Ambiciózní mladý kluk, který je tak trochu snílek a snaží se plnit svoje sny. Přesně tak se popisuje vždy pozitivní a otevřený Adam Bůžek. Během své cesty se snaží pomoct co nejvíce dalším lidem, a přesně to ho baví a naplňuje. A zřejmě to baví a naplňuje také několik tisíc lidí, kteří ho sledují. Proč se rozhodl stát fitness trenérem? Jaké jiné záliby, kromě cvičení, má? Jak řešil během covidu spolupráci a dohled nad svými klienty? A co nám prozradil o svém působení na sociálních sítích?
Víme o tobě, že jsi snílek. Myslíš, že tvé sny jsou spíše realistické, nebo se občas “vznášíš hlavou v oblacích?”
Určitě si jdu především za cíli, které jsou realistické. I přes to, že jsem především optimista, tak se stále snažím stát nohama na zemi, mít pokoru a uvědomovat si, jestli ty cíle doopravdy mají cenu.
Kromě cvičení, které je očividně tvou velkou zálibou, jaké další koníčky máš?
Baví mě jakýkoliv pohyb a sport. Velmi mě baví plavání, bojové sporty, horolezectví, běhání. Nebráním se ani týmovým sportům. Mimo pohyb se také zajímám o umění, design a grafiku, protože si myslím, že to je něco, co nás všude obklopuje.
Věnuješ se ty sám nějaké umělecké činnosti?
Na střední škole ano, protože jsem studoval design, a hlavně na začátku se člověk určitě musí věnovat nějakým uměleckým činnostem – jako třeba kreslení. Ale momentálně se už žádné umělecké činnosti nevěnuji.
Kolik let je už vlastně cvičení častou náplní tvého dne?
Už to bude více jak šest let. Začínal jsem na přelomu čtrnácti a patnácti let, kdy jsem cvičení naprosto propadl a vydrželo mi to doteď.
Umíš říct nějakou chybu, kterou si ve svých začátcích dělal?
Tou největší chybou bylo to, že jsem se zajímal pouze o vzhled, ale už ne tolik o funkčnost těla. Chtěl jsem vypadat jako Arnold a líbit se holkám. (smích) Ale ta funkčnost mi, bohužel, úplně chyběla. A to je podle mě základ cvičení. Člověk by měl mít tělo zdravé a funkční a vzhled by měl přicházet až poté, především jako bonus.
Když zůstaneme u cvičení, máš kurz fitness trenéra a nabízíš lidem svou pomoc, co se týče tréninkových a stravovacích plánů. Z jakého důvodu ses rozhodl udělat si kurz? Byla to tvoje myšlenka, nebo to bylo na popud tvých sledujících?
Už na střední škole, kdy na mně začínaly být vidět první výsledky, za mnou začali chodit spolužáci, jestli bych jim nepomohl se cvičením a stravou. A mě prostě hrozně bavilo jim v této oblasti pomáhat. Ta největší odměna pro mě bylo, když se ke mně pak vraceli a děkovali mi, že jsem jim pomohl a že se teď díky tomu cítí mnohem lépe. A tak jsem si uvědomil, že tohle je prostě ono, že tohle mě baví. Tak jsem se rozhodl, že si udělám právě trenérský kurz.
Měl jsi na sociálních sítích podobnou odezvu jako od svých spolužáků?
Já jsem na sociálních sítích dříve nebyl moc aktivní, takže tam odezva nebyla víceméně žádná. Objevila se až potom, co jsem se začal na sociální sítě více soustředit a přidávat pravidelně příspěvky.
Jakou formu pomoci máš raději – spíše osobní tréninky, nebo spolupráci online?
Před covidem jsem jen trénoval lidi ve fitku a hrozně se mi u toho líbil právě ten osobní kontakt. Potom jsem ale přišel o to svoje zázemí ve formě posilovny a bylo zapotřebí přejít na online spolupráci. Nejdříve se mi do toho vůbec nechtělo, protože jsem si ani nedokázal představit, jak bych vlastně bez toho osobního kontaktu mohl lidem pomoct, ale nic jiného, než to zkusit, mi nezbývalo. Podmínkou ale bylo pravidelné volání a kontakt s klientem, a na základě toho jsme mohli s tím režimem pracovat. Po krátké době jsem si uvědomil, že je tahle forma spolupráce mnohem efektivnější. Klienti měli lepší výsledky a já jsem nad nimi měl mnohem větší kontrolu. Momentálně se nemůžu rozhodnout, jestli bych se chtěl opět vrátit k osobním tréninkům, protože ten osobní kontakt mi v online světě doopravdy chybí. Ale naštěstí jsem zjistil, že i v online spolupráci je možné dosáhnout skvělých výsledků.
Jak jsi ty sám zvládal čas bez posiloven, které byly zavřené? Oblíbil sis cvičení doma? Máš v plánu se opět do posilovny vrátit?
Během prvního zavření posiloven mě čekala maturita a já se nacházel v “prasečí objemovce.” (smích) A začal jsem mít strach, že budu úplně bez pohybu. Takže jsem se snažil i na této situaci najít něco pozitivního a využít všechny dostupné možnosti. Začal jsem běhat, cvičit jógu, cvičit s vlastní váhou, a dokonce jsme si doma postavili provizorní workoutové hřiště a nakonec jsem se začal hýbat ještě víc než před covidem. Posilovna mi chybí kvůli osobnímu kontaktu s lidmi, ale co se týče vybavení, tak to mi nechybí vůbec.
Pojďme se teď přesunout k tvým již zmíněným sociálním sítím. V jakém roce jsi začal sdílet svůj obsah na Intagramu? Změnila se nějak jeho myšlenka od té doby, co sis ho založil?
Myslím, že v roce 2016. Instagram jsem si založil především kvůli fitness contentu – rozhodl jsem se, že budu s lidmi sdílet svoji cestu a proměnu. Jeho myšlenka se určitě změnila právě směrem k té funkčnosti. Snažím se lidi namotivovat, aby se zajímali nejdřív právě o ni, a až poté o vzhled.
Do toho stíháš i natáčet videa na TikTok, YouTube a nahrávat podcasty. Která platforma je tvoje nejoblíbenější?
Já mám nejraději právě TikTok, a to hlavně proto, že TikTok má úplně nejlepší algoritmus. Zdá se mi, že na ostatních sociálních sítích můžete mít hodně sledujících a stane se, že po přidání příspěvku to vidí pouze část z nich. Na TikToku je to obráceně. Jeho algoritmus je založený především na sdíleném obsahu, a pak člověku nabídne přesně to, co ho baví.
Sdílíš na všech platformách podobný obsah, nebo to máš rozdělené?
Všude se snažím předávat stejnou myšlenku a být autentický, ale vždy je to přizpůsobené platformě. Na TikToku jsou videa nejkratší a především na pobavení. Pravým opakem jsou mé podcasty. Šance na pobavení je minimální, ale hodnota obsahu, co se týče vzdělávání, je zde maximální. Instagram a Facebook jsou tak nějak na pomezí – tam se objevuje jak vzdělávání, tak i pobavení.
Napadlo tě někdy, jak moc tvoje čísla sledujících porostou?
Určitě napadlo, protože tohle byla moje první myšlenka, proč jsem si ten fitness Instagram založil. Doufal jsem, že budu mít rychlou a velkou sledovanost, ale ono to samozřejmě nešlo tak rychle. Člověk se tomu musí doopravdy věnovat, obětovat tomu čas a brát to pomalu jako práci. A až poté se dostává do podvědomí více a více lidem.
Co si myslíš, že je tvůj základ úspěchu?
Asi byl neřekl, že jsem nějak úspěšný. Já to stále beru jako nějakou svou cestu, na které se vyvíjím. Ale všem bych doporučil, aby byli maximálně autentičtí. Protože jenom tak bude jejich obsah diváky bavit a dlouhodobě zajímat. Rozhodně si na nic nehrát a být sám sebou.
$content$