Pátek 1 březen, 2024
„Obecně vnímám, že jsme z pojmu udržitelná móda už všichni unavení,” říká Kamila Boudová, zakladatelka SLOU
Fotografie: Se souhlasem Kamily Boudové
INTERVIEW

„Obecně vnímám, že jsme z pojmu udržitelná móda už všichni unavení,” říká Kamila Boudová, zakladatelka SLOU

Kamila Boudová je uznávanou českou odbornicí v oblasti udržitelné módy. V současné době působí v Paříži, kde vyučuje na vysoké škole módního obchodu MOD’SPE a pomáhá Pařížankám sestavit šatníky podle jejich vlastních principů SLOU STYLE. Její vášeň spočívá v poukazování na význam našich každodenních rozhodnutí pro lepší módní průmysl a rozvoj lokálních trhů. Na sociálních sítích a eventu SLOU DAYS si vytvořila vlastní SLOU komunitu, která zastává názor, že je čas začít tvořit bez toho, abychom museli ničit svět. Prostřednictvím svého programu pak klientkám a klientům vnáší svěží vítr do jejich šatníků i životního stylu. Jakým způsobem provést detox šatníku? Může být pomalá móda 100% udržitelná? A jak k tomuto tématu přistupuje společnost u nás a ve Francii?

Zastáváš názor, že je možné se oblékat s respektem k planetě, aniž bychom museli dělat nějaké kompromisy v našem stylu. Jakými konkrétními způsoby toho lze docílit?

Vede k tomu pět kroků. První je získat SHOPPINGPROOF MINDSET aneb nastavení mysli, kterým neprojdou žádné zbytečné nákupy. Jde o to pochopit, jak funguje aktuální systém a že není nastaven tak, aby nám upřímně sloužil. Finančně dostupné oblečení zní jako super nápad, ale dostali jsme se do extrémní situace, kdy nás marketing tlačí nakupovat věci, které nepotřebujeme, jen aby firmy vydělaly a my jsme si nafoukli společenský status. Nikdo jiný z toho profit nemá. Pochopit, jak nás reklamy manipulují, a stát se vůči tomu imunní je tedy první krok.

Druhý krok je získat nový přístup k sobě. Já vím, že jste asi čekali, že se budeme bavit o tom, že si má každý koupit džíny z recyklovaného denimu a lněnou košili, ale módou vyjadřujeme, kdo jsme. A mít udržitelný šatník není o pravidlech, ale o tom, že naším oblečením začneme opravdu vyjadřovat, kdo jsme, místo toho, abychom vyjadřovali, jaké právě frčí trendy a kolik peněz na ně máme. Jenže v té záplavě fotek, informací a videí na sociálních sítích není snadné začít se soustředit na sebe, začít si všímat sebe a vědět, kdo jsme. Je to ale druhý krok k tomu, abychom se oblékali s respektem k planetě bez kompromisů na stylu.

Třetí krok je vědět, co vám sluší a jak vypadá váš ideální šatník. Začněte ke svému šatníku přistupovat jako k projektu. Vytvořte si jasnou vizi toho, jak má váš šatník vypadat, co všechno v něm má být, abyste s ním byli úplně spokojeni. Napište seznam všeho oblečení, které potřebujete, abyste se cítili a vypadali skvěle, ať jdete do práce, s dětmi na hřiště, na romantickou schůzku, nebo na hodinu zumby. Když máte jasno v tom, co chcete, nebudete náchylní ke zbytečným nákupům oblečení pochybné kvality.

Čtvrtý krok je definovat váš unikátní styl a vědět, co vám sluší. Toto je ten krok, kdy definujete, jak vyjádříte, kdo jste, oblečením. Jaké barvy, jaké potisky, jaké materiály, jaké křivky a linky jsou estetickým vyjádřením vás. Ideální je vzít si módní časopisy a vytrhat z nich všechno, co se vám líbí, co s vámi rezonuje. Váš styl z toho vystoupí téměř sám, a pokud ho neuvidíte, zkonzultujte to s fashion koučkou. Součástí tohoto kroku je také zjistit, jaké barvy a tvary tvoří estetickou harmonii s barvou vašich vlasů a pleti a s tvarem vašeho těla. Jsou tu jistá pravidla, která vám pomohou jasněji určit, v čem budete vypadat skvěle.

Poslední krok je kurátorovat svůj šatník, vědomě ho tvořit. Když uděláte všechny předchozí kroky, změní se váš přístup k vašemu šatníku. Nebudou to jen hadříky, které rychle koupíte a rychle vyhodíte. Vaše oblečení se stane vaší součástí. Přestanete nakupovat, protože se mění sezóna a trendy, ale budete si pořizovat nové oblečení, když projdete nějakou vnitřní změnou. A zde se můžeme začít bavit o cirkulární a udržitelné módě. O oblečení z druhé ruky a swapech. O organické bavlně a recyklovaných materiálech. Ale základ stylového šatníku šetrného k planetě je mindset – nastavení mysli.

Fotografie: Se souhlasem Kamily Boudové

Vzpomněla by sis, co a kdy tě přivedlo k tomu, aby ses začala zajímat o pomalou módu?

Pamatuju si to úplně přesně. Bylo mi 24 let, pracovala jsem pro velký obchodní dům v Paříži jako asistentka nákupčí a měla jsem na starost vývoj produktů a kolekce. Byla jsem v tu dobu v Paříži jen pár měsíců, a abych si zlepšila francouzštinu, četla jsem po cestě z práce nějaký odborný článek. Psalo se tam o požáru v Bangladéši, kde zemřely desítky dělníků, o dětské práci v Indii. A já jsem v ten okamžik finálně cítila, že pro takovýhle módní průmysl pracovat nechci. Odešla jsem z práce, přestala jsem nakupovat a od té doby tvořím verzi módního systému, který dává smysl a který podporuje život na této planetě. Pracovat pro takový módní průmysl by mě naplňovalo hrdostí a radostí.

Kde ses začala dozvídat o tomto tématu více informací? Poradila bys nám nějaké kvalitní informační zdroje věnující se odvětví slow fashion?

Po odchodu z práce jsem nastoupila na školu, abych si dodělala master degree. Studovala jsem MBA módního obchodu, ale všechny mé školní práce se točily kolem udržitelnosti. I můj závěrečný projekt byl o tom, co dělám dodnes – o vytvoření smysluplného módního systému. Měla jsem skvělou tutorku Marii-Veronique Contat.

Co se týče informací, těch je dnes spousta. Záleží na tom, zda hledáte informace o materiálech a zákulisí odvětví, nebo zda vás zajímá slow fashion z pohledu uživatele, zákazníka. Za mě stále vede dokument True Cost o opravdové ceně našeho oblečení. Legenda fashion literatury, Dana Thomas, také před pár lety vydala knihu Fashionopolis, která byla přeložena do češtiny jako Vláda módy. A pokud hledáte vyloženě fashion poradenství, které vyznává pomalou módu, odkázala bych vás na SLOU.

Jaký je podle tebe význam pomalé módy v dnešním rychlém světě? Jak bys reagovala na názor, že pomalá móda není v dnešním hektickém tempu neustále se měnících trendů realistická?

Já to nesoudím a ani necítím, že bych se měla před takovým názorem obhajovat. Pro mě je hlavní, aby móda lidem sloužila, aby dělala naše životy lepší. Pokud někomu vyhovuje kupovat levné či předražené hadříky a zase je vyhazovat, nepřísluší mi ho soudit. Pokud to někoho dělá bohatším, zdravějším, šťastnějším a dodává mu to hluboký pocit vnitřní svobody a hodnoty, tak super. Mně to tyto výsledky nepřinášelo. Neznám nikoho, komu by rychlá móda opravdu sloužila. Proto dělám svou práci.

Fotografie: Se souhlasem Kamily Boudové

Je možné, aby byla pomalá móda skutečně 100% udržitelná? Jaký je tvůj názor na technologii a její roli v podpoře pomalé módy? Nenarušuje tak trochu její principy?

Ano, je to možné. Design, výroba, všechno, co člověk dělá, je jen otázkou záměru. Dnešní fashion systém byl vytvořen se záměrem vydělat peníze a na lidi, planetu a život na ní se zapomnělo. Ale to můžeme změnit. Technologie jsou nezbytné, protože většina oblečení je dnes vyrobena z ropy a směsi různých vláken, a pokud má být móda ekologická, musí být recyklovatelná, musí být cirkulární.

Žiješ v Paříži. Vnímáš nějaké rozdíly v přístupu k pomalé módě mezi Českem, Francií a případně jinými zahraničními zeměmi?

Ano, v každé zemi je to jiné. Je to dané kulturou, vývojem fenoménu „pomalá móda” i tím, kdo a jak toto hnutí v dané zemi reprezentuje.

Ve Francii nemá udržitelná móda dobré jméno. „La mode éco-responsable” nebo „la mode ethique” má konotaci s nehezkým oblečením, se solidaritou, tedy s pomáháním chudým… Udržitelná móda ve Francii není móda, jsou to hadry. Já sama mám osypky, když někdo mé jméno spojí s udržitelnou módou ve francouzštině. Nemá to tu prostě dobré renomé, ale s nástupem platforem pro přeprodávání oblečení z druhé ruky se ta image postupně mění.

Zato v Anglii i v Americe se povedlo uvést a dlouhodobě prezentovat udržitelnou módu jako něco cool. Jen menšina společnosti to žije, ale většina společnosti to alespoň nevnímá jako nevábivé, i když se toho z různých důvodů neúčastní. Podobně se to podle mě podařilo i v Česku.

Obecně ale vnímám, že jsme z pojmu „udržitelná móda” už všichni unavení. Toto téma je na scéně už desítky let, ale situace se stále zhoršuje. Troufám si tedy říct, že průmysl, inovace, technologie ani značky to nevyřeší. Je to na nás, na klientech. Je čas na revoluci hodnot, na nové vize, nové pojmy a nový přístup. Já už se na to moc těším.

Fotografie: Se souhlasem Kamily Boudové

Pokud se zaměříme na rozvoj kreativity a inovace v módním průmyslu, řekla bys, že je pomalá móda spíše nápomocná, nebo naopak?

Má to dvě strany mince, jako všechno. Konvenčně se móda navrhuje tak, že designér má vizi, a potom nechá vyrobit kolekci podle toho, co si vymyslel… I kdyby materiál jel z druhého konce světa, i kdyby se používala toxická barviva, i kdyby dělníci pracovali nelidské přesčasy, aby byla objednávka splněná včas. Znám mnoho lidí, kteří pracují v módě v Paříži i v Česku a historky, které jsem slyšela i zažila, jsou jen pro silnější žaludky. Ale dejme tomu, že pokud si můžete vymyslet cokoliv chcete, tak můžete pustit uzdu své kreativitě a pořádně se vyřádit. Ráda bych ještě podotkla, že většina oblečení se dnes navrhuje podle toho, co frčí. Na kreativitu a vizi jsem za svou kariéru ve velkých firmách nenarazila. Vše řídí obchodní oddělení a marketing.

Pomalá udržitelná cirkulární móda pracuje s jinými principy. Mě baví i kreativita ohledně konceptu a obchodních modelů, ale pokud se bavíme o designu, jedním z principů je používat to, co máme po ruce. A to, čeho máme všichni po ruce tuny, je textilní odpad. Ať už to jsou armádní padáky, plachty z kamionů, nebo vyhozené oblečení, je to zdroj, který je tu a kreativita je podle mé oblíbené definice ta mezera mezi aspirací a zdroji. Pokud dokážete najít super nechtěný textil a udělat z něj kolekci, kterou budou vaši zákazníci milovat, máte můj respekt. Tomu já říkám kreativita. A mnoho takových značek existuje.

Koupit si kousek oblečení od tvůrců pomalé módy může být pro někoho velkou investicí. Jaké první kroky bys doporučila všem, kteří chtějí přestat podporovat fast fashion a začít nakupovat slow fashion?

Aby přestali nakupovat úplně. To byla reflexe, které jsem byla já sama ve 24 letech vystavena. Žila jsem v Paříži, z platu jsem polovinu dávala stranou na to, abych si tu zaplatila život v době studií. Mé finanční priority byly jasné, a pokud jsem si kupovala nové oblečení, bylo to v řetězcích. V okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že toto nechci dál podporovat, jsem prostě přestala nakupovat. Dostala jsem od kolegyní v práci nové hodinky a koženou tašku na laptop. To byly dvě věci, které mě moc potěšily a hodily se vzhledem k tomu, že jsem nastupovala na MBA a čekal mě velký sociální tlak. Ale respekt se nedá koupit ani drahými hodinkami ani novou kabelkou. Nikdo to neřeší, pokud máte styl a jste upravená. Nechala jsem si podrazit kozačky, které jsem měla už třetí sezónu a nosila jsem je další čtyři. Nosila jsem prostě to, co jsem měla, to, co jsem našla ve skříni u babičky a byla jsem uznávaná, respektovaná a úspěšná. Levná móda z vás bohaté lidi neudělá. A když víte, že dokážete ty samé boty nosit pět nebo sedm let, že vás neomrzí, tak potom do designérských kousků investujete s lehkým srdcem. Víte, že máte mindset, který zaručí návratnost vaší investice a budete styloví, a ještě k tomu podporovat lidi a značky, jejichž hodnoty a práci uznáváte.

Fotografie: Se souhlasem Kamily Boudové

Máš nějaké triky a tipy, jak nakupovat v second handu efektivně a tak, abychom z něj odešli spokojení a s kvalitním kouskem?

Ano, vrátím se zpátky k mým pěti krokům. Je potřeba vědět, co vám sluší, jaký je váš styl a co vám v šatníku chybí. Kdo jste, kým se stáváte a jak to oblečením vyjádříte. Mé klientky potom učím, aby sledovaly, jaké oblečení, jaké materiály a tvary je těší. Já třeba vím, že mi nesluší trička s kulatým výstřihem nebo nízké pasy. Nevadí mi polyester, ale svetry kupuji jedině vlněné. Mnoho mých klientek má třeba jasno v tom, že polyester by nekoupily. Když máte jasno v tom, co od oblečení očekáváte, nakoupíte skvěle, ať už jdete kamkoliv. Buď najdete kus oblečení, který je vás hoden, nebo se budete cítit skvěle, protože jste si prostě nic nekoupili! Koukat se na cedulky s materiálem je fajn, pokud víte, jaké materiály upřednostňujete.

Na jaký svůj úlovek ze second handu jsi nejvíce pyšná a kde jsi na něj narazila?

Z druhé ruky mám asi 90 % svého šatníku a všechny ty věci miluju, takže ten seznam je dlouhý. Ale například hedvábná plisovaná sukně ve stylu Marilyn Monroe za 20 euro ze sekáče na severu Paříže. Mám ji už přes 10 let, nosím ji každé léto a pořád vypadá jako nová. To je láska nad lásky. Potom plisované kalhoty a lehce průhledný top v barvě eukalyptu. Jsou to dvě různé značky, ale barva téměř identická. Tvoří dokonalý outfit a oba dva kusy jsem koupila v jednom sekáči u I. P. Pavlova při návštěvě Prahy. A v posledním roce mám doma poklady ze skříní svých klientek v Paříži. Já mám v tomto trochu profesní výhodu, protože svým klientkám v Paříži pomáhám projít všemi pěti kroky a jsem s nimi, když dělají detox šatníku. Oblečení, které má hodnotu, pro ně potom prodám. Cirkuluji ho mezi nimi nebo pořádám second-hand pop-upy, které se tu jmenují vide-dressing (vyprázdnění šatníku). Mám tím pádem přednostní přístup ke všem těm zázrakům, které posílají dál. Mám teď nový overal. Je černý, což u mě už bývá vzácnost – nosím spíš pastelové barvy, ale tenhle kousek z 90. let je prostě boží! 

Podělila by ses o nějaký příběh nebo zkušenost tvých klientů či známých, kteří se rozhodli přejít na pomalou módu?

Mám jich stovky, možná i tisíce! Ženy mi píší na sociálních sítích, co všechno se u nich změnilo, když si přečetly knihu SLOU nebo začaly následovat mou filozofii. Vím o několika ženách, které změnily práci a začaly se věnovat udržitelnosti. Mnoho mých klientek se mnou sdílí, že cítí takový mír se sebou i se svým šatníkem. Že už nikam nespěchají. Necítí ten tlak, že musí nakupovat. Umí říct „ne” i doma – partnerovi, dětem. Zpomalily a daly sebe na první místo, protože spokojená maminka dělá spokojenou rodinu. Mnoho z nich díky práci se mnou nachází, oceňuje, hojí a rozvíjí svou ženskost. To je podle mě téma naší doby, protože ženská energie byla po tisíciletí potlačována a ženy cítí touhu se osvobodit a projevit se, ale neví jak.

Fotografie: Se souhlasem Kamily Boudové

Jakým způsobem provést detox šatníku? Co bychom měli před vyřazením kousků oblečení zvážit?

Kým jsme a kým se chceme stát. Opět bych odkázala na ty tři kroky. Před detoxem šatníku je nejdůležitější změnit FASHION MINDSET, nastavení naší mysli. Když třídíme šatník, málokdy to uděláme pořádně. Říkáme si: „To se bude ještě hodit, do toho zhubnu, to jsme ještě neunosili.” Nic z toho není dobrý důvod k tomu, abychom si toto oblečení nechali ve skříni. Najít seberespekt je základ k tomu, abychom vlastnili pouze to oblečení, které nám vyhovuje, které opravdu chceme. Pokud nevíte, jaký máte styl, budete i po detoxu dál nakupovat oblečení pod společenským tlakem a za chvíli se situace vrátí. Proto je před detoxem šatníku důležité vědět, jaký šatník chceme, jaký máme styl, aby se situace neopakovala.

Existuje nějaký limit v počtu kusů oblečení, nad který bychom se neměli dostat?

Neexistuje. Cokoliv vás dělá šťastné je správný počet oblečení. Obecně mě ženy vyhledávají proto, že chtějí šatník redukovat, protože jim méně věcí a více místa přináší víc lehkosti a jasnosti do života. Já osobně také kvetu a zářím, když mám málo věcí. Netíží mě, že musím opečovávat stovky kusů oblečení, za které jsem zodpovědná. Pokud ale někdo potřebuje ohromný šatník a nezatěžuje ho to, je to úplně v pořádku.

Jaké jsou podle tvého názoru tři nejdůležitější principy pomalé módy, které by se měly dodržovat?

Mějte jasno v šatníku, v tom, kdo jste a jaký máte styl, jak se módou vyjadřujete.

Cyklete oblečení – kupujte a přijímejte z druhé ruky, starejte se, abyste i vy mohli své dál poslat nebo prodat. Učte se, jak pečovat.

Najděte potěšení a hrdost v tom, že děláte věci smysluplně a inspirujte lidi kolem sebe. Móda je jeden z hlavních důvodů, proč je dnes planeta i společnost nemocná. To znamená, že má potenciál planetu i společnost uzdravit. Je to jen na nás.


Instagram | Web

Napsat komentář

  • Dana 02.10.2024 at 15:30

    No tak dočíst do konce se to sice nedalo, ale už asi tak ve třetině jsem zjistila, že lidi asi už fakt potřebují nějakou katastrofu nebo něco podobného, aby se přestali zabývat zbytečnostmi.