Středa 22.05.2024
„Je dobré se ke všem kouskům chovat, jako by to bylo to nejdražší,” říká Anna Šebestík Vácová
Fotografie: Se souhlasem Anny Šebestík Vácové a fotografky Emílie Ježkové
INTERVIEW

„Je dobré se ke všem kouskům chovat, jako by to bylo to nejdražší,” říká Anna Šebestík Vácová

Vystudovala průmyslový design na ČVUT a ve své diplomové práci si dala za cíl najít nejekologičtější tričko. Návrhářka Anna Šebestík Vácová začala pod svou značkou AV vytvářet minimalistické a udržitelné oblečení a před několika lety založila nekonvenční studio a půjčovnu svatebních i večerních šatů Velká Světová Láska. Jaká byla Annina cesta k udržitelné módě? Jak funguje půjčování oblečení? A jak prodloužit jeho životnost?

Jak ses dostala k navrhování a šití oblečení?

Hned po základní škole jsem se vydala na Střední školu oděvního návrhářství. Od dětství jsem kreslila a malovala hodiny denně. Nepotřebovala jsem nic kromě papíru a tužky, všechny moje školní sešity byly pomalované skrznaskrz, a asi hlavně proto se moje cesta ubrala tímhle směrem. 

A přesto, že jsem po odmaturování na téhle střední škole byla přesvědčená, že oblečení nikdy dělat nebudu, opak je pravdou.

Ve své diplomové práci ses pustila do hledání toho nejekologičtějšího trička. Kdy ses začala zajímat o ekologii a dopad módního průmyslu na planetu a životní prostředí?

Mám pocit, že už na střední škole na mě doléhala tíha nadprodukce. Ve světě módy se člověk může snadno utopit v nihilismu – vždyť oblečení je všude tolik, proč vyrábět další? Ovšem takhle přemýšlet nejde. I když mě už tento pocit několikrát přinutil ke krátkodobé pauze, vždy nakonec najdu smysl se ke své tvorbě vrátit.

Pro mou diplomovou práci mi byl velkou inspirací seminář docenta Kočího z VŠCHT o udržitelném navrhování (problematika environment., upstreamu, downstreamu atd.), díky tomu mi došlo, že jakožto studentka designu na ČVUT s backgroundem z oděvní školy nemusím jen vytvářet produkty, ale mohu i zkoumat jejich dopady na životní prostředí. Moje závěrečná práce byla tedy především odprezentování výsledků studie LCA (Life Cycle Assessment) místo navržení nového produktu. Byla to hodně zajímavá zkušenost, která mě rozhodně posunula dál.

Dnes už není udržitelná móda žádnou novinkou. Jak to ale bylo tehdy, když jsi začínala?

S krátkými pauzami se věnuju navrhování a šití už 13 let. Určitě jsem zpočátku, když jsem do světa módy teprve pronikala, nebrala ohled třeba na původ materiálů. S postupem času mi ale docházelo, že vytvářet oděvy z konvenčních materiálů pro mě není uspokojující.

V roce 2015 jsem začala vytvářet první kusy oblečení a doplňků pod značkou AV, a v té době jsem začala používat první deadstock materiály, především kusy látek ze second handů. Myslím, že to byla doba, kdy udržitelná móda začala v povědomí konzumentů rezonovat. Já jsem se touhle cestou ale vydala hlavně proto, abych si dovolila tvořit bez výčitek z nadprodukce.

Fotografie: Se souhlasem Anny Šebestík Vácové a fotografky Taji Spasskové

Minimalistické a udržitelné oblečení jsi začala tvořit nejdříve pod značkou AV a v roce 2020 jsi založila nekonvenční studio a půjčovnu svatebních a večerních šatů Velká Světová Láska. Co tě přivedlo k založení VSL a proč právě svatební a večerní šaty?

Ano, značku AV mám od roku 2015, přičemž to byla záležitost při studiu, čili nikdy full time práce. Tvořila jsem doplňky, dámské i pánské oblečení, ale po dokončení magisterského studia v roce 2019 jsem věděla, že chci v módě pokračovat. Zároveň jsem ale cítila potřebu se více vyprofilovat, šaty a sukně byla moje nejoblíbenější disciplína a už před založením VSL jsem několik svatebních šatů realizovala. Současně mi hodně vyhovuje kontakt se ženami a komunikace s nimi, takže jsem se v tomhle odvětví našla.

Jaký je koncept VSL a jak to celé funguje?

VSL je moje návrhářské studio, ve kterém je možné si kromě návrhu a ušití šaty i zapůjčit. Hodně modelů je variabilních, je možné si například zapůjčit sukni a nechat ušít top na míru. Všechny schůzky ve VSL jsou individuální a snažím se ženám, které ke mně přijdou, co nejlépe poskytnout příjemný zážitek.

Co je hlavním cílem VSL a jak chceš, aby se nevěsty cítily ve tvých šatech?

Cílem VSL je poskytnout ženám příjemné, a přesto stále slavnostní svatební a večerní šaty, a to vše v environmentálně udržitelném kontextu. Troufám si říct, že dobrý pocit v šatech je ten nejdůležitější parametr při výběru svatebních nebo večerních šatů.

Fotografie: Se souhlasem Anny Šebestík Vácové a fotografky Karolíny Ketmanové

Mnoho žen si přeje, aby jejich svatební den byl jedním z nejkrásnějších a nezapomenutelných v životě. Je o šaty „z druhé ruky” i navzdory tomu stále zájem? Jak nevěsty vnímají skutečnost, že šaty už na sobě někdo měl?

To hodně záleží. Hodně žen, které do VSL přijdou, razí cestu minimalismu, nebo prostě nechtějí šaty vlastnit. Myslím, že o tom moc lidí nepřemýšlí – každý model vypadá na každé ženě jinak, nehledě na to, že díky modulárnosti VSL modelů se málokdy stane, že by totožné šaty mělo více nevěst. Modely také půjčuji jen několikrát za sezónu, aby vydržely co nejdéle krásné.

Tvé modely jsou velmi jednoduché, ale jedinečné a limitované kousky. Čím se při navrhování inspiruješ?

Hodně vycházím z pocitu z látek – když se ke mně dostane nějaký krásný kus materiálu, většinou až tehdy vidím, co z něj bude. Mám také různá období, například loni jsem na všem dělala volánky, a až poté zjistila, jak moc je to pro některé zákaznice kontroverzní.  Při navrhování na míru mě ale nejvíce inspirují moje klientky, jejich řeč těla, slova, která říkají…

Zajímalo by nás, jak získáváš materiály pro své oděvy, a stejně tak to, kde se produkty vyrabí…

Materiály mám z prodejny Textile Mountain a pak různé náhodné nálezy – z internetu, či od lidí, kteří se mi sami ozvou, že vlastní metráž starého hedvábí, krajky atp. Zároveň ale někdy používám i některé nové certifikované materiály (s certifikací GOTS atp.).

Fotografie: Se souhlasem Anny Šebestík Vácové

Jak bychom mohli společně inspirovat více značek k výrobě z deadstock materiálů?

Je to hodně náročné na logistiku – značka založená na 100% deadstock materiálech není schopna produkovat větší série oblečení, protože se nikdy neví, jaký materiál se sežene a v jakém množství. Bohužel, čím větší objem výroby, tím je cena nižší, a díky tomu deadstock materiál není zatím tak populární.

Dle mého názoru by se měla především rozvinout recyklace textilu (nikoli downcyklace, jak je tomu většinou nyní) a výroba nových-kvalitních materiálů. Deadstock sám o sobě je, dle mého názoru, cestou spíš pro opravdu malé značky a jednotlivce.

Co považuješ za svůj největší úspěch od spuštění značky?

Za největší úspěch považuji, že mě tato práce živí, že je to má full time práce.

Jaké jsou tvé zkušenosti s reakcemi zákazníků na půjčování oblečení obecně? Předpokládáš, že zájem o půjčování oděvů bude čím dál větší?

Ano, věřím, že bude. Myslím, že hlavně na speciální eventy je to ideální volba. Nevím, do jaké míry se rozmůže půjčování běžných kusů šatníků, přeci jen většina z nás se v denním oblečení chce cítit pohodlně a u věcí z půjčovny už přichází na mysl: „Nesmím to zničit…”

Fotografie: Se souhlasem Anny Šebestík Vácové a fotografky Emílie Ježkové

Jak je to s životností oděvu? Existují nějaké šikovné triky, jak ji u oblečení prodloužit?

Myslím, že je dobré se ke všem kouskům chovat, jako by to bylo to nejdražší z vaší skříně, i když jde jen o kousek z fast fashion řetězce. A pak mám samozřejmě takové ty klasické rady jako prát co nejméně a ideálně sušit přirozeně na vzduchu.

„Buy less, choose well, make it last.” – to je jeden z citátů Vivienne Westwood. Jak udržitelně konzumuješ módu ty sama?

Mám pocit, že jsem díky své profesi hodně nasycená. Dřív jsem poměrně často obrážela second handy, ale momentálně už si kupují věci opravdu sporadicky – podařilo se mi vytvořit si šatník tak, že mě nepřestává bavit. Ale samozřejmě mám občas též touhu po něčem krásném, za tím nemířím do obchoďáku – ty mě upřímně děsí, ale za malými značkami, u kterých vím, kolik práce a talentu za jejich produkty je.

Jaká je nejlepší rada pro lidi, kteří chtějí žít udržitelněji, ale neví, kde a jak začít?

Jsou to takové mantry stále dokola, ale podle mě opravdu fungují. Pokud je někdo ve fázi, že by opravdu chtěl začít, a neví kde, stačí, když si u nákupu uvědomí, zda to potřebuje, a pokud opravdu ano, zda se nepodívat po lokální značce. A pokud už věc máte, budu se opakovat, ale je dobré se k ní chovat tak, jako by to bylo to nejdražší z vaší skříně, i když jde jen o triko z fast fashion řetězce.


Instagram | Web | Instagram

Napsat komentář