Láska k umění, látkám a módě provází Juliannu Rencés Kovács od dětství. Vystudovala oděvní a šperkařský design v Liberci a po ukončení studia pracovala jako návrhářka bižuterie. Po mateřské dovolené pocítila potřebu být opět kreativní, a tak založila vlastní značku a zrodila se Love Colors. Svůj styl našla v pomalé módě a její výrobky si oblíbili zákazníci nejen po celém Slovensku, ale i v zahraničí. Co Juliannu přivedlo ke konceptu slow fashion? Jaká je filozofie její handmade značky? A s jakým materiálem pracuje nejraději?
Juli, kdy jsi v sobě objevila touhu tvořit? Měla jsi k umění vždycky blízko?
Byl jsem velmi kreativní dítě, pocházím z umělecké rodiny. Moje babička byla akademická malířka a teta keramička – obě mě vždy vedly k umění. Babička z matčiny strany byla švadlena, já jsem vyrůstala mezi látkami a vzory a nejlepší skrýš byla pod šicím strojem. V raném dětství jsem toho od nich hodně pochytila, vždycky jsem si něco nakreslila nebo vytvořila z malých kousků látek.
Kdy jste začala šít? Vzpomínáš si na své první výrobky?
Myslím, že šiju už odmalička – šila jsem pro své panenky, pořád jsem něco vyráběla z látek, které jsem našla na podlaze v babiččině pokoji. Pak v pubertě, když mi dovolila používat stroj, jsem začala šít oblečení, které se sice nedalo moc nosit, ale byla jsem ráda, že jsem něco ušila. Chodily jsme s holkama na vesnické diskotéky a vždycky jsme potřebovaly nové oblečení, takže v sobotu po obědě jsem realizovala.
Proč ses rozhodla přihlásit právě na textilní design? Inspiroval tě někdo?
Věděla jsem, že mám v sobě víc, ale na gymnáziu nezískáte dost odborných znalostí. Můžete se naučit řemeslo, ale věděla jsem, že to nestačí. Tak jsem se hlásila na různé umělecké školy a nakonec mě přijali do Liberce. Bylo to to nejlepší, co se mi mohl stát, protože jsem se naučila spoustu věcí, bez kterých bych teď jako designér nemohla plnohodnotně fungovat.
Po absolvování Liberecké univerzity jsi začala pracovat jako návrhářka šperků a interiérových doplňků. Co tě vedlo k založení vlastní značky Love Colors?
Na vysoké škole otevřeli nový obor Design skla a skleněných šperků, který mě velmi zaujal, a tak jsem na dva roky přestoupila. Jako absolventce mi pak nabídli práci ve velké firmě, která se zabývala výrobou skla a bižuterie, takže jsem si takovou příležitost nemohla nechat ujít. Stále jsem se věnovala i textilu, ale tehdy, před skoro dvaceti lety, jsem měla pocit, že česko-slovenská módní scéna není dostatečně ceněná a lidé dávají přednost zahraničním značkám před domácími. Tehdy se nemluvilo o pomalé a rychlé módě, existovala jen móda a ta „naše“ byla trochu potlačena. Měla jsem pocit, že jako oděvní návrhářka na volné noze nemám šanci uspět.
Pak přišly krásné roky mateřské dovolené a já stále silněji cítila, že potřebuji tvořit s textilem. Byla jsem doma se svými třemi dětmi, a abych se trochu zbavila mateřského stresu, věnovala jsem se po večerech patchworku a quiltování. Také jsem hodně šila pro děti a v té době bylo velmi snadné dát o tom vědět celému světu. Sociální sítě fungovaly jinak než dnes a najednou jsem zjistila, že už nešiju jen pro přátele, ale že si u mě objednávají cizí lidé z celého světa.
Tak jsem si založila společnost Love Colors. Anglický název jsem zvolila proto, že jsem v té době prodávala své „quilty“ hlavně do zahraničí. Chtěla jsem univerzální název, protože jsem věděla, že z interiérových doplňků a dětských potřeb se jednou stane značka oblečení. Jako matka tří dětí jsem věděla, že nemám šanci nikde získat práci. Ani jsem nechtěla – potřebuji ve svém životě svobodu a rozvrhnout si čas tak, jak mi to vyhovuje. Někdy pracuji tři týdny v kuse a spím 4-5 hodin a někdy si dopřávám více volnosti. To je moje životní rovnováha. Takže jsem v podstatě neměla na výběr, musela jsem se postavit na vlastní nohy. (smích)
Love Colors je handmade místní značka. Co tě přivedlo ke konceptu slow fashion a přírodních materiálů?
Mám ráda módu jako takovou, ale dávám přednost vlastnímu stylu před trendy. Celý život si vytvářím šatník tak, abych své kousky oblečení nosila co nejdéle. Nikdy jsem nenakupovala sezónně podle aktuálních trendů. Rodiče mě v těchto věcech vedli velmi uvědoměle. Měla jsem kapslový šatník ještě předtím, než se to stalo trendem. (smích) Vždycky jsem v létě vytáhla letní krabici a v zimě zimní krabici. Takto funguji dodnes. Šila jsem si pro sebe, protože jsem v obchodech nemohla najít určitý styl oblečení nebo mi nevyhovovala jeho kvalita. A tak se zrodil slow fashion koncept Love Colors.
Nejdřív jsem si myslela, že půjde jen o letní zpestření našich interiérových doplňků. Ušila jsem si plážové šaty z mušelínu, protože jsme jeli na dovolenou a v obchodech jsem nic nesehnala. Šaty byly perfektní a všichni je chtěli, tak jsem řekla svým švadlenám, aby ušily ještě pár kousků. Nakonec jsme se dostaly do situace, kdy jsme šily jen ty šaty a všechno ostatní šlo stranou. Samozřejmě vznikly další modely a já jsem si to opravdu užívala. Uvědomila jsem si, že lidé opravdu potřebují něco jiného, něco funkčního, přírodního, měkkého a jemného, co nenajdou v obchodech s fast fashion.
Jak vaše značka přistupuje k módě z pohledu slow fashion? Jakými kritérii se řídíte a jaké požadavky musíte podle tohoto konceptu splňovat?
Slow fashion stále nemá jasnou definici, a proto ji některé značky trochu zneužívají. Na druhou stranu existuje velmi tenká hranice mezi návrhářem a slow fashion značkou. Love Colors považuji za slow fashion značku, protože jsme etičtí a transparentní, šijeme lokálně na Slovensku ve vlastní dílně, šijeme z přírodních certifikovaných látek, máme vlastní styl, což nám dává i určitý koncept značky. Používáme kvalitní materiály a často upcyklujeme.
Tvou srdeční záležitostí je práce s materiálem, který není tak známý – bavlněným mušelínem. Proč právě tato látka, čím je výjimečná a jaké jsou výhody jejího nošení?
Když jsem mušelín začala používat ve své tvorbě, nebyl ještě příliš známý, ale nyní ho používají i fast fashion značky a snad každá žena má ve svém šatníku něco z této látky. Ani se tomu nedivím, protože dokonalá! Je měkká, hebká, má dobré absorpční vlastnosti, v létě chladí a odvádí pot a v zimě díky dvěma vrstvám látky izoluje. Mušelín můžete nosit po celý rok.
Jak se udržují oděvy z takové látky? Je nutná zvláštní péče?
Mušelín je tkanina nenáročná na údržbu. Doporučuji prát věci na 30-40 ℃ a poté sušit v sušičce. To platí pouze pro mušelínové oblečení z Love Colors, protože naše výrobky srážíme, aby zákazníky po prvním vyprání doma nic nepřekvapilo. Jiné značky své výrobky nesráží, takže je třeba se řídit pracími symboly na oděvu. Neupravený bavlněný mušelín má bohužel velmi vysokou míru smrštění, po prvním vyprání se vám oblečení zmenší minimálně o jednu velikost. Proto naše zboží šijeme tak, aby našim zákazníkům po prvním vyprání a usušení krásně sedělo a aby své objednávky obdrželi čisté, voňavé a připravené k nošení.
Víme, že podporuješ pozitivní přístup k tělu, a dokonce jsi vymyslela vlastní velikosti jako “lesní víla“ (S) nebo “venuše“ (XL). Šijete také modely plus size a na míru?
Ano, já si myslím, že neexistuje žádné „špatné“ tělo, protože každá žena je jedinečná. Jen se musíme dobře oblékat a najít si svůj vlastní styl a vhodné střihy, které nás ukážou v tom nejlepším světle. S klasickým číslováním se neztotožňuji, protože jsme víc než čísla. Žena s pevnými křivkami může vypadat stokrát lépe než modelka s dokonalými mírami, pokud se oblékne do toho, co jí opravdu sluší.
Jako návrhářka vnímám ženské tělo a oblečení trochu jinak. Baculky často potřebují oblečení na míru, proto nabízím i online konzultace, kde je vidím, pomůžu jim sehnat správné míry, poradím se s nimi a zjistím, co jim sluší. Samozřejmě není nad osobní kontakt, ale ne každý může přijít osobně, takže online setkání je lepší než nic.
Nejnovější kolekcí je jarně-letní kolekce Vida. Pro koho je určena a jaké oděvy v ní můžeme očekávat?
Kolekce Vida je určena pro radostné ženy, které žijí svůj život s pozitivní energií. Ale také pro ty, které jsou právě na cestě ke spokojenosti. Tuto kolekci jsem rozdělila do tří nosných linií, aby si každá žena mohla vybrat to „pravé ořechové“. Jednou z nich je pestrobarevná, letní, šťavnatá mušelínová linie, kterou si zamilují všechny, které už touží po slunci, po dovolené někde u moře a chtějí si ji užít naplno. V této sekci najdete především šaty, ale také halenky a topy. Myslím, že si je vyberou mladé dívky, ale i nenápadnější dámy. Další linie je vyrobena z mušelínového žakáru. Tuto speciálně tkanou látku jsem si zamilovala na první pohled. Je v tlumenější barvě modrošedých a růžových odstínů. Krásné volánky, řasení, hravé doteky a perleťové knoflíky činí tuto část kolekce nesmírně ženskou. Sáhla jsem i po jiných látkách než je mušelín, nositelné šaty kolekce Vida jsou ušity z nádherné krémové bavlněné madeiry. Pokud hledáte něco elegantního, ženského, a přitom šik, věřím, že si budete moci vybrat. Kromě šatů zde najdete také halenky, topy i šortky.
Zaujala nás také limitovaná kolekce Quilted, která se zrodila v duchu upcyklace, takže jste použili zbytky látek a speciální techniku zvanou quiltování. Co to přesně je a jaké jsou vlastnosti takových „quiltů“?
Miluji quiltování, patchwork a upcyklaci, a tak mě napadlo, že touto technikou lze krásně využít zbytky látek, které už léta pečlivě skladuji. Látky čekaly na druhou šanci, takže teď nastal čas je zpracovat. Mám velký prošívací stroj, který používám na prošívání přehozů, ale dají se na něm dělat i menší projekty. Tak vznikla limitovaná kolekce mušelínových bund a vest Quilted. Quiltování je náročná technika prošívání – spojuji dvě vrstvy látky a vatelín tak, aby držely pohromadě a nerozpadaly se používáním a praním. Dekorativní a umělecké prošívání je jen bonusem k funkčnosti.
Máte ze své celkové tvorby nějakého favorita, oblíbený kousek, na který nedáš dopustit?
Velmi těžká otázka, ale obvykle jsou to vždy nejnovější modely v kolekci. Ráda nosím své oblečení a z každé nové kolekce si nechávám něco pro sebe, ale samozřejmě nemůžu nosit všechno, protože doma nemám tak velký šatník. Často posílám dál starší modely, pak mě vždycky bolí srdce a několik týdnů toho lituji. (smích) Často také recykluji některé úspěšné modely v jiných kolekcích, například šaty Aurora, Barbara, Isabella nebo Serena. Vzniklo z nich mnoho dalších krásných šatů. Vždycky změním střih, aby byly nové, ale to, co se osvědčilo na původním modelu, zůstává zachováno.
Jaký je tvůj názor na udržitelnost v módním průmyslu? Je těžké vytvořit si etický šatník?
Nemyslím si, že je to ze strany spotřebitele tak složité. Stále si můžeme vybírat z široké nabídky místních návrhářů. Přiznejme si, že ty ceny nejsou tak hrozné, pokud nám věci dlouho dobře slouží, a můžeme je “snížit” i nákupy v sekáčích. V dnešní době máme opravdu hodně možností a je třeba toho využít. Spíše si myslím, že problém je v sektoru B2B. Mám pocit, že se výběr dodavatelů zužuje a materiál, který je opravdu udržitelný, se k nám ani nedostane. Je to také kvůli vysokým cenám – dodavatel nemá zájem dovážet výrobky a komponenty, pokud je nemůže prodat na našem trhu. Takže my, malí výrobci oděvů, hledáme různé jiné cesty a alternativy.
Jak můžeme začít praktikovat etickou módu?
Změna se musí odehrát především v hlavě. Já už pátým rokem nenakupuji ve fast fashion. Chápu, že ani nemusím, protože si oblečení můžu vyrobit sama, ale přiznávám, že jsem nikdy nenakupovala impulzivně a emotivně jen proto, že se nový trend objevil o měsíc později v mém oblíbeném obchodě a já jsem ho musela mít mezi prvními. Oblečení si vybírám podle stylu, ne podle módních trendů. Mám slabost pro boty, ale snažím se to nepřehánět a vybírat si značkové kousky, které jsou vyrobené v Evropě, a ne někde v Bangladéši.
Je něco, co by sis na sebe nevzala? Nejnovější módní trend, konkrétní materiál…
Jsem velmi tolerantní k ostatním a nikdy je neodsuzuji, ale je pár věcí, které bych si na sebe nikdy nevzala.
Nenosím tepláky na veřejnosti – to je podle mě největší módní faux pas. Krásné ženy v teplácích s kožešinovou vestou a čepicí… Promiňte, dámy, chápu, že každý má svůj styl, a ať každý nosí to, v čem se cítí dobře, ale když otevřu Instagram a vyvalí se na mě jen tepláky, vždycky si říkám, proč chceme všichni vypadat stejně.
Další věc, kterou nenosím, jsou věci z umělých vláken. Nemám ráda propocené polyesterové halenky, připadám si v nich jako v igelitovém pytli. To se samozřejmě netýká sportovního oblečení – v této komoditě mají umělá vlákna své opodstatnění a také je nosím na sport. Ale dobrovolně bych se v nich celý den netrápila.
Plánujete se značkou nové projekty? Spolupráce s dalšími designéry nebo influencery?
Ano, na léto mám spoustu plánů, včetně nových limitovaných mini kolekcí, i spolupráce – ale o tom až později. Rádi bychom uspořádali pop-up akce v různých městech po celém Slovensku, takže momentálně dělám průzkum, kde by to bylo možné. Na něčem se už pracuje, takže se na to těším.
Jsi manželka, matka tří synů a tvořivá podnikatelka. Jak se ti daří sladit práci s ostatními aspekty tvého života jako je rodina, zdraví a osobní zájmy?
Není to snadné, ale mám skvělou rodinu, manžela, který mě psychicky podporuje a hodně mi pomáhá v domácnosti a s dětmi. Mohu říci, že jsem šťastná žena a přála bych si, aby každá žena měla ve svém životě tak úžasného muže. Samozřejmě nejdůležitější je plánování a logistika. Dokud byly děti menší, potřebovaly mě více fyzicky i emocionálně. Ale teď jsem hlavně taxikářka, učitelka a manažerka jejich záležitostí. (smích) Můj manžel také podniká, takže je někdy těžké skloubit naše plány. Ráda bych více cestovala, tak doufám, že se mi to v blízké budoucnosti podaří.
Co bys poradila mladým designérům, kteří chtějí začít podnikat?
Připravte se na divokou jízdu. (smích) Bez legrace, podnikání je pro podnikatele a my umělci často vyhoříme, protože nám nezbývá čas a energie na kreativitu a umění jde vedle firemních povinností stranou. Zvlášť pokud máte zaměstnance. Doporučuji spojit se s někým, kdo se vyzná v administrativě, vyřizování firemních záležitostí, abyste mohli tvořit. Je důležité nevyhořet, protože každý je nahraditelný, ale váš design a vize jsou jedinečné a tvoří duši vaší značky.
$content$