Technologie mění způsob, jakým pracujeme, komunikujeme i řídíme firmy. Veronika Brázdilová, viceprezidentka Vodafonu pro firemní zákazníky, ale i v době rychlého nástupu AI upozorňuje na něco, co žádná technologie nenahradí – důvěru, vztahy a schopnost pracovat s lidmi. Proč budou osobní vztahy v byznysu důležité i v době umělé inteligence? Proč podle ní nemusí být dobrý lídr nejchytřejším člověkem v místnosti? A jak se mění význam vlivu, když člověk postupuje na stále vyšší manažerské pozice?
Vedete Vodafone Business, tedy část firmy, která pomáhá ostatním společnostem zavádět technologie, přesto v rozhovorech, které poskytujete, často mluvíte hlavně o lidech a vztazích. Proč podle vás v době technologického rozmachu pořád rozhoduje něco tak „netechnologického“?
Protože technologie jsou dnes dostupnější než kdykoliv dřív, ale důvěra pořád ne. Firmy si mohou koupit podobné nástroje, podobné systémy nebo stejnou umělou inteligenci. Co je odlišuje, jsou lidé, jejich kultura a schopnost spolupracovat. Za více než dvacet let v technologickém byznysu jsem si ověřila, že největší překážkou změn nikdy nejsou technologie samotné, ale lidská obava ze změny. A zároveň právě lidé rozhodují o tom, jestli technologie skutečně přinesou hodnotu. Proto o nich mluvím možná ještě častěji než o technologiích.
Říkáte, že se byznys nejlépe buduje na osobních vztazích. Jak se podle vás budou vztahy v byznysu měnit, až větší část komunikace převezmou AI nástroje? Co bychom si rozhodně neměli nechat vzít?
Myslím, že nás čeká zajímavý paradox. Čím více komunikace bude automatizované, tím více budeme hledat opravdový lidský kontakt. AI nám pomůže s administrativou, přípravou, analýzami nebo rutinou. Neumí ale vytvořit důvěru, přečíst atmosféru v místnosti nebo pochopit všechny jemné signály, díky kterým vzniká partnerství. Neměli bychom si nechat vzít zájem o druhé, empatii a schopnost vést skutečný dialog. Právě na tom podle mě stojí nejlepší obchodní i osobní vztahy.
Technologie se mění rychleji než většina organizací. Jak jako manažerka poznáte, kdy už je potřeba začít ve firmě něco měnit a kdy je lepší ještě chvíli počkat a sledovat, jakým směrem se to bude ubírat?
Sleduji především to, jestli změna řeší skutečný problém, nebo jen reaguje na aktuální módní vlnu. Největší riziko dnes často není udělat chybu, ale zůstat příliš dlouho stát na místě. Pokud technologie přináší zákazníkům nebo zaměstnancům jasnou hodnotu, je lepší začít experimentovat a učit se za pochodu. Na dokonalý okamžik se totiž většinou čeká zbytečně.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „MYSLELA JSEM SI, ŽE NA MĚ ZKUŠENOST S VYHOŘENÍM BUDE MÍT VĚTŠÍ VLIV,” ŘÍKÁ PODNIKATELKA KATEŘINA BERÁNKOVÁ
Jaké technologie v práci vy sama používáte? Je nějaká, bez které si nedokážete představit svůj běžný život?
V posledním roce se pro mě stala největší změnou umělá inteligence. Copilot používám prakticky každý den a dnes už si bez něj řadu činností neumím představit. Pomáhá mi rychle se orientovat ve velkém množství informací, připravit si podklady na schůzky, hledat souvislosti nebo zpracovávat první návrhy textů a prezentací. Nevnímám ho jako náhradu lidského přemýšlení, ale jako velmi schopného parťáka, který mi šetří čas na věci, kde je moje přidaná hodnota skutečně důležitá. A právě to považuji za největší přínos AI obecně. Nemá nahradit lidi, ale dát jim prostor věnovat se důležitějším rozhodnutím, kreativitě a vztahům.
Jednou z vašich silných manažerských zásad je otevřenost, a dokonce jste v rozhovoru pro Vodafone uvedla, že se nebojíte říct „tohle jsme podělali“. Proč je podle vás pro lídra někdy těžší přiznat chybu než ji udělat?
Protože přiznání chyby vyžaduje zranitelnost a odvahu. Mnoho lidí má pocit, že lídr musí mít vždy pravdu a působit neomylně. Já si myslím pravý opak. Ve chvíli, kdy dokážete otevřeně pojmenovat vlastní omyl, vytváříte prostředí, ve kterém se ostatní nebojí přicházet s nápady ani mluvit o problémech.
Ve Vodafone Business máte tým lidí, kteří jsou experty ve svém oboru. Jak podle vás vypadá dobrý leadership ve chvíli, kdy šéf nemusí být nejchytřejším člověkem v místnosti?
Upřímně si myslím, že pokud jste manažer a jste nejchytřejší člověk ve všech tématech v místnosti, něco není dobře. Mým cílem je obklopit se lidmi, kteří jsou v řadě oblastí lepší než já. Leadership pro mě není o tom mít všechny odpovědi, ale vytvářet prostředí, kde se mohou objevit ty nejlepší nápady bez ohledu na to, od koho přijdou. Dobrý lídr klade otázky, propojuje lidi a pomáhá odstraňovat překážky.
Říkáte, že tak, jak se cítíte vy jako manažerka, se cítí i celý tým. Jak se staráte o to, aby vaše emoce a nejistoty nepřestaly být součástí leadershipu, ale zároveň nezačaly řídit rozhodování za vás?
Emoce do leadershipu i byznysu patří, protože pracujeme s lidmi, ne se stroji. Důležité ale je uvědomovat si je a nenechat se jimi ovládnout. Když přijde složitá situace, snažím se nejprve pochopit vlastní reakci a teprve potom dělat rozhodnutí. Emoce nám dávají kontext, ale směr by měl určovat rozum a hodnoty.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „LÍDREM VÁS NEDĚLÁ POZICE ANI DOKONALOST, ALE DŮVĚRA, KTEROU DOKÁŽETE VYBUDOVAT,” ŘÍKÁ OLGA TŘÍSKOVÁ, VÝKONNÁ ŘEDITELKA NADAČNÍHO FONDU NOTINO
Dlouhodobě mentorujete ženy a říkáte, že když jste začínala, chyběly vám ženy, se kterými byste mohla některé věci otevřeně probrat. Co by mělo být součástí mentoringu, ale často se to do něj vůbec nedostane?
Myslím, že mnohem více prostoru pro nejistotu. Často si povídáme o cílech, kariéře, příležitostech nebo úspěších, ale méně už o pochybnostech, strachu nebo selháních. Přitom právě tyto momenty nás formují nejvíc. Když jsem začínala, často jsem měla pocit, že jsem na některé otázky sama. Dnes se snažím vytvářet prostor, kde je možné otevřeně říct, že si člověk není jistý nebo že něco nezvládl podle svých představ. Takové rozhovory mají podle mě často větší hodnotu než jakákoli kariérní rada.
U své první mentee jste po letech došla k tomu, že se od sebe učíte navzájem. Je podle vás moment, kdy mentor přestane být „ten zkušenější“, vlastně známkou toho, že mentoring funguje?
Přesně tak. Nejlepší mentoring není jednostranné předávání zkušeností, ale dialog. V určitém okamžiku zjistíte, že vás druhá strana inspiruje stejně jako vy ji. To je podle mě okamžik, kdy se z mentorského vztahu stane skutečné partnerství.
Jste také ambasadorkou platformy THE ŽENY. Čím výš člověk v kariéře vystoupá, tím méně lidí kolem něj může mít úplně stejnou zkušenost jako on. Jak si seniorní manažerka udržuje schopnost nechat se opravdu ovlivnit někým jiným?
Vědomě si hlídám, abych neztratila zvědavost. Pozice sama o sobě může být nebezpečná v tom, že vám lidé začnou více přikyvovat a méně oponovat. Proto mě baví obklopovat se lidmi, kteří mají jiný pohled na svět než já, ať už díky věku, profesi nebo životním zkušenostem. Hodně se učím třeba od mladších kolegů nebo lidí mimo byznysovou bublinu. Často mi přinesou úplně jiný pohled na svět, než jaký mám já. A myslím, že schopnost měnit názor není slabost, ale jedna z nejdůležitějších vlastností lídra.
Forbes vás opakovaně zařazuje mezi nejvlivnější ženy Česka, vy o vlivu často mluvíte v souvislosti s komunitou a podporou druhých. Změnil se v průběhu let váš vztah k tomu, co vlastně znamená být „vlivná“?
Určitě. Když jsem byla mladší, spojovala jsem vliv hlavně s pozicí, odpovědností nebo rozhodovací pravomocí. Dnes ho vnímám úplně jinak. Skutečný vliv podle mě spočívá v tom, jaký dopad máte na lidi kolem sebe. Jestli někomu pomůžete růst, získat sebevědomí nebo odvahu udělat krok, na který si sám netroufal.
Zároveň jsem si uvědomila, že vliv není jen o pracovním prostředí. Je mnohem širší a souvisí s tím, jak dokážeme ovlivňovat své okolí a jaký společenský dopad mají naše rozhodnutí a činy. Nejde jen o to, co dokážeme ve své profesi, ale také o to, jak přispíváme k lepší společnosti a jakou stopu po sobě zanecháváme. Právě proto jsem se začala více věnovat i charitativním aktivitám a stala se podporovatelkou a donátorkou řady společensky prospěšných projektů.
O to více dnes také oceňuji příležitost předávat zkušenosti, propojovat lidi, podporovat další ženy na jejich profesní cestě a přispívat k pozitivním změnám i mimo byznys. To je podle mě forma vlivu, která zanechává nejtrvalejší stopu.
Když se ohlédnete za svou kariérou, je nějaká rada, kterou jste kdysi dostala a dnes už víte, že pro vás vlastně vůbec neplatí?
Když jsem začínala pracovat, často jsem slýchala, že člověk by měl mít promyšlenou svoji kariérní cestu. Jenže já ji vlastně nikdy neměla. Když jsem nastupovala do Eurotelu, nevěděla jsem o telekomunikacích téměř nic, a přesto se z toho nakonec stala více než dvacetiletá kariéra v technologickém byznysu.
Dnes si myslím, že není potřeba vědět přesně, kam dojdete. Důležitější je mít odvahu vykročit, když přijde zajímavá příležitost. Stejně důležité je si průběžně uvědomovat, co vás na vaší práci skutečně baví, co vám přináší radost a co vás naplňuje. Právě tyto momenty vám často nejlépe napoví, jakým směrem se vydat dál. Kariéra podle mě není předem nalinkovaný plán, ale spíše cesta, na které postupně objevujete, kde dokážete přinášet největší hodnotu a kde sami nacházíte největší smysl.
Právě dnes, 9. října 2026, se koná THE ŽENY Summit v Ostravě. Co byste si tam chtěla poslechnout, kdybyste se účastnila? Je nějaké téma nebo zkušenost, kterou zkrátka chcete slyšet od někoho dalšího?
Nejvíc mě zajímají autentické příběhy lidí, kteří prošli změnou a dokázali se adaptovat na svět, který se rychle proměňuje. Nemusí to být příběhy bez chyb, naopak. Cenné jsou právě zkušenosti, kde se mluví i o pochybnostech, slepých uličkách a neúspěších. Právě z nich si člověk často odnese nejvíc inspirace.
Zdroje: Autorský rozhovor, THE ŽENY, LinkedIn profil Veroniky Brázdilové, Vodafone, Forbes
$content$