„Věřil jsem, že můj obsah lidi zaujme,” nepopírá Tomáš Kvapilík

Když vytvoření obsahu na sociálních sítích propojuje rodinu. Tomáš Kvapilík je youtuber a instagramer, jeho manželku Kateřinu ze Světa podle Katky nejspíš znáte a švagra Jirku Krále snad ani není třeba představovat. Čtyřiatřicetiletý Tomáš však nesdílí jen svůj život, je také psycholog, což se silně odráží v jeho tvorbě. Co pro něj znamená Instagram a YouTube? Jak se staví ke spolupracím? A nemůže být pro psychologa na škodu, když se klient snadno dostane do jeho soukromí?

Velmi nás zaujaly vaše sociální sítě, kde lidem předáváte dobrou náladu, ale především různé tipy. Zároveň máte na svých účtech vysoký počet sledujících. Jaké byly vaše začátky? Věřil jste na začátku, že váš obsah lidi zaujme?

Na úplném začátku na Instagramu jsem tvořil pro radost, pro zábavu. Snažil jsem se zaznamenat svět kolem sebe, což jsem měl sklon dělat vždy – ať už slovem, metaforou, nebo fotografií. Když se mi dostalo větší pozornosti na Instagramu skrze partnerský vztah se současnou manželkou, tvořil jsem dál, a ano, věřil jsem, že můj obsah lidi zaujme. Svoji profesi psychoterapeuta jsem na svůj instagramový profil začal přidávat až v posledních letech, předtím nebyla moje ambice inspirovat tímto způsobem.

Každý člověk vnímá sociální sítě jinak. Co pro vás znamená Instagram a YouTube? Na jaké platformě se vám točí lépe a proč?

Určitě se mi nejlépe tvoří na Instagramu. Stále pro mě má ten instantní charakter, jaký měla tato síť na počátku – něco zahlédnu, něco mě zaujme, něco mě napadne, mohu to snadno sdílet. Na YouTube tvořím ucelená konceptualizovaná videa, na kterých pracuji delší dobu. Svůj YouTube kanál považuji za místo určené především pro psychologickou osvětu a seberozvoj. Můj obsah na YouTube není instantní. Věřím, že i za několik let bude mít svoji aktuálnost.

Na vašich sociálních sítích můžeme najít tipy na cesty, zejména po rozhlednách. Můžete nám prozradit, kam se chystáte příště?

Já bych to nebral tak, že mi jde především o rozhledny. Primární je čas strávený v přírodě, v lese, mimo ruch civilizace. Důležitá je i cesta odněkud někam, překážky, které na ní zdolám, místa, která poznám. A navíc mě baví zdolávat kopce a užívám si výhled do krajiny. Je to fajn pocit mít svět kolem sebe jako na dlani. A tak když se tohle všechno spojí dohromady, vyjde z toho většinou cesta přes rozhlednu. Ale kdybych žil na horách, rozhledny nepotřebuji.

Zkusíte nám dát tip na rozhlednu, která se vám nejvíce líbila, a řeknete nám proč?

Raději mám přírodní vyhlídky na skalách, ale z rozhleden mě zaujala ta v Churáňově na Šumavě, která vznikla přestavěním skokanského můstku. Jinak platí, že čím vyšší, tím lepší. V tomto ohledu vyhrává Burj Khalifa v Dubaji.

Každý cestovatel má své sny a vysněná místa. Jaké je to vaše vysněné místo, které byste chtěl navštívit?

Aljaška, Kanada, Havajské ostrovy, Andy, Norsko, Kavkaz. Mým snem by bylo nejspíš poznat celý svět. Neméně šťastný ale jsem, když jsme se synem na výletě a objevíme nějaké zapadlé údolíčko, kde nikdo není. Lehneme si do trávy a jen tak jsme. I to je takový splněný malý sen.

Například na Instagramu máte 120 tisíc sledujících, přičemž na vašich sociálních sítích nenajdeme mnoho spoluprací. Jaký je váš postoj ke spolupracím? Podle čeho si vybíráte spolupráce?

Většinu nabízených spoluprací odmítám. Vybírám si podle toho, jestli mi dává smysl danou věc propagovat – tedy jestli je produkt užitečný, zdravý, jestli se firma chová společensky zodpovědně, jde určitým způsobem společnosti příkladem. Těch hledisek je určitě více, nicméně považuji prostor na svých profilech za cenný. Nechovám se k němu lehkovážně, a to se týká i spoluprací.

U spoluprací ještě zůstaneme. Jak by vypadala spolupráce, která by byla přesně podle vašich představ?

Takovou ideální představou by bylo spojit se s nějakým hnutím nebo projektem, který bude mít za cíl zdravý životní styl, včetně duševního zdraví, pohybu, sportu, společenské odpovědnosti, úcty k druhým a respektu k přírodě.

Vaše zpracování spoluprací je na opravdu dobré úrovni, někteří influenceři by se od vás mohli učit. Myslíte si, že vaše profese psychologa přímo ovlivňuje vaše spolupráce v tom smyslu, že dokážete více zapůsobit na své sledující, a tím podpořit marketingovou stránku? Přemýšlel jste o tom někdy?

Děkuji za pochvalu. Úplně jsem se nad tím nezamýšlel, ale myslím, že se v tom práce psychoterapeuta tolik neodráží. To bych spíš viděl na některé svoje osobnostní charakteristiky jako je cílevědomost, odpovědnost, učenlivost a snad i kreativita. A také na zkušenosti z médií – pracoval jsem jako novinář, k tomu jsem fotil a editoval texty. V médiích jsem se konstantně snažil zaujmout publikum kvalitním výstupem. Na sociálních sítích je to v něčem podobné.

Jak jsme již zmínili, kromě toho, že jste na sociálních sítích, jste povoláním psycholog. Jak byste se popsal třemi slovy?

Použiju takový svůj slogan ze svých webovek: dialog, empatie, změna.

Ze sociálních sítí usuzujeme, že svým sledujícím, a tedy i klientům, do jisté míry ukazujete své soukromí. Stalo se vám někdy, že vás klient znal právě ze sociálních sítí nebo že vás tam následně začal sledovat? Pokud ano, považujete to spíše za výhodu, nebo jak to vnímáte?

Je velmi časté, že někdo z mých sledovatelů chce nastoupit ke mně do terapie. Žádnou výhodu pro sebe v tom nevnímám. Napadají mě k tomu spíše rizika a překážky pro proces terapie. Mám to nicméně zatím jen málo prozkoumané, v čem všem se liší, když ke mně klient přijde a nic o mně neví a když ke mně přijde a zná mě ze sociálních sítí. Nehledě na to, že jakmile terapie začne, tak já jsem pro něj terapeut a on je pro mě klient, nic víc.

Na svém YouTube kanálu máte videa zaměřená na psychologickou oblast, jejichž prostřednictvím pomáháte lidem, zbavujete je strachu z návštěvy psychologa a podobně. Těmito videi inspirujete spoustu lidí. Kdo však inspiruje vás? Kde hledáte potřebnou inspiraci?

Co se týče profesní inspirace, ta odborná jména by nejspíš čtenářům nic neřekla. Ale když to pojmu obecněji, inspirují mě lidé, kteří se nevzdávají své svobody, vytrvale si jdou za svým, nebojí se dělat kroky proti zavedeným pořádkům. Kreativita a schopnost otevřít se novým možnostem je pro mě inspirující.

Práce psychologa je náročná. Poslouchat každý den příběhy lidí, které nejsou jen radostné… Dokážete oddělit sebe, svůj život od života svých klientů, nebo se i vám stává, že vás to někdy zahltí? Co vám v takovém stavu pomáhá?

Moje práce stojí na tom oddělovat sebe od práce, od svých klientů a jejich příběhů. Jinak bych ji nemohl dlouhodobě dělat. Mám se sebou zkušenost, že se mi to daří, ale je za tím spousta hodin, dní a vlastně i let tréninku. To se nevylučuje s tím, že se může stát, že mě proces terapie zasáhne nebo pohltí. Pak je potřeba vrátit se k sobě, ke svému tělu, ke svým emocím, ke svému životu.

Spousta věcí dokáže zlepšit den. Co nebo kdo ho dokáže zlepšit vám? Co děláte, když zrovna nemáte svůj den?

Já se asi nesnažím za každou cenu zlepšit špatný den. Spíš se zastavím, zůstávám i s tím nepříjemným, co se mi děje. Pokud je tam něco jako hněv nebo smutek, dávám tomu průběh. A pak se stane, že sama přijde nějaká radost. A v ní mají většinou prsty syn a manželka.

Psychohygiena je v životě lidí důležitá. Jak u vás vypadá ideální odpočinkový den?

Oddychový den je většinou o pohybu, přírodě, sportu. Z práce mám kontaktu s lidmi až až, odpočívám tím, že mlčím. Nepotřebuji žádné podněty, žádné rozhovory. Úplně ideální oddychový den by byl asi na hřebenu hor, když nad tím tak přemýšlím.

Velmi se nám líbilo Reel video, které jste natočil o zvládání současných náročných situací a obecně o zvládání strachu nebo úzkosti. Co vás inspiruje při tvorbě podobných příspěvků?

Mnoho lidí se mi ozývá, píšou mi na Instagramu, občas se ke mně dostanou témata z internetových příspěvků, diskusí. Většinou se mi z toho podaří nacítit, co může většina lidí prožívat, co jimi rezonuje jako aktuální téma. A pak čerpám ze své terapeutické zkušenosti. Snažím se doplnit to, co si myslím, že lidem chybí. Neplánuji si tedy podobné příspěvky dopředu, většinou jsou spontánní reakcí na něco, co jsem zaznamenal ve svém okolí.

Psychologie a psycholog jsou slova, která byla dlouhá léta tabu. V poslední době je okolo nich menší osvvěta. Jako psycholog se pravděpodobně také setkáváte s určitými předsudky. Jaký by podle vás měl být ideální psycholog? Existují podle vás nějaké vlastnosti, které musí psycholog mít, aby byl pro klienta přínosný a užitečný?

Psycholog, tedy absolvent studia psychologie, se může uplatnit v různých odvětvích – jako výzkumník, diagnostik, psychoterapeut, personalista, pedagogický pracovník. Pro každé z těchto uplatnění je vhodné trochu jiné osobnostní vybavení a jiné postgraduální vzdělávání. Mnoho lidí si pod psychologem nejspíš představí psychoterapeuta. Nemyslím si, že je důležité mluvit o vlastnostech, spíš o pokoře, úctě a ochotě se učit. Právě vzdělání a psychoterapeutický výcvik nyní považuji za klíčové aspekty, které by měly zajistit, aby terapie léčila, nikoli aby skončila zklamáním, neporozuměním, nebo dokonce byla na škodu.

---

Instagram | YouTube