Neděle 21 duben, 2024
„Modeling mě určitě naučil překonávat strach,“ říká Frederika Kurtulíková
Fotografie: Se souhlasem Frederiky Kurtulíkové
INTERVIEW

„Modeling mě určitě naučil překonávat strach,“ říká Frederika Kurtulíková

V roce 2019 se stala vítězkou Miss Slovensko, mluví několika jazyky, miluje své dva psy a mohli jste ji potkat na různých slovenských i zahraničních přehlídkových molech! Řeč je o Frederice Kurtulíkové, která se ochotně podělila o odpovědi na naše otázky. Jak se vyrovnává se současnou situací? Jaká byla její cesta napříč modelingovou branží? Má nějaký recept na dokonalou pleť nebo spokojený vztah? Reálný obrázek o tom, jak to ve světě modelingu skutečně chodí, a zajímavý příběh o tom, jak se seznámila se svým přítelem… To a mnohem více v našem rozhovoru s krásnou a sympatickou Miss Slovensko 2019!

Na začátek bychom se tě rádi zeptali, jak se ti v těchto dnech daří. Jak se vyrovnáváš se současnou „covid situací”?

Jak kdy. Jelikož je tato situace velmi omezující, práce je málo a společenský život v podstatě žádný a kolikrát ani nemůžu jet na Slovensko za rodinou, jsem téměř pořád doma. Někdy mám velkou motivaci, naplánuji si den s mnoha aktivitami, které mě baví, učím se jazyky nebo čtu, vzdělávám se, cvičím a užívám si, kolik mám času pro sebe. Jenže takhle se nedá žít dlouhodobě a my lidé potřebujeme vnější podněty, potřebujeme cítit, že žijeme, být aktivní. Někdy ztrácím motivaci a doma se nedokážu motivovat pořád, takže jsou dny, kdy se mi vůbec nechce vstát z postele, nějak se překonám, ale ten den strávím nicneděláním. A takové dny jsou velmi náročné na psychiku.

Jsme si jisti, že jsi mezi lidmi velmi známá, sleduje tě velké publikum. Může se však stát, že jsou mezi námi i čtenáři, kteří tě možná až tak dobře neznají, proto bychom byli rádi, kdybys sebe sama ve stručnosti popsala – třeba vyzdvihla nějaké typické vlastnosti, zajímavosti nebo cokoli, co tě napadne jako první…

Do povědomí lidí jsem se dostala loni po výhře v Miss Slovensko. Předtím jsem se několik let věnovala modelingu, kterému se věnuji i nadále. Před soutěží jsem tři roky žila na krásné španělské Ibize a od března letošního roku žiji se svým přítelem ve Vídni. Miluji cestování a život v zahraničí, i když to není jednoduché, hlavně začátky. Mou velkou vášní jsou cizí jazyky, a co se týče mé osobnosti, lidé mě znají jako tichou, elegantní a velmi slušnou, ale mám v sobě i dost velkou rebelku a dokážu být velký dobrodruh.

Myslíme si, že každého z nás se tato obtížná situace do jisté míry dotkla, a proto se tě chceme zeptat, co se pro tebe od začátku pandemie změnilo. Omezilo tě to v modelingu nebo v jiné oblasti?

Uf, byla to divoká jízda. Vzpomínám si, že to bylo přesně ve čtvrtek 12. března, kdy Slováci od následujícího dne oznámili zpřísnění hraničních kontrol. Ten nadcházející víkend jsem měla v plánu se postupně přestěhovat ke kamarádce do Vídně, ale ve čtvrtek jsem se musela narychlo sbalit a předat klíče od bytu rodičům pro případ, že bych se nevrátila – byl to byt, který jsem měla díky vítězství v Miss Slovensko na rok a za šest týdnů jsem ho musela odevzdat. Tak se i stalo a do bytu jsem se už nevrátila, vlastně jsem následující tři měsíce nemohla na Slovensko přijet vůbec. Takže to začalo stěhováním ze země do země během lockdownu.

Samozřejmě to ovlivnilo i práci, nabídky začaly přicházet až v létě, od září už víc, ale svět modelingu netuší, co může v příštích měsících očekávat, takže žijeme v nejisté době – jak modelky, tak agentury. Ale podařilo se mi odletět na Ibizu kvůli práci, která musela být během lockdownu zrušena, takže alespoň to byl takový příjemný highlight letošního roku. (smích)

Když se otevřely hranice, jezdila jsem nahoru a dolů na Slovensko a postupně si přivážela věci z vystěhovaného bytu, doháněla zameškaný čas s rodinou a zvykala si na život v novém prostředí. Takže tak, tento rok byl zatím plný překvapení a učí mě žít spontánněji a umět se rychleji přizpůsobit novým a nejistým situacím.

Fotografie: Se souhlasem Frederiky Kurtulíkové

Když už jsme u modelingu, rádi bychom s tebou zavzpomínali na Miss Slovensko 2019, kterou ses stala právě ty. Vzpomínáš ještě na své začátky a je někdo, komu vděčíš za to, kde jsi dnes?

Myslím, že celá tato cesta začala, když mi bylo sedmnáct. Byl to tehdy velký zlom v mém životě – chtěla jsem cestovat, dělat modeling, ale zároveň jsem z toho měla velký strach. V tom věku bylo velmi náročné odjet do zahraničí, postarat se o sebe v cizím prostředí a profesionálně pracovat v nelehkém byznysu. Rodiče mě však vždy podporovali, i když jim lámalo srdce, když jsem poprvé odletěla na měsíc pryč. Cestou na letiště jsme měli všichni knedlík v krku a tam jsme to neudrželi a plakali jako malé děti.

Takže určitě rodina a hlavně rodiče, kteří se všeho báli stejně jako já, ale vždy mě podporovali a vedli k tomu, abych využila všech těch skvělých šancí. Podporovali mě také v soutěži Miss Slovensko, v tanci, ve hře na klavír… I když se s rodiči ne vždy shodneme a někdy musím být tvrdohlavá rebelská dcera, základ a podpora, kterou mi dali, mi umožnily být tím, kým jsem, a dostat se v životě tam, kam toužím.

Je něco, co ti modeling dal nebo zanechal a za co jsi vděčná?

Určitě mě naučil překonávat strach. Být od mladého věku soběstačná a zodpovědná. Nebát se změn. Poznala jsem lidi z celého světa a s mnohými z nich jsme stále v kontaktu. Kvůli modelingu jsem se musela sama naučit anglicky a zjistila jsem, že to jde, a objevila jsem vášeň pro cizí jazyky. Přineslo mi to nezapomenutelné zážitky, pracovní příležitosti, formovalo mou osobnost a také možnost cestovat a nějakou dobu žít v zemích jako je Čína, vidět Hongkong, poznat Libanon, tureckou kulturu, Španělsko a mnoho dalších.

Zkus pár slovy popsat své pocity, které se dostavily těsně poté, co ses dozvěděla, že ses stala Miss Slovensko. To se nestává každý den – jak ses cítila

V první řadě nezapomenu na to, jak se mi třásly nohy a jak jsem měla zamlžené oči, že jsem chvíli nic neviděla. (smích) Pak jsem myslela na to, jak to prožívá moje rodina v publiku. Člověk by byl řekl, že se rozbrečím štěstím, ale v té směsici pocitů – šok, štěstí, překvapení, zodpovědnost reprezentovat organizaci a titul na takové úrovni, pozornost médií… To všechno bylo v tu chvíli tak silné, že jsem tam jen stála a snažila se nespadnout.

Ale samozřejmě jsem byla velmi vděčná a šťastná, uvědomovala jsem si, jak moc jsem se za posledních pár let změnila a nyní jsem získala titul Miss Slovensko. V dětství jsem byla stydlivé tiché děvče a Miss musí nejen hezky vypadat, ale také být osobností a jít příkladem. A to pro mě byla ta nejkrásnější odměna, že když člověk překoná svůj strach a chce na sobě pracovat, může dosáhnout čehokoli.

Měla jsi během své modelingové kariéry nějaké špatné zkušenosti? Zažila jsi i nějaký trapas? 

Byly i špatné zkušenosti, ale nic hrozného, jen nepříjemného. Například je třeba si dávat velký pozor na výdělek za práci, náklady, které si agentura účtuje, a smlouvy, protože se mi nejednou stalo, že mě agentury chtěly podvést. Ale protože si všechno zapisuji, tak jsem na to přišla.

Pak jsou tu momenty, kdy si v práci myslí, že modelka fotí 8-10 hodin vkuse a nepotřebuje si dát alespoň salát, když už ne teplý oběd. Například moje cesta do Atén v roce 2013 byla jednou z nejhorších chvil. V té době tam byly stávky, cestovala jsem sama MHD po městě na castingy a doprava pořád stávkovala, kolikrát jsem se nemohla nikam dostat a agentura mi řekla, ať si vezmu taxíka. Prostě někdy za vás nemají absolutně žádnou zodpovědnost, práce tam byla v té době velmi špatně placená, v osmnácti jsem tam bydlela za vlastní peníze (kromě ubytování, ale to mi samozřejmě strhávali z výdělku) a vůbec je nezajímalo, jak se mi daří, jen chtěli, abych si alespoň vydělala co nejvíc peněz, a nechali mě tam utratit všechny úspory.

Po všech těchto zkušenostech bych s nimi dnes jednala úplně jinak, ale v mládí a v mých začátcích jsem si občas říkala, jestli jsem normální já, nebo oni. Chce to prostě otrlou povahu, abyste se stali vzorem a uvědomili si, že ne každý, kdo se na vás usmívá, to s vámi vždycky myslí dobře.

V Číně se mi zase stávalo, že jsem jezdila za prací z města do města a někdy jsem měla na spánek jen tři hodiny a pak mě stejně půl dne nepotřebovali, takže mě mohli nechat spát, kdyby je to napadlo. Když jsme byli v jiných městech, nosili nám k snídani bonbony, k obědu pizzu, nemohli jsme si nikam odběhnout na jídlo, a přesto si pořád myslí, že si takhle můžete udržet tip ťop postavu – jste přece modelky. Podobných absurdit bylo docela dost.

Fotografie: Se souhlasem Frederiky Kurtulíkové

Plánuješ se v modelingu rozvíjet i v budoucnu, nebo se vidíš někde jinde?

Modeling mě baví a chci v něm pokračovat co nejdéle. Takové to cestování na měsíc, dva, tři, mám už za sebou, teď je ta práce mnohem pohodlnější – dokážu si říct, kolik pro ni obětuju, a lépe rozumím tomu byznysu, takže nekývnu agenturám na všechno. Díky modelingu jsem také okusila práci před kamerou a přestala se stydět, a protože mě láká filmová branže, snažím se rozvíjet své herecké schopnosti a hledat příležitosti. Nicméně obzvlášť v době, jako je teď toto koronové, si člověk uvědomuje, že musí mít sítě rozhozené do víc stran – práce vám může být dlouho odpírána, ne vlastní vinou. Jsou i jiné sféry, ve kterých si dovedu představit sebe sama, ale protože se celý život pohybuji v umělecké sféře (hudba, tanec, modeling…), těžko si dovedu představit, že jednou budu dělat něco, co s tím nebude mít žádnou souvislost. Ale věřím, že správné příležitosti přijdou ve správný čas.

Pracoval jsi někdy někde, kde to bylo úplně jiné a odlišné od modelingu?

Ano, na Ibize. Jelikož tam je letní a zimní sezóna a jen léto je pracovní, chtěla jsem využít jedno pracovní léto naplno. Pracovala jsem v restauraci jako hosteska. Byla jsem tam přesně 6 dní – 3 dny jsem se zaučovala a 3 dny jsem pracovala. Pak už jsem se jako hosteska neměla co učit, stereotyp mě ubíjel, a i když mi pracovní doba začínala až v 19 hodin, nemohla jsem ji skloubit s modelingem, protože práce mnohokrát končila se západem slunce ve 22 hodin. Takže moje rozhodnutí bylo jasné.

A potom jsem ještě pracovala pro realitní kancelář, což trvalo tři měsíce. Pracovala jsem jako asistentka, ale dělala jsem i prohlídky domů a vil, ale už mě nebavilo lidem říkat, že ty milionové nemovitosti budou vždycky jenom zhodnocovat a že je to skvělá investice. Vždycky jsem chtěla zkusit pracovat v realitní kanceláři, ale za ty tři měsíce jsem zjistila, že buď budete ke klientům upřímní a řeknete jim pro a proti, nebo se vám bude dařit v podnikání.

Nemůžeme nezmínit, jak dokonalou a zdravou máš pleť – máš na to nějaký recept, nebo je to spíš záležitost genetiky?

Vždycky jsem měla téměř bezproblémovou pleť a nikdy jsem se o ni nemusela nijak zvlášť starat, jen jsem ji dostatečně hydratovala – pitným režimem a pravidelným krémováním. Ale možná je to i tím, že jsem nikdy nejedla moc masa, nikdy mi moc nechutnalo a teď jsem už přes rok úplný vegetarián. Nekouřím, občas si dám skleničku vína a dostatečně spím.

Říká se, že „ve zdravém těle zdravý duch”. Co děláš pro to, aby ses udržovala ve formě a vypadala stále tak dokonale? Máš nějaké rady a tipy, jak si udržet skvělou postavu?

Přesně tak, zdravý duch se pak odráží i navenek. A kromě fyzického zdraví je to určitě i duševní pohoda. Mít se rád, přijmout se takový, jaký jsem, i když mám chyby, změnit, co se dá, a zbytek nechat takový, jaký je. K tomu samozřejmě pravidelný pohyb, zdravá vyvážená strava, ale neodpírat si a také umět si dopřát bez výčitek. Mívám období, kdy mě cvičení baví, a pak období, kdy ne a nepřemáhám se. Takže se toho na chvíli vzdám a je to taky v pořádku.

Měla jsem období, kdy jsem během dvou měsíců přibrala deset kilo (období v Řecku, kdy jsem přestala být psychicky v pořádku) a rok a půl jsem se je snažila shodit kvůli modelingu. Mučila jsem se dietami a nic nepomáhalo. Až jsem to vzdala a smířila se s koncem své modelingové kariéry. Tehdy jsem se dostala do psychické pohody, cvičila jsem a jedla zdravě, protože jsem chtěla, ne proto, že jsem chtěla mít méně centimetrů na bocích, a za pár měsíců bylo všechno v pořádku.

Fotografie: Se souhlasem Frederiky Kurtulíkové

Na svém instagramovém účtu uvádíš, že ovládáš několik jazyků – kromě angličtiny a slovenštiny také španělštinu a francouzštinu. Co tě k tomu vedlo nebo jaká byla tvá motivace?

Začalo to tím, že jsem na střední škole dostala němčinu jako maturitní jazyk a ruštinu jako druhý jazyk. V té době jsem začala pracovat jako modelka a cestovat, takže ať jsem chtěla, nebo ne, musela jsem se sama naučit anglicky. Tehdy jsem zjistila, že to jde a že to jde docela rychle. Do roka jsem uměla anglicky lépe než německy, a to jsem se ji ve škole učila asi deset let.

Když jsem zůstala žít ve Španělsku, zapsala jsem se na dvoutýdenní intenzivní kurz, abych si osvojila základy španělštiny, a pak už jsem ji jen rozvíjela v každodenním životě s tamními lidmi a v práci.

Francouzsky jsem se začala učit v podstatě současně se španělštinou, protože můj tehdejší přítel byl Francouz, takže jsem měla dostatečnou motivaci. A i když jsme žili ve Španělsku, potkávali jsme se hlavně s jeho přáteli a ti všichni mluvili francouzsky, takže jsem chtěla využít této příležitosti. Měla jsem pár soukromých lekcí online a zbytek bylo samostudium.

Na sociálních sítích, a nejen tam, ale i v reálném životě, tvoříte se svým přítelem jeden z nejkrásnějších párů. Zdokonaluješ své jazykové schopnosti i při komunikaci s ním?

Můj přítel má výbornou angličtinu. Jeho otec pochází z Anglie, takže i přes několikaletou zkušenost s angličtinou mám možnost zvýšit svou úroveň a získat s ním širší slovní zásobu. A protože jsem z té němčiny maturovala a ty znalosti mám stále v hlavě, jen někde zahrabané v prachu, osvěžuji si s ním i znalosti němčiny. A koneckonců žiji v Rakousku, takže nejlepší čas se ji pořádně naučit, ale pak se nechci učit žádný nový jazyk. (smích) Tyhle čtyři cizí jazyky mi stačí a chci si jen dál zlepšovat úroveň.

Zkoušeli jsi svého přítele naučit nějaká slovenská slova nebo fráze? Jaký má názor na náš jazyk, kulturu a Slovensko obecně?

Když jsem se ho ptala, odkud zná některé fráze, řekl mi, že už kdysi měl slovenskou přítelkyni. Takže ho to za mě naučila jiná, víc nepotřebuje a máme čas, aby mě naučil pořádně německy. Když potká mou rodinu, pozdraví, zeptá se, jak se mají, a řekne pár jednoduchých slovíček s velmi zlatým přízvukem. Co se týče kultury, řekl, že na naší svatbě se kromě karibských tanců (odkud částečně pocházejí jeho kořeny) oblékne do našeho kroje a budeme tančit lidové písně. Na Silvestra jsme se dívali na pořad s Kandráčovci a moc se mu to líbilo, takže pokud bude trvat na svém, pozveme je na svatbu. (smích)

Mohla bys nám a dalším zvědavým čtenářům prozradit něco o tom, jak ses seznámila se svým přítelem?

Poprvé jsme se setkali loni v létě ve Vídni na akci Life Ball. Já jsem předváděla, on vystupoval. Jakmile jsem ho uviděla, zaujal mě, nejen proto, že přišel velmi stylově oblečený a vypadal dobře, ale hlavně energií, která z něj vyzařovala. Nepromluvili jsme si, ale zaregistrovala jsem ho a vzpomínám si, jak seděl vedle mě při líčení a já se ho snažila poslouchat a zjistit, jaký je jako člověk, jak se chová. Pak mi napsal o měsíc později, když jsem na Instagramu zveřejnila video, jak hraju na klavír, a Instagram mě vyhodnotil jako člověka, kterého by mohl znát, protože jsme měli společné známé. Psali jsme si pak týden v kuse, říkali jsme si, že když bude jeden z nás ve městě toho druhého, zajdeme na kafe. To se náhodou za týden nestalo, tak jsme se domluvili a on přijel do Bratislavy.

Fotografie: Se souhlasem Frederiky Kurtulíkové

O čem by podle tebe měl být šťastný a trvalý vztah dvou lidí. Co bychom pro něj měli dělat a čeho bychom se naopak měli vyvarovat?

Je třeba mít společné cíle a podobný pohled na svět. Zároveň každý potřebuje mít prostor k tomu, aby mohl žít plnohodnotný život. Je třeba dělat kompromisy, ale udržovat je v rovnováze. Musíme být schopni otevřeně mluvit a vždy říkat, co máme na srdci, ne to v sobě dusit. Je třeba si důvěřovat, protože cítíte, že si můžete věřit. Podporovat se navzájem, ale také umět se navzájem kritizovat a přijímat to bez urážek. Nehádáme se, ale umíme mít klidné chvilky, ale ty přicházejí z mé strany (pracuji na tom, aby ty pauzy byly čím dál kratší), a pak se můžeme společně zasmát sami sobě a svým chybám.

Je něco, co bys chtěla ve svém životě změnit? Kdybys měla možnost vrátit se zpět, změnila bys něco nebo se rozhodla jinak?

Ano, víc bych lidem, na kterých mi záleží, říkala, co mi vadí, co se mi na našem vztahu nelíbí a co mám celkově na srdci. A byly v mém životě chvíle, kdy jsem se bála nejistoty, pak jsem byla podrážděná a trochu zpanikařila. Nakonec se nikdy nic tak hrozného nestalo, takže bych ty chvíle ráda vzala zpět a řešila je jinak.

Denně tě na sociálních sítích sledují a obdivují tisíce lidí a každý z nich má svůj příběh. Je něco, co bys těmto lidem chtěla sdělit? Ať už je to cokoli…

Především na sociálních sítích sdílíme jen to pěkné. Pak to někdy může vypadat, že někteří lidé jsou superhrdinové a mají dokonalé životy. Ale stačí si pamatovat, že všichni jsme jen lidé, všichni máme své problémy a starosti, bolestivé situace, dny, kdy se cítíme na dně. Ale zvykli jsme si pořád sledovat životy jiných, pak se srovnáváme a nikdy nejsme dost dobří, když kolem sebe vidíme jen dokonalost.

Nechte se tedy inspirovat lidmi, ale nikdy nezapomínejte, že každý z nás je jedinečný a každý z nás má v sobě vše, co potřebuje k tomu, aby rozvinul svůj potenciál a stal se svým jedinečným nejlepším já a vytvořil si krásný život, který však nikdy nebude dokonalý, a tak je to naprosto v pořádku.

Co si myslíš o našem projektu BloggersRE? Je něco, co tě na nás zaujalo? Jaký je tvůj názor na to, co děláme?

Baví mě velmi zajímavé rozhovory, rady a tipy, nahlédnutí do zákulisí různých oblastí, které nás mladé lidi zajímají. Lidé na vašich stránkách najdou spoustu inspirace a líbí se mi svěží vzhled celého webu, který je přehledný. Celkově se mi myšlenka podpory mladých lidí a vzájemné inspirace velmi zamlouvá. Držím palce, abychom od vás mohli i nadále čerpat inspiraci a učit se!


Instagram

Napsat komentář