Spánek a sny nás ovlivňují každý den a lidí trpící poruchami spánku bohužel stále přibývá. Osmadvacetiletá Veronika Jirková je průvodkyní spánkem a sny. Její přirozeností je vykládat sny a nacházet v nich význam. Veronika je blíženec každým coulem. Miluje spánek, ale i cestování. Les, ale i moře. Jaký důvod má to, že se nám zdají sny? Musíme mít pro výklad snů snář? Jaký má Veronika pohled na školství a jak vnímá konkurenci na trhu s tvůrčími produkty?
Máš široké spektrum zájmů, touha tvořit tě provází od útlých let. Tvým aktuálním projektem je diář – Snilka, jak nápad na takový diář vznikl? Čím se bude odlišovat od ostatních diářů?
Ano, je to doslova mega projekt. (smích) Snilka vznikla jako nápad na diář a přehoupla se do projektu, který teď více méně definuje celé mé životní dění.
Když jsem si poprvé založila účet na Instagramu s touhou sdílet své kreativní výtvory (od kreseb, přes akvarely, plátna až po dřevoryt, linoryt a šití), netušila jsem, kam až mě to zavede. Věděla jsem, že tvorba svatebních oznámení na míru a kalendářů je fajn a neskutečně mě baví. Na druhou stranu to byla velmi povrchová a krátkodobá radost, která velmi rychle vyprchala. Člověka to nutilo hnát se za dalšími zakázkami, hledat další zákazníky. V hlavě jsem měla nastavení “musíš, abys měla dost” a taky hlas strachu “co když nebudu mít dost zakázek a zákazníků”. A tak se ve mně bila období pocitu radosti a úspěchu z odevzdané zakázky a v době, kdy zakázky stagnovaly, přicházely pocity, že jsem neschopná a absolutně na nic.
Vnitřně jsem věděla, že takhle to nechci, že se chci pustit do něčeho hlubšího, co mi dává větší smysl a nevyvolává to ve mně pocit kariérismu a nedostatku, který jsem si ve spojitosti se svou neprůbojností, a v té době i full time prací pro korporát, v sobě vybudovala.
A druhou touhou bylo, abych tím, co dělám, obohatila lidi, které to ke mně zavede. Možná se tak dere na povrch moje pedagogická základna, kdo ví. Ale ta touha tam byla. Aby se čtenáři pozastavili a řekli si: „Aha, tak to jsem nevěděla.” nebo “Aha, no vždyť ano, takhle to opravdu funguje, jen jsem nad tím tímhle způsobem nepřemýšlela.”
Pár týdnů nato se mi zdál sen. A já si ho ráno jako vždy rozebírala. Najednou jsem si uvědomila, že tohle dělám už od dětství pokaždé, když se mi zdá sen – analyzuji ho, vidím spojitosti s reálným životem, nacházím odpovědi. A protože neexistují náhody, pár dní před tím jsem četla na internetu článek o tom, jak objevit svůj talent.
Věděla jsem, že chci své dovednosti předat druhým, a především je chci naučit, jak na to. A tak vznikl nápad s deníkem pro výklad snů. Chtěla jsem, aby na základě mých instrukcí byla daná osoba schopná si sen analyzovat, část po části. Vysvětlit si jednotlivé prvky ve snu, symboly, dějové osy, místa i lidi. Každý z nás má totiž vlastní symboliku – pro někoho může pes ve snu znamenat symbol přátelství, pro druhého to může být znak strachu z útoku. Záleží na tom, co daný člověk prožil, jaké má zkušenosti, jaké emoce se vážou k daným obrazům. A to jednoduše nevyčtete ze snáře, který obsahuje pojem a obecný stručný popis.
Tím na druhou stranu nechci snáře shazovat. Je fajn si v nich číst a pozorovat se, jak na danou věc reagujeme. Deník proto začíná krátkým povídáním o tom, co to jsou sny, jak pracuje naše podvědomí a jak prostřednictvím snů sami se sebou komunikujeme. Dále v něm najdete osvědčené tipy, jak se sny pracovat, jak do deníku sny zapisovat. Také uvádím návodné otázky, jak sny rozebírat, nebo třeba proč je dobré se ke snům po čase vracet.
Stránky deníku jsou přizpůsobeny různým formám zápisu – někdo upřednostňuje text, někdo myšlenkové mapy a někdo si sen raději nakreslí. Fantazii se meze nekladou a samotný zápis snu je jakousi formou terapie, ať má tedy každý možnost projevit se tak, jak to cítí. Deník je proložen nejen mými ilustracemi, ale i afirmacemi pro podporu spánku. Z toho důvodu je afirmacím věnován malý kousek textu v úvodní části.
Stejně tak poskytuje možnost pravidelně si zaznamenávat délku a kvalitu spánku. V úvodní části deníku najdete i pár vět z teorie spánku. Podle mě představují sny pravou ruku a spánek levou ruku – každá část může fungovat odděleně, ale dohromady teprve dávají smysluplný celek. Spánek je tak ve spojitosti se sny neodlučitelnou částí deníku a jeho důležitost se promítá nejen do naší psychiky, ale i v organismu samotném. V závěrečné části je pak věnován prostor pro vlastní slovník symbolů. V podstatě takový snář na mírů autora.
Čím je tedy jiný od ostatních snářů? Řekla bych, že svým komplexním přístupem k problematice – nabízí možnost podívat se na téma snů a spánku zblízka, obsahuje současně návod, jak se sny pracovat, a poskytuje i teoretickou základnu, proč to vlastně dělat a co to dá. Navíc je vstřícný k individuálnímu přístupu – ať jste duše kreativní, kreslíte, malujete nebo raději píšete, skládáte básně, deník je určen všem formám projevu.
Zatím je ale deník ve fázi makety a pdf formátu v mém notebooku. Pečlivě jej dolaďuji a chystám k vydání.
Také se věnuješ malování. Je nějaká technika, kterou sis oblíbila natolik, že je součástí tvého každodenního tvoření?
Tak to je jednoznačně kresba. Miluji akvarel i malbu na plátno, ale kresba je něco, co mě provází už od základky, kdy jsem v hodinách zeměpisu a chemie črtala do sešitů a deníků. Vlastně můj diář nikdy nefungoval jako diář, ale jako sketchbook. A to mi zůstalo dodnes!
Tvá práce je zároveň tvým posláním, tvořením a terapií. Plánuješ si rozšířit znalosti v oblasti terapie pomocí dalších kurzů nebo spíše pomocí knih a podobně?
Rozhodně v obou směrech. Jak se říká, člověk by neměl usnout na vavřínech… což je příhodné. (smích)
Aktuálně dělám rekvalifikační kurz trenéra tance a kurzy jin jógy a hatha jógy. Nabyté zkušenosti a dovednosti bych ráda propojila v práci s klienty. S jógou se mi to daří už teď – například na Instagramu sdílím tipy na jógové pozice, které uvolňují napětí v těle po náročném dni a podporují spánek.
Co se týče knih, tady jste se trefili do černého – při našem stěhování do zahraničí jsme se museli rozhodnout, které věci s námi pojedou a kterých se zbavíme. Asi nemusím říkat, že moje knihovna plná seberozvojových spirituálně laděných knih, knih o spánku a snění nebo s jógovou tématikou přes půl Evropy cestovala s námi. (smích)
Věříme, že každá terapie je naprosto individuální. Přesto, stalo se ti při tvé terapeutické praxi, že k tobě přišlo v jednu dobu více lidí se stejným problém? Potvrdilo se ti, že je nějaké téma stěžejní, a tak se stává, že se jím zabýváte skoro na všech terapiích?
Řekla bych, že takovým stěžejním tématem je strach. Má však mnoho podob a v naší psychice se může zakořenit do různých hloubek a úrovní. To, jak se projevuje, kde se projevuje, kdy a ve spojitosti s kým je u každého z nás zcela individuální. A stejně tak individuální je cesta k rozklíčování a rozpoznání, kde jsou jeho kořeny, jaké jsou jeho příčiny a spouštěče. Někdo si své strachy řeší po vlastní ose, někdo je neřeší a někdo vyhledá pomoc. Každý přístup je naprosto v pořádku a každý z nás, nejen terapeut, byl měl rozhodnutí daného člověka, jak chce své strachy (ne)řešit respektovat.
Název tvého webu Snilka představuje dvě další témata, kterými se zabýváš, a to sny a spánek. Proč právě spánek? Většina tvůrců se zabývá tématy, které si sama u sebe řeší, je to i tvůj případ?
Ano, proč jsem si vybrala téma snů, které mě vlastně dovedlo ke spánku, jsem v podstatě popsala. Co se týče spánku a důvodu, proč jsem se jím začala zabývat do hloubky – vždy se mi jako první vybaví taková období mého života, kdy to pro mě nebylo jednoduché. Během nich se mi totiž okamžitě narušil spánkový cyklus. Byla jsem schopná ležet hodiny v posteli, vyčerpaná psychicky i fyzicky, ale hlava mi neustále přehrávala scény a situace, racio neustále analyzovalo a mozek si vytvářel nespočet variant “co by, kdyby”. Ráno jsem pak z postele vstávala jako živá mrtvola, neschopná ničeho.
Pamatuji se, že jsem takové situace zažívala už jako malé dítě, po rozvodu mých rodičů. Zpětně vím, že jsem si tímto způsobem řešila psychicky náročné situace. Neplakala jsem. Právě naopak, držela jsem silné emoce v sobě. Ale ony se potřebovaly ventilovat, moje psychika je potřebovala zpracovat. A tak se promítly do narušeného spánku. S postupem času jsem tento naučený vzorec (ne)zpracovávání emocí aplikovala dál – například během studia na vysoké. Zašlo to tak daleko, že jsem si svým psychickým vyčerpáním přivodila, dnes s úsměvem říkám, “jenom bloknutá záda”. Já hrdinka tenkrát proti bolesti bojovala několik dnů. Neustále mi znělo v hlavě, že to rozchodím. Nerozchodila. Bývalý přítel mě tenkrát skoro násilím dotáhl k lékaři. Dnes už si umím pomoci sama, ale především umím sama se sebou pracovat tak, abych se do takového stavu už nedostala. A spánek se stal velkým energetickým dobíječem a oporou.
Zabýváš se také výkladem snů? Jestli ano, tak intuitivně, nebo pomocí příručky?
Své sny vykládám na základě intuice. Ano, mám spoustu příruček a knih o tom, jak sny analyzovat, co to vůbec sny jsou, o historii výkladu od Freuda až po současnost, zajímavé publikace o lucidním snění. Je dobré mít dostatečný background, ale také selský rozum.
Co se týče klientů, tam probíhá výklad snů trochu jinak – je to vlastně rozhovor založený na koučovacích principech. Nikdo sám sebe totiž nezná lépe než ta daná osoba, a s touto úvahou pracuji a dál ji s klientem rozvíjíme a posilujeme. Je to postup založený na vědomé pozornosti, naslouchání a pozitivním přístupu.
Několik let jsi pracovala jako pedagožka ve speciální praktické základní škole, v mateřské a lesní mateřské škole. Jaká praxe tě nejvíce naplňovala a proč?
Z oboru pedagogiky, si myslím, mám docela dost zkušeností, a to především právě díky různorodým prostředím, v nichž jsem se pohybovala – ať už to byla výuka v běžné MŠ, lesní mateřské škole, hodiny výtvarné výchovy na ZŠ, kroužek angličtiny, nebo výtvarný kroužek speciálně pedagogická praxe, jak píšete, na ZŠ praktické, speciální či v diagnostickém ústavu. A je celkem nemožné tyto jednotlivé typy porovnat, protože na každém bylo nějaké specifikum, něco, co mě neskutečně naplňovalo a něco, co mi nevyhovovala. Možná právě proto jsem neskončila jako pedagožka.
Pokud bych si ale měla vybrat, tak svou filozofií a přístupem k žákům, rodičům i učivu samotnému mě nejvíce oslovila lesní pedagogika a alternativní přístupy ve školství vůbec. Nicméně, stále ještě ve mne dřímá můj velký sen vést jednou vlastní komunitní školu. Tak třeba, až přijde jeho čas, se probudí k životu.
Měla jsi možnost ve své pedagogické praxi uplatnit své poznatky z práce s vědomou myslí a aromaterapií, nebo toto směřování v tvém životě přišlo až později?
Ano, speciální pedagogika je v podstatě na principech aplikování terapií do výuky založena – ať už je to muzikoterapie, dramaterapie, aromaterapie, arteterapie, psychomotorika… A dodnes jsem sama sobě velmi vděčná za rozhodnutí věnovat se psychopedii – nejen že mě práce s dětmi velmi bavila a dodnes baví, ale díky psychopedii jsem měla možnost tyto terapie aplikovat v praxi.
Pokaždé se musím pousmát, když si vzpomenu, jak jsem několik let po vysoké škole studovala meridiány v lidském těle a přišel mi neskutečný “aha moment”, že to přece všechno už znám. Opravdu, v praxi jsem tyto teoretické poznatky znala už dávno, a to na základě Vojtovy metody. Stejně tak funguje například metoda míčkování české fyzioterapeutky Zdeny Jebavé.
Práce s vědomou myslí je podle mě základem pro jakoukoliv jinou práci nebo činnost, nebo alespoň v mém případě to tak je. Myslím, že to je (a současně není) záměr, jen jakási forma přirozenosti bytí a fungování.
Jsi také aromaterapeutkou. Je aromaterapie součástí tvé každodenní rutiny? S čím ti pomáhá?
Význam aromaterapie má pro mě dvě polohy – léčebnou a v současné době terapeutickou a spirituální. Už na střední škole jsem používala esenciální oleje především kvůli svému záchvatovitému dávivému kašli. Tenkrát mi hodně pomohly.
Dnes aplikuji aromaterapii především během aroma meditací, které vedu online – jako ukotvující prostředek k danému meditačnímu prožitku. Při aroma meditaci si každý účastník přinese svíčku a nechá ji po dobu meditace hořet. Během meditace dochází k propojení čichového vjemu vůně svíčky s příjemným zážitkem meditace a vzniká tak v naší paměti stopa. Vytváří se nový nervový spoj, který způsobuje, že pokaždé, když daná osoba ucítí vůni svíčky, znovu si vybaví, co si prožívala během meditace. Říká se tomu kotva a při jejím pravidelném procvičování a upevňování funguje skvěle například během stresových situací.
Myslím si, že v naší kultuře je aromaterapie ještě pořád nedoceněný prostředek alternativní medicíny a také způsob prevence. Věřím, že se ale pohled na ni i jiné alternativní přístupy brzy změní.
Spiritualita s fyzičnem se spojuje v józe. Sama se věnuješ Hatha a Jin józe – proč sis vybrala právě tyto dva druhy jógy?
Hatha jóga praktikuje trochu jiný přístup než např. ashtanga jóga. Učí nás, že jóga je vlastně klid v mysli. Začíná disciplínou fyzického těla, tedy prací s tělem prostřednictvím asán, následuje dech, pranayama, a končí vědomím. Ovlivňuje tok energie v těle v tom smyslu, že zastavuje pohyb a dech, navozuje v těle klid, tiší mysl, vědomí a vede k jednotě. Mně osobně vyhovuje její pomalé tempo, rutina, která mi dává pocit jistoty a stability, a hledání propojení dvou protikladů Ha a Tha, vedoucí ke sjednocení.
Oproti Hatha józe Yin jóga působí ještě pomaleji. Pro mě představuje zastavení se, ponoření se do sebe. Vlastně je to proces totálního pohlcení se do sebe sama. Cítím se v ní svobodná a prožívám v ní ženskou jemnost. Prostřednictvím kombinace různých poloh se v těle uvolňují energetické dráhy, tělo načerpává sílu a duše klid. Možná právě proto se říká, že yin jóga je pohlazení na duši.
Lákalo by tě doplnit si svoji jógovou praxi například v Indonésii? Řadí se do tvého okruhu zájmů i cestování?
Ano, cestování miluji. Jsem taková polétavá duše a neskutečně mi k srdci přirosla Malajsie a hned v závěsu jsou Vietnam a Thajsko. Co mě ale do budoucna velmi láká, tak konečně s batohem na zádech, jak je mým zvykem, navštívit Bali a při té příležitosti absolvovala buď workshop, nebo i YTT. Kdyby vás mé cesty zajímaly více, můžete navštívit můj druhý instagramový profil, kde aktuálně sdílím střípky našeho života v Portugalsku, tak jsme se nedávno s přítelem a pejskem přestěhovali.
Když zavítáme na tvůj e-shop, najdeme tam spoustu tvých autorských výrobků. Absolvovala jsi nějaké kurzy, nebo jsi převážně samouk?
Kurzy ani tak ne, napadá mě snad jen keramika, kam jsem docházela poslední rok a kde jsem se naučila točit na kruhu. Pokud máte podobný nápad, vřele všem doporučuji, je to úžasný relax. Od základní školy jsem chodila do různých výtvarných kroužků a spoustu technik jsem se také naučila na vysoké škole, kde jsem studovala výtvarnou výchovu. Samotné zdokonalování technik je pak už jen o chuti tvořit, malovat a cvičit, a především se nevzdávat hned při prvním neúspěchu.
Někdo by mohl mít dojem, že už je na internetu velká nabídka tvůrčích produktů. Myslíš si, že je těžké prosadit se na internetu jako tvůrce?
Myslím si, že pokud si budeme říkat, že to těžké je, tak to tak prostě bude. Pokud člověk dělá to, co ho baví, věnuje tomu maximum a věří si, najde si své sledující i klienty. S oblibou říkám: “Je to jen v hlavě.” a také “Víra hory přenáší.”
Na tvém webu bychom kromě e-shopu našli také blog, který se zaměřuje převážně na témata týkající se spánku. Jelikož je ti blogování a online tvorba blízká jako nám, chtěli bychom se tě zeptat, jestli jsi nás znala před tím, než jsme tě oslovili. Co si myslíš o našem projektu, zaujal tě něčím?
Znám a sleduji, především na Instagramu. Jednak mě baví váš vyladěný feed (jsem prostě na tu vizuální stránku), ale také se mi líbí zajímavé rozhovory s tvůrci a cestovateli, které sdílíte, a že celkově propojujete širokou komunitu lidí s různými zájmy a zaměřením. Nejvíc mě ale baví asi travel topics – pamatuji si, že když jsem byla v Barceloně a hledala jsem tipy, co v navštívit, jako první jsem otevřela váš Instagram a projížděla fotky na vašem profilu. (smích)
$content$