České zámky mají mnoho podob. Některé zaujmou velkolepou architekturou, jiné příběhem spojeným s významnou osobností, zachovanými interiéry nebo atmosférou, kterou nelze zachytit na fotografii. Kde se historie neomezuje jen na letopočty a rodokmeny? Vybrali jsme pro vás místa, na kterých je důvod se na chvíli zastavit.
Zámek nemusí být jen kulisou pro školní výlet nebo povinnou zastávkou na cestě na dovolenou. Za zdmi historických sídel se ukrývají příběhy panovníků, šlechticů, umělců i lidí, kteří jejich podobu utvářeli. Zatímco některá místa lákají na slavná jména, jiná mají kouzlo v autenticky zachovaných detailech, neobvyklé architektuře nebo možnosti prožít historii trochu jinak.
Zámek Radim: Renesance, která se dochovala v neobyčejné podobě
Na první pohled nenápadný zámek Radim patří k místům, kde je největším lákadlem autenticita. Původně zde stálo zemanské sídlo, o kterém pochází první písemná zmínka z roku 1320. Zásadní proměna přišla na počátku 17. století, kdy byla původní tvrz přestavěna na renesanční zámek. Jeho podoba se přitom do dnešních dnů dochovala v mimořádně autentické formě.
Návštěvníci zde mohou nahlédnout nejen do reprezentativních místností, ale také do prostor, které přibližují každodenní chod sídla. Ve sklepení se nachází černá kuchyně, šatlava i prostory spojené se zpracováním potravin, v patrech pak ložnice, společenské místnosti nebo zbrojnice. Pozornost si zaslouží také malované záklopové stropy z let 1607 až 1610.
Radim tak zaujme především ty, kteří nehledají jen dokonale naleštěný zámecký interiér, ale chtějí si udělat představu o tom, jak mohl podobný šlechtický dům skutečně fungovat. Během roku se zde navíc konají noční prohlídky, velikonoční a vánoční programy, koncerty i další tematické akce.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: CESTOVÁNÍ V ČESKU PODLE BAREV: VYDEJTE SE NA VÝLET PO STOPÁCH BÍLÉ
Zámek Velké Březno: Malé sídlo s příběhem Žofie Chotkové
Zámek Velké Březno patří k nejmladším a nejmenším šlechtickým sídlům v Česku, jeho příběh je ale spojen s jednou z nejznámějších postav habsburské monarchie. Byl postaven v letech 1843 až 1845 pro hraběte Karla Chotka a později byl romanticky přestavěn v duchu novorenesance.
Právě rod Chotků dodnes určuje charakter celého místa. S Velkým Březnem je spojena také Žofie Chotková, pozdější manželka následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda d’Este, která se narodila ve zdejším Starém zámku. Její příběh dodává místu další historickou vrstvu.
Dnes mohou návštěvníci procházet do detailu zařízené interiéry, které přibližují život šlechtické rodiny v 19. století. Součástí zážitku je také anglický park, který dodává celému místu klidnější a komornější atmosféru. Velké Březno je tak dobrou volbou pro ty, kteří mají raději osobní příběhy a detaily než velkolepá gesta.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: KOSTEL Z ANDĚLA PÁNĚ NEBO HRAD Z TŘÍ OŘÍŠKŮ PRO POPELKU: 4 MÍSTA, KTERÁ MUSÍ NAVŠTÍVIT KAŽDÝ MILOVNÍK ČESKÝCH POHÁDEK
Zámek Nebílovy: Barokní sál jako cesta do exotického světa
Nebílovy dokazují, že český zámek nemusí vypadat jako pohádkové sídlo s věžemi. Jejich architektura vychází z konceptu vrcholně barokní vídeňské rezidence a v českém prostředí působí neobvykle. Autorem architektonické koncepce byl Johann Lucas von Hildebrandt, samotnou stavbu pak realizoval Jakub Auguston mladší.
Důvodem návštěvy jsou především interiéry. Největší pozornost přitahují nástěnné malby a rozsáhlá výzdoba, která proměňuje některé místnosti v téměř divadelní kulisy. Mimořádný je zejména taneční sál s rozsáhlou nástěnnou malbou, kde se objevují exotické krajiny, ptáci a motýli.
Nebílovy jsou spojeny také s Adamem Jindřichem hrabětem ze Steinau, významným vojevůdcem, který se po bouřlivé vojenské kariéře rozhodl usadit právě na nebílovském panství. Dnes se zde vedle prohlídek konají koncerty, výstavy a další kulturní akce. Zámek se tak stal místem, kde se barokní architektura přirozeně potkává se současným kulturním životem.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: CESTOVÁNÍ V ČESKU PODLE BAREV: VYDEJTE SE NA VÝLET PO STOPÁCH ZELENÉ
Zámek Loučeň: Když prohlídka pokračuje v zahradě
Loučeň není místem, kde návštěva končí za dveřmi posledního zámeckého salonu. Její největší předností je propojení historického sídla s areálem, který zve k pohybu a objevování.
Zámecká expozice přibližuje příběh rodiny Thurn-Taxisů a život šlechty na přelomu 19. a 20. století. Jedním z hlavních lákadel je ale především zámecký park a labyrintárium, tedy soubor tematických bludišť a labyrintů, která proměňují návštěvu v interaktivní zážitek.
Právě tato kombinace dělá z Loučně místo, které může oslovit i návštěvníky, pro které klasická prohlídka zámeckých interiérů není hlavním cílem výletu. Areál funguje celoročně a nabízí také ubytování, takže se zde dá strávit více času než jen jedno odpoledne.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: SEN, LOUČEŇ NEBO NAPAJEDLA: 7 ROMANTICKÝCH ZÁMKŮ, KDE SE MŮŽETE UBYTOVAT A CÍTIT SE JAKO V POHÁDCE
Zámek Chyše: Místo, kde působil Karel Čapek
Zámek Chyše má dlouhou historii, jeho nejsilnější příběh je ale dnes spojen se jménem Karla Čapka. Spisovatel zde v roce 1917 působil jako domácí učitel a pobyt v Chyši patří k epizodám jeho raného života. Bývá spojován také s inspirací pro jeho pozdější tvorbu.
Historie samotného obbjektu přitom sahá mnohem dál. První zmínky o zdejším panském sídle pocházejí už ze středověku, hrad je doložen v 15. století. V 16. století ho nechal Mikuláš Popel z Lobkovic přestavět na renesanční zámek. Později se jeho majitelé střídali, až se v 18. století dostal do rukou Lažanských, se kterými zůstal spojen nejdéle.
Právě rodina Lažanských se podílela i na obnově zámku po roce 1996, kdy byl objekt po desetiletích nevhodného využívání ve špatném stavu. Z někdejší školy v přírodě a chátrající budovy se tak postupně znovu stalo reprezentativní historické sídlo.
Dnešní Chyše proto spojuje několik vrstev historie, ale návštěvu nejvíc ozvláštňuje právě Čapkova stopa. Je to místo pro ty, kteří mají rádi chvíle, kdy se architektura a dějiny propojí s konkrétním lidským příběhem.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: CESTOVÁNÍ V ČESKU PODLE BAREV: VYDEJTE SE NA VÝLET PO STOPÁCH ČERVENÉ
Zámek Liblice: Barokní elegance v komornějším podání
Liblice neohromují monumentálností na první pohled. Jejich síla je spíš v harmonii architektury, klidném prostředí a promyšlené barokní podobě. Zámek vznikl na přelomu 17. a 18. století na objednávku hraběte Arnošta Josefa Pachty z Rájova. Na jeho realizaci se podílel architekt Giovanni Battista Alliprandi, který pracoval s architektonickým konceptem inspirovaným tvorbou Johanna Bernharda Fischera z Erlachu.
V 19. století prošly především interiéry novorenesanční úpravou, která do původně barokního celku přinesla další výraznou historickou vrstvu. Po druhé světové válce byl zámek zestátněn a později přešel do správy Československé akademie věd, což jeho příběh nasměrovalo úplně jiným směrem než u většiny někdejších aristokratických sídel.
Dnes je Liblice po rozsáhlé rekonstrukci konferenčním centrem a hotelem pod správou Akademie věd České republiky. Právě tato proměna je jednou z jeho zajímavostí, protože si zámek zachoval historický charakter, ale zároveň nezůstal uzavřeným muzeem minulosti. Můžete zde přenocovat, projít se zámeckým parkem nebo se do historických interiérů podívat v rámci prohlídky.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: SBOHEM OBYČEJNÉMU CESTOVÁNÍ: OBJEVTE NEJUNIKÁTNĚJŠÍ UDRŽITELNÁ MÍSTA V ČESKU, KTERÁ SPOJUJÍ LUXUS S PŘÍRODOU
Zámek Zbiroh: Od Alfonse Muchy po Slovanskou epopej
Jen málo českých zámků je tak výrazně spojeno s jedním uměleckým dílem jako Zbiroh se Slovanskou epopejí. Právě zde měl Alfons Mucha od roku 1910 svůj ateliér a se svou rodinou zde několik let také žil. Na Zbirohu vznikala významná část jeho monumentálního cyklu.
Kořeny Zbirohu sahají do středověku, pravděpodobně do 13. století. Rudolf II. nechal původní hrad přestavět na renesanční sídlo a Zbiroh byl v průběhu staletí svědkem řady dramatických událostí. Během třicetileté války jej dobyli Švédové a v jeho historii se objevují také další významné osobnosti českých dějin.
Právě Muchova přítomnost ale zůstává jeho nejsilnějším kulturním příběhem. Umělec zde měl k dispozici prostor, který mu umožnil pracovat na obrazech mimořádných rozměrů, a do Zbirohu si zval i místní obyvatele jako modely.
Zámek má dnes historické interiéry, restauraci i hotelové zázemí, proto návštěva nemusí skončit klasickou prohlídkou. Zbiroh lze poznávat i jako místo, kde se propojuje historie, umění a současný zážitkový provoz.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: 7 TIPŮ NA ROMANTICKÉ HRADY A ZÁMKY: NEJEN DOBŘÍŠ A KŘIVOKLÁT MŮŽETE NAVŠTÍVIT I V ZIMĚ
Zámek Brandýs nad Labem: Oblíbené sídlo Habsburků
Zámek Brandýs nad Labem je místem, kde se české dějiny přirozeně propojují s historií habsburské monarchie. Už jeho poloha nad Labem napovídá, že zdejší místo mělo strategický význam. Z původního opevněného sídla se postupně vyvinul hrad, který byl na konci 15. století přestavěn na reprezentativní sídlo.
V období renesance se Brandýs stal majetkem panovníků a díky italským stavitelům získal podobu, která je charakteristická i dnes, včetně výrazné sgrafitové výzdoby. Zámek si oblíbili především Habsburkové. Pobývali zde Ferdinand I., Maxmilián II. i Rudolf II., který měl k Brandýsu mimořádný vztah. Sídlo pro něj bylo místem odpočinku i loveckých výprav a důležitým venkovským zázemím.
Po roce 1995 zahájilo město rozsáhlou obnovu a v roce 2004 byl zámek znovu otevřen veřejnosti. Dnes si zde mohou návštěvníci projít historické interiéry a poznat příběhy panovníků, kteří si Brandýs vybrali jako jedno ze svých oblíbených sídel.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: CESTOVÁNÍ V ČESKU PODLE BAREV: VYDEJTE SE NA VÝLET PO STOPÁCH ZLATÉ
Zámek Berchtold: Místo, kde historie žije i mimo prohlídky
Příběh zámku Berchtold ve Vidovicích je jiný než historie velkých aristokratických sídel. Kořeny místního panského sídla sahají až do 14. století, kdy zde hospodařil zemanský rod z Vidovic. Výraznější proměna ale přišla až v 19. století, kdy zde vznikl nový zámecký areál.
Na počátku 20. století získalo sídlo podobu, která mu vtiskla charakter menšího zámku. Druhá polovina 20. století však znamenala další výrazný zásah do jeho historie, protože po zestátnění jej využívala armáda a areál postupně chátral. Po roce 1989 přišla možnost nového začátku a od roku 2005 prošel zámek rozsáhlou rekonstrukcí.
Dnes je Berchtold výrazně orientovaný na život a aktivity mimo samotnou historickou prohlídku. „Pořádáme různorodé akce napříč všemi generacemi, aby si i děti od útlého věku budovaly vztah k památkám a historii. Rekonstrukce zámku trvala více než 6 let a letos si připomínáme 15. výročí od jeho otevření,“ říká Lucie Novotná Růžičková, dcera současného majitele zámku.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: LETNÍ DOBRODRUŽSTVÍ ZAČÍNÁ AŽ PO ZÁPADU SLUNCE: PROZRADÍME VÁM, KAM V ČESKU VYRAZIT ZA NOČNÍ ATMOSFÉROU
Zámek Kratochvíle: Kousek italské renesance uprostřed jižních Čech
Kratochvíle působí spíš jako italská vila než jako tradiční český zámek. A právě v tom spočívá její výjimečnost. Renesanční letohrádek nechal na konci 16. století vybudovat Vilém z Rožmberka jako místo odpočinku, lovu a společenských setkání.
Předchůdcem dnešního letohrádku byl dvůr a tvrz Leptáč, které Vilém z Rožmberka v roce 1569 věnoval svému regentovi Jakubu Krčínovi z Jelčan. Krčín si zde zřídil oboru a začal s přestavbou tvrze. Když Vilém viděl výsledky jeho práce, místo se mu natolik zalíbilo, že se rozhodl získat je zpět a vybudovat zde reprezentativní renesanční sídlo.
Stavbou pověřil italského architekta Baldassara Maggiho z Arogna a letohrádek vznikal mezi lety 1583 a 1589. Po Vilémově smrti přešla Kratochvíle na jeho bratra Petra Voka a později se stala součástí majetku císaře Rudolfa II. V dalších staletích se její využití několikrát proměnilo a až postupná obnova ve 20. a 21. století vrátila zámku jeho výrazný renesanční charakter.
Dnes mohou návštěvníci obdivovat samotný letohrádek, jeho mimořádnou štukovou a malířskou výzdobu, zámeckou kapli i renesanční zahradu s vodním příkopem. Kratochvíle je tak místem, kde lze zažít českou historii v podobě, která má k tradiční představě českého zámku možná překvapivě blízko i daleko zároveň.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: CESTOVÁNÍ V ČESKU PODLE BAREV: VYDEJTE SE NA VÝLET PO STOPÁCH MODRÉ
Na který zámek vyrazíte?
Zdroje: oficiální weby jednotlivých zámků, Národní památkový ústav, Akademie věd ČR, vyjádření zástupců vybraných zámků
$content$