat rare místa po celé Evropě.
Zdroje: Autorský rozhovor, rareplaces.cz, instagramový profil Rare Places
$content$