Při hledání něčeho, co ji bude bavit, objevila blogování a pustila se do něj. To bylo v době, kdy snad ještě neexistoval pojem “influencer”. Začala módou a kosmetikou, ale skončila u cestování, které je její vášní. Terezu Peterkovou můžete z online světa znát spíše jako Terri Peterk. Měli by podle ní cestovat všichni a je důležité znát svou vlastní zemi? Kde všude už Terri byla a co by z každé navštívené země vypíchla? A jak moc se za poslední roky proměnila naše blogerská scéna?
Když člověk zavítá na tvůj blog, nebo ještě lépe na tvůj Instagram, nemusí nijak dlouze přemýšlet, aby přišel na to, co je u tebe tématem číslo jedna. Co pro tebe znamená cestování?
Možná je to klišé, ale pro mě je to taková životní vášeň. Cestování mi přináší radost, štěstí a díky němu mám zážitky na celý život. I proto je mým oblíbeným citátem: „Cestování je jediná věc, kterou si koupíš a udělá tě bohatším“. Miluji poznávat nová města, památky, přírodu a poslední dobou hezké výhledy. Cestování je pro mě také terapií, protože si u něj vždy vyčistím hlavu, a hlavně hodím za hlavu všechny negativní věci a užívám si daný okamžik.
Měli by podle tebe cestovat všichni? Co může cestování člověku přinést?
Myslím si, že cestování není úplně pro každého, a hlavně to každý vnímá jinak. Někdo bere cestování jako dovolenou u moře jednou za rok, někdo potřebuje někam vycestovat každý týden. Ale určitě ani jedno není špatně, jen každý má jiné priority.
Každopádně může cestování přinést člověku opravdu hodně. Nejen, že pozná nová místa, kulturu a lidi, ale také může porovnat dané země s místem, kde žije, a tím zjistit, že Česko není zas tak špatná země pro život. Nebo nás naopak může utvrdit v tom, že jinde je lépe a zkusíme si život tam. Mně hlavně přináší svobodu a nějak si už nedovedu představit život bez toho, abych někam párkrát za rok vycestovala.
Z tvého profilu je patrné, že cestuješ nejen do zahraničí, ale i po Česku. Co je pro tebe víc a proč?
Nemůžu asi úplně říct, co pro mě znamená víc, protože v Česku žiju celý život a procestovala jsem zde mnohem více míst než někde v cizině. Musím ale říct, že vždy, když cestuji mimo Česko, se rozhodně víc těším. Možná je to i tím, že cestování po Česku je méně náročné a dá se vycestovat kdykoliv. Navíc v momentální situaci je rozhodně těžší vycestovat za hranice, proto si toho i víc vážím.
Myslíš si, že by každý měl znát primárně zemi, ve které žije? Můžeš ty sama o sobě říct, že Českou republiku opravdu znáš?
To asi záleží na osobní preferenci. Já jsem upřímně před rokem 2020 po Česku moc necestovala a raději jsem si vybírala zahraniční destinace. Jelikož nám ale doba nedávala moc na výběr, začala jsem cestovat převážně po Česku. Musím ale říct, že všechno zlé je pro něco dobré, protože jsem vděčná za to, že jsem mohla navštívit krásy Česka, které bych asi za normální situace nenavštívila.
Nevím, jestli Českou republiku opravdu znám, ale za poslední dva roky jsem navštívila opravdu hodně míst, takže alespoň z poloviny ji znám určitě.
Jak velkou část Evropy jsi už měla možnost poznat? Kolik evropských zemí jsi navštívila?
Z Evropy mi chybí východní země, kam jsem se chystala, ale bohužel jsem se tam kvůli pandemii nedostala. Pak mi ještě chybí část severní Evropy.
Byla jsem v hodně zemích víckrát – ať už na stejném místě, nebo v jiných městech, takže spočítané to úplně nemám. Za mě je to mnohem lepší způsob poznání dané země, než navštívit například pouze hlavní město na pár dní. Ale samozřejmě pokud jedu do země, kde jsem ještě nikdy nebyla, je to pro mě určitě zajímavější a záhadnější, než když se vracím na dříve navštívené místo.
Přestože Evropa je v dnešní době hodně propojená, každá země si pořád zachovává svá určitá specifika. Co bys z každé navštívené země vypíchla? Co tě zaujalo a utkvělo ti v paměti?
Tohle je docela těžká otázka, protože každá země má něco do sebe a něco, čím je originální. Mě většinou zaujmou země podle toho, jak se v nich cítím. Strašně dobře jsem se cítila třeba v Lisabonu. Nejen, že je tam skoro pořád teplo, ale moc se mi líbily barevné domečky a žluté tramvaje. Lisabon má takový latinskoamerický „vibe“ – je to barevné a veselé město, a to je přesně můj styl.
Určitě však musím vypíchnout i Tallinn, který má krásné historické centrum obklopené hradbami. Stejně jako v Praze je centrum nádherné, ale mimo něj vidíte typické paneláky. Podobně jsou na tom i ostatní Pobaltské země.
Pak bych taky zmínila Slovinsko, protože to je země, kde najdete hory, historická města, jezera, ale i moře. Ve Slovinsku jsem navštívila celkem hodně míst a líbilo se mi opravdu všude.
Ty jsi ale měla možnost poznat nejen Evropu. Je Amerika jediná mimoevropská země, kterou jsi navštívila? Jak dlouhou dobu jsi tam strávila a jak moc jsi pocítila rozdíly oproti Evropě?
Ano, zatím je to jediná mimoevropská země, kde jsem byla. Strávila jsem tam pouze dva týdny, ale určitě bych se tam jednou ráda vrátila a navštívila západní státy.
Z negativních poznatků bych určitě vypíchla to, že americká města jsou oproti těm evropským několikanásobně větší a strašně dlouho trvá, než se někam dostanete. Hlavně mi přijde, že je tam pořád takový shon a lidé někam spěchají. Nemůžu však soudit ostatní státy, já jsem navštívila pouze New York a Pensylvánii.
Co se týče pozitivních vlastností, je to určitě ta americká pozitivita v každé situaci, všichni jsou milí a rádi vám se vším pomohou. Super je také zákaznický servis, který se nedá vůbec srovnávat s Českem, ale ani s některými státy Evropy.
Je „americký sen“ skutečný?
Já jsem vždy chtěla žít americký sen, ale velmi rychle jsem od něj upustila. Amerika je krásná země se spoustou zajímavých míst, ale žít bych tam určitě nechtěla. Je to země se spoustou možností, rozhodně ale není pro každého. Pro mě je to místo, kam se jednou ráda vrátím, ale určitě ne natrvalo.
Které dosud nenavštívené kontinenty a jejich země bys jednou určitě chtěla vidět a co tě do nich táhne?
Už od dětství mě láká Jižní Amerika, převážně tedy Argentina, Kolumbie nebo Peru, ale klidně bych si ji projela celou – to je takový můj cestovatelský sen. Ze Střední Ameriky mě pak láká ještě Mexiko. Strašně se mi líbí latinskoamerická kultura, jejich originalita a také španělština. Zároveň tyto země, kromě letenek, nejsou vůbec drahé, takže si dovedu představit strávit zde i delší dobu.
Nevím proč, ale vždy mě přitahovaly méně navštěvované země – kromě Jižní Ameriky mě pak láká Severní Korea nebo Sýrie, ale tam už se dá velmi špatně dostat.
Cestování nebylo vždy tvým hlavním tématem. Začínala jsi jako módní blogerka, poté ses přesunula ke kosmetice, hlavně jsi ale začínala v době, kdy bylo blogování u nás teprve v začátcích. Jak moc se změnila naše blogerská scéna, dokážeš to nějak shrnout?
Pamatuji si, že když jsem začínala, tak jsem ani nevěděla, že nějaká blogerská komunita existuje. Poprvé jsem to viděla u zahraničních holek a říkala jsem si, že by bylo fajn mít nějaké místo, kde bych mohla sdílet svoje outfity. V té době jsem ani nevěděla, že se tím dá vydělávat nebo že existují nějaké spolupráce.
Myslím si, že se toho změnilo opravdu dost, hlavně z toho hlediska, že dříve nebyly žádné spolupráce a každý to dělal pouze pro zábavu. Teď může mít spolupráci opravdu každý a přijde mi, že spousta lidí to bere jako samozřejmost a chce to dělat pouze pro peníze. Navíc těch blogů dříve nebylo ani tolik, ale pak z ničeho nic přišel „blogerský boom“ a všichni měli blog. V poslední době se však skoro všichni blogeři přesunuli na Instagram nebo YouTube a znám už jen pár lidí, kteří s blogem pokračují.
Jak dlouho znáš náš projekt BloggersRE a jak jej vnímáš?
Upřímně docela dlouho, ale už vůbec nevím, jak jsem na něj narazila. Podle mě je to super místo – ať už vaše webovky, nebo Instagram, kde lidé mohou najít inspiraci v tom, co je zajímá, a zároveň se dozvědět něco nového. Na vašich stránkách je opravdu vše – ať už jde o módu, cestování, kosmetiku nebo jídlo. Také se mi líbí, že podporujete začínající nebo méně známé tvůrce a díky tomu mají možnost, aby se o nich dozvěděli další lidé.
Mnozí se z blogů přesunuli primárně na sociální sítě a ty vlastně nejsi výjimkou. Proč?
Myslím si, že je to hlavně kvůli tomu, že spousta lidí přestala blogy číst a raději se podívala na YouTube nebo Instagram. U mě to určitě nebylo kvůli tomu, že by mě blog přestal bavit, ale spíš na něj nebyl moc čas.
Je tvorba obsahu na sociální sítě jednodušší než tvorba obsahu na blog? Jaké pro a proti pro tebe jako tvůrce každá z těchto dvou činností má?
Neřekla bych, že je jednodušší, ale určitě nezabere tolik času. Upravit fotky a napsat krátký popisek nebo sestříhat Reels nezabere tolik času, jako napsat příspěvek na blog. Instagram je globální platforma, která je zaměřena primárně na fotky, a teď už i videa, které si může prohlédnout kdokoliv z jakéhokoli koutu světa. Blog je určitě více osobní a čtou si ho převážně pravidelní čtenáři, kteří vás díky tomu mohou poznat více osobně.
Poslední příspěvek na tvém blogu je z podzimu 2020. Pověsila jsi blogování na definitivně na hřebík?
Říká se, nikdy neříkej nikdy, a takto bych to prozatím viděla i já. Bohužel poslední dobou nebyl na blog vůbec čas, ale určitě se nebráním v něm jednou zase pokračovat.
$content$