Když se řekne tanec, představíme si obvykle hudbu, pohyb, eleganci a energii. Málokdo ale vidí, kolik práce, technických detailů a hodin v ateliéru stojí za kostýmem, který na parketu působí jako samozřejmá součást vystoupení. Kateřina Šmejkalová, návrhářka a zakladatelka značky NOSME, má s tvorbou tanečních kostýmů dlouholeté zkušenosti a letos se stala také hlavní návrhářkou StarDance. Jak opravdu vypadá zákulisí výroby? Jaký je rozdíl mezi krásným kostýmem a funkčním kostýmem? Co se s kostýmy děje po skončení soutěže? A jak se liší práce pro taneční parket a ledovou plochu, se kterou má Kateřina také zkušenosti?
Jak jste reagovala na nabídku stát se hlavní kostýmní návrhářkou StarDance? Co vám tehdy proběhlo hlavou?
Měla jsem obrovskou radost. Tvorba šatů je to, co mě skutečně naplňuje, co žiju každý den a co miluju. Zároveň zde mohu uplatnit letité zkušenosti. Dlouhodobě spolupracuji se zahraniční verzí StarDance, a tak jsem šťastná, že nyní mohu tvořit pro české diváky nejen jako návrhářka, ale i jako zhotovitelka kostýmů. Jako malá jsem se pořad dívala s dědečkem. Myslím, že by byl nadšený, kdyby věděl, že po 20 letech od vzniku pořadu budu kostýmy tvořit já a moje krejčovská dílna, kterou jsem vybudovala.
Sama jste dříve závodně tančila a říkáte, že právě díky vlastní zkušenosti jste se naučila přemýšlet o šatech tak, aby dobře slušely konkrétní ženě a zároveň fungovaly v pohybu. Vzpomínáte si na úplně první taneční kostým, který jste si sama ušila nebo upravila? Jak vypadal?
Tanec mě ovlivnil zejména ve vnímání pohybu. Přemýšlím tak hodně dopředu. Je pro mě stěžejní, jak se látka bude chovat, jestli bude držet tvar, nebo naopak bude lehká a vlát ve větru. Myslím, že mám velkou představivost a umím si to představit už v obchodě při výběru nebo pouze ze vzorníku látek. Řeším, jak materiál bude vypadat na světle, z dálky, při osvětlení a v pohledu kamer. Jako bývalá tanečnice chápu pocit, který v šatech musíte mít.
První šaty, které jsem pro sebe navrhla, si přesně pamatuji. Byly na standardní tance, měly spoustu odstínů dozelena. Líbily se další tanečnici z klubu, a tak jsem je hned po dvou soutěžích prodala a začala vymýšlet nové. První šaty jsem nešila, jen navrhla a maminka je po nocích ušila. Standardní šaty jsou ale velmi pracné, obvod sukně mívá někdy až 40 metrů, a tak jsem nechtěla tuto práci nechávat na mamce. Proto jsem pak po nocích šila nejen pro sebe, ale i pro kamarádky z tancování.
Je něco, co jste se jako závodní tanečnice naučila na vlastní kůži a dnes díky tomu děláte při navrhování jinak než návrhář, který nikdy nesoutěžil?
Pokud myslíte, jak se to odráží v tvorbě a estetice, může to být například vnímání pohybu nebo siluety. V tanci nebo krasobruslení je vždy důležitá ženská silueta, ta se nikdy nepotlačuje, a myslím, že to mi zůstalo i v návrzích, které tvořím pro civilní módu.
Pokud však myslíte, jaké vlastnosti jsem si z tance odnesla, tak je to určitě houževnatost, vytrvalost a systematická práce. To jsou vlastnosti, které ve vás bude jakýkoliv vrcholový sport, a za to jsem nesmírně vděčná.
V rozhovoru pro Kultura21.cz jste popsala náročnost příprav StarDance a množství práce, která se odehrává v ateliéru. Kolik kostýmů se nakonec kompletně ušije nebo upraví během celé jedné řady?
Jsou to stovky. Bojím se to spočítat, raději to nemám přesně, a možná to ani přesně spočítat nejde, protože někdy se objeví kostýmy, které jsou navíc, nejsou v plánu. Může to být taneční company, která číslo doplní, anebo opening, na kterém se objeví větší množství tanečníků. Například v prvním díle bude 20 kostýmů pro soutěžící, ale k tomu si připočítejte ještě dalších 20 kostýmů pro opening.
Za jedním kostýmem StarDance nestojí jen návrhář, ale celý tým. Jak velký tým s vámi na kostýmech pracuje a jak si jednotlivé role rozdělujete?
Ano, je to velký tým – od kostymérů přes výrobu. Moje dílna bude letos zhotovitelem kostýmů a ve výrobě máme přes 20 členů. Jsou to profesionální krejčové, střihačky anebo zdobičky šatů. Jsem nesmírně hrdá, že v České republice máme takto specializovanou dílnu, která šije šaty do celého světa – od Ameriky přes evropské státy až po Singapur.
Po odevzdání ale péče o kostýmy nekončí. Nastupuje velký profesionální tým s hlavní kostymérkou Lucií Urbanovou. Kostyméři se o šaty starají jako o oko v hlavě. Žehlí je, čistí a kontrolují, aby vše bylo perfektně nachystané na přenos i po přenosu.
V rozhovoru pro iDNES.cz jste popsala, že při návrhu nejprve sledujete choreografii, posloucháte hudbu a mluvíte se sportovci o tom, jak chtějí kostým vnímat. U StarDance se ale tento proces odehrává ve výrazně větším měřítku. Jak vypadá váš kreativní proces ve chvíli, kdy musíte během krátké doby vytvořit velké množství úplně odlišných kostýmů?
U StarDance je tento proces velmi podobný jako při tvorbě kostýmu pro krasobruslaře a tanečníky nebo gymnastky. Kostým musí být v souladu s hudbou a náladou, kterou chce umělec a tanečník divákovi předat. Mám ráda tento kreativní dialog, baví mě nad tím přemýšlet a přicházet s nápady, které mohou choreografii a vystoupení obohatit ze strany kostýmu tak, aby to byl pro diváka jedinečný zážitek. Zároveň se snažím, aby šaty byly estetické a krásné.
Já osobně mám raději věci nachystané dopředu, a tak se snažím krátký čas a stres eliminovat tím, že některé návrhy tvoříme již od prázdnin. Myslím si, že je pak větší prostor návrh vyšperkovat a přivést k dokonalosti. I když někdy s kvalitou návrhu nesouvisí čas, za který se vytvoří. Někdy může návrh na šaty vzniknout během chvilky, jindy na jejich vytvoření potřebuji několik dnů. Kreativita je věc, která nejde uspěchat, a tak na ni netlačím a nechám ji plynout.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „SKUTEČNÝ LUXUS NENÍ O TOM BÝT NEJVÝRAZNĚJŠÍ,” ŘÍKÁ ZAKLADATELKA ZNAČKY LUCIE MARIM, KTERÁ ODMÍTLA ÚČAST NA TÝDNU MÓDY V PAŘÍŽI
Dříve jste uvedla i to, že na jediném kostýmu může být několik tisíc ručně lepených nebo našitých kamínků a jejich aplikace znamená stovky hodin práce. Která část takto náročné ruční práce je pro vás osobně nejvíce fascinující a která nejnáročnější?
Já osobně mám ráda zdobení, kde nemusí být 10 000 kamínků a více. Stačí i 2 000, když se hezky a s rozmyslem nalepí. Ve světě a na mezinárodní úrovni je však trend opačný. Na světových soutěžích jsou často vidět šaty, které opravdu září. Může zde být i přes 15 000 kamínků i více. Kromě kamínků zde často bývá luxusní jemné pštrosí peří, které může měřit i 20 metrů na jedněch šatech. Takové šaty jsou skutečný unikát a skvost plný ruční práce. Takové poptávky jdou zejména ze zahraničí nebo od špičkových tanečních párů.
Já mám raději čistý styl, kdy je pro mě důležitý design a nápaditost nebo například barevné kombinace. Často se tady snažím jít proti „tanečnímu proudu” a navrhovat šaty elegantní, s menším počtem kamenů, zajímavým zdobením nebo propojovat společenské a taneční šaty. Tím mohu pozornost diváka zaujmout i více nebo podobně jako hodně zdobené šaty bez nápadu.
Ve světě tance však málo zdobené šaty mohou znamenat 2 000 až 3 000 kamínků, které se profesionálně zdobí. Jeden po druhém se na šaty nalepí nebo některé ručně přišijí.
Jak se za těchto podmínek pozná opravdu kvalitně odvedená práce? Existuje při ručním zdobení detail, který laik nepozná, ale vy ho na kostýmu okamžitě vidíte?
Profesionální šaty se poznají na první pohled. Liší se od detailů až po celkovou siluetu a pohyb. Šaty musí vystihovat daný styl tance, dokonale sedět, vylepšovat siluetu, ale i celkově komunikovat a tvořit kompaktní harmonický pár.
Pro mě je důležité i zpracování uvnitř šatů. Stehy a švy musí vydržet obrovský nápor, nepraskat a zároveň pružit. Na dálku také poznáte, že jsou použity kvalitní speciální látky. To pozná i tanečnice. Šaty jsou pak lehčí, barvy zářivější a zároveň je vše funkční. Komplet pak vytvoří harmonický celek, který působí až samozřejmě.
Při tvorbě šatů řeším rozložení kamínků vůči sobě, tvary, které tvoří, barvy a ornamenty. Snažím se přidávat nečekané momenty a detaily, které překvapí a zároveň tvoří nedílnou součást šatů.
Materiály musí vydržet sportovní výkon a zároveň dobře vypadat pod umělým osvětlením. V čem spočívá největší rozdíl mezi materiálem, který je krásný na první pohled, a materiálem, který je skutečně dobrý pro taneční kostým?
Je to funkčnost a pružnost látek, které se používají jako základ šatů. Tyto látky, jako je lycra nebo pružná síťka, musí vydržet opakované používání, nesmí se z nich vytahat gumičky, ztratit elasticitu nebo barevnost.
Látky na tanec jsou speciální zejména ve své barevnosti, jsou jasné a zářivé. Na ples nebo do společnosti se úplně nehodí, ale na tanečním parketu, pod umělým osvětlením nebo před kamerou pak udělají krásný efekt. Jemné šifony se dovážejí z Japonska, kde se specializují na skutečně jemné lehké látky, které v běžném obchodě nekoupíte.
Díky tomu, že mám dílnu opravdu velkou, jsme nyní zákazníkům nabídli i prodej látek, a tak si mohou na naší brněnské pobočce NOSME zakoupit nejen hotové šaty, ale i látky na společenské nebo taneční šaty, speciální peří a kamínky. Myslím, že tento sklad je v Česku, co se týče tanečních materiálů, v současnosti největší.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „LOKÁLNÍ MÓDA ŠITÁ V ETICKÝCH PODMÍNKÁCH NEMŮŽE CENOVĚ SOUTĚŽIT S FAST FASHION ŘETĚZCI,” PŘIZNÁVÁ MLADÁ ČESKÁ NÁVRHÁŘKA ŽOFIE SOLDÁNOVÁ
U StarDance musí kostým podle vás nejen dobře vypadat, ale především podporovat choreografii a fungovat v každém pohybu. Existuje mezi jednotlivými tanci takový, který je pro vás z hlediska střihu nebo konstrukce kostýmu výrazně náročnější než ostatní?
Za svou kariéru jsem navrhovala už tolik různorodých kostýmů, že se skutečně nebojím a na výzvy se těším. Někdy však vznikají nové postupy a střihy, a tak se snažím k realizaci přistupovat skutečně s respektem.
V letošním roce nás čeká další krasobruslařská sezóna, kde naši olympijští reprezentanti Filip a Natálka Taschlerovi oblečou dost odvážné kostýmy. Skutečně se těším, ale zároveň mám i obavy. Led je přece jen o mnoho nebezpečnější než taneční parket, a když si hrajete s délkou sukně nebo konstrukcí, která pro krasobruslení není obvyklá, tak to ve mně budí respekt.
Letos je téma valčík, tedy hodně taneční. Jsem zvědavá, jak budou kostýmy fungovat na ledě. Vše ale zkoušíme. A to se děje například i u StarDance. Když je nějaká choreografie s delší sukní, na kterou tanečnice nebo celebrita není zvyklá, ušije se tréninková sukně s podobnými vlastnostmi. Pokud ta obstojí, kostým můžeme zrealizovat.
Když jste do StarDance přicházela jako nová hlavní kostýmní návrhářka, bylo něco, co jste si řekla, že chcete dělat jinak než předchozí tým?
Určitě bych chtěla, aby kostýmy byly elegantní a zároveň ukázaly divákovi krásu tanečního sportu. V hlavě mám takové množství šatů a návrhů, že bych se o to s diváky chtěla podělit, a moc se na to těším.
Taneční kostým často odhaluje mnohem více než běžné oblečení. Co podle vás rozhoduje o tom, že vám budoucí nositel začne důvěřovat natolik, aby si oblékl i něco, v čem by se za normálních okolností necítil komfortně?
Většinou po první zkoušce se začíná ukazovat, že šaty sedí, že se v nich tanečnice nebo celebrita cítí dobře. Pocit z tanečních šatů je odlišný od oblečení na denní nošení, a tak je důležité si na tento pocit zvyknout.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „MÓDA BY NEMĚLA ŽENU SVAZOVAT NEBO JÍ DIKTOVAT, JAK MÁ VYPADAT,” VĚŘÍ ASSEL JANISCHOVÁ, ZAKLADATELKA ZNAČKY, KTERÁ SÁZÍ NA OSOBNÍ VZTAH
Během StarDance se kostýmy průběžně upravují a například u pánských kalhot jste během soutěže někdy ubírali i kolem 15 centimetrů v pase. Jak taková úprava v praxi probíhá? Musí se někdy kostým prakticky rozebrat a znovu ušít, nebo máte při jeho návrhu už od začátku prostor pro podobné změny?
Díky tomu, že si šaty vyrábíme a s jejich zhotovením mám zkušenost, se nebojím do nich střihnout. To většinou zákazník nedává, když vidí, jak se už hotové šaty před jeho zraky ničí a střihne se již do hotového kostýmu. Toto je však výjimečné. Přece jen zúžit pánské kalhoty je snazší než zužovat taneční šaty.
Když zhubne tanečnice, vždy ji přeměřím, a tak se šaty vytvářejí podle aktuálních mír a k chybám nedochází.
Zdůrazňujete, že dobrý taneční kostým má podporovat choreografii, lichotit postavě, respektovat osobnost tanečníka a zároveň diváka něčím překvapit. Kde v tom všem začíná a končí váš vlastní návrhářský rukopis? Existuje něco, z čeho byste jako návrhářka nikdy nechtěla ustoupit, ani kdyby si to přála dramaturgie?
Nemám úplně striktně dané, čeho se chci vyvarovat. Osobně nemám ráda příliš estrádní ztvárnění. Nechtěla bych jít do nevkusných věcí, které barevně neladí. Svůj názor se snažím říkat včas, již při tvorbě kostýmu, a tak věřím, že k takovým situacím docházet nebude.
Někdy je to však těžké, obzvlášť když vycházíme z nějakého příběhu, který byl již dříve ztvárněný. Někdy je těžké přesvědčit, že nechci vytvářet kopie a příběhem se pouze inspirovat.
Co se děje v posledních pěti minutách před tím, než se rozsvítí kamery? Jakou největší „módní krizovku“ jste musela s týmem těsně před vystoupením zachraňovat?
Já naštěstí nemusela a věřím, že to tak zůstane. Musím zaklepat a zaklepejte prosím také. (smích) Snažím se, aby šaty a kostýmy byly nachystané dopředu a ozkoušené.
Samozřejmě se může stát cokoliv, obzvlášť když je střih nový nebo se záměrně použije materiál, který se primárně pro tančení nepoužívá, a tak se někdy bojím. Někdy je záludné strhávání sukní nebo šatů. Změny musí být promyšlené a proměna ozkoušená, aby nedošlo k chybě a sukně odletěla ve chvíli, kdy opravdu má, ne dříve. U těchto okamžiků jsem skutečně nervózní. Takové kostýmy ale do divadel nebo na taneční scénu tvoříme, a tak věřím, že letošní ročník StarDance proběhne hladce.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „ODVAHA V MÓDĚ ZNAMENÁ NEBÁT SE, CO NA TO ŘEKNE OKOLÍ, A V PRAZE TO JDE HŮŘE NEŽ TŘEBA V LONDÝNĚ NEBO PAŘÍŽI,” ŘÍKÁ DESIGNÉRKA LENKA MULABEGOVIČ
Vaše kostýmy a nejen ony vznikají v již zmíněném ateliéru NOSME. Co se s nimi děje po skončení StarDance? Uchovávají se, archivují, předělávají pro další použití, nebo jejich život končí společně se závěrečným tancem?
Ano, tyto kostýmy se uchovávají v archivu ČT, často si je tanečnice půjčují na různá vystoupení. Také se snažíme je recyklovat a znovu používat, buď v celé změněné podobě, nebo jejich části, jako je například peří, spodničky anebo jednodušší košile, použít jako zdobnější základ nového kostýmu.
Kostýmy StarDance se v posledních letech staly předmětem velmi živých reakcí diváků. Sledujete komentáře na sociálních sítích a dokáží vás reakce diváků ovlivnit při další práci?
Já osobně reakce nesleduji, ale některých si nejde nevšimnout. Věřím, že v letošním roce budou diváci spokojeni a že se budou rádi na StarDance koukat. Na mou tvorbu jsou reakce často pozitivní, ať už jsou to zákaznice, nebo lidé kolem, a tak pevně věřím a doufám, že se letošní ročník vydaří.
Samozřejmě, že každému se líbí něco jiného. Někdo má radši elegantnější čistý styl, někdo vzory a někdo se zase nebojí výrazných barev a kombinací. Chtěla bych, aby když divák uvidí styl, který by si sám neoblékl, tak aby i přesto mohl říct, že se šaty povedly.
Přesuňme se k vaší tvorbě pro krasobruslaře. Jejich kostým musí podle vás respektovat nejen estetiku, ale také styl a pravidla daného sportu. Jak konkrétně vás pravidla mezinárodních soutěží při návrhu omezují? Je něco, co byste jako návrhářka ráda vytvořila, ale pravidla krasobruslení vám to jednoduše nedovolí?
Krasobruslení oproti tanci nemá až tak omezující pravidla. Oblečení v krasobruslení hodně odráží bezpečnost, nesmí se používat peří nebo prvky, které by mohly upadnout. To je pochopitelné, protože je tento sport skutečně nebezpečný.
Někdy však nechápu pravidla v tanečních sportech nebo u gymnastů. Taneční pravidla se často upravují a někdy nedávají smysl. Řeší se, jak hluboký výstřih bude nebo jakou část musíte zakrýt tělovou látkou. Jeden rok může být prostřih otevřený, o rok později ho musíte zakrýt tělovou látkou. V dílně musíme být hodně ostražití a dávat pozor, co se v pravidlech každý rok změní.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „CHCI, ABY SE KAŽDÁ ŽENA CÍTILA KRÁSNÁ A PŘIROZENÁ, NE SEVŘENÁ DO NĚJAKÉ PŘEDSTAVY O IDEÁLU,” ŘÍKÁ ANDREA EICHINGER, MAJITELKA ZNAČKY ANAMÉ
Krasobruslařský kostým musí také perfektně sedět a obstát v extrémních podmínkách. Jaké bezpečnostní detaily, které divák na první pohled vůbec nevidí, při návrhu řešíte?
Na krasobruslařských šatech bývá méně prostřihů, tělo je více kontaktní, vše musí být pojištěné, aby seplo nebo neutrhlo. Přece jen bruslař dosahuje na ledě obrovských rychlostí a fyzika a odstředivá síla prostě existují. Často děláme neviditelná ramínka, která šaty ještě více zpevní, aby nespadly.
Co je pro vás osobně největší rozdíl mezi tvorbou kostýmu pro taneční parket a pro led?
Jsou zde jak technologické rozdíly, tak rozdíly stylové, ale také příběhové. V krasobruslení jsou to příběhy, v tanci to jsou krásné šaty, které musí vynikat nad ostatními. Na parketě je tanečních párů více. V krasobruslení je na ledě pouze jeden bruslař nebo pár.
Pod značkou NOSME vznikají taneční kostýmy, krasobruslařské a gymnastické modely, ale také večerní, svatební a každodenní oblečení. V čem je pro vás největší rozdíl mezi navrhováním šatů pro běžné nošení a kostýmu, který musí fungovat v živém televizním přenosu před kamerami?
Já u společenských šatů odpočívám. Je to pro mě větší zábava, není zde takový tlak na to, aby šaty byly za každou cenu funkční. Tím pádem odpadá starost o to, že v otočce spadnou. Stačí se v nich jenom projít anebo si užívat společenskou událost, a tak si hrát se střihem, holými zády nebo rozparky. Sukně mohou být mnohem delší a tím i elegantnější. Jsem zastánce toho, že vlečky se mají táhnout po zemi. (smích)
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „NIKDY JSEM ŽÁDNÉ ŽENĚ NEPRODALA SVŮJ KOUSEK JEN ZA ÚČELEM ZISKU,” ŘÍKÁ ZUZANA HAVLÍKOVÁ, ZAKLADATELKA MÓDNÍ ZNAČKY
Ve své práci se pohybujete mezi módou a sportem a sama říkáte, že do tanečních šatů ráda přenášíte více fashion prvků. Sledujete při navrhování aktuální módní trendy a vědomě je do svých kostýmů přenášíte, nebo se spíš snažíte, aby vaše práce vznikala mimo ně?
Myslím si, že návrhář přirozeně sleduje dobu, ve které žije. Sleduje to, co se ve světě a jeho oboru tvoří, a to se do tvorby neoddělitelně podvědomě vpisuje. Pro mě to neznamená slepé následování trendu, ale spíš to, že žijeme dobu, ve které se nacházíme. Snažím se přicházet s novými myšlenkami. Dávám je do nového kontextu a souvislostí, ale také respektovat toho, kdo šaty nosí.
Vaše kostýmy dnes nosí tanečníci, krasobruslaři, gymnasté i televizní osobnosti a vaše práce se dostává od Evropy přes Austrálii až do Spojených států. Kdybyste si teď mohla vybrat jakoukoli světovou osobnost, pro kterou byste chtěla vytvořit jeden jediný ikonický kostým, kdo by to byl?
Děkuji za takovou otázku, trochu mi trvalo se zamyslet a znovu se zasnít. Přemýšlím, jaký bude další sen a cíl, protože jsem si jich už hodně splnila. Asi nemám žádnou konkrétní osobnost, ale určitě by se mi líbila nějaká zpěvačka – Lady Gaga, Dua Lipa nebo Rosalía.
U těchto zpěvaček se mísí elegance, zároveň sex-appeal a také možnost mít výrazné šaty na stage. Také mám ráda balet a baví mě k oděvům přistupovat i příběhovým způsobem.
StarDance je však unikátní zkušenost a kontakt s televizním prostředím. Tvorba znělky je jako film a filmové prostředí se mi také líbí. Kostymérky často mluví o tom, jak natáčejí pohádky, tak to je můj další sen – navrhnout kostýmy pro pohádku. Líbila by se mi Malenka, šaty z květů. Kdo ji chce natočit? (smích)
Vlastní zkušenost vás naučila navrhovat šaty tak, aby co nejlépe slušely konkrétní ženě, nikoli figuríně, a aby jí dokonale padly a fungovaly za všech okolností. Co je pro vás dnes nejdůležitější hodnota, kterou chcete, aby si žena odnesla ve chvíli, kdy si oblékne šaty s vaším podpisem?
Chtěla bych, aby si odnesla, že může být krásná, i přesto, že není modelkou nebo mistryní světa v tanci, že každá se může hezky obléci a cítit se jedinečně. To se snažím uplatňovat ve své tvorbě, a tak pro mě není u zakázky důležitá postava nebo věk. Do Ameriky tvořím pro ženy, které s tancem začínají, a té nejstarší je 90 let.
U nás ke mně zase chodí i plnoštíhlé ženy, kdy díky optickému klamu můžete docílit toho, že vypadají a cítí se skvěle a sklízejí pochvaly svého okolí. To, když mi zákaznice napíše, že tolik chvály na šaty v životě nezažila, je pro mě největší odměnou.
Zdroje: Autorský rozhovor, tiskové materiály, Kultura21.cz, iDNES.cz, instagramový profil značky NOSME
$content$