Jan Veselý je českým multižánrovým klavíristou a skladatelem. Jeho talentu si všiml i největší výrobce pianin ve střední Evropě PETROF a přijal ho za svého ambasadora. V minulosti spolupracoval Jan například se zpěvačkou Celeste Buckingham nebo s raperkou SharkaSs a zahrál si také několik coverů s violoncellistkou Terezií Kovalovou. Ačkoliv má za sebou již spoustu úspěchů, nebrání se dalším. Sám prozrazuje, že se vidí jako nadšenec do nových příležitostí. Netají se ani tím, že kromě hry na klavír miluje podnikání, a proto se snaží obě činnosti skloubit dohromady. Na čem momentálně pracuje? Jak náročné je podle něj vyniknout v hudebním průmyslu? A jaké emoce by měly jeho skladby v posluchači vyvolávat?
Jaké byly tvé první hudební zkušenosti?
První velký koncert, na který si pamatuju, byl v roce 2006. Bylo to v chomutovském Městském divadle při příležitosti 250 let od narození W. A. Mozarta. Tam jsem koncert zahajoval právě v přestrojení malého Mozarta se skladbou o něm.
Zkoušel jsi hrát i na jiné hudební nástroje?
Kromě klavíru jsem chodil pár let na zpěv, abych uměl lépe intonovat. Pak jsem se učil na kytaru, kvůli maturitě z hudební výchovy, kde jsem ji měl povinnou.
Je podle tebe nyní složitější učit mladší generaci hrát na hudební nástroj a vést ji k hudbě? Odlišuje se něčím v tomto ohledu současnost od dob, kdy jsi s hraním na piano začínal?
Neřekl bych. Každá doba má svá pozitiva a negativa. Jako negativum bych zmínil sociální sítě. Když jsem začínal, nebylo na nich tolik obsahu a bylo snazší prorazit, teď už tomu tak není. Zároveň ale existuje mnoho nových příležitostí jako výuka piana ve virtuální realitě, která bude, dle mého názoru, stejně převratná jako sociální sítě. Mezi pozitiva ale řadím velkou dostupnost informací na internetu. Mnoho verzí jedné skladby, snadná dohledatelnost not, a ještě snazší naučení skladeb pomocí programů pro sebevzdělávání. Nejpodstatnější při začátku hry na klavír je ale potřeba dobře držet tělo, ruce mít ve správném úhlu a poloze, mít pevná a rovná záda. Na to se často zapomíná, a tak si samouk může způsobit potíže. Hlavní je samozřejmě pravidelně každý den cvičit.
Proč ses rozhodl pro piano? Čím je pro tebe výjimečné?
Nad tím jsem se nikdy nezamýšlel, začal jsem na klavír, a i u něho skončil. Líbily se mi i housle nebo cello, jen na to už pak nebyl čas.
Co tě při hraní nejvíce ovlivňuje?
Dříve bych řekl názor maminky, tím se ale už ovlivnit nenechám. Jsem hodně individuální, co se týká repertoáru a přístupu ke skladbám. Určitě je hodně klavírních klasiků, co se mnou nesouzní, stejně jako já s nimi. Dále ale vzhlížím ke své bývalé profesorce z Ústí nad Labem, se kterou si často volám, a vždycky, když si nevím rady, tak si na ni vzpomenu a řeknu si, jak by zareagovala ona. Učila nás zaposlouchat se do různých interpretací a vnímat nejen skladbu jako celek, ale i její konstrukci.
Co je podle tebe nejnáročnějším aspektem při skládání hudby?
Za mě to je přiznat si, že když umíte noty, chápete harmonii a melodii, tak je vše snazší. Nejnáročnější je asi pospojovat myšlenky, které se rodí v průběhu času. Známe hodně hudebníků, co bez toho umí skládat. Myslím si ale, že to mají trochu těžší.
Jaký je tvůj největší kariérní sen?
Těžko říct. Vždycky, když si nějaký splním, nastavím si nový cíl. Ani teď nejsem se sebou spokojen, tak uvidíme, kam se to posune za pár let.
Hrál jsi v O2 aréně, kde jsi zahajoval International Championship Euro Basket, dále například na finálovém večeru Miss Czech Republic. Na jaké další události by sis rád zahrál?
Z těch veřejných akcí bych se rád brzy zúčastnil festivalu Piano City v Milánu, dále bych se chtěl brzy podívat s firmou PETROF buď na veletrh v Cremoně (Itálie), nebo do Šanghaje. Několik dalších událostí jsem si již splnil tento podzim. Jedná se například o hraní pro módní značku Valentino či o klavírní koncertní večer pro klienty značky Prada. Dále například živý přenos z Národního muzea předávání vědeckých cen Neuron nebo hraní pro psychoterapeuta Gabora Maté.
Čemu se ještě, kromě hraní na piano, věnuješ?
Sportu. Mám rád jak posilovnu, kde si oddychnu, tak gymnastické tělocvičny, ve kterých jsem v podstatě vyrůstal. Nyní připravuju kombinaci gymnastiky a hraní na klavír.
Vydal jsi vlastní album s názvem MOOD. Jaké emoce by měly jednotlivé skladby z alba v posluchačích vyvolávat?
Sám nevím. Každá skladba je odlišná jak stylem, žánrem, textem, tak kompozicí. Nebyl jsem si přesně jistý, jak chci album uchopit, a hledal jsem jak svůj styl hraní, tak i sám sebe v osobním životě. A přesně tak si myslím, že i album zní. Za mě ho nejlíp vysvětluje monolog na konci skladby Epilog.
Jak je podle tvého názoru náročné se v dnešní době prosadit a udržet se v hudebním průmyslu?
Hudebníků je hodně, u nás je mnoho z nich opravdu na špičkové úrovni. Náročné to určitě je, ale věřím, že pokud čeští hudebníci začnou působit v zahraničí, budou vynikat ještě víc. Ne kvůli kvalitě, ale kvůli posluchačům a honorářům. Mnoho dobrých hudebníků si bere opravdu malé částky za své hraní, přitom je to celoživotní práce s každodenní rutinou.
Pracuješ na dalším albu? Jaké jsou tvé momentální plány?
Pracuji, a ne sólově, ale s violoncellistkou Terezií Kovalovou jako duo. Rád bych rozšířil svou působnost více do ostatních států Evropy. Mám již vytvořený menší, ale opravdu schopný tým lidí, kteří mi s tím pomáhají, a mám z toho upřímnou radost.
Jaká hudba tě nejvíce baví? Co rád posloucháš?
Nejraději kvalitní pop či klavírní akustické verze popových písniček. Ale i klasickou hudb. Z moderny je to momentálně zpěvačka Faouzia, líbí se mi ale i nové album zpěvačky Lizzo či Kylie Minoque. Rád bych souzněl i s technem, protože má opravdu rozsáhlé publikum posluchačů, nějak mi to ale zatím nejde přes uši.
Kdo je tvou největší inspirací? Měnila se tvá inspirace v průběhu let?
Měnila a stále mění. Jednou z prvních byla houslistka Vanessa Mae, protože dokázala, že i instrumentalista může vyprodat obrovské arény, jako byla O2 Aréna v Praze, a hned několikrát. Dále houslistka Lindsey Stirling, která ukázala moderní pojetí dubstepu ve spojení s houslemi. Z klasické hudby to byla Valentina Lisitsa, která má za sebou opravdu široký repertoár skladeb. Nyní je to violoncellista Hauser. Nejvíce s ním souzním ohledně výběru skladeb, interpretace a i lehkosti, kterou se do toho snaží vnést.
Co bys poradil začínajícím umělcům?
Odložte telefony a zamyslete se nad tím, kdy jste opravdu kreativní a kdy jste inspirováni. U mě to bývá při běhu, procházce se sluchátky v uších.
Dále by to byl názor třetí strany. Ano, musíte si být jisti tím, co děláte, ale vždycky je dobré znát názor dalších hudebníků a profesionálů, pokud chcete, aby vás hudba živila a nestala se jen vaším koníčkem.
Třetí radou by bylo šlapat do marketingu a osobního brandingu. Vypadá to jednoduše, ale trendy se mění, preference posluchačů taky, a hlavně i ty vaše. Vždycky říkám, že u klasické hudby jdou posluchači za hudbou, u moderní hudby za interpretem. Ujistěte se, že víte, jakým směrem chcete jít vy a jak chcete, aby vás a vaši osobní značku vnímalo okolí.
$content$