Setkání s Alenou Malachovou se neřadí k běžným schůzkám s právníkem vyplněným suchou výměnou informací, pod kterými si něco dokáže laik představit pouze stěží. Nabyté vědomosti ze studií i praxe dokáže Alena vysvětlit jasně a přímočaře, a proto klientovi s lehkostí odpoví srozumitelně i na nejsložitější otázky. S touhou obohatit o své znalosti i ostatní se rozhodla založit profil Trochu jiný právník, kde servíruje právo bez omáčky. Na čem si při komunikaci s klienty zakládá? Jak se potýká s etickými dilematy? A jaké fámy z oblasti práva ve společnosti kolují?
Proč jste se rozhodla založit profil Trochu jiný právník? Co konkrétně vás k tomu vedlo?
Ten název původně vzešel od mých klientů, kteří mi často říkali, že jsem jiná než advokáti, s kterými se běžně potkávají. Když jsem začala vystupovat na sítích, zejména na LinkedInu, udělala jsem z toho svůj hashtag. Při zakládání Instagramu už jsem pak měla jasno, že se tak bude jmenovat i můj profil na něm.
I když by mi samozřejmě nestačilo pojmenovat se tak pouze proto, že mě tak vnímají klienti. Cítím to tak i já. Dělám advokacii srdcem, jako pomocnou profesi, a ne business. Mám také pocit, že advokáti jsou u nás stále vnímáni negativně. Jako lidé, kteří si účtují spoustu peněz za nic a dovolit si je může jen málokdo. Já si ale stojím za tím, že advokát je někdo, kdo má v první řadě být oporou klientovi v nelehké životní situaci, i kdyby jen preventivně. Nepovyšovat se nad ním a neukazovat velká ramena. Chci dělat osvětu pro širší veřejnost, aby věděla, že právo se dá dělat i jinak, lidštěji a emotivněji.
Do právních vztahů vstupujeme dnes a denně. Proto bychom právní rady měli začlenit do svého života stejně jako třeba preventivní prohlídky u lékaře.
Jak sama říkáte, na profilu se snažíte servírovat „právo bez omáčky” a uvádět právní předpisy na pravou míru. Jakých protiprávních kroků se podle vás lidé nejčastěji dopouští?
Nedodržení smluvních závazků. Například když někdo neprovede platbu za služby nebo zboží včas nebo když dodavatel neplní své smluvní povinnosti.
Porušení práv duševního vlastnictví. To může zahrnovat použití chráněného obsahu, jako je hudba, software, nebo texty, bez povolení, což často spadá do oblasti občanského práva.
Zveřejnění nebo sdílení osobních údajů bez souhlasu dotyčné osoby, což může být v rozporu s právními normami ochrany osobních údajů.
Neoprávněné užívání majetku jako například parkování na soukromém pozemku bez povolení nebo využívání cizího Wi-Fi bez souhlasu majitele.
A jednání, které není úmyslné, ale způsobuje škodu na majetku nebo zdraví, jako například špatná údržba nemovitosti vedoucí k úrazu návštěvníka.
Jaké největší nesmysly týkající se práva kolují ve společnosti a měly by se začít vyvracet?
„Svoboda slova znamená, že mohu říci cokoliv bez důsledků.”
Ve skutečnosti právo na svobodu slova chrání jednotlivce před státem, ale neznamená to, že neexistují žádné právní důsledky za výroky, které jsou například pomlouvačné, vyvolávají nenávist nebo jsou jinak nezákonné. To velmi souvisí s dnešní popularitou sociálních sítí a představou lidí, že tam mohou vše.
„Pokud není smlouva písemná, není platná.”
Zatímco některé typy smluv musí být písemné (např. prodej nemovitosti), mnoho jiných smluv může být úplně platných, i když jsou ústní. Dokazování ústních smluv může být složité, ale neznamená to, že nejsou závazné.
„V online prostředí neplatí stejné zákony jako offline.”
I když se právní rámce pro online prostředí mohou lišit, základní zákony týkající se autorských práv, pomluv, obchodních transakcí a dalších oblastí stále platí. Internet není „právní vakuum”.
Co vás motivovalo k výběru práva jako profesní dráhy?
Že mi nešla matematika. (smích) Pokud mám hledat historická vodítka, byl to určitě vliv rodiny. Má maminka i děda vystudovali práva.
Podle jakých kritérií jste si vybrala svou specializaci? Co vás na této oblasti nejvíce lákalo?
U mě bylo vždy klíčové obchodní právo a právo nemovitostí. Předurčila to už agenda, kterou jsem vedla jako koncipientka, takže jsem tam měla největší znalosti a praxi. Rodinné právo jsem začala dělat až pár let zpět, a to proto, že jsem zjistila, že je potřeba udělat systémové změny a dát lidem možnost mít jiného právníka, než na kterého jsou běžně zvyklí.
Jak se vypořádáváte s etickými dilematy, která mohou vzniknout v právnické praxi?
Ne vždy to jde snadno. Mám možnost případ nepřevzít, ale pokud už ho zastupuji a vyjde něco takového na povrch, je potřeba to zpracovat v osobní rovině a usměrnit klienta, jak jen to jde.
Které dovednosti považujete za klíčové pro úspěch v oblasti práva?
Je rozdíl mezi právníkem a advokátem. Já mám to štěstí, že jsem složila advokátní zkoušky a dostávám se díky tomu ke stovkám lidských příběhů a problémů. A chodím taky k soudu, což často vyžaduje herecké schopnosti, odosobnit se a schopnost improvizovat. Klíčová je pro mě empatie, profesionalita, a hlavně důvěra, kterou je třeba od klienta získat.
Máte nějakou filozofii, kterou se řídíte při komunikaci s klienty a pomocí níž se snažíte vybudovat důvěru?
Důvěra se podle mě nezíská filozofií. Buď ten vztah s klientem funguje, je tam ta prvotní chemie a loajalita a na ní se to staví, anebo to fungovat nikdy úplně nebude.
Jak by měl naopak jednat klient s právníkem? Čemu by se měl vyhnout?
Klient by měl říkat advokátovi, jak se věci staly a nic nezamlčovat.
Na Instagramu jste poukázala na případ, kdy klientka zatajila některé informace, které v soudním sporu hrály velkou roli. Tím pádem byla šance na úspěch u soudu mizivá. Jak k takovým situacím přistupujete?
Dopředu se snažím nastavit tu spolupráci tak, abychom podobným situacím předcházeli. Pokud to klient nerespektuje, nese si pak tíhu případného neúspěchu s jeho případem.
Jak reagujete na etická dilemata, která se mohou objevit při zastupování vinných?
To je důvod, proč zpravidla neberu trestněprávní věci. Tam je někdy ta etická rovina velmi vychýlená a necítila bych se v tom lidsky dobře.
Mají na váš způsob práce a komunikaci s klienty vliv moderní technologie?
Samozřejmě. Doba jde rychle kupředu a je třeba s ní držet krok.
Jak se vyrovnáváte s náročností práce a tlakem, který může být s touto profesí spojen?
Jsou dny, kdy potřebuji být co nejvíc sama. Komunikuji denně s desítkou lidí, poslouchám jejich nešťastné příběhy, vnímám jejich emoce. Nejvíce mi pomáhá příroda, sport a meditace.
Máte nějaké rady pro začínající právníky, kteří se chtějí vypracovat v oboru?
Má rada je makat na sobě. V různých oblastech práva, psychologie, vyjednávání, ale i třeba soft skills, osobním rozvoji apod. A hlavně jít co nejdříve do praxe. Ta je totiž úplně jiná než teorie na škole.
Podělila byste se o příběh nebo moment ve vaší právnické kariéře, který pro vás byl osobně inspirativní nebo poučný?
Podělím se o moment, který byl pro mě velkou satisfakcí a potěchou. Když mi můj dlouholetý klient řekl, že já jsem za ty dlouhé roky, co spolupracuje s lidmi, jediný člověk, kterému opravdu věří. Věci připravené ode mě už ani nečte a předem věří, že je to správně. To je krásná odměna a potvrzení, že to snad dělám dobře.
$content$
Zatím jsme na začátku ale mám z paní advokátky ten nejlepší pocit.