„Krása a styl nejsou o kopírování trendů, ale o spojení s vlastní identitou,” říká módní návrhářka Natalis Deschanel Repkovská

Natalis Deschanel Repkovská se ve své tvorbě opírá o tradiční řemeslo a spojuje ho s malířskými přístupy. Díky tomu vytváří oděvy s hlubokou, téměř éterickou estetikou. Móda pro tuto mladou návrhářku není jen o tom, co si oblékáme, ale o tom, jak se cítíme. Jak se jí podařilo najít vlastní autentický hlas? Jak její oděvy pomáhají ženám i mužům odvážně vyčnívat z davu? A proč je pro ni kvalita, řemeslo a přítomnost v každém detailu důležitější než rychlost a kvantita?

Na UMPRUM jste získala silný základ v oblasti řemeslného zpracování oděvů. Jak si myslíte, že vás tento tradiční přístup odlišuje ve světě, kde dominuje rychlá móda a digitální nástroje? Je pro vás řemeslo formou odporu vůči masové produkci?

Řemeslo pro mě není ani tak odporem, jako spíše úplným opakem masové produkce. Je to pravdivý projev – proces, ve kterém je přítomen člověk, jeho čas, zručnost a energie. Když si člověk projde celou cestu tvorby od základu, má k výsledku úplně jiný vztah a chápe, že kvalita nikdy nemůže vzniknout na kvantitě. Ruční práce je dnes téměř vzácností, a právě proto má nesmírnou hodnotu. Každý detail, každá drapérie nese v sobě stopu lidské přítomnosti, kterou nedokáže nahradit žádná technologie. A tím, že oděv vytvářím sama, mám celý proces pod kontrolou – vím, co svým klientům nabízím a za co platí. Chci, aby lidé pochopili, že výjimečný oděv je nejen vizuální zážitek, ale i hluboká kvalita, která se přenáší dál.

Do svých návrhů začleňujete malířské přístupy prostřednictvím drapérie a struktur. Můžete přiblížit, jak se z abstraktní myšlenky stane trojrozměrný oděv? Kde začíná a končí malířská svoboda a kde přebírá zodpovědnost oděvní design?

Můj proces vždy začíná malbou – nebo spíše samotným vnímáním energie. Chodím na místa, která mě přirozeně osloví, a tam zaznamenávám akustickou stopu daného okamžiku. Vnímám zvuky a atmosféru sluchem, se zavřenýma očima, když je vizuální svět potlačený a já se mohu plně soustředit na jemné nehmotné tóny prostoru. To, co slyším a cítím, potom přetvářím do vizuálního záznamu – vypadá to jako deník, ale ve skutečnosti je to energie, která se proměňuje do hmotného tvaru.

V oděvním designu se tento proces přetavuje přes draping. Pracuji zejména s hedvábnými materiály, protože mi poskytují lehkost a plynulost. Hedvábí mi umožňuje vrstvit, skládat a nechávat materiál vést tvar – podobně jako při olejomalbě nanáším vrstvy barvy. Tak vzniká dialog mezi energií a formou, kde se malířská svoboda setkává s funkčností oděvu – musí se hýbat s nositelem, být jeho přirozeným průvodcem, a zároveň nést expresivitu a volnost malby.

Svůj design popisujete jako jedinečný a expresivní a tvoříte pro lidi, „kteří se nebojí vyčnívat z davu“. Co pro vás znamená „vyčnívat“ a jakou roli hraje vaše móda v tom, aby se člověk cítil silnější a autentičtější?

„Vyčnívat” pro mě znamená být věrná sama sobě – nosit své emoce, příběhy a sny na povrchu. Je to odvaha stát si pevně za tím, kdo jsem, bez ohledu na očekávání ostatních. Každý z nás je tu proto, aby žil ve své plné síle.

Když pracuji s klienty, snažím se pochopit, kdo jsou, co chtějí vyjádřit a kde potřebují posílit svůj vnitřní projev. Oděv pak tvořím tak, aby podtrhl jejich jedinečnost a aby se cítili silní a sebevědomí. Móda se tak stává prostředkem sebevyjádření – prodloužením duše člověka jeho viditelnou energií.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „ODVAHA V MÓDĚ ZNAMENÁ NEBÁT SE, CO NA TO ŘEKNE OKOLÍ, A V PRAZE TO JDE HŮŘE NEŽ TŘEBA V LONDÝNĚ NEBO PAŘÍŽI,” ŘÍKÁ DESIGNÉRKA LENKA MULABEGOVIČ

Co považujete za nejdůležitější prvek skutečně výjimečného oděvu?

Když vidím oděv dokonale zvládnutý ve střihu, siluetě, materiálu a barvě, cítím vnitřní rozlití hřejivého pocitu – úplně mi vyrazí dech. Všechny tyto prvky spolu tvoří celek a zhmotňují příběh oděvu. Oděv je pro mě jako umělecké dílo. Tělo se stává rámem a já „maluji“ látkou, vrstvením a skládáním. Tak vzniká oděv, který komunikuje a dýchá, ovlivňuje nositele i jeho okolí, přičemž každý si ho může vyložit podle vlastního vnímání.

Jak si udržujete originalitu ve světě, kde jsou informace a inspirace dostupné na dosah ruky?

Svoji originalitu si udržuji prostřednictvím vlastního vizuálního jazyka, který jsem vybudovala během dvouletého výzkumu k diplomové práci. Tehdy jsem se cítila přehlcená vizuálními obrazy a začala jsem zkoumat tvorbu od základu, ze svého vnitřního světa a energie, místo reakcí na populární trendy. Každá kolekce – ať obrazů, nebo oděvů – je introspektivní a slouží jako hmotný záznam neviděného. Poskytuje lidem prostor zpomalení a uzemnění – skrze aktivní vnímání zvuků, prostoru a energie. Na chvíli se mohou zastavit a načerpat vlastní přítomnost, i když svět venku běží rychleji a je plný vizuálně zvukového smogu.

Jakou roli hrají ve vaší tvorbě pocity a emoce?

Emoce vnímám jako proud, který mnou prochází. To, co je venku – atmosféra, zvuky, neviděné podněty – vstřebávám a proměňuji ve svém nitru. Oděv je nástroj, skrze který je dávám zpět do hmotné podoby. Nosič se stává pokračováním tohoto procesu: oděv probouzí jeho vlastní emoce, vzpomínky a vnitřní obrazy. Vzniká dialog, kde oděv není jen kusem látky, ale mostem mezi tím, co je venku, co prošlo skrze mě, a tím, kdo ho nosí.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „KLASICKÉ DĚLENÍ NA MUŽSKÉ A ŽENSKÉ PODLE MĚ V DNEŠNÍ DOBĚ ZTRÁCÍ SMYSL, MODERNÍ MUŽ PRO MĚ NENÍ DEFINOVANÝ SVALY,” ŘÍKÁ MÓDNÍ NÁVRHÁŘ JEREMIÁŠ FÜRST

Inspiraci čerpáte ze „zlatého věku haute couture“. Co je pro vás relevantní dnes?

Zlatý věk haute couture ukazuje, že luxus a elegance nejsou o prestiži, ale o síle identity a schopnosti cítit se krásně sama sebou. V té éře vznikal každý detail s maximální precizností a respektem k materiálu i řemeslu.

Moderní ženu vnímám jako osobu, která si váží kvality, pravdivosti a hodnoty. Nadčasové je vrstvení, barevné kombinace a textura, ale ještě důležitější je schopnost oděvu nést vnitřní příběh a podtrhnout jedinečnost nositelky. Kvalita materiálu a zpracování jí poskytuje pocit důstojnosti, krásy a přítomnosti.

Ve své tvorbě zdůrazňujete ženskost a rafinovanost. Jak vnímáte genderovou neutralitu?

Ženskost není otázkou pohlaví, ale energie. Vnímám ji jako jemnou, smyslnou a silnou kvalitu, která může existovat v každém člověku – v ženě i v muži. Ve své tvorbě se proto nesoustředím na rozlišování mezi rody, ale na podporu této energie, která odhaluje autenticitu a vnitřní sílu nositele. Ženskost, kterou vnímáme a kterou cítím ve svém rukopisu, vkládám do každého oděvu. Pomáhá člověku cítit se sebejistě, krásně a napojeně na svou vlastní přítomnost. Pro mě je to spíše jemný most mezi materiálem, designem a vnitřní energií člověka než koncept, který by se dal striktně definovat slovy muž nebo žena.

​​Mnozí návrháři pracují s múzou. Existuje nějaký konkrétní archetyp nebo představa ženy, která inspiruje tvary a siluety, které vytváříte?

Múza pro mě nikdy nebyla jeden konkrétní archetyp. V minulosti mě inspirovaly postavy jako noblesní Julie Andrews nebo pohled Christiana Diora na ženu jako jemný, květinový princip – tyto obrazy a ideály ve mně rezonovaly a formovaly můj vizuální jazyk. Stejně tak mě fascinovaly životy a příběhy malířů či umělců, jejichž tvorba ovlivňovala moje vnímání krásy a ženskosti.

Dnes je múzou často klientka nebo klient: jeho autenticita a přítomnost podněcují vznik oděvů, které nesou jeho jedinečnou osobnost. Jde o spojení energie, historie a osobní příběhovosti, které se pak promítají do tvaru, textury a drapérie.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „MLADÁ GENERACE ZAČÍNÁ BÝT UNAVENÁ RYCHLOU MÓDOU,” TVRDÍ ZAKLADATELKA ZNAČKY HÁČKOVANÝCH KABELEK

Módní průmysl se v současné době potýká s otázkami udržitelnosti, inkluzivity i duševního zdraví. Jaký je z vašeho pohledu mladé návrhářky nejpalčivější problém, kterému dnes toto odvětví čelí, a jaký je váš přístup k němu?

Nejpalčivějším problémem dnešního módního průmyslu je jeho extrémní rychlost a tlak na neustálou potřebu – to ovlivňuje nejen kvalitu oděvů, ale i duševní pohodu tvůrců a nositelů módy. Produkce „rychlé módy“ často vede k povrchní estetice a k tomu, že lidé ztrácejí kontakt se svou jedinečností a vnitřní silou.

Můj přístup je opačný: každý oděv, který tvořím, vzniká pomalu a vědomě, s důrazem na kvalitu, preciznost a hloubku. Chci, aby tvorba odrážela osobní zkušenost, promyšlený proces a aby nositel mohl cítit hodnotu, která přesahuje vizuální dojem.

Jak přistupujete k tématu udržitelnosti? Je v odvětví postaveném na spotřebě vůbec skutečná udržitelnost možná?

Udržitelnost je především o vědomém přístupu. Už samotný krok, kdy člověk vstoupí do procesu tvorby – účastní se fittingů, pozná materiály a techniky – je krokem k trvalému vztahu k oděvu. Sama jsem během školy zkoumala, jak mohu přispět k módě, která je trvalá a promyšlená. Udržitelnost není jen o materiálech, ale také o uvědomění si hodnoty řemesla a času, který stojí za každým oděvem. Každý kus nese energii a zručnost, které se nedají nahradit – a to je obrovská hodnota lokální tvorby.

Stále běžnější se v kreativním průmyslu stává umělá inteligence. Vnímáte AI spíše jako hrozbu pro ruční tvorbu a řemeslo, nebo jako nástroj, který může návrhářům a jiným umělcům pomoci?

Je to zajímavý nástroj, který může podpořit experimentování a tvorbu vizuálních konceptů. Ve své vlastní tvorbě ji však nepoužívám – cením si hodnoty lidské zručnosti, empatie a procesu, který probíhá rukama i myslí tvůrce. Každý oděv, který vzniká manuálně, nese příběh, energii a rozhodnutí, které algoritmus nedokáže zachytit. Přesto respektuji ty, kteří AI využívají – pro mě je ale nejdůležitější zachovat rovnováhu mezi řemeslem a kreativním experimentem, aby každý kus zůstal jedinečný a živý.

Jak nahlížíte na fenomén „mikrotrendů“, které vznikají i zanikají na sociálních sítích v průběhu pár týdnů? Ohrožují hodnotu a trvalost umění?

Nejsem člověk, který by je aktivně sledoval nebo reagoval na každý nový virální hit. Většinou je zachytím až později, když už jsou dávno jinde. Samozřejmě vnímám, že masová euforie přináší hodně energie, ale velmi rychle se vytratí a hloubka tvorby zůstává opomenuta. Pro mě je důležité držet se vlastní cesty a soustředit se na proces, který má smysl a trvalou hodnotu.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „TRENDY MOHOU BÝT INSPIRATIVNÍ, ALE JE DŮLEŽITÉ, ABY SE ČLOVĚK NESTAL JEJICH OTROKEM, RECEPT NA IKONICKÝ MODEL NEEXISTUJE,” ŘÍKÁ MÓDNÍ NÁVRHÁŘKA HANA VALTOVÁ

Umění má moc provokovat. Je pro vás důležité, aby vaše tvorba vyvolávala emoce nebo otázky? Existuje nějaké téma, kterému se ve své tvorbě záměrně vyhýbáte?

Klíčová je emoce – moje obrazy a oděvy přenášejí energii, která rezonuje se mnou i s nositelem. Provokace není cílem sama o sobě, ale přirozeným důsledkem hluboké tvorby – otevírá oči a vyvolává otázky. Není to o vyhýbání se tématům; reaguji na přítomné podněty a snažím se pozvednout širší pohled, aby člověk mohl vidět víc, cítit hlouběji a zamyslet se nad tím, co je skryté pod povrchem. Moje tvorba nikdy není povrchní, vždy vychází z intenzity a propojení s energií okamžiku.

Jakou odpovědnost má podle vás módní návrhář vůči svému publiku na sociálních sítích, které je zaplavené idealizovanými obrazy? S jakým poselstvím chcete ke svým sledujícím promlouvat?

Důležité je být upřímná a sama sebou. Sociální sítě jsou plné idealizovaných obrazů a nereálných standardů, a proto vidím svou roli jako připomínku, že krása a styl nejsou o kopírování trendů, ale o spojení s vlastní identitou. Právě proto sdílím proces tvorby – vznik oděvu, prostor, ve kterém tvořím, preciznost a řemeslnou péči, kterou do něj vkládám. Kvalitní fotografie od profesionálů často vytvářely dojem nedostupnosti nebo perfektní bubliny. Chci lidem ukázat realitu tvorby a hodnotu, kterou každý kus nese.

Návrhář má podle mě odpovědnost vytvářet obsah, který inspiruje, nabízí prostor pro sebepoznání a vlastní interpretaci, namísto propagace nereálných ideálů.

Věříte, že vaším posláním je přinášet do světa více krásy a podpořit autentické vyjádření. Jak definujete krásu dnes, když se ideály a normy neustále mění? A jak plánujete ve své práci nadále posouvat hranice?

Pro mě je krása stavem bytí, ne vizuálním ideálem. Rodí se v momentě, kdy je člověk v souladu sám se sebou – i kdyby to znamenalo jít proti očekáváním okolí. V dnešní době se ideály mění neuvěřitelnou rychlostí a často jsou diktované trendy či sociálními sítěmi. Snažím se vnímat krásu jako vnitřní jiskru, která se projevuje navenek skrze postoj, pohled a způsob, jakým člověk vstupuje do prostoru.

Hranice posouvám zkoumáním nových způsobů, jak oděvem zachytit něco nehmotného – energii, pocit, příběh. Vnímám módu jako most mezi vnitřním a vnějším světem. Každý kus, který vytvořím, je výzkumem nejen technickým, ale i filozofickým, aby mé oděvy nesly poselství: že skutečná krása není o přizpůsobení se normám, ale o odvaze být viditelný ve své jedinečnosti.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „NEBOJÍM SE ŘÍCT VĚCI, O KTERÝCH SE TŘEBA JEN ŠEPTÁ, ŽASNU, JAK NĚKTEŘÍ NÁVRHÁŘI POUŽÍVAJÍ OZNAČENÍ „HAUTE COUTURE” HLAVA NEHLAVA,” ŘÍKÁ BEATA RAJSKÁ

Kdybyste mohla navrhnout kolekci s jediným poselstvím pro mladé ženy na celém světě, jaké by to bylo poselství a jak by kolekce vypadala?

Poselství by znělo: „Nejsi jen obraz, který někdo namaloval – jsi malířka vlastního příběhu, živé umělecké dílo v neustálém procesu proměny.“ Chtěla bych připomenout mladým ženám, že nemusí naplňovat cizí představy o tom, kým mají být, ani se snažit zapadnout do škatulek, které jim nastavuje společnost nebo sociální sítě. Krása se nerodí v dokonalosti, ale v odvaze ukázat svou jedinečnost – i se zranitelností, i se silou.

Kolekce by byla éterická, vrstvená, téměř snová, ale zároveň by z ní vyzařovala vnitřní síla. Vznikala kombinací techniky drapování a precizního střihového řešení, vytvářejíc dokonalou harmonii mezi jemností a pevnou konstrukcí. Každý detail by byl promyšlený – od ručních výšivek až po jemné, ručně šité rukavice, které symbolizují řemeslo a tradici. Barevnost by byla intuitivní – od jemné růžové a teplé bílé po hluboké, éterické tóny modré. Nešlo by o trend, ale o vizuální řeč duše. Chci, aby každá žena, která tyto šaty oblékne, cítila, že se stala součástí poselství – že je živým uměleckým dílem, které se neustále mění, roste a září.

Jako čerstvá absolventka máte jedinečnou možnost podívat se na svět módy novýma očima. Který aspekt tohoto odvětví si myslíte, že potřebuje kompletní revizi a co byste udělala jinak?

Dnes se všechno točí kolem rychlosti – nové kolekce, nové trendy, nové vizuály. Tento tlak se promítá nejen do kvality oděvů, ale i do vyčerpání lidí, kteří je tvoří. Často se zapomíná na hodnotu procesu – že každý steh, každý detail si vyžaduje čas, soustředění a přítomnost. Kdybych mohla něco udělat jinak, vrátila bych módu zpět do rovnováhy, kde je důraz na řemeslo, kvalitu a poctivost tvorby. Kolekce by nebyla jen produktem, který musí vyjít v konkrétním termínu, ale živým dílem, které zraje spolu s designérem a klientem. Pro mě je móda dialog – mezi tvůrcem, nositelem a samotným oděvem. Tento dialog chci podporovat, namísto toho, aby se tvorba stala součástí nekonečného cyklu spotřeby.

Jakou radu byste dala mladým ženám, které zvažují kariéru v kreativní oblasti?

Kreativní cesta není lineární – bude plná experimentů, omylů i nezdarů, ale právě ty tvoří váš osobitý rukopis. Důvěřujte své vášni, zkoušejte, objevujte a tvořte tak, aby to odráželo vás samu. Nesrovnávejte se s ostatními a nesnažte se kopírovat trendy či očekávání. Objevujte, co ve vás rezonuje, a přeměňte to do své tvorby. Každý krok procesu – od prvního nápadu po finální detail – má hodnotu a učí vás něčemu novému. Nebojte se selhání, právě skrze ně získáváte zkušenosti a nacházíte vlastní hlas.

---

_{Zdroje: Autorský rozhovor, natalisrepkovska.com, instagramový profil Natalis Deschanel Repkovské}