Začínala před objektivem, ale poměrně brzy zjistila, že ji zajímá i to, co se děje za ním. Dnes Vindy Krejčí stojí za platformou THE ŽENY, která propojuje mladé dospělé a ženy napříč obory, podporuje jejich profesní růst a vytváří prostor pro skutečné kontakty i spolupráci. Proč podle ní může vzhled pomoci získat první příležitost, ale rozhodně nestačí? Jak to, že ženy někdy samy ustoupí ve chvíli, kdy mohou převzít větší odpovědnost? A z jakého důvodu není potřeba přebírat tvrdost jako jediný model úspěchu?
Začínala jste jako modelka, dnes stojíte za vlastními projekty a platformou THE ŽENY. Kdy jste si poprvé uvědomila, že nechcete být pouze tváří projektů jiných lidí, ale chcete sama něco budovat?
Myslím, že jsem to v sobě měla poměrně brzy. Už kolem patnácti let jsem se pohybovala u různých projektů nejen jako modelka nebo účastnice soutěží, ale také z druhé strany – v produkci, organizaci, komunikaci s klienty, partnery nebo při řešení marketingového plnění.
Díky tomu jsem vlastně od začátku stála na dvou stranách. Na jedné straně jsem byla ta, která je vidět. Na druhé straně jsem viděla, kolik práce, rozhodování, komunikace a odpovědnosti je za tím, aby celý projekt vůbec vznikl a fungoval.
A myslím, že právě tam se to ve mně začalo přirozeně formovat. Bavilo mě být součástí projektů, ale zároveň jsem cítila, že mi nestačí být jen tváří něčeho, co vytvořil někdo jiný. Vždycky jsem měla potřebu něco budovat, přemýšlet nad tím, kam to celé směřuje, pro koho to je a jakou to má hodnotu.
Nechtěla jsem, aby všechno stálo jen na mé osobnosti nebo na tom, jak vypadám. Chtěla jsem vytvořit něco, co mě přesahuje.
Modeling a podnikání jsou na první pohled dva velmi odlišné světy. Co vám modeling dal do podnikání a co vás naopak podnikání naučilo o světě modelingu?
Modeling mi do podnikání dal hlavně zkušenost s lidmi, prostředím a různými typy projektů. Díky němu jsem se už velmi brzy dostala ke kampaním, eventům, značkám i klientům a měla možnost vidět, jak funguje komunikace, produkce, očekávání zadavatelů i práce pod tlakem.
Zároveň jsem modeling nikdy nevnímala úplně pasivně. Nebyla jsem typ člověka, který jen přijde, odvede práci a čeká, co mu agentura pošle dál. Vždycky jsem se snažila přemýšlet víc v souvislostech – kdo je klient, co potřebuje, jaká je příležitost, jak se dá spolupráce rozvíjet a co můžu přinést navíc.
Možná právě proto pro mě přechod k podnikání nebyl tak ostrý zlom, jak by se mohlo zdát. Spíš přirozené pokračování. Modeling mě naučil disciplíně, profesionalitě, práci s vlastním vystupováním a také tomu, že první dojem může otevřít dveře. Podnikání mě pak naučilo, že skutečná hodnota se ukáže až ve chvíli, kdy za těmi dveřmi dokážete něco vytvořit, domluvit, dotáhnout a nést za to odpovědnost.
A to je pro mě asi největší rozdíl. V modelingu často reprezentujete vizi někoho jiného. V podnikání už nesete vlastní vizi a s ní i všechna rozhodnutí, rizika a výsledky.
V modelingu se člověk do určité míry učí pracovat s tím, jak ho vnímají ostatní, v podnikání je ale důležité umět si stát za vlastní hodnotou. Změnil se během let váš vztah k vlastnímu vzhledu, sebevědomí a hodnotě?
Myslím, že úplně zásadně ne. V tomhle jsem to měla vždycky poměrně zdravě nastavené. Cvičení, péči o sebe nebo zdravý životní styl jsem vnímala jako přirozenou součást modelingu, ale nikdy ne tak, že bych kvůli tomu byla ochotná jít za každou cenu přes sebe.
Modeling je prostředí, kde člověk dostává hodně zpětné vazby na vzhled. Někdy příjemné, někdy méně. Samozřejmě jsem se setkala i s poznámkami, že bych měla víc zhubnout nebo že se pro konkrétní zakázku nehodím. Ale poměrně brzy jsem chápala, že to není nic osobního.
Věděla jsem, že když vám nevyjde casting nebo práce, neznamená to, že nejste dost hezká, dost dobrá nebo dost zajímavá. Často se jen nehodíte do konkrétního projektu. Někdo hledá jiný typ, jinou energii, jiný vzhled. A pak přijde klient, který hledá přesně vás. A hlavně – vzhled jsem nikdy nevnímala jako základ své hodnoty.
A podobně to podle mě funguje i v byznysu. Když vás někdo odmítne, nemusí to nic vypovídat o vaší hodnotě. Někdy jen nejste ve správném „matchi”, ve správném čase nebo u správného člověka. Důležité je neztratit kvůli tomu vlastní pevnost.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „AČ JE STARTOVACÍ POZICE NELEHKÁ, NEMUSÍ STEJNĚ VYPADAT I TA CÍLOVÁ,” ŘÍKÁ VINDY KREJČÍ
Myslíte si, že to mají atraktivní ženy v byznysu jednodušší?
Těžko říct, protože zrovna já jsem vzhled vždy spíše bagatelizovala a měla jsem tu potřebu dokázat, že „vzhled neurčuje, co umím a kdo jsem”. Dneska nad tím ani nepřemýšlím. Myslím si, že určitá míra atraktivity – a teď nemluvím jen o ženách, ale obecně o lidech – může pomoct v prvním dojmu. Může způsobit, že je druhá strana otevřenější, že si vás rychleji všimne nebo vám dá prostor. To je něco, co v mezilidském kontaktu do určité míry funguje.
Otázkou ale je, jak daleko vás vzhled reálně posune. Jedna věc je zaujmout. Druhá věc je udržet si důvěru. A třetí věc je vytvořit něco, co má skutečnou hodnotu.
V byznysu podle mě velmi rychle poznáte, jestli za člověkem něco je. Jestli umí přemýšlet v souvislostech, jednat s lidmi, dotahovat věci do konce, nést odpovědnost a přinášet výsledky. A tam už samotný vzhled nestačí.
Zároveň si myslím, že atraktivní ženy mohou být někdy i rychleji zaškatulkované. Lidé si o vás udělají představu dřív, než vůbec zjistí, co umíte. Takže ano, vzhled může otevřít dveře. Ale to, jestli za nimi zůstanete, už je o tom, co přinášíte na stůl.
Setkala jste se někdy s tím, že vás lidé kvůli modelingu nebo vzhledu nejprve podcenili a musela jste jim ukázat, co skutečně umíte?
Setkala. Ale časem jsem pochopila, že bojovat s každou cizí představou je trochu boj s větrnými mlýny.
Lidé si do vás často promítají vlastní domněnky, zkušenosti nebo předsudky. Někdo vidí modeling a automaticky si vás zařadí do určité škatulky. Někdo si spojí vzhled s tím, že za tím nemůže být odbornost, tah na branku nebo schopnost něco vybudovat. Já se snažím být přirozená, dělat svou práci co nejlépe a nechat za sebe mluvit výsledky.
THE ŽENY vzniklo mimo jiné z potřeby vytvářet prostor pro ženy, které se chtějí profesně posouvat. Co podle vás dnes ženám v českém byznysu stále nejvíce chybí? Jsou to znalosti, sebevědomí, kontakty, vzory, nebo něco úplně jiného?
To je hodně komplexní otázka, protože každá řeší něco jiného podle toho, v jaké fázi života nebo kariéry právě je. Jinou potřebu má žena, která začíná podnikat, jinou žena v managementu a jinou žena, která už něco vybudovala, ale hledá další směr.
Kdybych ale měla říct jednu věc, se kterou se setkáváme často, je to schopnost pojmenovat vlastní hodnotu, možná se ocenit? Mnoho žen odvede obrovský kus práce – vymyslí, zařídí, obvolají, vyřeší, dotáhnou, ale pak to samy shodí větou: „To nic nebylo.“
Jako by si nedovolily říct: „Tohle je moje práce, tohle je moje hodnota, jsem vážně dobrá.” Tomu pomáhá prostředí, kde mohou získat informace, vidět jiné ženy v praxi, potkat relevantní lidi a zároveň si uvědomit, že jejich přínos má reálnou váhu. A přesně na to se v THE ŽENY snažíme reagovat.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „MNOHÉ ŽENY SI MYSLÍ, ŽE JEJICH PŘÍBĚH NENÍ NIC VÝJIMEČNÉHO, NEJLEPŠÍ PŘÍBĚHY ALE NEJSOU O ÚSPĚCHU ČI SLÁVĚ,” ŘÍKÁ HEREČKA A AUTORKA PROGRAMU PRO HLAVNÍ HRDINKY
Často se mluví o tom, že ženy musí v byznysu překonávat více překážek než muži. Když se podíváte na ženy, se kterými se díky THE ŽENY potkáváte, co považujete za jejich největší brzdu?
Nerada bych to zobecňovala, protože hodně záleží na prostředí. Jiná situace je v korporátu, jiná v menší firmě, jiná v moderně nastavené společnosti a jiná u ženy, která podniká sama na sebe.
Obecně ale vnímám jednu věc. Mnoho žen má schopnosti, výsledky i velmi silnou pracovní morálku, ale někdy samy sebe zastaví ve chvíli, kdy mají převzít větší odpovědnost ve smyslu být ten nejvyšší rozhodující článek. Ne proto, že by na to neměly. Spíš proto, že nechtějí zklamat, udělat chybu nebo nést finální rozhodnutí.
Tohle slýchávám i od lidí, kteří vedou velké firmy. Často říkají, že mají ve svých týmech velmi schopné, proaktivní ženy, kterým by rádi dali větší prostor nebo vyšší pozici, ale ony právě ve chvíli, kdy by měly být v tom peaku, někdy couvnou.
Neřekla bych tedy, že největší brzdou je jedna konkrétní věc. Často je to kombinace prostředí, nastavení odpovědnosti, rodinného zázemí a vnitřního tlaku být ve všem stoprocentní.
Existují podle vás vlastnosti, které jsou stereotypně označované za ženské a mohou být v byznysu skutečnou výhodou?
Napadá mě třeba schopnost budovat vztahy. Na první dobrou to může znít jako něco, co má spíš „ženskou“ nálepku, ale ve skutečnosti je to v byznysu obrovsky důležitá věc.
Byznys není jen o strategii, číslech a výkonu. Je i o důvěře, dlouhodobosti a schopnosti být s lidmi v kontaktu. A to mimochodem velmi dobře vědí i muži. Stačí se podívat na to, kolik obchodních vztahů vzniká nebo se utužuje u golfu, na fotbale, u večeře nebo na různých neformálních setkáních. Není to náhoda. Vztahy vytvářejí příležitosti.
Já sama jsem tuhle oblast dlouho podceňovala. Měla jsem pocit, že nejdůležitější je hlavně výkon, výsledek a to, co člověk odpracuje. Když jsem si dělala před pár lety test silných stránek a jako číslo jedna mi vyšly vztahy, byla jsem z toho nejprve zklamaná. Až později jsem začala chápat i ten pracovní přínos a dnes už vím, že právě díky vztahům vznikají dlouhodobé spolupráce, silná partnerství, doporučení i nové příležitosti.
Je naopak něco, co se ženy v byznysu zbytečně snaží přebírat od mužů, protože mají pocit, že právě tak vypadá „správný“ způsob úspěchu?
Myslím si, že někdy je to snaha působit tvrději, odměřeněji nebo až příliš pragmaticky. Jako by úspěch musel mít jen jednu podobu – hodně racionální, neosobní a trochu „ostrou“.
Potkala jsem řadu podnikatelek a manažerek, i z velmi mužských oborů, třeba z automotive nebo IT, které mi samy říkaly, že na začátku kariéry měly potřebu svou přirozenost trochu potlačit. Jinak se oblékaly, hlídaly si každé gesto, snažily se působit autoritativněji. Ne proto, že by takové skutečně byly, ale protože měly pocit, že jen tak je okolí bude brát vážně.
Zajímavé je, že většina těch žen mi zároveň říkala, že čím jistější si byly svou hodnotou, tím méně měly potřebu něco dokazovat. Prostě věděly, kdo jsou, co umí a co přinášejí na stůl.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „SKUTEČNÝ ÚSPĚCH PŘICHÁZÍ SKRZE VZTAHY, DŮVĚRU A VYTRVALOST – A V TOM JSOU ŽENY ČASTO PŘIROZENÝMI LÍDRY,” ŘÍKÁ PATRIK JURÁNEK, ZAKLADATEL STARTUP DISRUPT
O ženách v byznysu se někdy mluví jako o komunitě, která by se měla vzájemně podporovat. Je podle vás ženská solidarita skutečně realita, nebo spíš trochu idealizovaná představa?
Za mě je ženská solidarita realita, ale nemyslím si, že funguje automaticky jen proto, že jsme ženy.
Obecně věřím v prostředí, kde si lidé přejí úspěch, dokážou se podpořit a zároveň se navzájem posouvat. Mně osobně je dobře mezi lidmi, kteří mě inspirují, mají jinou zkušenost, někdy i jiný názor, a díky tomu mě nutí přemýšlet jinak.
Zároveň ale nejsem zastáncem slepého hesla „všechny se podporujme za každou cenu“. Pořád jsme lidé. Fungují sympatie, nesympatie, různé hodnoty, energie i způsoby práce. Ale to, že mi někdo lidsky nebo profesně nesedí, neznamená, že mu nepřeju úspěch.
Solidarita pro mě není o tom, že si budeme všichni za každou cenu tleskat. Je to spíš schopnost nezmenšovat úspěch druhých žen, nepodkopávat je a chápat, že když se daří jedné, může to otevírat prostor i dalším.
A možná to dnes vnímám ještě silněji i osobně. Čekám dceru a přeju si, aby vyrůstala ve světě, kde bude mít kolem sebe více ženských vzorů. Aby pro ni bylo normální vidět ženy, které vedou firmy, tvoří vlastní projekty, rozhodují, dokáží se ocenit a zároveň zůstávají samy sebou. To je podle mě hodnota, která přesahuje jednu generaci.
Setkala jste se vy osobně někdy s rivalitou mezi ženami, případně s pocitem, že úspěch jedné ženy může být pro druhou spíše ohrožením než inspirací? Proč podle vás něco takového vzniká?
Ano, několikrát jsem se s tím setkala. Občas mě to překvapí, ale snažím se na to dívat s nadhledem. Většinou si řeknu: „Dobře, tohle asi není člověk pro mě.” A jdu dál.
Nemyslím si ale, že je to jen ženské téma. Spíš lidské. Když v sobě člověk řeší vlastní nejistotu, nespokojenost nebo pocit ohrožení, často se to promítá i do toho, jak vnímá úspěch druhých. Nevidí ho jako inspiraci, ale jako připomínku něčeho, co se jemu samotnému nedaří nebo co v sobě ještě nemá vyřešené.
U několika lidí jsem měla možnost sledovat i velkou osobní změnu. Zažila jsem, že v určité fázi života působili zahořkle nebo nepřejícně, ale později, když si vyřešili své vlastní věci a byli opravdu šťastnější, působili úplně jinak.
A právě proto se na to snažím dívat jako na lidský faktor. Když je člověk spokojený sám se sebou a se svým životem, přemýšlí jinak. Úspěch druhého ho tolik neohrožuje. Naopak ho může inspirovat.
THE ŽENY stojí na propojování. Jak vytvořit komunitu, která není jen místem pro networking a výměnu kontaktů, ale vede ke spolupráci a konkrétním příležitostem?
To je něco, na čem neustále pracujeme – v rámci našich eventů, partnerských setkání i připravované komunity.
THE ŽENY vnímám jako prostředníka, který zná potřeby svých partnerů i lidí kolem platformy. Díky tomu umíme propojovat nejen na úrovni „tady máte kontakt“, ale přemýšlet i nad tím, kde spolupráce opravdu dává smysl a jak by konkrétně mohla vypadat.
Mě osobně nejvíce těší, když nám někdo napíše, že díky THE ŽENY vznikla nová spolupráce, zajímavá zakázka nebo propojení s člověkem, ke kterému by se jinak dostával velmi těžko. Stejně tak mě těší, když spolupráce s námi někomu přinese zkušenost nebo referenci, která mu otevře další dveře.
Myslím, že právě v tom je rozdíl mezi běžným networkingem a skutečnou komunitou. Networking často končí u výměny vizitek. Komunita má ale lidi znát natolik, aby dokázala propojit správného člověka se správnou příležitostí a ideálně v momentě, kdy to může oběma stranám něco reálně přinést.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „VÁŽNĚ SI MYSLÍTE, ŽE ŽENY MAJÍ GEN NA MYTÍ NÁDOBÍ?” PTALA SE OD MLÁDÍ DNES SEDMAŠEDESÁTILETÁ MODELKA A LÉKAŘKA HANA JANATA
Co vám na české scéně před vznikem THE ŽENY chybělo natolik, že jste se rozhodla vytvořit vlastní platformu? A co by si podle vás měla žena odnést z THE ŽENY Summitu, když pomineme inspiraci?
THE ŽENY vznikly z potřeby ukázat hlavně mladým lidem, že úspěch není černobílý. Že za výraznými osobnostmi nejsou jen hezké fotky, výsledky a kariérní milníky, ale často i věci, o kterých se mluví mnohem hůř – problémy v rodině, šikana, závislosti, duševní zdraví, nízké sebevědomí nebo pocit, že člověk není dost dobrý.
Chtěla jsem vytvořit místo, kde budou inspirativní osobnosti mluvit víc o realitě než o dokonalosti. Protože právě to podle mě člověka dokáže nastartovat. Ne věta „všechno jde“, ale moment, kdy slyšíte někoho úspěšného říct: „Taky jsem se bála, taky jsem nevěděla, taky jsem řešila věci, které nebyly jednoduché, a přesto jsem šla dál.” A to je něco, co chci, aby THE ŽENY přinášely. Aby si lidé přestali myslet, že musí být nejdřív perfektní, sebevědomí a připravení na sto procent, než začnou něco dělat.
U Summitu je to podobné, jen ve větším a praktičtějším formátu. Když pomineme inspiraci, žena by si měla odnést hlavně know-how, kontakty a energii. Konkrétní informace, které může použít. Lidi, se kterými se může propojit. A taky pocit, že si na jeden den dovolila být v prostředí, kde nemusí pořád jen fungovat, dávat a řešit.
Summit má být den, kdy žena získává. Obsah, nové pohledy, kontakty, zážitek, ale i prostor vypnout. Takový kompletní balíček, který ji posune, ale zároveň bude přínosný.
THE ŽENY přivádí významné osobnosti a podnikatelské příležitosti také mimo Prahu. Jak velký rozdíl podle vás dnes existuje mezi podnikáním a jinými profesními příležitostmi v hlavním městě a regionech? A mohou mít regiony v něčem výhodu?
V Praze je přirozeně všeho hodně – akcí, firem, médií, osobností i příležitostí. My ale chceme ukazovat, že kvalitní a prémiové projekty nemusí vznikat jen tam. Že lidé z celého Česka i Slovenska mohou za inspirací, kontakty a byznysově zajímavými událostmi přijet i opačným směrem.
A právě naše lokalita je podle mě jednou z největších sil THE ŽENY. Když do regionu přivedete výrazné osobnosti, odborníky, partnery a podnikatelské příležitosti v takovém rozsahu, má to úplně jinou energii. Lidé jsou tady velmi otevření, vřelí a přirození. Často se více znají, mají k sobě blíž a díky tomu se podle mě dokážou i víc podporovat.
Zároveň je to velký benefit i pro samotný region. V Moravskoslezském kraji je spousta zajímavých firem, podnikatelů, značek i mezinárodních korporací. A my chceme budovat prostředí, kde se potkává business, inspirace, vzdělávání a kvalitní networking na vysoké úrovni.
Přinášíme vysoký standard lidem, kteří tady žijí, pracují nebo podnikají, aby nemuseli za každou atraktivní akcí odjíždět jinam. A aby si zároveň ostatní řekli: „Na téhle akci chci být a je mi jedno, kde se koná.”
Když se podíváte na ženy, které jste díky THE ŽENY poznala, existuje nějaká vlastnost nebo způsob uvažování, který mají společný bez ohledu na obor, věk nebo pozici?
Když se podívám hlavně na ambasadorky, se kterými jsme napříč lety spolupracovali, společným jmenovatelem je pro mě odvaha. Ne nutně odvaha ve smyslu, že se člověk ničeho nebojí. Spíš odvaha přiznat si, že ne vždycky máte jistotu. Že i ve velkých firmách, úspěšných projektech nebo významných pozicích je spousta věcí tak trochu pokus-omyl. Vycházíte z informací, zkušeností a dat, které v danou chvíli máte, ale nikdy nemáte všechno.
A právě tam se podle mě ukazuje rozdíl. Některé ženy čekají, až budou stoprocentně připravené. Ty, které mě inspirují nejvíc, si dokážou říct: „Mám dost na to, abych udělala další krok. I když to nebude dokonalé. I když můžu udělat chybu. I když s tím jdu trochu s kůží na trh.”
Kdybyste měla poradit mladé ženě, která má talent, ambice a nápad, ale zatím nemá kontakty ani sebevědomí v tom udělat první krok, co byste jí řekla?
Řekla bych jí: „Zkoušejte, sbírejte zkušenosti a říkejte příležitostem častěji ano. I těm, které na první pohled nedávají úplně smysl.”
Vzpomínám si na jednu konkrétní situaci. Před pár lety mě pozvali na casting do nově připravovaného filmu Zlatovláska. A já jsem si už v telefonu říkala: „Zlatovlásku? Víte, jak vypadám? Jsem poloasijská bruneta.” Smála jsem se tomu, ale zároveň jsem si řekla: „Dobře, proč ne, půjdu to zkusit.” Roli jsem samozřejmě nedostala, ale producent si mě na castingu všiml a později mě oslovil, jestli bych nenatáčela a nemoderovala behind-the-scenes pořad o tom, jak celý film vzniká. A to už byla přesně moje parketa.
Takových situací jsem zažila víc. A právě proto si myslím, že některé příležitosti vám sice neotevřou dveře, na které jste klepala, ale úplně jiné – často mnohem zajímavější.
Zkušenost je nepřenositelná, takže zkoušejte. A ano, člověk při neúspěchu zpanikaří, sesype se nebo zjistí, že to vůbec nešlo podle plánu, ale to je v pořádku. Důležité je si to pak poskládat, nadechnout se a jít dál. A právě proto bych mladým ženám poradila: „Na nic nečekejte. Začněte s tím, co máte. Kontakty i jistota přicházejí až cestou.”
A pokud chcete být v prostředí, kde můžete potkat lidi, kteří už podobnou cestou prošli, slyšet jejich reálné příběhy a začít si budovat vlastní síť, přijďte 9. října 2026 na THE ŽENY Summit. Protože někdy stačí jedna akce, jeden rozhovor nebo jedno „ano“ a věci se začnou hýbat.
Zdroje: Autorský rozhovor, THE ŽENY, instagramový profil Vindy Krejčí
$content$