Blíží se advent, a s ním i každoroční vánoční večírky, adventní trhy nebo jiná předvánoční setkání. Jenže energie na další společenské události někdy jednoduše chybí. Zatímco FOMO představuje strach, že nám něco uteče, jeho protipól JOMO připomíná, že i zůstat doma může být tou nejlepší volbou. Odkud se tento pojem vzal? A proč je pro nás někdy tak těžké odmítnout pozvání bez výčitek?
Sociální sítě nám každý den připomínají, kolik zajímavých věcí se odehrává kolem. Někdo vyrazil na koncert, jiný objevuje novou restauraci a další sdílí fotografie z výletu. Snadno tak získáme pocit, že bychom také měli být někde venku a využít každou příležitost. I když jsme ve skutečnosti unavení a nejraději bychom zůstali doma.
Právě tento rozpor vystihují pojmy FOMO a JOMO. Zatímco první souvisí s obavou, že přicházíme o něco zajímavého, druhý připomíná, že nemusíme být u všeho. Někdy totiž může být mnohem příjemnější večer s knihou než další společenská událost. A před Vánoci, kdy se kalendáře plní rychleji než obvykle, se takový přístup může hodit víc než kdy jindy.
Od FOMO k JOMO: Co tyto pojmy znamenají
Zkratka FOMO pochází z anglického spojení fear of missing out, které označuje strach z toho, že nám něco uteče. Může jít o společenskou událost, důležitou zkušenost nebo zážitek, o kterém později budou všichni mluvit. Člověk má zkrátka pocit, že by měl být součástí dění, a někdy proto přijímá pozvání i ve chvíli, kdy se mu do společnosti příliš nechce.
Opakem je JOMO, tedy joy of missing out. Označuje radost z toho, že se některých aktivit neúčastníme, protože jsme si vědomě vybrali něco jiného. Neznamená to odmítat společenský život nebo se uzavírat před okolím. Podstatou je spíše uvědomění, že vlastní čas a energie mají hodnotu a nemusíme je věnovat každé příležitosti, která se objeví.
Pojem JOMO není úplnou novinkou. Do širšího povědomí se dostal mimo jiné díky americkému podnikateli a publicistovi Anilu Dashovi, který o něm psal už v roce 2012. V textu s názvem JOMO! popisoval, jak se po narození syna změnil jeho pohled na společenské události. Uvědomil si, že nemusí být všude, kde se děje něco zajímavého, protože jeho vlastní priority se přesunuly jinam.
„JOMO nám umožňuje být sami sebou a zůstávat věrní tomu, co skutečně chceme dělat a čeho si vážíme,“ vysvětluje psycholožka Susan Albers. A právě v tom spočívá hlavní rozdíl mezi oběma přístupy. FOMO nás vede k tomu, abychom se rozhodovali podle toho, co dělají ostatní. JOMO naopak vrací pozornost k tomu, co skutečně chceme a potřebujeme my sami.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: FOBO JE ČÍM DÁL ROZŠÍŘENĚJŠÍ JEV: ZJISTĚTE, JESTLI JÍM NETRPÍTE TAKÉ
Proč máme problém odmítat pozvání
Odmítnout pozvání může být překvapivě těžké, a to i v případě, že se nám na plánovanou akci vůbec nechce. Někdy se bojíme, že o něco přijdeme, jindy nechceme zklamat přátele nebo máme pocit, že bychom měli využít každou příležitost k setkání.
Významnou roli v tom hrají také sociální sítě. Neustálý přístup k fotografiím a příspěvkům ostatních nám umožňuje sledovat zážitky jiných lidí v reálném čase. Snadno pak zapomínáme, že vidíme jen vybranou část jejich života, a ne jeho celý obraz. Zatímco sami trávíme večer doma, cizí fotografie z koncertu nebo večírku mohou vyvolávat dojem, že se všichni ostatní baví lépe.
Výzkumy FOMO se dlouhodobě zabývají jeho souvislostmi s používáním sociálních sítí i psychickou pohodou. Neznamená to, že každé sledování cizích zážitků automaticky vede k nespokojenosti. Pokud se ale neustále srovnáváme s ostatními, může být obtížnější vnímat vlastní potřeby a spokojit se s tím, jak trávíme svůj čas. JOMO proto nabízí užitečnou změnu perspektivy. Místo otázky, o co všechno přicházíme, si můžeme položit jinou: co získáme tím, že tentokrát nikam nepůjdeme?
Adventní období jako příležitost zpomalit
V předvánočním období se rozdíl mezi tím, co skutečně chceme, a tím, co od sebe očekáváme, ukazuje obzvlášť výrazně. Adventní trhy, firemní večírky, setkání s přáteli, návštěvy rodiny i předvánoční nákupy, k tomu práce, domácnost a přípravy na svátky... Najednou můžeme mít pocit, že bychom měli stihnout všechno, protože další podobná příležitost přijde až za rok.
Jenže ne každé pozvání musí skončit jako událost v kalendáři. Některé akce nám přinášejí radost, jiné přijímáme spíše ze zvyku nebo ze strachu, že bychom někomu chyběli. Právě tady může být JOMO užitečné. Pomáhá rozlišit, na co se skutečně těšíme a co už je jen další položkou na seznamu povinností.
Neznamená to, že bychom měli advent trávit výhradně doma a striktně odmítat všechna setkání. Jde spíše o to, abychom si nechali prostor i na chvíle, které nemusíme s nikým sdílet. Někdy je totiž nejlepší součástí předvánočního programu právě večer, během kterého nemusíme vůbec nic.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: DOMA, A PŘITOM VE SPOLEČNOSTI: GENERACE Z OBJEVUJE NOVÝ ZPŮSOB TRÁVENÍ VEČERŮ
Jak si užít čas pro sebe bez výčitek
Zůstat doma může znít jednoduše, ale pro člověka zvyklého neustále něco plánovat ti nemusí být snadné. Jakmile odmítneme pozvání, můžeme začít přemýšlet, jestli jsme se nerozhodli špatně. Pomoci může několik drobných změn.
Rozmyslete si, na co máte doopravdy chuť
Než přijmete další pozvání, zkuste se zastavit a zeptat se sami sebe, jestli se na danou akci těšíte. Jestliže je hlavním důvodem účasti jen obava, že vám něco uteče, možná stojí za to plán přehodnotit.
Vyhraďte si volný večer předem
Zapište si čas, který chcete věnovat jen sami sobě, předem do kalendáře. Nemusíte pro něj vymýšlet žádný speciální program. Důležité je, abyste ho automaticky neobětovali první další nabídce.
Omezte sledování sociálních sítí
Pokud vás fotografie z večírků a výletů nutí pochybovat o vlastním rozhodnutí, odložte telefon alespoň na část večera stranou. Nemusíte přece vědět o každé akci, která se právě koná.
Vyberte si něco, co vám dělá radost
Přečtěte si několik kapitol knihy, pusťte si oblíbený film, upečte cukroví nebo si připravte něco dobrého k večeři. Nemusíte přitom vytvářet dokonalou atmosféru jako z inspirativních fotografií, jednoduše si udělejte radost.
Dovolte si opravdu odpočívat
Volný večer nemusí znamenat příležitost dohnat úklid, vyřídit e-maily a připravit seznam vánočních dárků. Pokud si chcete odpočinout, nemusíte svůj čas ospravedlňovat dalšími splněnými úkoly.
Smyslem JOMO není vytvořit si další soubor pravidel, která musíme dodržovat. Jde o to, abychom se při rozhodování méně řídili očekáváním okolí a více vlastními potřebami.
Jak odmítnout pozvání a necítit se provinile
Jednou z nejtěžších částí JOMO může být samotný akt odmítnutí. Nechceme zklamat přátele, působit neochotně nebo dát někomu najevo, že s ním nechceme trávit čas. Přitom nemusíme mít žádný zvláštní důvod. Někdy jsme zkrátka unavení a potřebujeme večer pro sebe.
Odmítnutí nemusí být dlouhé ani komplikované. Stačí poděkovat za pozvání a upřímně říct, že tentokrát nepřijdeme. Pokud se s daným člověkem chceme vidět jindy, můžeme rovnou navrhnout jiný termín. Není nutné vymýšlet výmluvy ani se opakovaně omlouvat za rozhodnutí, které je pro nás důležité.
„Je v pořádku říct ne. Nemusíte své rozhodnutí obhajovat ani vysvětlovat,“ zdůrazňuje Susan Albers a doporučuje zaměřit se na to, jestli se dané aktivity skutečně chceme účastnit, nebo nás k tomu vede jen pocit povinnosti. Důležitá je také schopnost nastavit si hranice a vybírat si, čemu věnujeme svůj čas.
Kdy už nejde o JOMO, ale o vyhýbání se lidem
Radost z vynechaných plánů má samozřejmě své hranice. Je rozdíl mezi tím, když si vědomě dopřejeme večer o samotě, a situací, kdy se začneme dlouhodobě vyhýbat kontaktu s ostatními. Výzkum publikovaný v roce 2023 v časopise Telematics and Informatics Reports ukázal, že vztah JOMO k psychické pohodě není úplně jednoznačný. Autoři se zabývali jeho souvislostmi se životní spokojeností, sociální úzkostí i používáním sociálních sítí. Radost z vynechávání společenských aktivit totiž může mít různé příčiny, a ne vždy znamená totéž.
Pokud nám samota přináší úlevu, protože jsme unavení a potřebujeme načerpat energii, nemusí na ní být nic špatného. Jestliže ale začneme odmítat i setkání, na která jsme se dříve těšili, cítíme dlouhodobou úzkost ze společnosti nebo se stále více izolujeme, je vhodné věnovat tomu pozornost. V takovém případě může pomoci rozhovor s psychologem či jiným odborníkem.
JOMO totiž neznamená, že bychom měli přestat vyhledávat společnost. Připomíná jen to, že nemusíme být všude a že naše rozhodnutí nemusí určovat, co právě dělají ostatní.
Zdroje: Cleveland Clinic, Dashes, ScienceDirect, PubMed, Sage Journals
$content$