Neděle 14.07.2024
„Měli bychom přijmout zodpovědnost za každou věc, kterou vlastníme,” zastává Barbora Yurkovic
Fotografie: Se souhlasem Barbory Yurkovic
INTERVIEW

„Měli bychom přijmout zodpovědnost za každou věc, kterou vlastníme,” zastává Barbora Yurkovic

Stylistka, vizážistka, podporovatelka lokálních návrhářů a ekologického způsobu života, matka dvou dětí. Kromě mateřských a pracovních povinností Barbora Yurkovic založila slovenskou iniciativu, která pomáhá ukrajinským rodinám v nouzi. Povídali jsme si s ní nejen o udržitelnosti a rozumné módě. Co stojí za nápadem a vznikem její iniciativy?

Dnes se hodně mluví o udržitelné módě a ekologii. Co pro tebe znamená udržitelnost?

Pro mě udržitelnost neznamená kupovat něco certifikovaného nebo lokálního. Samozřejmě, že je to plus a měli bychom se zamýšlet nad tím, za jakých podmínek daná věc vznikla, a přispívat k tomu, aby se vyrábělo udržitelněji, ale pokud nezměníme způsob našeho chování při nakupování, nemůžeme mluvit o skutečné udržitelnosti. Měli bychom přijmout zodpovědnost za každou věc, kterou vlastníme, a dopřát jí kvalitní a dlouhý život tím, že se o ni budeme dobře starat a vynosíme ji.

Po narození dcery ses začala více věnovat udržitelné módě a pracovat na vytváření konceptů šatníků nejen pro jednotlivce, ale i pro firmy. Jak tedy vytvořit ekologický šatník na míru?

Už před dětmi jsem vytvářela kapslové šatníky na míru a věnovala se i jiným stylingovým činnostem, ale je pravda, že teprve od té doby, co mám děti, začínám cíleně přemýšlet v intencích udržitelnosti. Děti dokážou člověka velmi posunout určitým směrem.

Mě to posunulo směrem k udržitelnosti, spojilo mě to na profesní i lidské úrovni a přivedlo k poznání, že se můžeme snažit vytvořit ekologický šatník pouze tehdy, pokud je oblečení v souladu s osobností. Není to však snadná cesta, protože zahrnuje sebepoznání a přijetí. Pokud bude šatník sestavený na základě trendů a doporučení influencerů, médií a značek, nepodaří se nám, aby byl dlouhodobě udržitelný. Protože pokud nás oblečení nebaví a cítíme se nespokojení, povede to jen k dalším nákupům.

Co ve svém šatníku potřebujeme a co tam naopak máme zbytečně?

Podle statistik to vypadá tak, že v průměru nosíme jen 20 % svého šatníku – přesně tolik potřebujeme, nic víc. Jedním z možných řešení, jak nemít v šatníku zbytečnosti je kapslový šatník. Dělala jsem ho pro klienty ještě předtím, než se tento termín stal moderním, a během pandemie jsem začala psát blog, který vám poskytne návod, jak na to. Kapslový šatník se totiž moderním pojmem stal, a díky šikovnému marketingu fast fashion značek se stal dalším nástrojem, jak vás přimět k nákupům.

Fotografie: Se souhlasem Barbory Yurkovic

Jsi dlouholetou zastánkyní kvalitní a rozumné módy. Jak vnímáš současné módní trendy a proč jim podle tebe podléháme?

Člověk je tvor společenský – chceme někam patřit a trend je jedním z možností, jak se zařadit do nějaké skupiny. Bohužel nás to většinou naplňuje jen povrchně. Představa, že nám nějaký trend zajistí místo ve skupině, do které chceme patřit, je mylná.

Trendy jsou tu hlavně proto, abychom nakupovali znovu a znovu. Pro značky je to šikovný nástroj, jak donutit zákazníky, aby se vrátili.

Proč bychom měli přestat bezmyšlenkovitě nakupovat a zaměřit se raději na udržitelnou módu?

Například proto, že k výrobě jednoho trička z běžné bavlny je zapotřebí přibližně 2 500 litrů vody a podle některých údajů až 1 kilogram chemikálií. Tyto látky jsou označované jako karcinogenní a jedovaté a jsou nebezpečné nejen pro lidi, kteří s nimi přicházejí do styku při výrobě, ale také pro konečného spotřebitele, tedy pro vás.

Netýká se to jen pár značek nebo výrobků, je to celosvětový a masivní problém, který zatěžuje i naši planetu. Environmentální organizace Greenpeace zkoumala náhodně vybrané produkty nejznámějších značek a toxické chemikálie našla v 89 ze 114 oděvů. Těmto chemikáliím je připisováno mnoho negativních dopadů na naše zdraví. Vím, že je to všechno těžko představitelné a že je pro nás těžké ztotožnit se s pěstitelem bavlny na druhé straně planety, ale jde také o naše zdraví, protože tyto věci nosíme a jsme v přímém kontaktu s látkami, které pro nás nejsou vůbec zdravé.

Svou prací se i ty snažíš podporovat lokální značky. Které patří mezi tvé oblíbené? Do čeho se ráda oblékáš?

Mile, Moe a Diobo patří ke stálicím v dětských šatnících, ale najdeme tam i mnoho jiných i menších zahraničních značek. Většinu mého šatníku tvoří lokální značky a návrháři, niche značky, contemporary fashion…

Jako stylistka a vizážistka jsi pracovala na vytváření různých reklamních spotů, videoklipů a módních focení. Mezi tvé klientky patří například Wanda Hrycová, Zuzana Mauréry, dlouhodobě jsi spolupracovala s Marií Čírovou, ale i s bývalou první dámou Slovenska Martinou Kiskovou. Podle čeho si vybíráš spolupráce?

Mnohokrát jsem šla po kvantitě, zaměstnávala jsem dvě kolegyně a někdy jsme měly i devět focení týdně, ale rychle jsem zjistila, že takové existování v kreativním byznysu je nad moje síly. Momentálně si vybírám dost podle pocitu, který ze spolupráce mám. Od doby, co mám rodinu, musím samozřejmě také přijímat fakt, že nemůžu dělat všechno a některé spolupráce musím pustit. Jsem ráda, že moji klienti jsou dlouhodobí a prošli si se mnou i obdobím mateřství nebo tím současným, kdy jsem poslední rok pracovala na naší Ozetce, která vznikla po vypuknutí války.

Fotografie: Se souhlasem Barbory Yurkovic

Koho z naší či zahraniční scény bys ráda oblékla?

Je to různé – Tildu Swinton, Emmu Watson, ale i Billyho Portera. Z naší scény Alžbetu Ferencovou a ADONXS.

Jak již bylo zmíněno, věnuješ se i jiným projektům. Provozuješ internetový dětský bazar @elfandgoblins, bazar s kousky od tebe a tvých klientů @fairies.and.witches a loni jsi založila slovenskou iniciativu na materiální pomoc ukrajinským rodinám MafU. Pověz nám o tomto projektu více – jak to všechno začalo a na co se v MafU zaměřujete?

Všechny tyto projekty vznikly z potřeby odevzdat světu něco dobrého a ve všech případech jsem využila sílu sociálních sítí. S Instagramem mám love-hate vztah, protože mě na jednu stranu často omezuje a „uhání”, ale na druhou stranu by žádný z těchto projektů nemohl vzniknout v této podobě a být tak úspěšný, a za to jsem vděčná.

MafU (Material assistance for Ukrainians) jsme s manželem založili v prvních dnech války, kdy se pomoc soustředila na hranice. Matky s dětmi toho mnoho neunesly a v jejich ubytováních často chyběly základní potřeby. Založili jsme online organizaci, jedinou svého druhu, a vymysleli formulář, který může žadatel vyplnit velmi konkrétně. My mu na našem instagramovém účtu seženeme dárce (rodinu ze Slovenska) ze stejné lokality, který se s ním osobně setká. Tento projekt je velmi efektivní a má vícero pozitivních přesahů – osobní kontakt prospívá psychice, tím, že pomoc probíhá lokálně, zamezujeme zbytečnému převážení věcí přes celé Slovensko, takže šetříme životní prostředí. Rodiny se často setkávají i nadále a z mnohých se stali přátelé. Kromě pomoci konkrétním rodinám, kterých je nyní více než 2 000, pomáháme také výdejnám humanitární pomoci po celém Slovensku a momentálně distribuujeme 300 000 balíků dezinfekčních kapesníků a tuny zdravotnického materiálu do nemocnic na Ukrajině.

Jestliže chce někdo pomoci, darovat věci nebo přispět finančně, jak přesně se může zapojit?

Pokud chcete pomoct konkrétní rodině, sledujte @help_mafu na Instagramu a zapojte se zanecháním komentáře ke konkrétní výzvě (příspěvku) nebo vyplněním darovacího formuláře na našich webových stránkách. Pro finanční podporu, která bude asi bohužel vždy závislá hlavně na podpoře občanů, jsme zřídili transparentní sbírku na Donio.sk. Celý projekt již více než rok řídíme jako dobrovolníci, bez výplaty. Rádi bychom v tom pokračovali a v současné době hledáme způsob, jak na to.

Fotografie: Se souhlasem Barbory Yurkovic

Organizace a řízení celé iniciativy tě určitě velmi zaměstnávaly. Jak se změnila tvá situace, věnuješ se ještě vůbec stylingu osobností?

V posledních týdnech jsem opět začala pracovat jako stylistka, ale ano, celý rok jsem se věnovala převážně MafU a nechápu, jak jsme to vlastně jako rodina zvládli. Nikdy předtím by mě nenapadlo, že něco takového bude v mém životě v takové intenzitě, i když pomoc druhým mi byla vždy blízká a dlouhodobě se zapojuji jako dárce v různých organizacích. Dokonce jsem se kdysi dávno málem přihlásila jako dobrovolník pro Magnu v zemích třetího světa, ale těhotenství mě dokázalo zastavit.

Jak zvládáš vytíženost? Máš vůbec při vší té práci čas pro rodinu a na sebe?

Dnes spolu s dětmi balíme balíčky pro jiné rodiny, slyší mě telefonovat a řešit problémy s řidičem kamionu, aby naložil palety léků, i když jsou popraskané, vidí mě, jak sedím u počítače a snažím se to organizovat. Během toho se starám o domácnost a o nás jako o rodinu a dbám na to, abychom se spolu měli dobře. Vyhoření mě však neminulo a mám určitý limit, který se snažím respektovat, ale není to snadné. Neskutečně se těším na teplejší dny, karavanování, kempování, túry, moře, zahradu, kde se dobijeme…

Kdo je ti největší oporou?

Ach, těžká otázka. Určitě je to manžel, který je tu pro nás každý den a svou roli otce přijal úžasně, dokonce na začátku lépe než já svou roli matky. Trvalo mi, abych ji přijala a ztotožnila se s ní. V těchto měsících si i díky terapii uvědomuji, že oporou si musím být také sama v tom smyslu, že si budu umět dát objetí, odpočinek a lásku a nebudu je hledat jinde. Existuje jeden krásný přístup – představit si sebe jako svého nejlepšího přítele nebo jako dítě a chovat se tak k sobě.


Instagram | Web | Facebook

Napsat komentář