Pondělí 08.07.2024
„Není naším cílem přizpůsobovat se trendům,” prozrazuje Matej Rabada
Fotografie: Se souhlasem Veroniky a Mateje Rabadových
INTERVIEW

„Není naším cílem přizpůsobovat se trendům,” prozrazuje Matej Rabada

Textilní návrhář Matej a módní návrhářka Veronika společně působí pod značkou Ateliér Rabada. Pod ní udržují při životě staré řemeslo, jejich oděvy vznikají tradiční technikou vzorování plátna, tzv. modrotiskem. Jak se Matěj dostal k modrotisku? Kde bere inspiraci pro své ručně potištěné oděvy a doplňky? A jaké jsou další cíle a plány značky Ateliér Rabada?

Mateji, už během své bakalářské práce ses začal zabývat hledáním nových možností a posunů v tradiční textilní technice. Jak ses dostal k modrotisku a čím tě tato technika oslovila?

Modrotisk je fascinující a tajemná technika. Skrývá v sobě příběh alchymie i dávné historie. Známe ji jako běžnou součást krojů, ale dnes se její ruční výroba stala exkluzivní. Nabízí různé možnosti experimentování a pronikání do současného designu. Proto se stala mou volbou tématu bakalářské práce. Byla to pro mě jednoznačná odpověď na otázku, jakým směrem se bude ubírat má vlastní práce textilního návrháře. Zároveň jsem zjistil, že výroba modrotisku na Slovensku zanikla. Už to nebylo jen o mně, ale o snaze oživit zaniklé řemeslo.

Co je vlastně modrotisk a jak se vyrábí?

Pro zjednodušení rozděluji výrobu do tří základních bodů. V prvním probíhá tisk. Vzor nanášíme na bílou látku pomocí speciální kaše zvané pap. Tu si každý barvíř připravuje sám podle vlastního receptu. Následuje zrání, které trvá dva dny, nebo dokonce i dva týdny. Záleží na vzoru a podmínkách v dílně.

Ve druhém kroku se plátno ponoří do roztoku indiga. Barvivo, ve kterém modrotisk získá své typické zabarvení. I roztok indiga, tzv. kypu, si barvíš míchá sám podle svého receptu, a hlavně podle svých zkušeností.

Ve třetím kroku je látka prána v kyselé vodě. Zde se vypere natisklý pap z prvního kroku. Pod ním zůstává tkanina nebarvená, bílá. A tak vzniká bílý vzor v modré ploše.

Následuje další praní a další praní, sušení a hotovo.

Fotografie: Se souhlasem Veroniky a Mateje Rabadových

Jaké byly tvé začátky? Pamatuješ si na své první kousky, které jsi vlastnoručně z modrotisku vyrobil?

Desítky malých i větších hadříků, které jsem používal při experimentování a hledání vlastních receptur. Ale za svůj první modrotisk považuji právě bakalářskou práci. Kolekci pěti pánských košil ušitých z vlastního modrotisku. Jednu z nich mám dodnes zarámovanou v dílně. Připomíná mi zábavné začátky a mé odhodlání jít za svým cílem. Nebo tvrdohlavost. A s tím souvisí i jedna anekdota. Vůbec jsem nevěděl dělat modrotisk. Netušil jsem, jaké složité výzvy mě čekají, když jsem si ji stanovil jako cíl a výsledek své bakalářské práce.

Na Oravě jsi založil dílnu, později vznikla značka Ateliér Rabada, kterou vedete společně s manželkou Veronikou. Čím se liší vaše dnešní výroba modrotisku například od té před dvěma lety?

Vybudování dílny bylo součástí mé diplomové práce, a hned po škole jsem v ní začal fungovat pod jménem Modrotlač Matej Rabada. Později se ke mně přidala Vera a zredukovali jsme to na Modrotlač Rabada. Ateliér Rabada představuje úplně novou kapitolu. Navzdory odlišnému přístupu k estetice modrotisku zůstává výroba neměnná. Pokud chceme naše látky nazývat modrotiskem, musíme se držet historických postupů. Změnili jsme ale receptury, protože jsme vynechali a nahradili těžké a toxické chemikálie. Malování a klasický tisk dřevěnou formou jsme nahradili jinou technikou ručního tisku. Ta nám zase dovoluje volnost a svobodu při navrhování dezénů. Stále však dodržujeme tři body výroby. Tisk, barvení, praní.

Jak jsi zmínil, značka prošla v posledních letech i menším rebrandingem. Proč jste se rozhodli relaunchovat? Mohou za to neustále se měnící módní trendy?

Ještě během magisterského studia jsem se snažil zdokonalit ve výrobě modrotisku. A zůstalo mi to i po škole. Tlak široké veřejnosti na estetiku tradičního modrotisku mě pohltil. Usiloval jsem o dosáhnutí dokonalosti. Když jsem se blížil k cíli, přestával mě modrotisk bavit. Nastala pauza. Zpětně jsme s Verou vyhodnotili, že došlo k výraznému odklonu od počáteční vize propojení tradice a současného designu.

Nový Atelier Rabada představuje osvobození vlastní tvorby, a taktéž modrotisku od zažitých stereotypů. S Verou opět experimentujeme, navrhujeme a hledáme možné přesahy a posuny. Není to snadné, protože stále cítíme tíhu předchozí tvorby. Ale entusiasmus je zpět.

Fotografie: Se souhlasem Veroniky a Mateje Rabadových

Jak konkrétně se od té doby změnila vaše tvorba a na jaké oděvy se nyní zaměřujete?

V roce 2022 měla premiéru kolekce Stromy. Představuje náš nový pohled na estetiku modrotisku a směřování značky. Minimalistické abstraktní dezény jsou barvené v různých odstínech modré. Oděvy jsou navrženy one-size s rafinovanými detaily. V nabídce máme několik unisexových kousků. Takže nová kolekce je o svobodě. Stejně jako Atelier Rabada.

Jak vzniká a jak dlouho trvá výroba kolekce od moodboardu, přes skici a návrhy, až po hotové kousky?

V první řadě není naším cílem chrlit jednu kolekci za druhou a přizpůsobovat se trendům. Díváme se okolo sebe, hledáme inspiraci. Když přijde nápad, začneme sestavovat moodboard. Trvá to měsíce. Necháváme tomu volný průběh vedle dalších povinností. Potřebujeme vyrábět, prodávat, starat se o značku. Při tom samozřejmě chceme mít čas na našeho malého syna a na sebe. Na druhou stranu, čím déle nám to trvá, tím víc dokážeme kolekci propracovat. Poslední úpravy často děláme na finálních modelech. V praxi to pro nás znamená jednu kolekci za dva roky.

S jakými materiály pracujete nejčastěji?

Modrotisk nás omezuje na přírodní rostlinná vlákna. Pracujeme s bavlnou a lnem. V různých gramážích a vazbách. Od plátna přes kepr až po jemný satén. Materiál si necháváme tkát na Slovensku, v Polsku a v Česku. Tam nám na míru vyrábějí i knoflíky. Snažíme se hledat lokální výrobce, ale ne vždy se dostaneme k původu materiálů. Transparentnost dodavatelských cest je téměř nulová. Ale našli jsme nového dodavatele přírodního indiga z Indie. Je to rodinná farma, z čehož máme velkou radost.

Fotografie: Se souhlasem Veroniky a Mateje Rabadových

Odkud čerpáte inspiraci pro vaše ručně tkané oděvy a doplňky?

V okolní oravské přírodě, kde sídlí i náš ateliér. Příroda poskytuje nespočet inspirace. Rádi v ní trávíme volný čas a hledáme nové nápady pro svou tvorbu. Vnímáme širší souvislosti i nejmenší detaily. Některé nápady čekají na svou realizaci roky, jiné začleňujeme do již rozpracované kolekce.

Konkurence je dnes velká a existuje hodně lokálních návrhářů, kteří se snaží prorazit. Kdo je vaší cílovou skupinou a kdo je vaším typickým zákazníkem?

My považujeme za konkurenci imitace modrotisku. Nebo nevědomost, v čem modrotisk spočívá. Že to není běžná, strojově tištěná modrobílá látka. Těch lokálních návrhářů zase až tak moc není. Alespoň ne těch originálních, kteří pracují na vlastních návrzích, střizích a nekopírují jen trendy. A náš zákazník to všechno chápe. Myslí svobodně, má vlastní názor a nepodléhá trendům. Dokáže ocenit příběh a hodnotu, kterou přinášíme.

Modrotisk je komplikovaná technika, zato ale velmi exkluzivní a ve světě už není moc dílen, které by ji vyráběly. Jaké jsou vaše cíle a plány? Chtěli byste se značkou expandovat i do zahraničí?

Přesně tak. Široká veřejnost si neuvědomuje, v čem spočívá exkluzivita modrotisku… Je to něco z minulosti spojeného s folklórem a bylo to běžné. Je však třeba se zamyslet nad kontextem dneška. Je to technika zapsaná na Světový seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. V Evropě není mnoho aktivních dílen. Jedná se o ruční výrobu, kde můžeme mít pod dohledem celý proces výroby. Z hlediska udržitelnosti je to zase transparentní dodavatelský řetězec, kde si vybíráme, jaké materiály používáme. Proto věříme, že náš „indigový postoj” dokáže zaujmout. A za hranicemi možná ještě více. Rozhodně se tomu nebráníme.


Instagram | Web | Facebook

Napsat komentář