Zuzana Majčíková žila v různých zemích Evropy i mimo ni, je matkou, partnerkou a nebojí se výzev. V současné době plánuje návrat do zaměstnání v Anglii, ale zároveň se účastní podnikatelského akcelerátoru Ženy na startu AWE od M.arter a buduje vlastní projekt, který pojmenovala Pac a pusu. Proč se rozhodla cílit na lidi v důchodovém věku? Jak vnímá to, že musela změnit jeho směr? A proč se vůbec rozhodla vydat na podnikatelskou cestu?
Proč je pro vás osobně osamělost starých lidí téma?
Od svých 18 let žiji v zahraničí. Vyrostla jsem na Slovensku, ale více než polovinu života jsem strávila „pendlováním“ mezi Českou republikou, Spojenými státy a Anglií.
V Ostravě jsem studovala a zároveň jsem tam měla babičku. Byly jsme skvělá dvojka – já jí pomáhala s nákupy, ona zase ráda vařila. Hodně jsme si povídaly a babička se zajímala, co se dá najít na internetu. Když jsem se odstěhovala do USA, pravidelně jsme spolu „skypovaly” – ale víte, to už není totéž. Nemohla jsem ji doprovodit k lékaři, na úřad, ani spravit něco doma. Tehdy mi začalo docházet, jak těžké to musí být pro seniory, kteří mají rodinu daleko.
Babička už s námi není a já jsem nesmírně vděčná, že poslední rok jejího života jsem byla „jen” v Praze a mohla ji navštěvovat každý víkend. Ne všichni ale tuhle možnost mají. Spousta lidí vybudovala svůj život v zahraničí nebo daleko od rodičů. Nemůžou prostě přijet každý víkend na oběd, dát si kafe a spravit třeba kapající kohoutek.
Vycházíte také z dat a statistik?
Ano. Důchodci jsou dnes nejrychleji rostoucí skupinou obyvatel a v roce 2050 bude více než třetina obyvatel České republiky v důchodovém věku. Zároveň skoro 2,5 milionu Čechů žije v zahraničí a mnozí z nich zanechali své rodiče doma. I když se snaží zůstat v kontaktu, třetina Čechů komunikuje s rodiči jen jednou týdně, nebo dokonce méně. To je problém, protože osamělost má přímý dopad na zdraví seniorů – například výrazně zvyšuje riziko vzniku demence. Pac a pusu má za cíl přinést seniorům radost, povzbudit je k novým zážitkům a podpořit zlepšení jejich vztahů s blízkými.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: ŽENY STÁLE MUSÍ ŘEŠIT SKLOUBENÍ RODINY S KARIÉROU VÍCE NEŽ MUŽI, NOVÝ AKCELERÁTOR ŽENY NA STARTU AWE JIM MÁ DÁT ŠANCI NA OBOJÍ
Svůj projekt jste nazvala Pac a pusu. Proč?
Pac a pusu pro mě vždycky znamenalo komunikaci s babičkou. Když jsme jako děti se sestrou jezdily na tábor, babička nám posílala pohledy, které končily právě touhle větou. Pro mě je to symbol vřelých vztahů, spojení a láskyplné komunikace.
Vaším původním záměrem bylo vytvoření online platformy, která propojí rodiny se sítí místních pomocníků a pečovatelů, vytvoří prostor pro sdílení mezi rodinou, seniorem a pečovatelem a umožní platbu online. Jak tento nápad vznikl?
Původně jsem chtěla zmírnit osamělost seniorů díky personalizované poště. Každý týden by babička nebo dědeček dostali obálku s aktivitami a články podle svého zájmu. Po zkoumání potřeb rodin, které žijí v zahraničí, jsem myšlenku rozšířila. Chtěla jsem vytvořit platformu, která by rodiny propojila s místními pomocníky a pečovateli, umožnila sdílení informací a online platby. To by mohlo péči o seniory hodně zjednodušit.
Tím nápadem jsem se nadchla, ale zároveň mě děsila velikost toho projektu. V situaci, kdy se vracím do práce, jsem nevěděla, jak to uchopit v menším měřítku. Tak jsem se rozhodla vrátit se zase na začátek.
Před Vánoci jste směr svého projektu tedy změnila a rozhodla se pro vytvoření ideálního dárku pro rodiče či prarodiče. Můžete nám tento ideální dárek více přiblížit?
Určitě! Mým nápadem je něco jako karetní hra s úkoly pro seniory. Na každý týden v roce jedna kartu s pěti úkoly – jeden na fyzickou kondici, jeden na mentální kondici, zajímavost, něco na zpestření života a úkol na konverzaci s vnoučaty. Do budoucna bych chtěla více rozvinout tu část, která podporuje vztahy s vnoučaty – třeba hru, kterou lze hrát na dálku. Chtěla bych také vytvořit variantu pro vnoučata, která nemluví česky.
Vidím to jako ideální dárek, který seniorům zpříjemní týden, zlepší jejich kondici a vztahy. A taky jako řešení pro ty, co každý rok lámou hlavu, co rodičům nebo prarodičům dát k Vánocům.
Máte už vymyšleny konkrétní úkoly? Prozradíte nám některé?
Mám už celou sadu úkolů a jejich vymýšlení mě moc baví! Kromě tradičních věcí jako cvičení, sudoku nebo křížovek mám i originálnější. V kategorii „Týdenní výzva” je třeba zavolat starému spolužákovi nebo navštívit oblíbené místo z mládí.
Pak je tu kategorie „Rodinné vztahy”, která pomáhá seniorům najít témata na rozhovor s vnoučaty – aby nekončili u obligátního „Co bylo ve škole?” Dědeček může třeba vymyslet s vnoučkem, jak by utratili milion korun, nebo společně vytvořit úplně nový školní předmět. A protože motivace je důležitá, součástí balení bude i malá odměna za splněné úkoly.
Dala jste si za úkol stihnout vše dotáhnout do příštích Vánoc. Je pro vás práce s termíny důležitá, nebo jí nevěnujete pozornost?
Určitě ano. Pac a pusu je skvělým dárkem na Vánoce, takže ten termín se nabízí sám. Jsem člověk, který rád pracuje s termíny – co není v kalendáři, to se prostě nestane. Termíny mám ráda protože mi pomáhají bojovat s prokrastinací.
Směr svého projektu jste změnila pro lepší uchopitelnost a proveditelnost. Vnímala jste to jako své selhání?
Vůbec ne. Podle mě není důležité, že člověk narazí, ale že najde cestu dál.
Hledání jiných cest, přizpůsobování se okolnostem nebo překonávání překážek je nedílnou součástí nejen začátku podnikání. Myslíte si, že se o tom dostatečně mluví, nebo lidé prezentují spíše až své úspěchy? Považujete za důležité sdílet i proces?
Myslím, že se dnes o cestě a procesu mluví už docela dost, a to je dobře. Téměř každý rozhovor s úspěšným podnikatelem zabrousí na téma začátků, překážek a různých „fuck-upů“. Problém ale je, že většinou ty rozhovory vedeme s lidmi, kteří už uspěli. To pak může vytvářet zkreslený dojem, že každá cesta končí úspěchem – což rozhodně není pravidlo.
Co vás motivovalo vydat se na podnikatelskou cestu a co je vaším hnacím motorem nyní?
Když jsem se hlásila do akcelerátoru, nebylo jasné, jestli se po mateřské vrátím do práce. Podnikání mělo být alternativou. Teď už vím, že se vracím do zaměstnání, ale nechci zahodit vše, co jsem během akcelerátoru vytvořila. Chci si dokázat, že dokážu něco vytvořit, co má smysl – i když to třeba nebude projekt na doživotní rentu.
Jak už jste víckrát zmínila, aktuálně se vracíte do zaměstnání. Jak pracujete s časem, aby se vám dařilo skloubit všechny své aktivity?
To bude výzva! Do práce se vracím v dubnu, a zároveň se stěhujeme zpět do Anglie, kde je moje práce. Organizujeme stěhování, hledáme bydlení a řešíme děti v nové školce. Snažím se teď, během mateřské, udělat co nejvíc a mám detailní plán úkolů na zbytek roku. Držte mi palce!
Chtěla byste se do budoucna věnovat jen podnikání?
V nejbližší době budu pořád zaměstnancem, ale podnikání do budoucna nevylučuji. Plánujeme se vrátit do České republiky, až děti půjdou do školy, a tehdy bych ráda rozjela větší projekt. Pořád chci zůstat zaměřená na pomoc seniorům, kteří mají příbuzné daleko.
Zdroj: Autorský rozhovor, ČSÚ
$content$