Výživové poradenství, trenérství, psaní pro Blesk pro ženy, nahrávání podcastů… To všechno zvládá Veronika Duží, která je pro spoustu žen velkou inspirací. Co Verču přivedlo k výživovému poradenství? Chtěla by se do budoucna začít věnovat YouTube? Jak to má se psaním nebo jaké má plány ohledně její záliby v designu?
Verunko, když se podíváme na tvůj Instagram, tak nám jsou jasné dvě věci – miluješ zdravý životní styl, a zároveň jsi inspirací pro mnoho lidí. Jaký je to pocit, že k tobě ženy vzhlíží a inspirují se tebou?
Je to krásný pocit, ale zároveň jsem čím dál opatrnější, co sdílím a jak svůj život interpretuji. Nechci, aby někdo nabyl dojmu, že vše dělám správně. Naopak je třeba naučit se přijímat vlastní chyby a pády a následně se z nich poučit, a to se týká právě i zdravého životního stylu a hubnutí.
Ty jsi výživová poradkyně. Jak ses k této profesi dostala? Byl to tvůj celoživotní sen? Co tě k tomu přivedlo?
Já vždycky říkám, že můj život se píše sám, protože ke všem svým profesím jsem přišla “jako slepá k houslím”. Asi před deseti lety jsem si založila blog, kde jsem sdílela to, co jím. Čím dál více čtenářek ode mě chtělo poradit, jak se správně stravovat, a tak mě přivedly na myšlenku, že bych si mohla udělat výživový kurz. Ještě chvíli po získání certifikace nebylo mým cílem se výživovým poradenstvím naplno živit, ale ta práce mě bavila, a ”být na volné noze” se ukázalo jako ideální cesta v zaměstnání právě pro mě.
Už jsi pomohla spoustě lidem na jejich cestě. Baví tě stále tato práce? Není to někdy psychicky náročné?
Za uplynulých šest let jsem měla párkrát období, kdy jsem o práci výživové poradkyně pochybovala, ale řekla bych, že je to zcela přirozené – v každém zaměstnání. Navíc jsem člověk, co na sebe klade vysoké nároky, a občas mi to přeroste přes hlavu. Ale zpětná vazba od klientek mě vždy přesvědčí o tom, že chci nadále pomáhat lidem. Baví mě ty lidské příběhy a komunikace s klienty jako taková. Se spoustou slečen zůstávám i po ukončení spolupráce v kontaktu.
A jestli je moje práce psychicky náročná? Rozhodně! Je plná negativních emocí, jelikož mě lidé oslovují s problémy, čili je třeba umět tyto emoce hned ventilovat.
Jak tvoje služby probíhají? Jedná se o nějaký jednorázový jídelníček, nebo je v tom i určitá podpora?
Jednorázovým jídelníčkům se vyhýbám. Spolupracuji s klienty pouze dlouhodobě, tedy minimálně po dobu čtyř týdnů. Ujistím se tak, že je stravovací plán nastaven správně, ať už skladbou potravin, nebo nastavenými hodnotami. Součástí spolupráce je vždy monitoring výsledků, ale i dennodenní komunikace, která zároveň slouží jako psychická podpora.
Občas si říkám, že jsem spíše terapeut než výživová poradkyně, ale v tom je možná to kouzlo, proč jsem, snad, tak úspěšná. Své klienty učím v rámci koučingu plné samostatnosti. Cílem tedy není, aby u mě zůstali co nejdéle, ale naopak, aby získali potřebné znalosti a uměli si už nadále poradit sami.
Zároveň jsi i fitness trenérkou. Můžou si u tebe lidé někde objednat osobní tréninky nebo tréninkové plány na míru?
Jako fitness trenérka působím v malé činkárně – Energymu v pražských Holešovicích. Trénuji spíše sporadicky, tedy jen pár klientů týdně. Více mi má časová kapacita nedovolí, a zároveň trénování vnímám spíše jako koníček. Tréninkové plány na míru nedělám, ale mám v plánu vydat alespoň instruktážní video, jak si sám sestavit trénink, abych tím opět podpořila u lidí samostatnost.
Momentálně jsou fitness centra uzavřená a někteří fitness trenéři se vydali cestou online osobních tréninků. Vydala ses touto cestou také?
Jelikož se živím primárně výživovým poradenstvím a mám i další aktivity, jako je psaní článků pro redakci Blesk pro ženy a správa sociálních sítí firem, nehledala jsem způsob, jak trénování nahradit. Ale pár klientek se mě vzdát nechtělo, tak občas za některou z nich dojedu domů nebo si dáme trénink venku. Jaro tomu opět nahrává. Přece jen mi ta práce chybí.
Která práce u tebe převažuje? Která tě víc naplňuje?
Určitě je to výživový koučing, který mě zároveň nejvíce naplňuje, ale to se klidně může do budoucna změnit. Čím dál více se věnuji online marketingu, a to zejména Instagramu, kde se kloubí vše, co mám ráda – fotografie, design, psaný i mluvený projev.
Tématům hubnutí a cvičení se věnuješ i ve svém podcastu Hubnu s Veru. Proč ses rozhodla začít nahrávat podcast?
Podcast jsem si chtěla založit už asi před třemi lety. Mám vystudovanou mediální školu a vždy jsem slýchávala, že mám hezký přednes a příjemný hlas. Navíc se mi líbilo, jak nenáročná platforma to je. Potřebujete prakticky jen mikrofon a můžete nahrávat i o půlnoci. Až loni na podzim jsem ale cítila, že je ten správný čas do toho jít. Měla jsem spoustu myšlenek, pro které na Instagramu nebylo dostatek prostoru.
Vymýšlíš si svá témata sama, nebo se necháváš inspirovat svými posluchači?
Většinou si témata vymýšlím sama, ale v poslední době dost postrádám inspiraci, tak se na Instagramu lidí ptám, co by je zajímalo, a následně odpovědi na jejich dotazy shrnuji v jedné z epizod.
Napadlo tě někdy začít nahrávat i videa na YouTube, nebo se více cítíš komfortně jen při nahrávání podcastu?
Napadlo mě to několikrát, ale zavrhla jsem to hned z několika důvodů. Zaprvé je to časově velmi náročné – respektive já jsem náročná na editaci a strávila bych nad ní tak desítky hodin, zadruhé si už přijdu na youtuberku trochu stará (smích) a zatřetí se necítím před kamerou úplně komfortně.
Kromě cvičení a zdravého životního stylu se ráda věnuješ i designu a tvůj vkus je opravdu krásný. Chtěla by ses i této činnosti začít věnovat na víc než osobní úrovni?
Moc děkuji! Je pravda, že už si nějakou dobu pohrávám s podnikatelskou myšlenkou, která se pojí s interiérovým designem. Prozradím, že se to týká především dekorací, ale nechávám to zatím volně plynout. Vše bych případně delegovala na svém druhém Instagramu.
Korunkou všech tvých aktivit je to, že se věnuješ i psaní, a to pro Blesk pro ženy, jak už jsi zmínila. Měla jsi vztah ke psaní odjakživa? Jak ses konkrétně k této práci dostala?
Dá se říct, že ano. I proto jsem si založila blog. K práci externí redaktorky jsem se ale dostala čirou náhodou. V redakci pracuje i má blízká kamarádka, která mi tehdy volnou pozici dohodila. Nabídka přišla ve chvíli, kdy jsem pouštěla jeden úvazek, a tak jsem měla na psaní čas.
Dříve jsi psala také na svůj vlastní blog – jak se liší tvé psaní pro Blesk od toho blogového?
V Blesku pro ženy člověk musí psát trochu víc “bulvárně”, ale to neznamená, že podané informace nejsou relevantní. Jen je třeba nečíst pouze titulky, umět informace zpracovávat, a především je nečerpat jen z jednoho zdroje. Blog byl doslova deníčkem, ale z mého pohledu byl více o fotkách než psaném slovu.
Už jsi slyšela o BloggersRE? Jak se ti z pozice osoby, která se také věnuje psaní, líbí naše tvorba?
BloggersRE jsem zaznamenala už před několika lety a rozhodně s tvorbou sympatizuji. Díky širokému záběru si každý najde to své téma, co ho zajímá, a zároveň se dozví o dalších kreativních duších na sociálních sítích.
$content$