Pohybovala se na vysokých manažerských pozicích v korporátu, dnes řídí nadační fond. Olga Třísková ukazuje, že je možné propojovat svět byznysu se světem neziskových organizací. Co má byznys společného s filantropií? Brání ženám ve vstupu do oborů, kde jich je málo, nedostatek schopností? A jak se měří úspěch?
Po více než dvaceti letech v Deloitte jste přešla do prostředí, které funguje podle úplně jiných pravidel. Co z korporátního světa vám nejvíc pomáhá při budování nadačního fondu a co jste naopak musela úplně přehodnotit?
Z Deloitte jsem si přinesla disciplínu, strukturované myšlení a schopnost dotahovat věci do konce. Naučila jsem se rozlišovat mezi manažerským a leadership přístupem. Nabrala jsem velké množství kvalitních kontaktů.
I do filantropie jsem přenesla jasné procesy, dobrou governance a pořádek v datech, aby se pomoc dostala přesně tam, kde má smysl. Ale asi nejvíc mi pomohla právě síť odborných kontaktů, na které jsem se v prvních měsících mohla vždy obrátit o radu.
Co jsem musela přehodnotit, je tempo a povaha výsledků. V byznysu máte jasné cíle a okamžitou zpětnou vazbu. V mém případě to bylo vždy stvrzeno i výsledky certifikačních auditů. V nadačním světě pracujete s lidmi a společenskými změnami, které potřebují čas, důvěru a velkou dávku trpělivosti.
V Deloitte jste se dlouhodobě věnovala mimo jiné risk managementu, compliance a governance, teď máte rozhodovat o tom, které projekty dostanou podporu a budou díky ní moct něco změnit. Přistupujete k filantropii stejně analyticky jako k byznysovým rozhodnutím, nebo musí něco zůstat i otázkou intuice?
U mě se vždy propojovala analytika s lidskostí a s individuálním přístupem. Vždy jsem za čísly viděla především lidi. Čísla, data a kontrolní mechanismy vám ukážou, jestli má projekt reálné základy a udržitelný rozpočet.
Nikdy jsem svá rozhodnutí nezakládala pouze na intuici. Nejsem takový ten lídr „střelec”, co jde do nápadů po hlavě. I ve filantropii si dělám rešerše, konzultuji s odborníky, kontroluji reference, než se rozhodnu podpořit nějakou organizaci či projekt. Ale ano, někdy doslova cítím, že tohle je to ono, tady jsem správně, tady prostě musím pomoci, pokud mám tu možnost.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „NEJTĚŽŠÍ JE ŘÍCT NE VELMI DOBRÉ PŘÍLEŽITOSTI, KTERÁ NENÍ SOUČÁSTÍ VAŠEHO SMĚRU, A PŘESNĚ TO SE TEĎ UČÍM,” ŘÍKÁ PODNIKATELKA JANA ŠIMURDOVÁ
Nadační fond Notino říká, že nechce řešit jen důsledky problémů, ale hledat jejich hlubší příčiny. Jak poznáte, že projekt skutečně řeší příčinu a není jen dobře vypadající náplastí?
Spolu s kolegy ze správní rady se ptáme na „proč“ tak dlouho, dokud se nedostaneme ke kořenu věci. Ptáme se, jaký bude dopad námi podpořených projektů. Dobře vypadající náplast často přináší rychlý mediální efekt, ale za rok jste na stejném místě.
Skutečné řešení příčiny obvykle zahrnuje vzdělávání, prevenci, změnu návyků nebo systémového prostředí. Hledáme projekty, které lidem dávají nástroje a dovednosti, aby se v budoucnu obešli bez naší další pomoci.
Proto jsme tak aktivní v oblasti digitální gramotnosti, podpory mladých vědců, podpory podnikání a podnikavosti u žáků a studentů, ale například i u žen 50+. V oblasti zdraví je naší vlajkovou lodí podpora prevence onko-dermatologických onemocnění a oblast duševního zdraví.
Když se podíváte na svět kolem sebe, máme podle vás problém spíše s nedostatkem peněz na dobré nápady, nebo s tím, že neumíme dost dobře poznat, které nápady mají potenciál něco změnit?
Myslím, že obecně peníze ve společnosti jsou. Tím nemluvím samozřejmě o lidech, kteří se z nějakého důvodu ocitli v hmotné nouzi, například bojují s vážnou nemocí, starají se o blízkého nebo řeší ztrátu zaměstnání. Dobře je to vidět na jednorázových sbírkách, kdy se umíme všichni spojit a přispět na smysluplnou věc.
Často chybí odvaha podpořit myšlenky v rané fázi, odpilotovat je a převést dobrý nápad do funkční a dlouhodobě udržitelné praxe. Skvělou práci v této oblasti dělají například krajská inovační centra, vědecko-technické parky při univerzitách a různé akcelerátory jako například Impact Hub, jehož jsme podporovatelé.
Jedním z pilířů fondu je vzdělávání a podpora mladých talentů, díky čemuž pracujete s lidmi, u kterých vlastně ještě není jisté, co z jejich potenciálu jednou vznikne. Jak se rozhoduje o tom, komu dát šanci?
V této fázi podporujeme mladé lidi prostřednictvím odborných organizací jako je JA Czech, Můžeš podnikat, pro ženy Czechitas a pro mladé vědce Neuron. Šanci tak má každý, kdo prokáže potřebnou zvídavost, motivaci a odvahu.
Již identifikované výjimečné talenty podporujeme díky našemu programu pro zaměstnance, kteří jsou rodiči obzvláště talentovaných dětí. Podařilo se nám tak například podpořit mladou vědkyni Kateřinu, která se již ve středoškolském věku intenzivně věnuje výzkumu rakoviny prsu a připravuje se na studium na prestižní zahraniční univerzitě. Je nám ctí, že ji můžeme na její cestě doprovázet a finančně podpořit její zahraniční stáž či účast na vědecké konferenci.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „MÍT DĚTI AUTOMATICKY NEDĚLÁ Z NIKOHO HORŠÍHO ZAMĚSTNANCE,” ZASTÁVÁ TEREZA BRŮŽKOVÁ, TALENT SPECIALIST SPOLEČNOSTI HEINEKEN
Podporujete mimo jiné také dívky a ženy v rozvoji digitálních dovedností. Co podle vás dnešním ženám nejčastěji brání ve vstupu do technologických nebo jiných oborů, kde jsou v menšině?
Málokdy je to nedostatek schopností. Mnohem častěji jsou to vnitřní pochybnosti, zažité stereotypy a pocit, že do daného oboru „nepatří“, protože tam nevidí dostatek vzorů.
Ženy často čekají, až budou mít stoprocentní jistotu a splní všechny požadavky, zatímco muži do příležitostí jednoduše skočí. Proto je tak důležité podporovat jejich sebevědomí, odvahu zkoušet nové cesty a ukazovat jim reálné příběhy žen, které to zvládly.
Jste ambasadorkou platformy THE ŽENY a sama působíte i jako mentorka a certifikovaná kariérní koučka. Co podle vás může zkušená žena předat jiné ženě, ale nejde to kurzem, knihou ani přednáškou?
Především pocit normality v tom, čím si prochází, a upřímné sdílení úspěchů i pádů. Věta „já jsem tou cestou už šla a ano, několikrát jsem fakt ošklivě spadla, ale zvedla jsem se a jsem teď tady” může být pro juniornější mentees opravdový gamechanger.
Skutečné mentorství je pro mě o bezpečném prostoru, kde můžete mluvit o věcech tak, jak doopravdy jsou.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „URČITÁ MÍRA ATRAKTIVITY MŮŽE POMOCT V PRVNÍM DOJMU, OTÁZKOU ALE JE, JAK DALEKO VÁS VZHLED REÁLNĚ POSUNE,” ŘÍKÁ VINDY KREJČÍ, ZAKLADATELKA PLATFORMY THE ŽENY
Funguje to podle vás i opačně? Co vás osobně mohou naučit ženy, které jsou třeba na začátku kariéry a mají úplně jinou zkušenost než vy?
Učí mě novému pohledu na svět, odvaze zpochybňovat zavedené pořádky a ptát se, proč to nejde. A také přirozené lehkosti v práci s moderními technologiemi.
Mladší generace má často velmi jasně nastavené hranice mezi prací a osobním životem a ptá se po skutečném smyslu toho, co dělá. To je nesmírně osvěžující a nutí mě to neustále reflektovat vlastní zažité vzorce.
Co podle vás může předat THE ŽENY Summit, který se bude konat 9. října 2026 v Ostravě?
Ostrava a celý region mají obrovský potenciál a spoustu inspirativních žen. Summit jim dává platformu, kde mohou načerpat inspiraci, získat konkrétní podněty pro vlastní rozvoj a navázat partnerství a přátelství, která mohou pokračovat ještě dlouho po skončení akce. Je mi ctí, že mohu být jednou z ambasadorek.
Nadělila jsem si Summit k narozeninám. Sice nebudu slavit ten den s rodinou, ale věřím, že síla ženské energie, sdílení a souznění mi to bohatě vynahradí.
Ve své předchozí práci jste dlouhé roky pomáhala organizacím nastavovat pravidla a standardy a nyní jste v pozici, kdy můžete pomáhat vytvářet příležitosti. Je mezi těmito dvěma typy práce větší rozdíl, než jste před nástupem do Notina čekala?
Implementace organizačních standardů a interní audity byly jen částí mé práce. V posledních deseti letech jsem se intenzivně věnovala i podpoře mladších kolegů, studentů na VŠE a žen, pro-bono mentorovala a byla jsem ambasadorkou Deloitte programů na podporu vzdělávání a na ochranu životního prostředí.
Největší rozdíl asi pociťuji v tom, že nyní mám mandát fungovat zcela nezávisle, nemusím čekat na schválení z globálních struktur, rozhoduji se rychle a nesu za svá rozhodnutí plnou odpovědnost. Někdy mi trošku chybí řízení velkých týmů lidí a cestování po Evropě, ale to je bohatě vyváženo možností něco smysluplného budovat a pomáhat ostatním.
Když člověk stráví velkou část kariéry v prostředí, kde se úspěch dá poměrně dobře definovat, jak se pro něj změní představa úspěchu ve chvíli, kdy ty nejdůležitější výsledky mohou být vidět třeba až za mnoho let?
Úspěch pro mě přestal být jednorázovým milníkem nebo splněným KPI. Stal se z něj proces a schopnost vytvářet prostředí a podmínky pro dlouhodobou změnu.
Velkou radost mi dělají dílčí posuny. Například když máme možnost ocenit talentované výherce programu JA Czech Studentské firmy nebo Letního kempu organizace Můžeš podnikat, kariérní úspěchy námi podpořených mladých vědců nebo když dokončí vzdělávací program Czechitas ženy, které by si ho nemohly finančně dovolit.
Mám radost i z interního mentoringového programu pro ženy v Notinu, který jsme s kolegyní Ditou před pár měsíci odstartovaly s velikou odezvou. A také z vytvoření komunity ambasadorů proti domácímu násilí. Jsou to dobrovolníci v Notinu, kteří prošli odborným výcvikem organizace ROSA a jsou nyní schopni podat v bezpečném a důvěrném prostředí pomocnou ruku.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „PŘÁLA BYCH SI, ABY SE FLEXIBILITA STALA STANDARDEM. V IDEÁLNÍM SVĚTĚ BY KAŽDÁ ŽENA MĚLA MÍT MOŽNOST VOLBY,” ŘÍKÁ DITA JACOBSON Z HEINEKEN ČR
Nadační fond chce podporovat projekty s dlouhodobým a měřitelným dopadem. Nemůže se podle vás i přes to, co jste zmínila, „měřitelný dopad“ stát až nebezpečnou posedlostí čísly a začít zakrývat skutečný lidský příběh?
Může, pokud se CSR ve firmách stane „lovem” na čísla do reportů. To ale není náš případ. Metriky a čísla nám pouze pomáhají ověřit, že fond hospodaří zodpovědně a že jde podpora na správná místa.
Jak mě, tak mé kolegy ze správní rady zajímají v první řadě vždy lidské příběhy. V prvním roce fungování jsme si nenastavovali ani žádné výkonnostní KPIs, protože dopad některých projektů se může projevit až v řádu let. Měřitelnost ve filantropii tedy beru spíše jako sběr zpětné vazby a sledování námi ovlivněných životů.
Uvědomila jste si o sobě díky přechodu do Nadačního fondu Notino něco, co byste v Deloitte možná nikdy nezjistila?
Zjistila jsem, kolik energie mi dává práce, kde vidím přímý dopad na konkrétní osudy a kde mohu naplno propojovat byznysovou profesionalitu s hlubokým lidským rozměrem.
Přesvědčila jsem se, že i ve věku 40+ nám dost odvahy a odolnosti na to, abych čelila tak velké životní změně. A také, že nezačínám od nuly. Všechny znalosti a zkušenosti se mi teď hodí a nesu si je s sebou.
Když se ohlédnete za svou kariérou, je něco, co dnes už víte o sobě jako o člověku nebo lídrovi, ale před dvaceti lety byste tomu nevěřila?
Před dvaceti lety jsem si myslela, že moje hodnota spočívá v tom vše vědět, na všechno mít odpověď, kývnout na každý nový projekt, který mi přistál na stůl, protože „ty jsi jediná, kdo to zvládne”.
Dnes vím, že moje skutečná síla spočívá v autenticitě, schopnosti vytvářet sítě kontaktů a odvaze přiznat, že něco nevím. Věřím, že lídrem vás nedělá pozice ani dokonalost, ale důvěra, kterou dokážete vybudovat s lidmi kolem sebe.
Zdroje: Autorský rozhovor, THE ŽENY, LinkedIn profil Olgy Třískové
$content$