Tak dlouho narážela na problém vybrat něco v hračkářství, až přišla s vlastním řešením. Lenka Jeníková stojí za projektem Hračky na věky, který se zaměřuje na víceúčelové hračky využitelné nejen v dětském věku. Jak je na tom v současné době český trh, pokud jde o hračky? Jak přesně by Lenčiny produkty měly fungovat? A jak Lenka vnímá podnikatelské prostředí v České republice, jehož součástí se stává i díky podnikatelskému akcelerátoru Ženy na startu AWE od M.arter?
Kolik se v České republice prodá hraček a kolik se jich naopak vyhodí? Existují nějaká taková data a je vůbec možné je získat?
Trh s hračkami v České republice představuje průměrně 6 miliard Kč ročně, možná už bude číslo trochu vyšší, protože mám k dispozici data z minulých let.
Přesná čísla vyhozených hraček neexistují, ale pro představu se podle webu inSmart vyhodí i miliony elektronických hraček ročně. Další zdroj, ze kterého můžeme čerpat, je údaj, kolik tun odpadu vytvoří v přepočtu jeden obyvatel ČR za rok, a to je kolem 3,6 tuny. Z toho hračky budou tvořit menší procenta, ale celkově je prostě tvorba odpadu a jeho zpracování stále aktuálnější téma.
Jak je na tom český trh s hračkami z hlediska udržitelnosti? A proč je udržitelnost důležitá pro vás osobně?
Na českém trhu jsou v ohledu udržitelnosti důležité hlavně právě české menší firmy, které vyrábí hračky většinou ze dřeva a vše se snaží držet lokálně. Samozřejmě je tu těžký boj s velikány, co dováží hračky z Asie. Ale ti, co chtějí kupovat lokálně a co pro ně udržitelnost něco znamená, si své najdou. Výběr je poměrně rozmanitý. Samozřejmě je potřeba počítat s vyšší cenou, ale zase je tu větší jistota, že vám hračka vydrží déle.
Z jakých materiálů se hračky nejčastěji vyrábějí a došlo v průběhu posledních let k nějakým změnám?
Hračky se vyrábějí z různých materiálů v závislosti na typu, cílové skupině, bezpečnostních normách a dalších faktorech. V průběhu let došlo k určitým změnám, zejména ve snaze o udržitelnost a bezpečnost. Nejčastější materiál je ale stále plast, zejména polypropylen, polyetylen a ABS díky svým nízkým nákladům, lehkosti a snadnému zpracování. Poptávka po dřevu jako materiálu je snad v poslední době na vzrůstu – právě z důvodů udržitelnosti, ale také bezpečnosti. Stále více je vidět, že plast není úplně bezpečný materiál pro malé děti z hlediska látek, které obsahuje. Další zajímavé materiály jsou třeba kov nebo papír a lepenka.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: ŽENY STÁLE MUSÍ ŘEŠIT SKLOUBENÍ RODINY S KARIÉROU VÍCE NEŽ MUŽI, NOVÝ AKCELERÁTOR ŽENY NA STARTU AWE JIM MÁ DÁT ŠANCI NA OBOJÍ
Existují odborné studie zaměřující se na to, zda jsou veškeré vyráběné hračky pro děti skutečně nezávadné? Jaké podmínky musí hračky pro děti splňovat?
Řekla bych, že studií zabývajících se bezpečností hraček je mnoho. Existují také různá hnutí a spolky – například ARNIKA, které jsem ambasadorem pro zdravou domácnost. Ty testují různé předměty z domácnosti na nebezpečné látky, které jsou bohužel obsaženy ve všem kolem nás od koberců a podlahových krytin přes nábytek a právě hračky nebo nádobí až po zdi.
Hračky by měly splňovat přísné normy. V EU je to hlavně Směrnice o bezpečnosti hraček (2009/48/ES). Dále by hračky měly mít certifikaci CE, což je právě soulad s evropskými normami. Neměly by obsahovat ftaláty, těžké kovy a nebezpečná barviva. Dále se řeší obsah malých částí pro nejmenší děti, hračky musí být věkově označeny. Musí být také uveden původ hračky. Pravidla jsou přísná, přesto se často stane, že proklouzne něco, co je nesplňuje. Dochází ale k pravidelným kontrolám. Nicméně pokud se chceme riziku vyhnout úplně, řekla bych, že cesta vede pouze přes naprosto transparentní prodejce, kde dohledáte naprosto kompletně složení i původ hraček, a těch moc na tom velkém trhu s hračkami z Asie není.
Kdy a jak se vám v hlavě zrodil nápad začít vyrábět hračky, které by byly víceúčelové a v pozdějším věku dítěte by mohly sloužit k dalším účelům?
Nápad se zrodil, když se mi narodila druhá dcera. Ale rodil se asi už před tím, když jsem hledala v hračkářství hračky pro tu starší. Vždy, když hledám hračky v obchodním centru v hračkářství, mám velký problém vybrat. Nic mi nedává smysl a vše vidím za chvíli zahozené v koutě. Nejhorší mi přijdou líčidla pro malé děti, která nemají napsané jasné složení a dávají se na obličej. Takže celkově mi chybělo něco, co má dlouhodobě smysl. Další impuls bylo to, že jsem hledala dárek pro kamarády k narození dítěte a nenacházela jsem nic, co by mělo památeční hodnotu.
Můžete více popsat, jak by taková „hračka na věky” měla fungovat? Jaká je její podoba a využití v průběhu času?
Momentálně se jedná o hračky pro nejmenší děti kolem jednoho až tří let. Jsou v podobě, jak je známe: vkládačky, věže, puzzle. Jsou ale z krásného kvalitního dřeva a jsou vyrobeny tak, že když doslouží jako hračka, tedy dítě vyroste, můžeme je dále využívat jako misky na jídlo, podtácky nebo jako dekorace.
Jste se svým projektem už ve fázi, kdy máte vyrobeny první prototypy. Kdo je vyráběl a jak jste si ho vybrala ke spolupráci?
Můj dodavatel je pán z Moravy, který vyrábí na Fleru pod názvem Svícny-Vabio. Oslovila jsem na Fleru několik výrobců se dřevem, kteří vyráběli něco přibližně podobného mé představě, a zde jsme našli shodu.
Je pro vás lokálnost důležitým faktorem?
Je to jeden z hlavních faktorů a hlavní prvek Hraček na věky. Jsme zaplaveni zbožím z Číny a z dalších koutů světa. Často tam lidé pracují v nevhodných podmínkách, bohužel často je tam i dětská práce. Jak jsem uvedla, je tu riziko škodlivosti materiálu. Také doprava těchto věcí ničí planetu. Je toho hodně a asi to my, co se tím více zabýváme, známe a máme z toho trochu environmentální depresi. Lokální věci podpoří jak drobné české řemeslníky, tak i to, že se třeba doveze méně ze zahraničí a zároveň půjde snadno kontrolovat kvalita.
Co dalšího byste na svém projektu vyzdvihla? Čím je jedinečný?
Jedinečnost spočívá v trvalé hodnotě předmětu. Zůstane s vámi na věky. Zároveň je tam emocionální hodnota. Kouknete se na tu věc, dáte si do ní oříšky nebo svíčku nebo si ji vložíte jako tácek pod pití a vzpomenete si, že s tím jste si hráli jako roční capart. Prostě taková srdcová záležitost.
Myslíte si, že byste se do aktuální fáze projektu dostala i bez účasti v podnikatelském akcelerátoru Ženy na startu AWE od M.arter?
Nejspíše ano, ale mnohem pomaleji, takže možná vlastně ne. Potřebuji, aby mě někdo „kopal do zadku”, a to se v akcelerátoru děje a je to skvělé.
Kdybyste i jiné ženy-matky měla podpořit v tom, aby se vydaly na cestu vlastního podnikání, jak byste to udělala?
Minimálně bych ráda byla inspirací a sdílela svou cestu na sociálních sítích. A kdybych se někdy dostala mezi úspěšné podnikatelky, ráda bych svůj příběh sdílela v podobných akcelerátorech a na jiných akcích. Jsem poměrně akční ve vyhledávání a organizování akcí, takže bych třeba taky ráda nějakou zorganizovala pro místní podnikatelky na startu.
Jak ze své pozice vnímáte podnikatelské prostředí v České republice?
To je velmi rozsáhlý pojem. Ale obecně asi tak, že jsou tu velcí žraloci, kteří podle mě často začínali v „devadesátkách”, a tehdy to bylo nejsnazší. Samozřejmě ale bylo vždy potřeba zabrat a ti lidé si to zasloužili a fungují dodnes. Také myslím, že převažují muži, a ne že by to bylo úplně špatně, ale ráda bych viděla změnu v tom, že by bylo více žen podnikatelek, co se nebojí vkročit do té „velké hry”.
Co nebo kdo je pro vás na vaší podnikatelské cestě největší motivací se nevzdat?
Jsou to moje hodnoty jako svoboda a snaha pomoci ostatním. Z podnikatelského postu, myslím, mohu pomoci více, než kdybych byla někde zaměstnaná. Pak jsou to určitě moje děti, kterým bych chtěla dát to nejlepší. A v neposlední řadě je to nějaká snaha ukázat okolí a svému partnerovi, že já tu jen tak neplácám do větru, ale dokážu to.
Zdroj: Autorský rozhovor, inSmart
$content$