Sobota 20 duben, 2024
„Nechtěla jsem se smířit s tím, že jsem součástí zvráceného systému,“ říká Hana Prchalová
Fotografie: Se souhlasem Hany Prchalové a fotografa Jakuba Gani
INTERVIEW

„Nechtěla jsem se smířit s tím, že jsem součástí zvráceného systému,“ říká Hana Prchalová

Přestože Hana měla možnost pracovat jako návrhářka pro mnoho českých módních řetězců, její touhou vždy bylo dělat módu kvalitně a pomalu. Láska k přírodě ji přivedla k založení oděvní značky TO.GET.HER. Ve své tvorbě používá pouze přírodní a certifikované materiály, které sama pečlivě vybírá. Kromě kvalitních materiálů miluje nadčasovost a v jejím portfoliu najdete svatební šaty, ready-to-wear, ale také doplňky a spodní prádlo. Kdo má na Hančinu tvorbu největší vliv? Jakým procesem každý kousek prochází? A umí ušít šaty i pro veganky?

Módu miluješ už od malička. Na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně jsi absolvovala magisterské studium oděvního designu a získala jsi tam spoustu nových zkušeností a kontaktů. Kdy přišel impuls k vytvoření módní značky a chuť živit se vlastní tvorbou?

Myslím, že chuť živit se tvorbou jsem měla odjakživa, respektive od chvíle, kdy jsem začala uvažovat nad budoucím povoláním. Měla jsem jasno už jako desetiletá, že ze mě bude návrhářka. Střední a následně vysoká škola ve mně tu touhou ještě umocnila. Už v rámci studia ve Zlíně jsem s kamarádkou založila značku, která ale měla docela jepičí život. Na českou scénu byla v té době příliš alternativní, chyběla nám kupní síla a zkušenosti k vytvoření dobrého byznys plánu a marketingové strategie. Zároveň jsme se obě rozhodly žít v jiném městě, tak značka zanikla. Totéž se v podstatě opakovalo s TO.GET.HER, které jsem zakládala s fotografkou Lucií Sekerkovou Bláhovou. Naštěstí jsem se rozhodla v projektu pokračovat dál sama a zaměřit se pouze na to, co mi jde nejlépe – tvorbu oděvu.

Jaká je móda, kterou pod TO.GET.HER vytváříš? Na jakých hodnotách si zakládáš?

Ze všeho nejvíc mi záleží na upřímnosti. Jak v pracovním, tak osobním životě. Jsem zcela transparentní vůči svým klientkám. Zajímám se o původ materiálů a komponentů, povídám si se zákaznicemi o tom, jak a kde kousky vznikají. Zaměřuji se na principy tvorby ohleduplné k životnímu prostředí, to stejné platí i při výběru materiálů. Velmi důležitou roli hraje i kvalita – všechny kousky navrhuji s ohledem na jejich dlouhou životnost. Nadčasovost a pohodlí nositelky je pro mě na prvním místě. Žijeme ve velmi rychlé době, tak je třeba si ty uspěchané dny zpříjemnit pohodlným, ale zároveň krásným a kvalitním oblečením, ve kterém se cítíme dobře po celý den. Ráda navrhuji kousky variabilně. Často stačí přezout boty, změnit doplňky a z kanceláře můžete rovnou do divadla. No a taky jsem přímo posedlá tím, aby oděv vypadal zevnitř stejně propracovaně jako zvenčí. Vyhýbám se jednoduchým a rychlým řešením. Volím kvalitnější a oku lichotivé postupy zpracování každého kousku. Lemované a francouzské švy, podšívky, kapsičky, nápadité detaily… to je moje gusto.

Jak se udržitelnost stala nedílnou součástí étosu značky? Co zvýšilo tvé povědomí o problematice neudržitelných módních produktů?

Pamatuji si, když jsem poprvé viděla záběry z Rana Plaza. Byla jsem v absolutním šoku a nemohla uvěřit, jak někdo mohl dopustit takovou katastrofu. Sledovala jsem vývoj kauzy v médiích, což mě následně přivedlo k tehdy relativně neznámým hnutím jako je Fashion Revolution. Jakési povědomí o špinavosti a nepatřičnosti fast fashion jsem samozřejmě měla už předtím, v ten moment to na mě ale plně dolehlo a já se začala víc zajímat o jednotlivé aspekty masového módního průmyslu.

Sama jsem si je ověřila na vlastní kůži, když jsem nastoupila jako designérka do svého prvního zaměstnání. Spolupracovali jsme s továrnami v Číně a Indii. Nejvíc ze všeho se mi příčily výrobní postupy vzorkování. Jednu bundu jsme vyrobili přibližně pětkrát, než byla odsouhlasena k finální produkci. Často se vzorkování natahovalo kvůli tomu, že výrobce použil maličko jinou látku, samozřejmě levnější, a myslel si, že to nepoznáme. Tehdy, v každodenním kontaktu s nadprodukcí, mi došlo, že takhle ne. I když jsem svou práci měla ráda, nechtěla jsem se smířit s tím, že jsem součástí zvráceného a velmi špatně nastaveného systému, se kterým nesouhlasím.

Fotografie: Se souhlasem Hany Prchalové a fotografky Terezy Oprchalové

Napadlo tě někdy, že budeš navrhovat svatební šaty? Jak k tomu vůbec došlo a kdy se začaly rodit první udržitelné nápady?

Moje profesorka mi jednou řekla: „Jestli se chceš módou živit, budeš muset dělat svatební a plesové šaty.“ Velmi důrazně jsem protestovala, že se to určitě nikdy nestane. Bylo to tuším ve 4. ročníku, kdy mě zajímala spíš anti fashion. Odjakživa mám blízko k subkulturám a baví mě (ne)móda. 

Jenže člověk stárne a s věkem se často mění i to, co považujeme za důležité. U mě převládla touha po zodpovědné a kvalitní módě. Přestal mě zajímat latex a mnohem víc jsem dokázala ocenit krásné a kvalitní zpracování. 

První svatební šaty jsem ušila pro Lucii, se kterou jsme značku zakládaly. Tehdy ještě nebyly zcela podle principů, na kterých trvám ve své současné tvorbě. Použily jsme obyčejné hedvábí – dnes už používám pouze mírumilovné – a vyšívaný tyl. Model byl krásný, nicméně dnes už se těmto látkám zcela vyhýbám. S Lucií jsem zjistila, že mě vlastně baví tvorba na míru dané klientce. Když se vaše zákaznice poprvé uvidí v hotových svatebních šatech, celá se rozzáří. V jejím výrazu je naprosto zřejmé, jak je spokojená sama se sebou, cítí se krásná, sebevědomá a výjimečná. Ta reakce je k nezaplacení.

Která část procesu navrhování tě baví nejvíc? Navrhuješ raději kolekce, nebo na míru?

Na tuhle otázku neumím odpovědět. Je dost odlišné pracovat na modelech na míru a na kolekci ready-to-wear. Řekla bych, že si vlastně užívám celý ten proces. Každá část tvorby má něco do sebe. Umím ale říct, co mě na procesu tvorby moc nebaví – hledání vhodných materiálů. Pořád je docela těžké dostat se k látkám, které jsou opravdu udržitelné a prodejci je mají opakovaně k dispozici. Mně to navíc ještě ztěžuje aspekt zájmu o původ látek a požadavek na transparentnost dodavatele. Také se stává, že objevím nádhernou látku se skvělým původem, ale narážím na minimální množství odběru. Pro mě, jako relativně malou lokální značku, která navíc šaty tvoří na míru, je nereálné nakoupit 150 metrů v jedné barvě. Jinak si ale tvorbu jako takovou užívám. Živím se tím, co mě naplňuje a baví.

Jakým procesem kromě výběru látky projde každý model, který vypustíš do světa? Vznikají všechny kousky lokálně?

Ano, všechny kousky vznikají prozatím přímo v našem studiu. Do budoucna plánuji část výroby přesunout. Pokud to bude možné, chtěla bych ji udržet na Moravě. Rozhodně ale nechci vyrábět mimo Českou republiku. 

Tvorba šatů na míru začíná vždy osobní schůzkou u mě ve studiu. S nevěstou si povídáme o její představě, zkoušíme modely šatů, hledáme správný střih a materiál. Jakmile si ujasníme důležité požadavky na podobu šatů, začínám s tvorbou návrhů, ze kterých si nevěsta vybírá. Pak následuje tvorba střihu a několik zkoušek šatů, na nichž se upravují drobné nedostatky, aby byl výsledný model dokonalý. Trvá přibližně 5 měsíců, než si nevěsta své šaty odnese. 

U tvorby kolekcí začínám vždy moodboardem – tvořím si vizuální pomůcku, která by měla vyjadřovat výsledný dojem a klíčové aspekty kolekce. Moje hledání tvaru probíhá převážně na papíře, málokdy potřebuji pracovat s aranžováním na figuríně. K návrhům si pak tvořím rešerše materiálů, technické nákresy a zjednodušený technický popis daného kousku. Následuje tvorba střihů a zkušebních modelů. Ty šiju vždy ve své velikosti, aby neležely ladem. Zároveň si tak ověřuji, že bude daný kousek slušet i větším velikostem, protože sama nosím M/L . Vzorek pak zkouším ženám s různým typem postav a opět vychytávám drobné střihové nedokonalosti. Jakmile jsem si jistá, že je model připravený a dokonalý, nafotíme jej a nabídneme zákaznicím. Převážnou většinu věcí nešijeme tzv. „na sklad“. Ve většině případů šijeme daný kus exkluzivně na objednávku a dodáváme do tří týdnů. Vyhýbáme se tak zbytečné nadprodukci a následným velkým slevám, které často v zákazníkovi budí dojem, že oblečení má ve skutečnosti nižší hodnotu.

Fotografie: Se souhlasem Hany Prchalové

Kromě prodeje máte na výběr také několik modelů k zapůjčení. Nás zaujaly minimalistické šaty TOYEN z bambusového hedvábí. Co bylo inspirací pro tento kousek?

Šaty vznikly v rámci první svatební kolekce – v době, kdy jsem s TO.GET.HER začínala. Zákaznicím jsem chtěla ukázat modely, které budou reprezentovat můj rukopis a udržitelné principy mé tvorby. Jako tvůrce tíhnu k minimalismu s dokonalým řemeslným zpracováním a nějakým atypickým detailem. TOYEN je model určený pro sebevědomou ženu, která se nebojí odlišovat, zároveň ale také ukázat svoji křehkost. Asymetrické střihy nejsou pro každého. Proto také model nese jméno surrealistické malířky.

Dokážeš ušít i šaty vhodné pro veganky?

Veganský je v podstatě celý můj sortiment. Kromě jedněch svatebních šatů z vlněného úpletu jsou všechny produkty – svatební šaty i ready-to-wear z rostlinných vláken. Pro tvorbu svatebních šatů na míru je možné použít mírumilovné hedvábí, které bývá také označováno jako veganské. Bourci se při procesu sběru kokonů neusmrcují, na rozdíl od běžného hedvábí. 

Osobně se používání živočišných materiálů nebráním, je ale těžké najít opravdu transparentní dodavatele s etickým přístupem ke zvířeti. Takový vlněný kabát je totiž nesmrtelný a stačí vám jeden kvalitní na celý život.

Všimla sis za poslední roky rozdílů v tom, o jaké šaty mají nevěsty zájem? Jaké modely a barvy dominují?

Každou sezónu se požadavky mých klientek mění spolu se svatebními trendy. Většina nevěst hledá inspiraci na Pinterestu.

Loni to například byly barevné svatební šaty – šila jsem snad jen dvoje bílé. Letos mám naopak bílé skoro všechny a dominují bohatě řasené rukávy. Co se ale u mých klientek nemění, je požadavek na opětovné nošení šatů. Dle rozpočtu nevěsty to někdy řešíme běžnějšími látkami snadnými na údržbu jako je třeba len. Častější je varianta, kdy si nevěsta místo jedněch šatů odnese dva až tři kusy oděvu, které pak může libovolně kombinovat s věcmi ve svém šatníku, dohromady však outfit působí slavnostně a elegantně.

Fotografie: Se souhlasem Hany Prchalové

Každá nevěsta je jiná a svatební šaty vnímá odlišným způsobem. Jak navrhuješ šaty pro tyto příležitosti? Jsi ochotna šaty později upravit nebo vymyslet nějaké zajímavé doplňky?

Ke každé klientce přistupuji individuálně. Při práci musím být také trochu psychologem a správně odhadnout, po čem daná žena touží. Často to totiž ani sama neví, nebo to nedokáže správně popsat. V takovém případě radím, doporučuji a celý kreativní proces je v mých rukou. Některé zákaznice mají naopak velmi jasnou představu a tam funguji spíše jako odborný poradce, který jejich představu posune ještě o kousek dál. Někdy se také stane, že má nevěsta jasnou představu, ale nakonec si vybere úplně jiný návrh šatů. Já totiž vždy vytvořím jeden úplně odlišný, o kterém jsem přesvědčena, že nevěstě bude sedět. Nikdy ale zákaznice netlačím k rozhodnutí, které se líbí mě. Svatební šaty mají jediný účel – podtrhnout individualitu, jedinečnost a krásu nevěsty. Nikoliv ji zastínit.

O nošení šatů po svatbě přemýšlím už při první schůzce. Je téměř pravidlem, že místo jedněch šatů šijeme například dvoje, nebo je outfit rozdělený na několik samostatných kusů. Dělá mi radost, když „moje“ nevěsty chtějí své svatební oděvy dál nosit.

Kdybys měla navrhnout svatební šaty pro jednu známou osobu, kdo by to byl a proč?

Tilda Swinton jako upírka ve filmu Only Lovers Left Alive. Vyrůstala jsem na muzice 70. let, miluju vintage módu a kontrasty v jakékoliv vizuální formě. Androgynní, ale zároveň neskutečně éterická Tilda ve vyšívaném kaftanu za zvuků surových elektrických kytar je můj designerský sen.

Kromě svatebních šatů najdeme ve tvém portfoliu také šaty ready-to-wear, jak už bylo několikrát zmíněno – to jsou dva zcela odlišné styly. Proč ses rozhodla vytvářet věci, které jsou pohodlnější a univerzálnější?

Po zhruba roce a půl fungování na svatebním poli přišla pandemie koronaviru. Nechtěla jsem se vzdát tvorby, svatby ale jednoduše nebyly. Tehdy jsem doma hodně cvičila jógu a začala s aerial hoop akrobacií. Vymyslela jsem si pro sebe pohodlné sexy prádlo na cvičení, které mi okolí chválilo, a tak jsem ho zkusila zařadit do sortimentu. A ono to fungovalo. Postupně jsem přidávala další kousky, které měly také velký úspěch u zákaznic. Tvorba na zakázku je skvělá, ale chybělo mi vlastní vyjádření. Proto jsem si letos udělala radost letní minikolekcí. Tenhle formát 50/50 – svatby/kolekce – mi vyhovuje a chci v něm pokračovat.

Fotografie: Se souhlasem Hany Prchalové a fotografky Blanky Tobolak

Kdo má na tebe největší vliv? Máš oblíbené umělce, návrháře nebo módní ikony?

V tvorbě mě spíš ovlivňují filmy a hudba. Samozřejmě mám několik tvůrců, ke kterým s obdivem vzhlížím, ale neřekla bych, že mě ovlivňují. Spíš jsou pro mě jakousi motivací k neustálému zlepšování se. Moc ráda jsem sledovala tvorbu Gucci pod vedením Alessandra Michelle, líbí se mi kam značku dokázal posunout a jak komplexně přemýšlel nejen nad kolekcí samotnou, ale i nad její následnou prezentací. Jeho spolupráce s Glenem Luchfordem byly naprosto dokonalé. Momentálně mě moc baví Schiaparelli. Z domácí scény je to určitě Nehera a dokonalá ženskost Zuzany Kubíčkové.

Jakým největším výzvám musíš v módním průmyslu čelit?

To by bylo na samostatný článek. (smích) Obecně v česku módní byznys prakticky nefunguje. Nejsou výrobní kapacity, pro švadleny je nevýhodné pracovat na fakturu a menší značky si zase málokdy mohou dovolit zaměstnávat šičky, střihačky, konstruktérky atd. za slušné peníze. Oblečení je pak samozřejmě v očích českých zákazníků drahé. Česká společnost není dostatečně edukovaná a informovaná. Pro designery chybí jakákoliv vnější podpora – dotace, granty, sponzoři… Obchody si diktují nesmyslné marže, které jsou pro český trh nereálné. Já jako tvůrce s nimi ale musím počítat, aby byla moje značka konkurenceschopná. Je to začarovaný kruh. Díky bohu nemám v povaze se snadno vzdávat a snažím se neustále hledat nové cestičky kupředu.

Jaká je tvoje oblíbená módní éra?

Asi nemám jedno jediné oblíbené období. Dokáže mě zaujmout zpracování oděvu nebo pěkný detail. Obecně preferuju módu, která respektuje ženské tělo. Antika, Hollywood 30. let nebo První republika jsou často mými inspiračními zdroji. 70. léta mě zase baví svou rozmanitostí stylů a spoustou nových subkultur, inspiracemi v orientálních a asijských zemích… Jsem spíš takový eklektik a stylista, co rád míchá různé prvky.

Kde vidíš sebe a svou módní značku za 5 let?

Pomaličku se snažím hledat cesty do zahraničí. Během těch 5 let se mi snad podaří oslovit zahraniční klientelu. Ráda bych měla i plnohodnotný showroom, oddělený od výrobního prostoru. Zatím vše probíhá na jednadvaceti metrech čtverečných a začíná mi tu být trochu těsno.


Web | Instagram | Facebook

Napsat komentář