3 knihy poezie českých autorů, které stojí za to mít na poličce

Ne každému vyhovuje žánr jako je poezie. Znáte to ze školy, všechny ty milostné básně a pitvání hlavní myšlenky. Co tím chtěl autor říct? Nejabsurdnější věta, která nás často přiváděla k šílenství a dělala z poezie něco, co jsme nemohli vystát. Ať už je váš vztah k poezii jakýkoli, knihy, které vám chceme představit, jsou dostatečně tenké na to, abyste to alespoň zkusili. A ne, rozhodně to nejsou verše, které byste čekali. Uvidíte sami, pokud sáhnete po dílech těchto tří českých básníků…

Michaela Keroušová – Nemístnosti

Znáte to – znuděně a bezcílně procházíte webové stránky knihkupectví a náhodně (pomineme-li pravidlo „nesuď knihu podle obalu“) narazíte na něco zajímavého. A nejen na první pohled. Zdá se, že autorka, o níž víme nanejvýš to, že sbírá pivní zátky, shromáždila veškerou svou inspiraci do této útlé knížečky. Jakmile si přečtete první řádky, budete vědět, že je to jedna z vašich bláznivých spřízněných duší. Její psaní je tak originální, svérázné a místy vám možná bude připadat i nepochopitelné, dokud se nad ním opravdu nezačnete zamýšlet. Nestoudně, až snově pojaté, každé slovo vás prostě nemůže nepobavit.

Jan Cimický – Stopami dláždění Mademoiselle Paris

Autor, který kromě této útlé publikace psal i romány, musel být tímto městem skutečně okouzlen, když vytvořil něco tak krásně propracovaného. Ach, Paříž. Každý, kdo tam jednou byl, o ní musel napsat. To platí i v tomto případě. Není pochyb o tom, jak je autor vnímavý ke svému okolí, což by měl být každý spisovatel. V knize najdete letmé postřehy z běžného života, krásně popsané výjevy z pařížských ulic a hlavně zachycení okamžiku, a to vyloženě impresionistickým způsobem. Aby toho nebylo málo, obsahuje i zajímavé ilustrace Jana Antonína Pacáka.

Jan Vladislav – Příběhy/parafráze

Muž, který má na svém kontě mnohem víc než jen jednu knihu z edice současné české poezie. V této konkrétní však popisuje životy umělců, filozofů a veškeré verše, nakolik by měly být poezií, dýchají příběhem. Příběhem, v němž hledá smysl – ať už umění, nebo života, na to bychom se ho museli zeptat osobně. Uvidíte, že v každé strofě sahá víc a víc do hlubin toho, na co hledá odpovědi. Nebo snad otázky? Toto čtení možná není tak snadné, ale o to zajímavější.

Přesvědčili jsme vás alespoň trochu? I kdyby ne, zkuste si zajít do knihkupectví a uvidíte, že poezie není tak zatraceníhodná, jak se v dnešním světě zdá. Koneckonců, jak řekl sám Jan Vladislav: „Literatura je především místem setkání čtenáře s autorem, člověka s člověkem a člověka s jeho osudem.” A co vy? Našli jste tu svou?