Life Point: Cesta ke svému štěstí #2
Být sám se sebou. To je něco, co nedokáže jen tak někdo. Znám jednoho člověka, který to nikdy nedokázal a dodnes s tím bojuje. I když už si vzájemně nekryjeme záda, vidím, že se to pořád nenaučil. A přitom je to úplný základ. Být sám se sebou. Pokud to neumíš ani ty, určitě v tom proto nejsi sama a nejsi divná. Jednoduše jsi jen nenašla tu správnou cestu…
Mnoho lidí se bojí předsudků, a to jim brání být sami se sebou a také být sami sebou. Tyto dva podobné pojmy spolu souvisejí. Být sám sebou je pro mě velmi klíčové, protože díky tomu vím, jaká jsem. Díky tomu mohu kdykoli říci, že jsem se zachovala podle sebe a svého svědomí, a proto ničeho nelituji – ani dobrých, ani špatných věcí. Člověk, který není sám sebou, který si na něco hraje, si to říct nemůže.
Buď sama se sebou
Být sám se sebou je druhým klíčem ke štěstí. A právě na ten se dnes zaměříme. Jak jsem psala výše, mnoho lidí se bojí předsudků. Co si o mně pomyslí druzí, když budu sedět sama v kině? Bude to divné, když půjdu sama na kávu. Právě takové věci ničí potenciál…
Dávno není divné být sám se sebou. Všichni potřebujeme chvilku pro sebe. Čas, kdy se můžeme věnovat jen sobě. Ale proč to nechávat na úrovni domu nebo bytu? Proč se starat o svou pleť a tělo, ale ne o svou duši? Zajdi na rande. Sama se sebou. Vezmi se na chutný oběd, zajdi do kina a užij si čas, kdy jsi tu jen pro sebe. Protože až se něco stane, budeš tu pro sebe jako ten stabilní bod. Udržuj se v dobré kondici. Věnuj se své duši. Dej jí šanci zazářit. Dej jí šanci, aby se ukázala.
Pozvi sa na rande
Občas to dělám, abych si resetovala hlavu. Jen já. Na mobilu letový režim. Když jsem byla ve městě, šla jsem se projít. Pak jsem šla nakupovat. Zastavila jsem se v kostele. Pustila jsem si hudbu a tu a tam jsem si cestou i zatančila (když se nikdo nedíval nebo jsem si myslela, že se nedívá). Pozvala jsem se na kávu, protože jsem si ji za právě prožitou přednášku opravdu zasloužila. Vyšla jsem si na výborný oběd, potkala pár přátel – povídali jsme si, ale pak jsem se odpojila, protože jsem na rande sama se sebou. Usmívala jsem se na lidi a dělala radost jiným lidem. Večer jsem si zaskočila na palačinky nebo na sklenku vína. Sama. Nikdo vedle mě neseděl a lidé si možná taky něco mysleli. Ale co mi do toho bylo? Bylo mi to jedno, protože jsem je neznala. Znám sebe a vím, že jsem to potřebovala…
Teď, když jsem na vesnici, je to těžší, ale o to krásnější. Zase letový režim na mobilu. Jdu se projít k přehradě, jdu si tam zaběhat. Jdu na kávu nebo na víno (podle toho, v kolik hodin rande probíhá). A sedím tam – sama. Ve vesnici, kde mě spousta lidí zná a se spoustou lidí se potkávám, si někteří i přisednou. Ale já se věnuji sobě.
Na takovém setkání zjistíš spoustu věcí – o sobě, o lidech. Najednou vnímáš v životě i detaily, kterých by sis jinak nevšimla. Urovnáš si všechny věci v hlavě. Rozhodneš se, co chceš a co ne. Které vztahy chceš rozvíjet a které ne. Kde spálíš mosty a kde ustoupíš. Rozhodneš se, protože to uvidíš jasněji a tvá duše k tobě promluví.
Bojuje s tím tvá hlava?
Pokud s tím tvá hlava bojuje, zamysli se, z jakého důvodů. Bojíš se předsudků nebo sama sebe?
Ano, na tomto rande zjistíš věci, které jsi možná nevěděla, ale potřebuješ je zjistit. Chlap, kterého jsem zmínila v úvodu, se bál – ne předsudků, ale sám sebe. Bál se myšlenek, které ho potkají, co ho napadne, co zjistí. A dodnes v tom kolotoči je. Místo toho, aby se zastavil a lehl si sám se sebou na postel, zaplňuje toto místo vedle sebe dalšími lidmi. Ale ti jsou jen vedle. Ne spolu. Vedle.
Možná bude první rande obtížné. Ale každé první rande bývá obtížné – nevíš, co očekávat, jaké bude, jak se chovat. Ale ono to přijde a posune se to samo. A ty to budeš vědět, protože to máš v sobě. Ty víš, jak svou duši uklidnit a dát jí prostor, jen to zkus…
