Iva Burkertová je bezesporu jednou z nejvlivnějších českých návrhářek. Pod svou značkou ODIVI se věnuje trvalé udržitelnosti, čímž vyhlašuje válku povrchnosti módní scény. Používá lokální, certifikované nebo recyklovatelné materiály, experimentuje s upcyklací a pravidelně navštěvuje továrny, což jí umožňuje kontrolovat pracovní podmínky, za kterých oblečení vzniká. Může být oblečení stoprocentně udržitelné? Jaký je její tajný recept na úspěch? A na jakých projektech kromě módy Iva pracuje?
Pod značkou ODIVI působíš již více než 10 let – tvoříš udržitelné kolekce, a díky tomu jsi dokázala na trhu prorazit. Co tě přivedlo k založení vlastní značky a právě tomuto konceptu?
Nerada používám slovíčko udržitelné. Myslím si, že 100% udržitelná je jen nahota – v rámci módy a kolekcí jsme tak předvedli tuto naši představu během Mercedes Benz Prague Fashion Week a na molo vyslali 15 nahých modelek. Pro mě jsou jen lepší způsoby, jak k módě přistupovat, a o to se nyní snažíme. Inspirovat ke znalosti příběhů za tím, co konzumujeme. K založení značky mě přivedla čistá touha tvořit a tvorbu a moje hodnoty sdílet s ostatními.
Považuješ se za průkopnici „slow fashion” na naší módní scéně?
Nepovažuji, jsou tu myslím jiní, kteří se snaží v rámci slow fashion o osvětu. Mě obecně baví spíš jakýsi „slow life” – aplikace hodnot do celého lifestylu. Nyní se ze studia stává spíše platforma, takové moje multidisciplinární hřiště, kde si vedle lokálního oděvu můžete koupit i upcyklovaný nábytek nebo třeba zážitek – zájezd do hor, za architekturou nebo k nám do Portugalska, kde zrovna připravujeme nový projekt u oceánu.
Co tedy bylo při založení ODIVI původně cílem a jak se tvá tvorba během let změnila?
Já už si ani tu motivaci na začátku nepamatuji, ale myslím, že motor k tvorbě je stejný. Hodnoty také. Jediné, co se nejspíš změnilo, je, že na začátku byl cíl růst, zvětšovat se a expandovat. Nyní jsem došla k závěru, že cíl je spíš minimalizovat.
Za dobu, co se věnuješ návrhářství, ses se svou značkou stala významnou osobností české módní scény. Tvé návrhy jsou minimalistické a s velkou dávkou nadčasovosti. Je něco, co bys nikdy neušila?
Raději nikdy neříkám nikdy, ale obecně preferuji funkčnost, nadčasovost a oděv určený na celý život. Nerada bych tak šila kousek, který je na jedno použití, podléhá trendům…
Jak jsi zmínila, zastáváš, že stoprocentně udržitelné oblečení neexistuje, a proto se snažíš vyhýbat používání slova „udržitelné”. Ve ODIVI jej raději nahrazujete výčtem lepších přístupů. Co tento seznam obsahuje? Lze tyto hodnoty obecně uplatnit v našem každodenním životě?
Ano, tyto hodnoty je možné reflektovat v jakékoliv části našeho života a konzumace. Podrobný výčet najdete u nás na webu pod záložkou naše filozofie, jedná se o jakýsi seznam. Pokud si od nás něco objednáte, označíme vám, co daná věc splňuje. Na seznamu je například lokálnost výroby, lokálnost materiálu, certifikace, upcyklace, variabilita, nesezónnost nebo to, že kupujete zážitek – tedy nefyzickou věc.
Značky rychlé módy jsou často považovány za zodpovědné za nárůst nadprodukce, plýtvání a konzumerismu, přesto je spousta lidí má na prvním místě. Zaznamenáváš i ty toto nákupní chování a tento přístup k módě?
Bohužel ano, ale ne u našich zákazníků – ti si naopak toto velmi uvědomují a jejich přístup jde tedy opačným směrem. Společně směřujeme k minimalismu.
Každý z nás může svět udělat lepším místem, a to i pomocí některých malých kroků. Jak se snažíš přispívat ty?
V oblékání zásadně uplatňuju second hand přístup, celá naše rodina si to vlastně užívá. Můj přítel miluje sekáče stejně jako já a malý Tony (3 roky) je oblékán pouze z Vinted. Stejně tak řešíme nábytek, hračky, sportovní potřeby. Prostě si myslíme, že je tu dostatek pokladů a není třeba kupovat nové. Pokud přeci jen jdeme po něčem novém, uplatňujeme přístup lokálnosti a trvanlivosti. Například tím, že chceme podpořit nějaké malé studio, designera nebo řemeslníka – ať už doma nebo na cestách. Můj přítel je hodně přes jídlo a lokálnost a kvalita tak u nás vítězí i ve stravování.
Na Prague Fashion Weeku 2018 ses postarala o velký mediální rozruch, v roce 2017 ses dostala na seznam „30 pod 30” časopisu Forbes a tvé oblečení se nosilo i v Saúdské Arábii. Za co jsi v rámci módy navzdory všem kladům i záporům nejvíce vděčná?
Za lidi, kteří mě na této cestě nezištně podporovali. Rodina, kamarádi… Nakonec je to o lidech, zázemí, a díky tomu má člověk odvahu skákat do věcí po hlavě. Mám štěstí, že mě podporují i v těch nejbláznivějších nápadech, změnách směru i při stopadesátém osmém projektu, který mě zrovna popadne.
Prosadit se v dnešní době na trhu mezi velkými značkami je obzvlášť těžké, tobě se to však podařilo. Jaký je tajný recept na úspěch? Máš nějaké tipy pro začínající designéry?
Nesnažit se vyrovnat velkým značkám, vytvořit si vlastní a klidně malou komunitu. Malý, ale udržitelný tým. Opravdu si myslím, že dnes to není o kvantitě, ale o kvalitě.
A autenticitě. To je to, co velké značky většinou neumí. Zůstat věrný svým přesvědčením, i pokud to třeba okolí nedává smysl. Potvrdilo se mi, že si vás ti správní zákazníci najdou. Sama jsem začala například prodávat zájezdy do hor a za architekturou, protože je to prostě moje vášeň. Chci cestovat a sdílet to s lidmi. Nikdo to ze začátku nechápal. A pak přišla vlna nových zákaznic, které potřebovaly například šaty na svatbu. No a většina z nich jsou architektky, horalky… Máme společné vášně, a to je přece skvělé.
Tvůj zájem se momentálně nejvíce soustředí právě na cestování, architekturu a design. Projekt, na kterém pracuješ, nabízí krásné kreativní pobyty pro ty, kteří si chtějí užít atmosféru portugalského pobřeží. Prozradíš nám více?
Dva roky zpátky jsme koupili dva baráčky u oceánu v Zambujeira do Mar na portugalském pobřeží. V tuto chvíli tam v Casa T probíhají rezidenční pobyty a druhý Casa NAPROTI je možnost pronajmout.
Proč jste zvolili právě Portugalsko?
Od první chvíle jsem si Portugalsko zamilovala, a to ze dvou důvodů. Mám ráda Portugalce a jejich kulturu – nejsou tak horkokrevní jako jižané, ani tak nepřístupní jako seveřané. Oba národy jsme někde uprostřed, a to si myslím, že mi dává pocit domova. Zároveň Portugalsko skvěle doplňuje to, co mi chybí u nás – oceán, útesy, seafood a „nezateplenou” architektura. (smích)
Kdybychom se k vám plánovali vydat na rezidenční pobyt, co můžeme očekávat?
Milujeme kreativní prostředí, setkávání s novými lidmi, posouvání hranic, obcházení zažitých postupů. Milujeme inovace, diskusi a nové kontexty. Proto nám dává největší smysl poskytnout naše zázemí pro kreativní rezidenční pobyty s lokálním přínosem a globálním přesahem. To především v rámci inovací uvědomělého designu, zdrojů a komunity. Chceme vytvořit galerijní živoucí prostor, který zaznamená pobyt daného umělce. Chceme obohatit kulturní dění na lokální úrovni a najít průsečík mezi lokálním a globálním.
Chceme vytvořit diskusi o budoucnosti „udržitelnosti” designu, architektury, jídla… You name it.
Jaké jsou vaše další plány a cíle? Chcete rozšířit svou nabídku i do jiných oblastí a zemí?
Teď je plánem především rekonstrukce baráčků a projekty spojené s tímto krásným místem, které má tolik potenciálu. Dlouhodobý sen je ale najít nějakého investora, partnera, který by s námi takových míst vytvořil více. Velmi mě baví vyhledávat místa se skrytým potenciálem a umím jim myslím vdechnout život a produkovat kvalitní „náplň”, ale na to v tuto chvíli chybí finance.
$content$