Týna Skalická je nutriční koučka, kterou pravděpodobně všichni známe z Instagramu @tojidlo, kde sdílí svou filozofii „neber to jídlo tak vážně, je to jen jídlo”. Více než 100 tisícům lidí tak pomáhá se zdravým přístupem k jídlu bez restrikcí a výčitek. Proč se vlastně rozhodla pro založení tohoto projektu? Jak by měl podle ní vypadat správný jídelníček na míru? A měla někdy ona sama problémy s jídlem?
Týnko, většina lidí tě zná především díky Instagramu @tojidlo, který nedávno oslavil tři roky. Jak jsi toto výročí oslavila ty?
Každý další rok projektu @tojidlo je pro mě spíš příležitost připomenout si, jak projekt začínal. Zastavit se a vidět, jak se postupně myšlenka šíří. A taky pobavit se nad svými “grafickými” začátky. (smích) Zároveň se neubráním přemýšlet nad tím, jak bych chtěla, aby se projekt dál rozvíjel. Ale neříkám, že jsem si nedala na oslavu skleničku prosecca.
Proč ses vlastně rozhodla si tento profil založit a a změnila se nějak jeho myšlenka během těch tří let?
Myšlenka projektu se odráží v jeho hesle: „Neber to jídlo tak vážně, je to jen jídlo.” a ta se za celou dobu nezměnila. Chtěla jsem reagovat na extrémy, které se nám ve výživě stále objevují. Chtěla jsem vnést do světa výživy trochu nadsázky a uvolnění. Mým cílem bylo také se malinko zapojit do urovnání informačního chaosu, který kolem výživy panuje.
Při zakládání projektu jsem měla skromné přání, že bych byla ráda, aby jeho součástí byla komunita lidí, kteří jsou aktivní, protože je to baví, rádi se zdravě stravují, protože se díky tomu cítí dobře, ale umí se i uvolnit a dát si skleničku prosecca nebo kousek čokolády, aniž by to vnímali jako něco, co do režimu zdravého člověka a života nepatří.
Snažíš se především lidi naučit, aby nebrali jídlo tak vážně. Měla jsi takový pohled vždy, nebo jsi někdy zažila problémy s jídlem?
Ne, neměla. Hodně věcí, které sdílím, vychází z mé dřívější zkušenosti. Dřív byl pro mě zdravý životní styl hlavně o zdravém jídle a pravidelných trénincích v posilovně. Neexistovalo vynechat trénink – protože „no pain no gain”, že jo.
Hodně jsem trénovala, dodržovala #eatclean zásady a pak se třepala na každou sobotu, kdy mě čekal cheat day. Ve chvíli, kdy jsem neplánovaně porušila své stravovací zásady, jsem si to vyčítala, protože přece dneska není cheat.
Postupem času jsem si začala uvědomovat, že se nechci svým životním stylem nechat ovládat. A tenhle týdenní koloběh se mi podařilo zastavit ve chvíli, kdy jsem o jídle začala přemýšlet trochu jinak a přestala vnímat čokoládu, či cokoliv jiného, jako něco zakázaného. Paradox je, že od chvíle, kdy jsem si tohle povolila, přestala jsem tolik po čokoládě toužit. I když si ji stále ráda dám.
Nyní je pro mě zdravý životní styl mnohem širší pojem. Představuji si ho jako dvě misky vah, které by měly být vyrovnané. Na jedné misce filozofie zdravého těla, druhá reprezentuje uvolněnou mysl. Nic duchovního, prosím pěkně… prostě jím tak, abych tělu dala, co potřebuje. Trénuju tak, aby mě to bavilo. Snažím se zlepšovat ve všem co dělám, ale zároveň se učím umět se “vypohodit”. Začínám si uvědomovat, že jít cvičit není vždy ta nejzdravější věc. A už vím, že se nechci nechat zdravým životním stylem ochudit o nové zážitky.
Co tě dokáže na internetu nejvíce naštvat, co se týče sdílení informací o jídle?
Dezinformace, šíření strachu z určitého jídla nebo skupiny potravin a vydělávání peněz na lidském neštěstí.
Na Instagramu je čím dál víc profilů, které se snaží předat podobné myšlenky jako ty. Stále je tu ale spousta lidí, kteří ve výživě tápou a dostávají se poté do problémů. V čem si myslíš, že je největší problém této neinformovanosti?
Možná to je bublina, ve které se pohybuji, ale někdy mi to nepřijde jako neinformovanost. Přijde mi to spíš jako touha věřit. Věřit, že přece musí existovat nějaké kouzelné řešení, které nás udělá šťastnými a štíhlými. Výrobci a prodejci nejrůznějších nefunkčních diet, hubnoucích přípravků a produktů nás akorát v té víře utvrzují. S každým dalším produktem nebo službou jsou vynalézavější a přesvědčivější. Chápu, že někdo, kdo už neví, co a jak jíst, a už zkusil vše možné, podlehne dalšímu příslibu.
Víme, že jsi nutriční kouč. Stravuješ se podle sebe, nebo máš od někoho stravovací plán? Proč ses rozhodla stát nutričním koučem?
Stravuji se podle sebe. Vždycky tomu tak bylo, ale ne vždycky moje stravování vypadalo jako teď. Začínala jsem se striktními stravovacími pravidly, počítáním každé mandličky ve svém jídelníčku a sledováním každé spálené kalorie během tréninku. Až postupem času jsem se začala učit přistupovat ke své stravě více intuitivně.
Na svém profilu nabízíš a doporučuješ stravovací plán od Chytrého jídelníčku. V čem se Chytrý jídelníček liší od jiných stravovacích plánů?
Unikátnost Chytrého jídelníčku spočívá v tom, že je sestavován odborníkem (nutričním terapeutem) na základě individuálních požadavků každého klienta přímo na míru. Terapeut zohledňuje mimo jiné alergie, intolerance, nechutě daného člověka i jeho preference. Není problém sestavit plán na 3, 4 nebo i 5 jídel denně a energetická hodnota včetně živin se vždy přizpůsobuje danému klientovi dle požadovaného cíle a fyzické aktivity. Každému sestavení jídelníčku předchází nejen vyplnění nutriční anamnézy, ale rovněž krátká konzultace s jedním z nutričních terapeutů. Samotný jídelníček nelpí pouze na gramážích, ale učí klienta odhadovat množství porcí dle jiných měr jako jsou lžíce, hrsti, hrníčky atd. Klient tak cítí menší zatížení čísly a neustálým počítáním, což může mít pozitivní vliv na psychiku a jednoduchost dodržování. A v neposlední řadě, s Chytrým jídelníčkem sdílíme stejnou filozofii v rámci důležitosti zdravého vztahu k jídlu a tato filozofie se promítá celým programem.
Kdy si myslíš, že je správná doba oslovit nutričního kouče nebo výživového poradce, aby pomohl se stravováním? Komu bys doporučila oslovit nutričního kouče a komu výživového poradce?
Doplnila bych ještě třetí, a vlastně nejvýznamnější skupinu v rámci výživy, a to je nutriční terapeut. Nutriční terapeut je člověk, který má vysokoškolské vzdělání a titul z výživy. Je to jediný odborně způsobilý člověk, který může radit osobám se zdravotním nebo jiným omezením spojeným s jídlem. Proto pokud mám nějaké zdravotní komplikace spojené s jídlem, primárně bych měla vyhledat nutričního terapeuta v nemocničním či zdravotnickém zařízení. Ale jsou terapeuti, kteří působí i v soukromé sféře, a těmi jsou právě Sandra s Martim z Chytrého jídelníčku.
Pak tu máme výživové poradce a nutriční kouče, kdy daný člověk může a nemusí mít vysokoškolské vzdělání a podle předpisů o zdravotních službách nesmí radit s léčebnou stravou. Mohou provádět poradenství pouze v případě, že jste v dobrém zdravotním stavu a potřebujete “pouze” upravit stravovací návyky.
No a teď koho oslovit. Když mám zdravotní problém, půjdu za nutričním terapeutem. Pokud nemám žádné zdravotní potíže, šla bych cestou referencí a zjišťování si způsobu, jak daný člověk pracuje a dále se sám vzdělává. Ani titul není vždy 100% zárukou kvalitní spolupráce. V mém pojetí by měl mít nutriční kouč přesah i v rámci psychologie výživy, kognitivně-behaviorální terapie, mindfulness a intuitivního stravování, ale to neznamená, že se o tyto oblasti nezajímá i nutriční terapeut nebo výživový poradce. Než někoho oslovím, je vždy dobré zjistit si reference a doptávat se, jak průběh spolupráce vypadá, jako je tomu u většiny jiných služeb.
Jak by měl, podle tebe, vypadat každý správně provedený stravovací plán?
Tvůrce jídelníčku by měl znát:
- náš aktuální stravovací režim a i z něho vycházet
- naši pohybovou aktivitu
- náš zdravotní stav
- spánkový režim
- povolání
- míru stresu
- preferenci potravin atd.
Kvalitní jídelníček od odborníka není konkrétní předpis – pondělí mrkev, úterý okurka… ale je tvořen jako program nebo rámcový jídelníček. Vždy obsahuje konkrétní gramáže. A v rámci spolupráce je možnost konzultace případných dotazů.
Ještě bych možná doplnila, že odborníka poznáte tak, že hned nevyšvihne řešení, ale chce znát souvislosti a doptává se. Zároveň vám nenutí zázračný koktejl se slovy, že bez toho ten jídelníček nebude fungovat.
Jsi také autorkou knihy a e-booku Neber to jídlo tak vážně. V čem se tyto dvě záležitosti liší? Pro koho bys doporučila spíš e-book a pro koho svou knihu?
Řekněme, že e-book byl taková ochutnávka knihy. V gastronomickém názvosloví můžeme říct, že e-book byl takový předkrm. Kniha a e-book nebyly totožné, ale myšlenka byla stejná.
E-book je v tuto chvíli již stažený z prodeje. Posledních pár kousků knihy je ještě možné objevit v sítích knihkupectví nebo přímo na stránkách nakladatelství.
Máš v plánu do budoucna vydat další díl? Ať už knihy, nebo e-booku…
To je jako byste věděli, že si poslední dny s tou myšlenkou pohrávám. Od vydání první knihy už uběhl skoro rok a za tu dobu se ve mně zformovala spousta dalších myšlenek o zdravém vztahu k jídlu, které bych chtěla předat. Tak uvidíme.
Lidé si mohou poslechnout tvé názory i v podcastu Dáme jídlo. Nepřemýšlela jsi i o svém vlastním podcastu?
Abych řekla pravdu, nepřemýšlela. Z podstaty svého fungování, kdy pracuji převážně sama, je pro mě vzácná kolektivní tvůrčí práce, a to mi přesně naplňuje tvorba podcastu s Dáme jídlo. Moc mě baví, jak celý podcast vzniká, jací lidé na něm spolupracují a vážím si tohoto spojení.
Kromě stravy se věnuješ i pravidelnému pohybu v podobě cvičení. Skládala sis vždy tréninky sama, nebo jsi měla fitness trenéra, který ti ve cvičení pomáhal? Máš raději cvičení doma, nebo v posilovně?
Začátky jsem se prokousávala sama – pouštěla si různá videa, načetla si články, knihy a šla cestou pokus-omyl. Postupem času jsem se dostala víc do fitness komunity, mám přátelé trenéry a sama jsem absolvovala i nějaké kurzy, a to mi pomohlo si tréninky sestavovat. Nicméně pro své pohodlí někdy využiji i tréninkové plány – například velmi dobře zpracovaný program, který mi vyhovuje, má Bret Contreras. A pro domácí cvičení jsem si zvykla na Online Fitness.
Jestli cvičím ve fitku, doma, nebo venku v gymu závisí na mojí aktuální náladě nebo i časových možnostech v ten daný den. Každé prostředí má pro mě něco do sebe.
Máš ještě nějaké další oblíbené aktivity? Přeješ si vyzkoušet nějakou novou aktivitu? Pokud ano, tak jakou?
Mám ráda brusle, baví mě běh, jóga, jezdím na lognboardu a v létě jsem poprvé vyzkoušela wake – to je teda slušná dřina. (smích) Člověk by toho chtěl dělat tolik… škoda, že ty dny nejsou nafukovací. (smích)
Co bys chtěla poradit všem našim čtenářům, co se stravy i pohybu týče?
Nejraději bych řekla: „Neberte to jídlo tak vážně, je to jen jídlo,” ale to by bylo možná moc jednoduchý, tak druhou věc, kterou bych ráda vzkázala. Zdravý vztah k jídlu chce čas. Není kam spěchat, protože když pak najdeme ten způsob, který nám vyhovuje, je to na celý život.
$content$