Na její životní cestu ji přivedly dlouhodobé chronické zdravotní potíže, na které západní medicína nedokázala najít řešení. Dnes se snaží své zkušenosti přetavit v celospolečenské změny. Matka osmiletého syna Veronika Joy Tomková žila v různých zemích světa, aktuálně se se svým projektem účastní podnikatelského akcelerátoru Ženy na startu AWE od M.arter a netají se tím, zda se už někdy setkala s nálepkou „ezo”. Jak syna zapojuje nejen do budování byznysu? A jaké centrum se snaží na jihu Evropy vybudovat?
Vaši cestu zdravého životního stylu odstartovaly chronické zdravotní potíže. Jak se projevovaly?
V průběhu svého dětství a dospívání jsem zažila mnoho zdravotních potíží. Chronické záněty, bolesti, migrény, zažívací potíže, deprese, úzkosti, atopický ekzém, záněty průdušek… Po absolvování nespočtu antibiotických kůr, návštěvách různých lékařů a mnoha letech na kortikoidech, bez znatelného zlepšení, jsem ve svých 15 letech začala hledat alternativní cesty k uzdravení.
Za jeden z důležitých pilířů svého uzdravení považujete přechod na rostlinnou stravu. Na kombinaci vegetariánské, veganské a raw stravy sázíte dnes již 23 let. Můžete nám ji přiblížit? Z jakých zdrojů při svém stravování vycházíte, abyste dávala tělu vše, co potřebuje?
Určitě. Při svém hledání, jak se uzdravit, jsem narazila na úžasnou terapeutku, která mi velmi pomohla. Jedna z prvních rad, které jsem od ní dostala, bylo vysadit lepek, mléko, cukr a sycenou vodu, kterou jsem tenkrát pila ve velkém množství. Za pár týdnů jsem se poprvé v životě cítila dobře a během pár měsíců jsem se zbavila atopického ekzému a zažívacích potíží. Obojí mě trápilo více než 15 let.
Tohle nastartovalo mé další hledání. 11 let jsem byla vegetariánkou, mezitím jsem vyzkoušela makrobiotiku, low carb a další výživové směry, a pak jsem úplnou náhodou přešla před zhruba 10 lety na veganskou stravu, kterou v posledních šesti letech jím převážně syrovou – dle ročního období a lokality, kde se nacházíme.
Můj typický jídelníček je v létě čerstvý džus nebo smoothie ke snídani, ovocný salát k obědu a velký zeleninový salát s dresinkem k večeři. Miluju ovoce všeho druhu, bylinky, čerstvý salát, tofu, tempeh, kimchi a jinou kvašenou zeleninu a různá pesta a omáčky, které si ráda sama vyrábím. V zimě jím více teplého. Ke snídani smoothie nebo kaši s čerstvým či mraženým ovocem – teď je můj favorit pohanka s borůvkami, k obědu žitný chleba se zeleninou a tempehem a k večeři pečenou zeleninu s velkým salátem.
Absolvovala jsem kurz výživového poradenství se specializací na rostlinnou stravu od společnosti ProVeg Česko a mám také certifikaci raw kuchařky ze Sayuri Healing Food Academy na Bali. Již několik let se věnuji tvorbě receptů, koučinku a školení kuchařů a průběžně se vzdělávám z mnoha zdrojů, převážně ze světa.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: ŽENY STÁLE MUSÍ ŘEŠIT SKLOUBENÍ RODINY S KARIÉROU VÍCE NEŽ MUŽI, NOVÝ AKCELERÁTOR ŽENY NA STARTU AWE JIM MÁ DÁT ŠANCI NA OBOJÍ
Jaké jsou další pilíře vašeho zdraví?
Každé ráno cvičím venku, nehledě na roční období. Kombinuji „Smíškovu metodu” (SM systém), jógu, dechová cvičení, meditaci a tanec. Dle toho, co ten den potřebuji. Dvakrát týdně dělám doma silový trénink s vahou vlastního těla. Do obojího zapojuji i svého syna, se kterým také pravidelně chodíme na procházky do lesa, sáňkujeme, lyžujeme. V létě jezdíme na paddleboardu, na koloběžce a bruslích, plaveme… Oba milujeme sport a outdoorové aktivity a věnujeme jim hodně času.
Snažím se spát osm až devět hodin denně. Večer před spaním děkujeme za proběhlý den a sdílíme, za co jsme ten den vděční a co jsme se naučili.
Snažím se budovat láskyplné, hodnotné a zdravé vztahy se svým partnerem, přáteli i neznámými lidmi. A syna učím o důležitosti laskavosti v přístupu sám k sobě a ostatním lidem.
Pravidelně si v rámci možností nacházím čas na odpočinek a sebereflexi a plánování svého času a aktivit na následující období. Praktikuji také různé techniky, které jsem se naučila v rámci mindfulness, jógy, expresivní a umělecké terapie a které mi pomáhají, když jsem ve stresu, nestíhám, mám práce nad hlavu a v menších i větších životních volbách.
Jak si vysvětlujete, že klasická medicína nenacházela na vaše potíže odpověď?
Mnoho z mých zdravotních potíží bylo způsobeno kombinací různých věcí – nezdravé sociální prostředí doma a ve škole, nezdravá strava, nedostatek pohybu, stres a moje neschopnost práce s ním, psychické potíže v důsledku těchto faktorů…
Dle mé zkušenosti pracuje klasická medicína často se symptomy nemocí, které se nacházejí hlouběji uvnitř a jsou velice komplexní. Na komplexní řešení nezbývá často čas anebo nejsou v kompetenci lékaře, který má zodpovědnost za příliš velké množství pacientů a je naučen určitým lékařským postupům. Málo lékařů si najde čas pacienta opravdu do hloubky vyslechnout, udělat potřebné krevní testy, zjistit souvislosti mezi potížemi, prostředím, v jakém se pacient nachází, tím, jak vypadají jeho vztahy, spánek, strava, pohybové zvyklosti či sexuální zdraví. Tohle všechno však ovlivňuje náš zdravotní stav a mělo by být bráno v potaz, tak jak tomu bývalo například v dávné Číně.
Vaší velkou inspirací je příroda – máte chatku v lesích jižních Čech, kde pijete vodu ze studánky a topíte dřevem. Setkala jste se někdy s nálepkami jako „ezo”?
Určitě. Když jsem před 15 lety poprvé přijela do Norska, mnoho lidí mě nazývalo „ezo”. Poté, co mě blíže poznali, změnili tuto nálepku na „vědomá”, s čímž naprosto souhlasím.
Sama sebe vidím jako vnímavou ženu, která přemýšlí holisticky o zdraví, vzdělání, vztazích, práci a životě, klade otázky a hledá odpovědi a tam, kde je nenachází hledá nebo tvoří nové cesty.
Máte osmiletého syna, se kterým jste se vydala na cestu domácího vzdělávání – to je ve společnosti aktuálně také tématem, které někteří opěvují a jiní odsuzují. Co ve vašem případě domácí vzdělávání znamená?
Pro nás je tohle cesta, jak spolu trávit čas, mít svobodu cestovat, vzdělávat se cestováním a zážitky, mít možnost tvořit náš život společně tak, jak nám to v dané období vyhovuje a naplnit naše dny a životy tím, co nám dává smysl.
Se synem jsem posledních pět let cestovala po světě, dodnes žil v osmi zemích, mluví plynně dvěma jazyky a základně dalšími třemi. Zažil různé kultury, náboženství i přístupy k životu. Chodil do různých komunitních škol a volnočasových aktivit a vedle klasických akademických předmětů se učil například o permakultuře, tradicích a vaření od balinéských farmářů, naučil se šnorchlovat, lézt po skalách a krmit slony v Thajsku a mnoho dalšího. Věřím, že v něm tyto zážitky zanechají odolnost, schopnost postarat se o sebe, být vnímavý k potřebám svým i ostatních, respektující k odlišnostem a otevřený.
Syna vychováváte sama a pět let jste s ním cestovala po světě. Žili jste v Thajsku a Indonésii, navštívili Malajsii a Singapur, dělali „housesitting” ve Švýcarsku a pracovali na outdoorových kempech v Německu. Musela jste na taková dobrodružství s dítětem sbírat odvahu?
Ano i ne. Vždy jsem měla ráda dobrodružství a často dělám věci, o kterých by se ostatní báli i přemýšlet. Když jsme jeli se synem poprvé do Asie, plánovali jsme pouze tříapůlměsíční cestu. Přišla ale pandemie a ze tří a půl měsíců se stalo dva a půl roku. Dodnes jsem velmi vděčná za to, že jsme se na pandemii „zasekli” právě na Bali a věřím, že mi to jako svobodné matce zachránilo psychické i fyzické zdraví. Když jsme pak do Asie vyjížděli podruhé, už jsme věděli, do čeho jdeme, a bylo to jednodušší.
A jestli se bojím? Ano, často. Ale věci, které nám za to stojí, dělám i tak. Nemyslím si, že cesta je se nebát, ale bát se, a být schopen jít za hranice svého strachu za tím, na čem mi opravdu záleží.
Dříve jste sama 10 let žila v Norsku. Jak váš život změnilo mateřství? Myslíte si, že jako rodič nemusí člověk nutně změnit svůj dosavadní životní styl?
Mateřství mě určitě změnilo. Co se týče životního stylu, tam bylo pro mě mateřství nakopnutím ve správném směru. V těhotenství jsem zažila úzkosti a deprese a změny životního stylu byly mou cestou k uzdravení. Mám také velmi akční dítě s nekonečnými rezervoáry energie, a kdybych nežila zdravým životním stylem, myslím, že bych se o něj sama nedokázala postarat. (smích)
Mít děti může být pro mnohé ženy i muže velkým šokem a školou, ale nemyslím si, že by mateřství či rodičovství muselo znamenat „stopku” – ať už v oblasti cestování, práce, sportovních aktivit, nebo jiných věcí. Kdo nechce, hledá výmluvy. Kdo chce, hledá způsoby. A ty se najít dají.
Syna zapojujete i do procesu tvorby byznysu. Jak?
Pravidelně se spolu díváme na programy o tvorbě byznysu, investování, čteme si knihy jako Bohatý táta, chudý táta, bavíme se spolu o ročních, čtvrtletních, měsíčních a týdenních plánech. Syn ví o tom, co tvořím a co to pro nás znamená. Když jedeme do Prahy na byznysová setkání, sdílím s ním, co mě čeká a jak to proběhlo atd.
Je pro mě důležité, aby byl do života vybaven a věděl, jak se dá budovat byznys, pokud by si touto cestou přál jít.
Zmíněné Norsko je pro vás inspirací, vaším dlouhodobým cílem totiž je, že budete průkopnicí systémových změn v Evropě a že se zdravý životní styl a jeho využití v prevenci nemocí stane běžnou součástí výuky ve školách, rodinách i komunitách a prevence i léčba pomocí jeho změn bude hrazena zdravotními pojišťovnami a nabízena praktickými lékaři. Proč tomu tak, podle vás, nyní není?
Toto je důležitá otázka, na kterou zatím bohužel nemám odpověď. Věřím, že důležitým faktorem jsou finance a systém fungování zdravotnictví, mimo jiné i systém odměňování lékařů, v současnosti. V dnešní době investuje většina zemí do léčby zdravotních potíží namísto prevence. V České republice jsou to dle dat například 4 % investované do prevence versus 47 % investovaných do léčby zdravotních potíží.
Dalším důležitým faktorem, který jsem zažila právě v Norsku, je motivace obyvatelstva a celkové přebírání zodpovědnosti za vlastní chování a zdraví. V Norsku lidé vědí, že jsou zodpovědní za své zdraví, a proto tam ve více než polovině obcí fungují takzvané „Frisklivssentralen”, které nabízí kurzy zdravé stravy, spánku, pomoc přestat kouřit či pravidelné tréninky venku. V Česku si zatím bohužel mnoho lidí tuto zodpovědnost neuvědomuje a podle průzkumu méně než polovina lidí chodí například na preventivní prohlídky u lékaře. Z tohoto důvodu může mnoho zdravotních pojišťoven hodnotit prostředky vydané na prevenci jako nevhodně investované. Naštěstí se i tento trend začíná pomalu, ale jistě zlepšovat a lidé si uvědomují, že odpovědnost za naše zdraví leží v našich rukou, jak ukazují nově získaná data VZP.
Důležitým faktorem je také dostupnost zdravé stravy a její cena. To je něco, na co si mnoho respondentů stěžovalo v průzkumu trhu, který jsem provedla v listopadu. Podle průzkumu se 83 % Čechů řídí při výběru restaurace, kam půjdou například na oběd, cenou, výživovou hodnotou pak pouze 64 %. V momentě, kdy běžný jogurt stojí 11 nebo 12 Kč a jeho rostlinná alternativa 18 až 20 Kč, 1 l mléka 25 Kč a 1 l rostlinného obohaceného mléka od 35 Kč výše plus mnoho věcí není v běžných obchodech k dostání, je toto pro mnoho lidí překážkou, ať už z hlediska financí, času, či logistiky. To je něco, kde určitě mohou proběhnout systémové změny tak, jak je tomu již nyní například v Německu, kde Lidl a Kaufland snížily cenu rostlinných alternativ pod cenu živočišných.
V současné době budujete Centrum zdravého životního stylu na jihu Evropy, které bude nabízet preventivní, léčebné a vzdělávací pobyty. Jak dlouhé budou a pro koho budou určeny? Proč právě tato délka a cílová skupina?
Pobyty budou v délce jeden až tři týdny a jsou určeny ženám ve věku zhruba 25 až 55 let a jejich rodinám v „transformačních” životních obdobích, která jsou často provázena fyzickými, psychickými či psychosomatickými zdravotními potížemi a hledáním další životní cesty.
Tato období vnímám hodně spojena právě s mateřstvím a chci se věnovat ženám, které plánují rodinu, mají malé děti, děti jim nastoupily do školy či odešly z domu. Ženy vnímám jako katalyzátorky změn ve společnosti, ve svých rodinách a komunitách. A skrze změny, kterými tyto ženy projdou, věřím, je možné změnit i jejich muže, přátele, a tímto i celé komunity, obce a státy.
Dva až tři týdny jsou optimální dobou na trvale udržitelnou změnu. Na to, aby si člověk odpočinul, dobil se, zastavil se, vyzkoušel něco nového, podíval se na svůj život z jiného úhlu pohledu a naučil se nové poznatky a dovednosti potřebné ke změně. Mnoho lidí má však v dnešní uspěchané době jen jeden týden volna. I za jeden dobře cílený týden se dá udělat potřebná změna. Se ženami a jejich rodinami budeme také pracovat před pobytem a po něm, abychom zajistili trvalou změnu.
Centrum má být zaměřeno na zmíněné změny životního stylu a seberozvoj a spojovat to nejlepší ze západní a východní medicíny. Co si pod tím lze v praxi představit?
V praxi to bude vypadat tak, že žena sama či s rodinou přijede do centra na jeden až tři týdny. Před pobytem budeme mít společně několik online rozhovorů, kdy zjistíme, co žena potřebuje, na čem chce pracovat, probereme její současnou situaci atd. Na začátku pobytu se žena setká s lékařem a osobním koučem nebo terapeutem, pokud si to bude přát, a společně stanoví cíle a program na pobyt.
V rámci pobytu si žena bude moci vybrat „základní balíček” – ubytování, jídlo a volné využití aktivit (bazén, wellness centrum, tréninková místnost, jógový sál, relaxační zahrady, permakulturní farma…) a také „doplňkové moduly” dle svých potřeb. V rámci nich budeme nabízet setkání s koučem nebo terapeutem, skupinovou terapii, lekce jógy, mindfulness, meditace, pohybové lekce, dechová cvičení, praktické workshopy, inspirativní přednášky exkurze a další.
Součástí centra bude také možnost ubytování pro rodinu a kids club – místo, kde budou moct ženy mít přes den své děti a kde pro ně bude připraven zábavný a vzdělávací program a také exkurze, na které budou moct jet partner a děti, když bude žena v programu, anebo klidně i celá rodina. Možností bude také samozřejmě zapojení partnerů i dětí do programu, dle jejich možností a potřeb.
Na konci programu bude závěrečné setkání s lékařem a koučem nebo terapeutem, kde společně se ženou zhodnotíme celý pobyt a následnou integraci doma. Po pobytu bude následovat několik online schůzek, aby integrace nových zkušeností, znalostí a zvyků v domácím prostředí proběhla jednoduše a hladce. Jedenkrát za rok bude také pravidelné dobrovolné setkání všech účastníků pobytů z předešlého roku. Cílem je i propojení žen a vytvoření komunity lidí, kde se ženy a jejich rodiny budou moct vzájemně podporovat a motivovat.
Jak daleko ve svém budování jste?
Momentálně dokončuji koncept produktu. V prvních měsících roku 2025 mě čeká průzkum trhu v několika dalších evropských zemích, protože bych ráda centrum cílila nejen na českou klientelu, ale také Skandinávii a další země, kde jsou systémové změny také potřeba. V průběhu léta se pak chystám na jih Evropy, kde chci vybrat vhodnou lokalitu na vybudování centra a začít tvořit.
Ráda bych uskutečnila první pilotní pobyty na podzim nebo přes zimu 2025/2026.
Zdůrazňujete individuální přístup. Myslíte si, že není v současném systému dostatečný? Vycházíte jen ze své osobní zkušenosti, nebo i z dat?
Těžko říci. V Norsku jsem zažila velmi jiný přístup lékařů. Lékař je tam brán v první řadě jako partner, kterému je možné klást otázky, přinášet návrhy a společně hledat řešení. V České republice je ještě často praktikován patriarchální přístup, kdy je lékař autorita, které se neodporuje. Přitom skutečnými odborníky na své zdraví jsme my sami a lékař by měl být partnerem, který nás navede na správnou cestu, na které společně hledáme řešení vedoucí k uzdravení. Proto je základní myšlenkou, kterou lidem ve své práci předávám, odpovědnost každého za své zdraví a schopnost vnímat, co nám dělá a nedělá dobře. Protože tu máme každý v sobě a v mnoha situacích nám může být velkou pomocí.
Zdroj: Autorský rozhovor, Ministr zdraví, Helsenorge, iDnes, Tribune, České noviny, ProVeg
$content$