Věříte, že intuice je mocná čarodějka? Blogerka Kateřina rozhodně ano, ostatně jinak by svůj blog nenazvala „Intuitive Diary” a sebe samu jako „the Intuitive Blogger”. Jak se intuice v její tvorbě už 5 let promítá a jak ovlivňuje recenze, které Kateřina tvoří? Jak spolu mohou na jednom blogu fungovat máma s dcerou a jak je to u Kateřiny, co se marketingových spoluprací týče? Nechte se svézt na intuitivní vlně jednoho milého povídání…
Věříš, že každý má schopnost intuice a dokáže ji rozvinout?
Ano, rozhodně. Intuice je velmi dobrý kompas, který lze rozvíjet cvičením. Zkuste se jen projít po lese a utišit většinu okolních a obvyklých vjemů. Žádný mobil, žádná hudba. Nevěřili byste, jak je to pro většinu populace těžké. Ale právě tady to začíná.
Podstatou intuice je bdělost vůči nám samým, všímavost. Určitě nějakým způsobem také zpracovává informace z vnějšího prostředí. Zatím nevíme jak. Z mé zkušenosti jde o velmi sofistikovaný mechanismus, který pomáhá člověku kultivovat vlastní život. Mnohdy je s rozumem v souladu. Ale ta cesta, jíž intuice jde, je pro nás neracionální. Neumíme ji postihnout, zakalkulovat všechny proměnné apod. Proto se někdy jeví tak záhadně… Věřím, že jednoho dne jí i věda přijde na kloub a legitimizuje ji, místo aby ji zlehčovala jako podobu heuristického uvažování.
Intuice se prolíná celou tvou blogerskou cestou, do které se ale na začátku loňského roku „připletl“ někdo další. Jak vzniklo, že na tvém blogu bude mít vlastní rubriku tvá maminka Eva? Co na tento nápad říkala právě tvá intuice?
Moje maminka je člověk se spisovatelským nadáním, básnířka a novinářka. Už v minulosti jsem ji zvala, aby se ke mně přidala. Až loni nazrál správný čas. Maminka dostala vlastní rubriku, bylo to šikovnější řešení než zavádět celý nový blog, Ona píše, já se starám o technické zpracování jejích článků, fotografie i propagaci na sociálních sítích. A má intuice je velmi spokojená, protože naše spojení na blogu dodává nový rozměr. Zkušenosti někoho, kdo už je ostřílený mazák, ale má stále své sny, lásku k životu, krásnu, objevování… Umí své zkušenosti a životní peripetie zužitkovat pro šťavnaté glosování každodennosti.
V blogerském světě můžeme vídat poměrně dost sesterských nebo kamarádských dvojic a sledovat, jak jim společná tvorba jde, spolupráce matky a dcery je ale přeci jen něco jiného, už jen kvůli generačnímu rozdílu. Jak se vám daří spolu fungovat?
Myslím, že docela dobře. Dáváme si prostor, pomáháme si, respektujeme každá svou cestu, a právě proto nám tato synergie sedí. Do ničeho se nenutíme, časově se přizpůsobujeme, přeci jen máme ještě naše vlastní zaměstnání a podnikání. Jsme na kooperaci zvyklé z profesního života. Čím je člověk vyzrálejší, tím víc si váží toho, že může s rodičem sdílet zájmy, nadšení a čas. Ten vztah se mění. Nejsme jen maminka a dcera, ale také dobré kamarádky.
Co bylo vlastně důvodem, že si maminka nezaložila vlastní blog, ale připojila se k tobě? Hrály v tom roli například prááv zmíněné záležitosti technického rázu?
Přesně tak. Technikálie ji nebaví. Víc než cokoli jiného potřebuje dávat průchod svému tvůrčímu duchu. A na obsluhu mít někoho jiného, zdatnějšího, který bude rychlejší než ona, která se technickými a produkčními záležitostmi nerada zdržuje.
Změnilo se složení čtenářů tvého blogu? Jaké jsou reakce?
Pořád máme největší počet návštěvníků ve věkovém rozhraní 25-35 let, převážně ženy, ale v segmentu 40+ se blog rozrostl asi o pětinu. Jde zejména o lidi, kteří už mají odrostlejší potomstvo, jsou vzdělaní. Mají zkušenosti a vychutnávají si požitek z citlivého a humorného uchopení obyčejného života. Blog je pozitivně hodnocen také ve vyhledávačích. Lidé si zrovna dělají malou rešerši ohledně zvažované koupě a narazí na blog. Omrknou, jestli se mu dá věřit. Zjistí, že ano. A pak objeví ještě maminčiny články ze života. A najdou tak místo unikátní, na které se rádi vrací. V mailové schránce nám přistála řada podobných příběhů. Co víc bychom si pak mohly přát?
Pojďme se nyní věnovat tvým vlastním rubrikám… Beauty, fashion, health, cuisine, mind, adventures a DIY – všechny tyto kategorie můžeme na tvém blogu najít, troufáme si ale říct, že prim napříč jimi hrají recenze. Jak u tebe probíhá celý ten proces od získání produktu po finální článek?
Většinu produktů pořídím sama. Spolupráce tvoří zhruba čtvrtinu. Ke koupi mě vedou potřeby a napovídá taky intuice. Trendy se moc neřídím. Jakmile je vysněný kousek doma, co nejdříve zaeviduji první dojmy – od obalového designu, přes složení až po distribuční síť apod. Ráda si před recenzí dělám rešerše – ať už vědecké, nebo spotřebitelské, a s nimi při tvorbě textu pracuji. Pak přichází na řadu fotografování a práce se snímky. Samotná recenze ale vzniká až v době, kdy produkt testuji alespoň tři měsíce nebo balení spotřebuji až do dna. Během té doby zaznamenávám, jak na přípravky reaguji, jak spolupracují. Při sepisování recenzí se zaměřuji na popis, který reflektuje mou zkušenost v určitém kontextu. Ráda je prokládám taky úsměvnými historkami. Čas od času je potřeba i pořádná kritika, aby byl pro náročného uživatele daný výrobek pro příště připraven lépe.
Tak zhruba vypadá kuchařka, podle níž hodnocení vznikají. Nezdá se to, ale práce je to poměrně detailní a náročná. Přestože mne recenzování moc baví, promýšlím, že koncept a směřování blogu trošku upravím. Podrobnosti si ale ještě nechám pro sebe.
Líbí se nám, že u tebe téměř nenajdeme značky, které nejsou masově známé. Jak často si kupuješ produkty, které recenzuješ, z vlastní iniciativy, a jak často jde o spolupráci?
Větší nákup udělám jednou za dva až tři měsíce, ale záleží na tom, co je potřeba. A zrovna tak maminka. Jestli mě něco potěší víc než skříň plná adeptů k testování, pak to, že daný produkt funguje, zapadá do mého životního stylu a přináší mi hodnotu. Co se četnosti spoluprací týče, přijmu jednu za měsíc až dva. Některé jsou ale dlouhodobé a trvají roky.
Pokud jde o spolupráci, jak obvykle vzniká? Oslovují tě firmy samy, nebo oslovuješ i ty je? Podle čeho se rozhoduješ, jestli do spolupráce půjdeš?
Firmy neoslovuji. Vždy jsem si přála, aby obsah sám byl natolik kvalitní, že vezme čtenáře a návštěvníka za srdce. A že firma, její markeťáci a PR specialisté to uvidí.
Ve chvíli, kdy přijde nabídka na spolupráci, si vždy nejdříve promyslím, zda pro mne má smysl. A zda to má smysl pro mé čtenáře. Důvěřují mi a já mám vůči nim závazek být upřímná. Informovat je kvalitně, a když múza dovolí, tak hravě. Často je to tak, že mám se značkou zkušenosti, nebo se už dlouho chystám vyzkoušet produkty právě proto, že v nich intuitivně tuším hodnotu a objektivně se mi líbí koncept brandu, složení, filozofie. Pak má spolupráce dveře otevřené. Záleží také na podmínkách zadavatele. Nepřistoupila bych na takový typ kooperace, který by zaváněl nelegálními praktikami, utajenou reklamou. To mi svědomí nedovoluje. A nejsem ani příznivec affiliate programů nebo ohromujících slevových či soutěžních kampaní. Proto i když si vážím všech nabídek, některé musím odmítnout. Lidé blog vnímají jako rádce, a to si přeji zachovat.
Je bloger, který dělá recenze, vlastně takový „pokusný králík“? Jak moc střídáš všemožné produkty? Máš šanci mít oblíbence a stálice, které neměníš?
Máme s maminkou to štěstí, že velmi dobře víme, co pleť a pokožka potřebují. Víme, co nám sluší, a právě díky intuici dokážeme naše zvyky osvěžit, ale tak, aby nás taková „divočina“ nemrzela a neskončily jsme pod dohledem dermatologa. Máme naše oblíbence a stálice, ostatně je to asi i vidět na zastoupení některých značek na našich platformách. Ale respektujeme také to, že se tělo a stav organismu mění a podle toho se mohou měnit naše potřeby. Je to přirozený vývoj, své dělá prostředí i věk. A na to také čtenáře vždy upozorňujeme.
Nakolik ty sama dáš na recenze jiných blogerek? Jak pracuje tvá intuice, pokud jde o výběr nějakého produktu?
Moje intuice je v tomhle směru hodně opatrná. Právě s tím jsem začínala před několika lety, kdy mi u mnoha recenzí scházela důslednost. Tím se nechci rozhodně dotknout svých kolegyň blogerek, protože vím, že mnoho z nich se drží zásad autenticity a jejich názor má pro mě velkou váhu. Nicméně tehdy se to na blozích často hemžilo chvalozpěvy, přitom informace byly kusé, nekompletní a recenze povrchní. To mému šestému smyslu příliš nevonělo. A tak jsem se rozhodla pro svou malou intuitivní revoltu.
Když už jsme u jiných blogerek, co si celkově myslíš o naší české a slovenské blogerské scéně? Do jaké míry ještě „žijí“ blogy jako takové v době popularity sociálních sítí?
Blogy dnes nemají na růžích ustláno. Přesto se domnívám, že ve veřejném prostoru hrají významnou roli. Naše populace je zaplavená informacemi, a bohužel často také dezinformacemi. A to vede ke dvěma efektům. Buď se lidé snaží konzumovat obsah méně náročnou cestou, často na sociálních sítích, touží si ulevit od závažnosti života a bavit se. Nebo naopak věnují čas tomu, aby získali přístup ke kvalitním informacím a velmi pečlivě vybírají, komu budou naslouchat a věnovat čas.
Vidím to jako příležitost vytvořit si z blogu určité niche, kompenzovat rychlost světa a strohost či povrchnost sociálních sítí. Jsem ráda, že stále existují blogeři, kteří aktivně své blogy rozvíjí, a dávají jim šmrnc. Mě to těší. Ráda si vezmu šálek čaje, zavrtám se na pohovce a pročítám nové články svých oblíbenců. Nechám jim komentář, mrknu i na Instagram, ráda jim napíšu, že se mi jejich tvorba líbí a chytla mě za srdce. I pro nás blogerky je totiž zpětná vazba jako palivo.
Již nějaký čas znáš náš projekt BloggersRE. Jakou roli myslíš, že na české a slovenské blogerské scéně sehrává?
Právě díky projektu BloggersRE jsem našla mnoho tváří, které ráda sleduji, které mne inspirují. Vzniklo tak i několik přátelství. A to je pro mne obrovská hodnota! Zároveň BloggersRE fandím také proto, že se věnuje i nám, menším tvůrcům. Hezky nás prezentuje, dává nám šanci propojit se, podporovat se, budovat vzájemné vztahy a určitou synergii. Pro mne má jednoznačně projekt přínos a vnímám jej velmi pozitivně. Obsah, jež tým projektu vytváří, je hodnotný. Ráda čtu články všech vašich redaktorů – dávají mi na některé věci nový náhled. Velmi si vážím toho, že BloggersRE je platforma svobodná a vstřícná. A to je v dnešní době, která začíná člověka svazovat pravidly a algoritmy až neúměrně, důležité.
$content$