Marna původně začala jako projekt ve škole, který se stal „nakopávačem”. Dnes Viktória Komárňanská vytváří kousky s příběhem, které jsou výjimečné a zároveň nositelné každý den. Ve svém ateliéru se snaží produkovat co nejméně odpadu a vytvářet věci tak, aby byly udržitelné. Čím je její lokální módní značka Marna specifická? A jak Viktória vnímá problematiku fast fashion v módním průmyslu?
Značka Marna vznikla ještě během tvých školních let v rámci projektu. Jak se od té doby změnila?
Značka sama o sobě se popravdě moc nezměnila, kolekci N A N O V O vyrábím už 5. rokem. Osvědčilo se mi však, že kolekce je opravdu nesezónní a jednotlivé kousky jsou stále nositelné a stejně módní jako před těmi pěti lety. Samozřejmě každý rok přibývají i nějaké novinky. Co se ale změnilo, jsem asi hlavně já, jsem si v šití jistější a myslím, že mi to jde milionkrát lépe než na začátku.
Jak vypadá tvorba oblečení dnes? Navrhuješ, vyrábíš a fotíš si vše sama, nebo máš kolem sebe tým lidí, na které se můžeš spolehnout?
Od začátku si všechno dělám sama. To mě na tom totiž nejvíc baví, že nemám jednotvárnou práci. Trochu to šetří náklady, protože si vystačím. Dělám si sama grafiku, fotím si věci, dokonce většinou sama na sobě, protože vzhledem k tomu, že každý kousek je v podstatě jedinečný a ušitý z jiné látky, nemůžu to dělat tak, že si nafotím jeden konkrétní kousek, a ten a potom ušít a nahrát na e-shop v několika desítkách kusů. Také balím všechny objednávky, sháním látky, šiju, upravuji fotky, starám se o sociální sítě, e-shop atd. Je toho hodně, ale jsem za to ráda.
Jaký je výrobní proces a jaká je cesta a jednou Marna košilí?
Na začátku je pro mě vždy základ koupit v second handu dobrou látku. Samozřejmě se snažím využívat především přírodní textilie, ale když najdu pěknou syntetiku, ráda z ní ušiju například gumičky do vlasů. Podle látky se rozhoduji, co dál – řídím se tím, jak je hrubá, jakou má barvu, jaké má rozměry, a podle toho vymyslím, který kousek z ní ušiju. Často se dva stejné kusy mohou lišit například délkou rukávů nebo délkou sukně. Proces výroby přizpůsobuji rozměrům látky tak, aby nevznikal zbytečný odpad. Samozřejmost je nejprve látky vyprat a vyžehlit, aby se mi s nimi dobře pracovalo.
Jak vznikají tvé návrhy a kdo tě při tvorbě nových kousků inspiruje?
Inspiruje mě asi hlavně moje vůle pokusit se zachránit co nejvíc materiálu. I proto jsem se rozhodla dát dohromady svou nejnovější kolekci s názvem P R E L O V E D, ve které svým zákazníkům přináším originální a pěkné thrifted nebo vintage kousky, o kterých si myslím, že se dají skvěle nosit. Jejich obrovskou přidanou hodnotou je, že je na rozdíl od těch koupených ve fast fashion řetězcích nebude mít každý pátý člověk na ulici.
Sleduješ i módní návrháře a trendy, nebo zkrátka šiješ to, co se ti líbí?
Módu mám ráda a sleduji spoustu módních značek, ale myslím si, že je to diametrálně odlišné od toho, co šiju. Já se opravdu nejvíc řídím tím, aby mé kousky byly zero waste, minimalistické, jednoduché, a tím pádem i cenově dostupnější.
Kromě oblečení vyrábíš také kabelky, tašky a další doplňky. Odkud pocházejí látky a materiály, které používáš?
Používám pravou kůži nejnižší třídy, protože tím, že každou koženou kabelku šiji ručně, dokážu obejít možné chybičky. Někdy je dokonce zakomponuji do střihu, protože mi to připadá fajn. Koneckonců nic na světě není dokonalé a i nedokonalost může být pěkná. Tašky vyrábím z odpadových PVC materiálů, které odebírám z automobilek nebo z reklamních bannerů různých akcí. Takto jsem už upcyklovala bannery Urban Marketu, pro festival Grape jsem dělala jejich bannerový merch, pro Trnavský kraj zážitků jsme dělali malé obaly na cestovní pasy a naposledy to byly tašky z meshe pro Orange. Jsem ráda, že jsou upcyklaci firmy nakloněné.
Kolekce NANOVO a většina jejích kousků je ve one-size velikosti. Proč jsi zvolila právě univerzální velikost?
Sama mám období, kdy mi více chutná a přibírám, a naopak, kdy méně a potom na chvíli zhubnu. Vím, že je příjemné mít oblečení, které vám nebude nutně připomínat, že tyhle kalhoty teď nezapnete, i když jste je před měsícem ještě zapnuli, a asi byste měli zase přestat jíst. Nejdůležitější je cítit se pohodlně.
Modely jsou inspirované minimalismem, vyznačují se určitou elegancí, estetikou a funkčností. Na koho cílíš módou, kterou tvoříš?
Myslím, že kouzlo jednoduchosti spočívá v tom, že ženě, která nosí mé kousky, může být 15 nebo 90 let, a stále vypadá krásně. Přidanou hodnotou je také to, s jakým úmyslem jsou věci ušity, a ten, kdo si ode mě něco koupí, bude vědět, že jsem každý produkt opravdu vyrobila s láskou a snahou udělat ho nejlépe, jak dokážu. Neodráží žádné novodobé otroctví, utrpení ani zneužívání, jen moji radost z toho, že mohu tvořit.
Tvé kolekci dominují jednoduché střihy i barvy. Kde nakupuješ své oblečení ty a jaké kousky najdeme ve tvém šatníku?
Já nakupuji už jen v second handech – baví mě se v nich přehrabovat, číst si visačky se složením, googlit různé značky. I proto jsem se rozhodla pro kolekci P R E L O V E D . V oběhu je totiž už strašně moc oblečení, které je skutečně super a byla by škoda, aby skončilo na skládce. A v mém šatníku je to opravdu mix.
Jsi obhájkyní udržitelné módy a lokálních značek. Kde se vzal tvůj zájem o problematiku fast fashion průmyslu? Co bylo zlomovým bodem a kdy sis uvědomila závažnost globální environmentální krize?
Bylo to ještě na vysoké škole – v rámci předmětu Ekologické aspekty stvoření jsme si měli vybrat téma, o kterém bychom napsali seminární práci. V té době jsem už měla na intru šicí stroj a zkoušela jsem si vyrábět první věci. Rozhodla jsem se proto psát o módě, četla jsem různé články, sledovala dokumenty, samozřejmě The True Cost je must, a tehdy jsem si vlastně všechno dala dohromady a uvědomila si, jaký ve skutečnosti módní průmysl je.
Velmi rychle jsme si zvykli na levné fast fashion oblečení. Udržitelné produkty se však většině lidí stále jeví jako „drahé”. Co nám jejich výrobci nabízejí a proč bychom jim měli dát přednost před nákupem levného oblečení?
Na mě vždy něco velmi levné působí podezřele. A ono to vlastně ani není až tak složitá matematika. Výroba látek (od pěstování bavlny až po samotné tkaní), design produktů, šití kolekcí, tisk visaček, výroba štítků, balení výrobků, transport přes půl světa. Jak je možné, že to tričko v obchodě stojí zhruba 5 €? Pokud se značka snaží dělat svůj byznys poctivě, používat certifikované materiály, šít kolekce v malém množství, aby vyrobila jen to, co prodá, všechny férově odměnit, neplýtvat, nevytvářet odpad, vyrábět kvalitně, nemůže finální produkt stát tak málo jako v obchodech s fast fashion.
Myslíš si, že by se lidé více starali o své oblečení, kdyby lépe rozuměli výrobnímu procesu a tomu, odkud jejich oblečení skutečně pochází?
Myslím si, že tomu lidé i rozumí, ale někdy se jim nechce. Což samozřejmě neodsuzuji, protože nikdo není dokonalý a já také někdy házím věci z postele na zem, protože jsem prostě unavená a nechce se mi uklízet. Myslím, že je to spíš o tom, v jaké době žijeme. Že máme všechno velmi dostupné a poměrně snadno dostupné. Dřív si lidé svých věcí více vážili. Asi je to jen o tom uvědomit si, jaký život chceme mít a jestli se dokážeme uskromnit a trochu si odepřít, aby i ti, kteří tu budou žít po nás, se měli ještě tak dobře.
Jsi si tedy vědoma nebezpečí, které módní průmysl představuje nejen pro nás jako jednotlivce, ale také pro naši planetu. Jak se snažíš vzdělávat své okolí v oblasti udržitelnosti?
Dělala jsem už několik workshopů, kde jsem učila lidi upcyklovat – vyráběli jsme náušnice ze zbytků kůže a bannerů, šili jsme bannerové tašky nebo scrunchies z látkových odřezků. Určitě bych v tom chtěla pokračovat.
Co bys chtěla, aby lidé ještě věděli o udržitelné módě?
Chtěla bych, aby jí lidé dali větší šanci, protože podpořit reálné lidi, kteří se z každé objednávky upřímně těší… je to skvělý pocit.
Jak vypadají tvé plány? Na čem momentálně intenzivně pracuješ?
Nejvíc se teď věnuji kolekci P R E L O V E D a plánuji sehnat co nejvíc jedinečných second hand kousků! Kromě toho se v květnu chystám na pražský Le Market, což bude pro Marnu první prodejní trh v Praze – na to se velmi těším!
$content$