Content specialistka, podcasterka, blogerka, ale také absolventka konzervatoře a HAMU v Praze. Jmenuje se Tereza Olivia, ale většina lidí jí říká prostě „Olie“ a mění tuctové příspěvky v obsah, který vám přinese užitek a sledujícím bude dávat smysl. Co to znamená a jak daleko je od herectví k sociálním sítím? Zdaleka nejen o tom jsme se rozhodli si se sympatickou Olie popovídat…
Content specialistka, podcasterka, blogerka, ale také absolventka a konzervatoře a HAMU v Praze. Zapomněli jsme na něco? A popsala by ses nejvýstižněji tím, co jsme vyjmenovali, i ty sama, nebo by to vypadalo jinak?
Myslím, že z profesního hlediska jste na nic nezapomněli. Je těžké samu sebe popsat něčím výstižným. Já bych se charakterizovala asi jako takový multi-balíček. (smích) Krom předchozích nálepek bych si pak asi ještě přidala milovnici jídla, vášnivou krasobruslařku a koňáka tělem a duší. (smích)
Hudebně dramatický obor na konzervatoři a nonverbální divadlo na AMU mají k online světu poměrně daleko. Co tě na tvé cestě zaválo tímto směrem?
Ve své podstatě to byla souhra několika událostí. V určité fázi studia jsem si prošla takovým menším vyhořením. Nazvala bych to takové „doutnáníčko”. Ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, herectví, potažmo muzikálové herectví, je relativně náročná disciplína. Člověk se tam dotkne všech možných šťastných i bolavých míst. Několikrát se rozebere a pak zase složí zpátky, aby mohl svým divákům předat to nejlepší ze sebe. Dospěla jsem po nějakém čase k rozhodnutí, že už před diváky stát nechci a na nějakou dobu jsem svět reflektorů a zkušeben opustila.
Hledala jsem si proto práci a v té době byl můj přítel produkční v eventové agentuře. Odmala mě bavilo organizovat všelijaké akce, a navíc miluju tvoření seznamů, které si pak mohu odškrtávat. Tak jsem si řekla, že by to možná mohlo být místo pro mě. Nastoupila jsem tedy jako produkční, ale protože jsem kreativec, všimli si toho i v agentuře, a tak jsem začala tvořit koncepty a prezentace k jednotlivým eventům. Později se k tomu přidala práce na samostatné divizi agentury, se kterou šly ruku v ruce pojmy jako budování značky, sociální sítě atd.
Přiznáme se, že spatřujeme určitou spojitost mezi těmito obory v diskusi na téma, jak velkou roli v nich hraje vzdělání jako takové a vedle něj talent nebo zkušenosti. Jak na tohle nahlížíš ty u každého z nich?
Nikdy jsem nad spojitostmi mezi těmito obory takhle nepřemýšlela, ale vlastně máte pravdu. Když začnu herectvím, všeobecně se v divadlech na „lidi z ulice” (rozuměno bez hereckého vzdělání) nenahlíží moc dobře. Samozřejmě se mezi nimi najdou výjimky, kterým bylo naděleno od boha. Ale vzděláním v herectví člověk získá zaprvé techniku a zadruhé pokoru k samotnému řemeslu. Bez vzdělání to jde taky, ale není to jednoduché a nasekáte si spoustu zbytečných chyb, které vás stojí jméno a čas. Bohužel dneska o sobě tvrdí, že jsou herci, i lidé, kteří se jako komparz mihnuli v nějaké „déčkové” pseudo-reality show.
Talent je bezpochyby obrovské plus, které do vínku dostanete. Nicméně, pokud ho nerozvíjíte, obzvláště v muzikálu, stává se, že vás převálcuje právě ten, kdo ho neměl tolik naděleno, ale tvrdě na sobě dřel. Je to ale základní předpoklad k tomu herectví studovat a potažmo se jím živit. Bez špetky talentu to asi nepůjde.
Ohledně zkušeností je to složitější. Když jste na škole, musíte být na škole. Praxe tu oproti jiným oborům zpravidla nebývá. Paradoxně vám vlastně zakazují někde hrát, takže do té doby, než školu doděláte, si nikde moc nezahrajete. Jako dalo se z toho nějak vykličkovat, ale vzhledem k tomu, že Česko je vážně malý rybníček, tak se na to stejně většinou přišlo. Do praxe se tak dostanete až po škole, ale tohle platí asi všude: „Praxí se naučíte vždycky nejvíc.”
Čímž se dostávám k druhému oboru, a to marketingu, potažmo sociálním sítím. Nejen já jsem důkazem toho, že to bez školy jde, ale tady velký vykřičník. Bez školy neznamená bez znalostí! Dneska je velké množství středních potažmo vysokých škol, kde se můžete v oblasti marketingu vzdělávat. Musím říci, že se jejich úroveň docela zvedá, ale obzvláště ve státním sektoru učí marketing a jeho specializace lidé, kteří ho v praxi nikdy nedělali. Naštěstí, jak jsem už řekla, i státní školy mají snahu s tím něco dělat, a tak si zvou nejen externě lidi z praxe jako například Jonáše Čumrika (Johny Machette), nebo Jirku Štefka, Ondru Kolka a Přemka Adamce z „CreativeC”, kteří spolupracují s Karlovkou. Další odnoží jsou pak různé kurzy a akademie, kterými se to na internetu jen hemží. Tady bych si také dala pozor. Nemůžete čekat, že se z vás po jednom školení stane profesionál. Skvělý start, který vám do začátku poskytne nepřeberné množství informací, a hlavně zkušeností z praxe, je například „Digisemestr” Jindry Fáborského – trvá jeden školní semestr a jako jediný nebo jeden z mála opravdu poskytuje ucelené vzdělání v oblasti digitální komunikace a marketingu. Z kratších kurzů pak mohu doporučit třeba ještě „Kurzeo” Hynka Hampla a Iva Veselého – tam si každý vyzobá to, co ho zajímá.
Pokud se máme bavit o talentu, tak ten tady taky samozřejmě hraje roli. Vzhledem k tomu, že se jedná o širokospektrální disciplínu, předpoklad pro nějakou její odnož by byl na místě. Pokud třeba nekamarádíte s čísly a logikou (jako já), tak dráha specialisty na PPC a reklamu na Facebooku asi nebude to pravý ořechový. (smích)
Co se týká praxe, tak ta tady hraje obrovskou roli – ta vás naučí nejvíc. Samozřejmě bez předchozích zkušeností je těžké někam nastoupit, ale dá se. Jen na sobě musíte makat a být v obraze.
Nacházíš propojení ještě v nějakém dalším aspektu a snažíš se o nějaké propojení vlastně, nebo ses „socialu“ začala věnovat na úkor herectví? Myslíš, že je možné věnovat se dvěma rozdílným oborům naplno, aniž by jeden z nich byl nějak ochuzen?
Jak jsem říkala, marketing je pro mě taková odbočka z hereckého světa. Každopádně například díky herectví mám pocit, že se dokážu do svých klientů lépe vcítit a pochopit to, co potřebují řešit. Každopádně o nějaké propojení se vyloženě nesnažím.
Já jsem se třeba nikdy nevěnovala jen jedné činnosti potažmo oboru a asi to ani nikdy nedokážu. Muzikálem začínaje a content specialisou konče. Všechno to jsou multioborové disciplíny. S oblibou říkám, že nic není nemožné a slovo „nejde” neexistuje. Takže asi ano. Za určitých okolností by to šlo dělat. Asi ne v agentuře, ale šlo. Nicméně na růžích mít ustláno asi nebudete. (smích)
I vzhledem k zaměření našeho projektu asi nebude překvapením, že bychom si s tebou rádi popovídali více o tom, co děláš na sítích. Z jakého titulu se vlastně, podle tebe, člověk může nazývat „content specialist“? Co takový člověk musí umět a znát?
No jéje, sem s tím. (smích) Z jakého titulu, to je asi těžké říct. Ona zrovna pozice „content specialisty” je taková nevděčná, protože každý ji definuje trochu jinak. Nicméně obnáší to hodně přemýšlení, technických dovedností, kreativity a trpělivosti. Ve své podstatě jste takový detektiv, který se pokouší najít způsob, jak vyprávět příběh firmy, značky, projektu nebo člověka a dostat ho mezi lidi.
V první řadě by měl mít fakt dobrý přehled, co se na sítích děje. Ať už znát současné trendy, nebo i vědět jejich funkce a možnosti, které nám dávají. Pak určitě sledovat dění kolem sebe, které nám může být dobrou inspirací pro tvorbu obsahu.
Content specialista by měl umět vytvořit obsah od „A do Z” – tzn. napsat vhodné copy k postům, umět napsat článek na blog. Udělat grafiku nebo sestříhat video, editovat zvuk apod. Nebo pokud to sám neumí, tak alespoň dokázat připravit dobré zadání pro jednotlivé specialisty. Poznat případné nedostatky a navrhnout optimální řešení. Měl by rozumět statistikám a umět z nich vyčíst, jak se příspěvkům a profilům daří, nebo ne a umět toho dostatečně využít, nebo to napravit. Pak určitě umět sestavit obsahovou strategii se všemi náležitostmi, které obnáší. Mít přehled o tom, co je to SEO a tak. Content specialista je ve své míře takový psycholog, protože musí umět dobře klientovi naslouchat. Dokázat odhalit jeho skutečný problém, proč se mu například nedaří, ale zároveň mu poskytnout radu a řešení jeho problému a vysvětlit mu, proč je to tak nejlepší. Ovšem to někdy bývá docela oříšek. Mám pokračovat? (smích)
Společně s Dorotou Tóthovou jste založily značku I AM SOCIAL, v rámci které pomáháte najít firmám nebo i influencerům směr v jejich online komunikaci, aby jednoduše dávala smysl. Jak to celé vzniklo?
Ve své podstatě celkem spontánně. Začaly se nám v jednu chvíli hromadit poptávky na správu profilů, tak nám přišlo vhodné zaštítit to všechno pod nějaké jméno. Dorka se na rozdíl ode mě věnuje naplno muzice, takže se jí snažím předávat své zkušenosti a spíše než kolegyně jsme v tomto projektu parťačky.
Kromě I AM SOCIAL ale také píšeš blog a točíš podcast „Svět podle Olie” – jak ses k tomu dostala a co tě k tomu vedlo?
Odmala mě bavilo psát. Jako dítě jsem dokonce snad už ve druhé třídě na základce chodila na kroužek tvůrčího psaní. Ve škole si všimli toho, že mi to asi jde, a tak mě posílali na různé literární a recitační soutěže, no a já je tak nějak skoro všechny vyhrávala. (smích)
Chtěla jsem taky využít svého hereckého základu ve spojitosti s mluveným slovem, proto jsem se rozhodla mít všechny články na webu krom psané podoby i jako audio. Nikdo to tady zatím moc nedělá a moc mě tenhle koncept baví. Svým čtenářům a posluchačům tak sdílím rady, jak na obsah, a protože mě baví i vaření a cestování, najdou tam také recepty a zážitky z cest, nebo třeba mého z mého života obecně.
Do svého podcastu si pak zvu hosty, povětšinou tvůrce ze sociálních sítí, se kterými se bavíme o jejich tvorbě, životě, soukromí, podnikání a tak. Zkrátka si ráda povídám s lidmi, o to víc pokud mohou být inspirací i pro ostatní.
Mimo psaní blogu pořádáš workshopy, a to jak pro začátečníky, tak pro pokročilé. Zajímá nás, jak jsi obsah workshopů dávala dohromady, jaký je o ně zájem a jaké se vám dostává zpětné vazby…
Workshopy momentálně pořádám tři. První dva v rámci projektu I AM SOCIAL, které se zaměřují spíše na znalosti a dovednosti ze světa sociálních sítí – převážně Instagramu a Facebooku. Od nastavení profilu po náležitosti příspěvků. S pokročilými pak probírám další funkce, technické záležitosti a brousíme zkrátka více do detailů. V rámci školení na obsah máme s účastníky tříhodinový maraton, kde se do nich snažím nacpat základy a náležitosti toho, jak tvořit obsah, který budou chtít lidi číst a v ideálním případě i sdílet s ostatními.
Při sestavování workshopu se snažím vždycky vytáhnout to podstatné. Tedy pracuji hlavně se zkušenostmi a příklady z praxe. Předem se taky ptám, jak na tom účastníci jsou, abych mohla obsah trochu přizpůsobit. Je to několik desítek hodin práce na školením samotném a dva roky zkušeností shrnutých do dvou až tří hodin workshopu.
V minulém roce jsme měli workshopy dva. Zatím bylo vždycky plno, takže doufám, že to lidi baví. (smích) Z ohlasů to vypadá, že ano. Zatím nám pod rukama prošlo 20 lidí, není to moc, ale někde se začít musí. (smích) Od všech mám a máme zatím pozitivní zpětnou vazbu, a když sem tam hodím očko na jejich profily, tak mám pocit, že jim workshop vážně pomohl posunout se tím správným směrem.
Kromě workshopů nabízíš také individuální přístup. Jak obvykle postupuješ, když tě někdo osloví s prosbou o pomoc se svou značkou nebo profilem?
Když to jde, potkáme se osobně. Když ne, tak alespoň online. Každopádně vždycky náš kontakt začíná nějakým setkáním. Většinou se pak bavíme o tom, proč ode mě chtějí pomoci a co si myslí, že je jejich problémem, který chtějí řešit. Bavíme se pak více o jejich podnikání, nebo profilu, a tak nějak se vzájemně oťukáváme. Na konci schůzky si pak řekneme, jestli by nám spolupráce oboustranně dávala smysl, navrhnu jim možnosti naší spolupráce, ať už v rámci mentoringu, nebo aktivní dlouhodobé spolupráce, a řekneme si konkrétně další kroky, jak budeme postupovat, co je třeba dodat a tak.
Někdy zjistíme, že jsme to vyřešili už v rámci první konzultace, jindy doporučím klientům můj workshop, ale stane se taky, že si povíme, že by nám spolupráce smysl nedávala. Třeba kvůli tomu, že ve své podstatě hledají pomoc, jak se říká, ve špatném rybníčku. V tom případě jim pak pomohu doporučit nebo najít někoho vhodného, kdo se jejich problému dokáže ujmout.
Dokážeš na základě svých zkušeností vyjmenovat některé časté chyby firem?
Jej, no. Zpravidla to bývá to, že se nezajímají tolik o potřeby zákazníka nebo klienta, ale snaží se vehementně prosadit nějakou svoji představu, nebo o co hůř domněnku. Pak taky velmi často nemají určené naprosté základy. Neví například kam směřují, kdo je jejich zákazník, neznají konkurenci nebo svou veškerou komunikaci směřují na prodej, ale diví se, že nic neprodávají. Tak třeba tak.
A co chyby online tvůrců a influencerů?
Dost často to bývá, že vlastně nevědí, kdo je jejich publikum. Sdílí proto všechno, co se jim dostane pod palec, ale pro sledujícího to nemá žádnou skutečnou hodnotu. S influencery je to složitější, o tom by vám mohl vyprávět například již zmiňovaný influencer specialista Ivo Veselý (co-founder GrapesMag, pozn. red.). Ono totiž není influencer jako influencer. Nicméně často je to například vytapetovaný profil jednou spoluprací za druhou, bez hlavy a paty. Nesmyslné žádosti o spolupráci a tak. Častou chybou je taky neoznačování reklamy, ale s tím se nám snad alespoň trochu podaří něco udělat v rámci projektu „Férový Influencer”, na kterém mám možnost se také částečně podílet.
Sama jsi aktivní na Instagramu, kde sdílíš například rady jak na obsah, ale i příspěvky z cest. Jak ke svému profilu přistupuješ? Je to také práce?
Jak se říká, kovářova kobyla chodí bosa. V poslední době se s tím, ale snažím něco udělat a do svého profilu investuji více času. Pro mě je to momentálně jeden z mála kanálů, kde jsem v přímém kontaktu se svými sledujícími. Snažím se proto, aby z profilu něco měli. Dříve jsem ho měla spíše jako takové veřejné album, ale v poslední době se ho spíš snažím vést více pohledem content specialistky než pasivního odkladače zážitků. Práce to je, obzvlášť když chcete, aby to dávalo smysl…
Nepředpokládáme, že bys nám tady „vysypala svá esa z rukávu“ a prozradila nám tipy nebo rady, které dáváš klientům, ostatně to po tobě ani nemůžeme chtít. Prozradíš nám ale, jestli je něco, co aplikuješ v rámci svého vlastního profilu? Případně co?
Snažím se, aby měl každý příspěvek smysl a zapadal do mé dlouhodobé vize. On totiž není obsah jako obsah. To je asi číslo jedna. Pak je to konzistentnost a využití potenciálu, které nám sítě nabízejí.
Někoho jako jsi ty se nemůžeme na závěr nezeptat, jak nahlížíš na náš projekt. Co si ze své pozice myslíš o tom, co děláme?
Za mě je určitě super snaha o společné propojení tvůrců potažmo influencerů mezi sebou. Sociální sítě se obzvláště v poslední době na toto téma hodně zaměřují a vybízejí tvůrce ke vzájemné spolupráci. Myslím, že právě ve vzájemné komunikaci a propojení je síla, a právě prapůvod sociálních sítí. Ať už je to v předávání zkušeností, inspiraci, nebo možnosti vytvořit spolu něco skvělého a pomoci ostatním. Takže za mě je to určitě super jsem ráda, že jsem se tímto rozhovorem mohla mezi vás připojit.
$content$