Středa 22.05.2024
„To nejtěžší v kariéře byl moment, kdy jsem musela začít řešit své mentální zdraví,” odhaluje Kateřina Morgenstein
Fotografie: Se souhlasem Kateřiny Morgenstein
INTERVIEW

„To nejtěžší v kariéře byl moment, kdy jsem musela začít řešit své mentální zdraví,” odhaluje Kateřina Morgenstein

Ilustruje, navrhuje a v současné době studuje doktorát na FAD STU v Bratislavě, kde také žije a tvoří. Kateřina Morgenstein měla možnost vystavovat své ilustrace na Bratislava Design Week nebo LUSTR festivalu. Pravidelně svou tvorbou přispívá i do časopisů a komiksů. Co ji na ilustraci a grafickém designu fascinuje? Pro jaké publikum nejraději tvoří? A jaké rituály Kateřině pomáhají při práci?

Můžeš nám říct něco o své minulosti a o tom, kdy jsi začala kreslit? Vedli tě k umění rodiče?

Mamka ráda vzpomíná, jak jsem v dřevěném sedátku zásobená rozličným papírenským sortimentem vydržela dlouho soustředěně tvořit. Od malička mě bavilo kreslit či vytvářet všelijaké objekty z papíru a později psát příběhy, ilustrovat je a vázat do různých objektů připomínajících knihu. Vždy mě zajímala a bavila kniha. Mí rodiče mě v mém zájmu podporovali, často se mnou četli a rozmlouvali o tom, co jsem právě vytvářela. Na střední škole jsem vystudovala grafický design. Na vysoké škole jsem se pak rozhodla věnovat především volné grafice. Mimo vizuální tvorbu jsem vystudovala i český jazyk a literaturu na Masarykově univerzitě.

Existují ilustrace z tvého dětství, které v tobě obzvlášť rezonovaly?

Nedávno jsem si koupila v knihkupectví poslední kus Hrubínova Špalíčku veršů a pohádek, protože z jeho původního vydání je dnes v babiččině skříni to správné salátové vydání. Trnkovy ilustrace mám tak od dětství silně pod kůží. Stejně tak ilustrace Čapkova Povídání o pejskovi a kočičce.

Tušila jsi už tehdy, jakým směrem se budeš profesně ubírat? Byl to dětský se, nebo to přišlo až později?

V první třídě jsem nahlas řekla, že budu malířkou. Tehdy to pro mě znamenalo, že budu kreslit, stříhat, modelovat a vytvářet barevné příběhy na papír. Představa o tom, jak se živit výtvarnou tvorbou, se během let různě proměňovala. Ať už by to bylo jakkoli, věděla jsem, že prostor pro tvorbu v mém životě bude určující.

Fotografie: Se souhlasem Kateřiny Morgenstein

Jak ses poté dostala k ilustracím a grafickému designu? Co tě na těchto oblastech nejvíce fascinovalo?

Po studiu grafiky na střední škole jsem cítila větší potřebu tvořit volněji, a tak jsem grafický design latentně odložila do šuplíku. Věnovala jsem se především volné grafice. Po vysoké škole přišla obligátní otázka, co chci dál dělat a čím se budu živit. Poměrně přirozeně jsem vytáhla grafický design z pomyslného šuplíku a začala jsem se mu poctivě věnovat. Velmi mě baví dialog mezi grafickým designem a ilustrací, stejně tak síla a diverzita obrazového narativu.

Tvá práce je velmi rozmanitá a způsob, jakým ilustruješ, je skutečně jedinečný. Jak bys popsal svůj styl?

Na ilustraci v digitálním prostředí jsou kladeny jiné nároky než na „standardní” ilustraci – tady vnímám asi nejcitelněji míru různorodosti. Myslím, že je pro mě typická práce s barvami a atmosférou. Musím říct, že vystihnout svůj styl pro mě není lehké a nejraději bych tuto úlohu přenechala jiným.

Používáš výhradně digitální nástroje, nebo kombinuješ starší a novější techniky?

Každý projekt začínám analogově – papír, tužka, pastelky, fixy. Většina ilustrací ale získá svou finální podobu v digitálním rozhraní, které nabízí velkou škálu možností a je flexibilní, co se místa práce týká. To mě na něm baví asi nejvíc. Na škole jsem čas trávila především v grafické dílně, kde jsem experimentovala s různými technikami tisku z hloubky. Nejčastěji jsem pracovala s různými podobami leptu a se soutisky. Jsou to však časově velmi náročné techniky, ale ráda bych se k nim aspoň v menším měřítku vracela.

Fotografie: Se souhlasem Kateřiny Morgenstein

Jaký typ ilustrací a pro jakou cílovou skupinu tvoříš nejraději?

Baví mě o ilustraci přemýšlet jako o médiu, které nutně nepromlouvá jen k dětem. Ráda pracuji na ilustraci knižní, editoriální, přes produktovou až po komiks. Ta škála je poměrně velkorysá, a to mě na ní baví nejvíc.

Vzpomínáš si, kdy přišla první spolupráce a ty jsi začala dělat produktové a redakční ilustrace?

První editoriální spolupráce přišla ze slovenského literárně-uměleckého měsíčníku Slniečko – byl to článek o chlapci a jeho zamyšlení se nad Vánoci. Zanedlouho přišla první spolupráce na ilustracích pro jarní kolekci dětských botiček, následovala ji podzimní, vánoční a tato milá spolupráce trvá dodnes.

Můžeš nám přiblížit svůj tvůrčí proces? Jak dlouho ti obvykle trvá vytvoření ilustrace – od návrhu až po finální dílo?

Papíry, tužky a dobrá káva. Většině projektů předchází důkladný design research a následně přichází na řadu skicování – mnohdy jsou to simultánní činnosti. Někdy se podaří nakreslit věci rovnou, jindy je to delší proces. Obvykle ale potřebuji delší čas, ráda prozkoumávám více možných přístupů. Často je ale u mě barevná paleta to, co vzniká na začátku.

Fotografie: Se souhlasem Kateřiny Morgenstein

Co tě inspiruje při práci? Máš nějaké rituály, které ti pomáhají?

Takovým mým rituálem je každodenní skicování. Nakreslit si něco malého z všedního dne a skicování tváří lidí, které potkávám a pozoruji na různých místech – v tramvaji, parku nebo v kavárně, kam ráda chodívám pracovat.

Rituál, který se mi osvědčuje v situacích, kdy se nemohu pohnout z místa, je kreslení malých imaginativních zadání – od mých blízkých mám už slušný seznam. Posledně to byla čápice, co předvádí zimní čepice. Vždy si k tomu určím i malý cíl – například zdokonalit kresbu ve vektorovém softwaru. Často jsou výsledky těchto časově ohraničených zadáníček přínosné pro další projekty a pomáhají mi nakopnout kreativní úvahy.

Kromě tvorby a přispívání ilustracemi do časopisů a komiksů jsme tvou práci mohli obdivovat například na LUSTR festivalu. Pro někoho tak mladého je to jistě krásné ocenění pracovních úspěchů. Co z tvého pohledu přispělo k tomu, jak se ti daří?

Je to pro mě ocenění mé práce, kterého si opravdu vážím. Myslím si, že za tím stojí vytrvalost, pracovitost a chuť zkoušet nové věci.

Jaké jsou, podle tebe, pro ilustrátora výhody a nevýhody práce v agentuře oproti práci na volné noze?

Práce na volné noze je velký kus zodpovědnosti. Zodpovědnosti za své jméno, za odvedou práci, za to, že se zvládnete uživit. Pracovat jako freelancer jsem se rozhodla po necelých dvou letech, kdy jsem pracovala jako grafička, po večerech jsem se věnovala svým projektům, a do toho jsem v rámci doktorátu ještě dvakrát týdně učila. Rozhodnutí jít na volnou nohu byl na jedné straně splněný sen a na té druhé i poněkud krok do neznáma s mnohými otazníky.

Výhodou práce v agentuře je větší míra finanční stability, pravidelný přísun projektů, práce v kolektivu inspirativních lidí z různých odvětví a projektový manažer. Jako nevýhodu vnímám určité množství projektů, které vám nemusí být blízké a nemůžete je velmi selektovat, vést o nich zásadnější dialog s klientem a podléhají několika kolům připomínkování někdy i ne zcela kompetentními lidmi.

Práce na volné noze pro mě vyžaduje větší míru disciplíny, učení se schopnosti time managementu a ohodnocení vlastní práce. V současnosti pracuji na projektech, které mě baví a naplňují. Velkou hodnotou je mi to, že nemusím pracovat na něčem, co mi nedává smysl nebo je to v rozporu s mými hodnotami. Zároveň vím, že to tak nemusí být navždy a snažím se přistupovat ke své práci s pokorou.

Fotografie: Se souhlasem Kateřiny Morgenstein

Jaké jsou tvé zkušenosti s různými klienty? Co bylo to nejhorší, s čím ses musela ve své kariéře vypořádat?

Pro mě je důležité přistupovat ke každému klientovi individuálně, stejně tak i uvažovat o každém projektu a pokaždé ušít ten pomyslný oblek na míru, který sedne a sluší. Spolupráce, které přinesl tento rok, jsou velmi různorodé. Od návrhu digitální platformy s animacemi projektu řešícího dostupnost zelených technologií pro vyloučené a nízkopříjmové sociální skupiny, přes vizuální identitu a obalový design pro ekologickou včelí farmu či spolupráce s IPR Praha na ilustracích a muralech pro výstavu k Rohanskému a Libeňskému ostrovu.

Zajímavé je, a nerada bych zabředla ke generalizování, že u klientů z kreativních oborů či uměleckých oblastí se setkávám s větší mírou empatie a porozuměním celkového procesu. 

Takové hořkovtipné vzpomínky mám na klienty, především z bývalé práce, kteří nad design research a nad hodnoty jejich cílové skupiny protežovali ty jejich – a pak to nedopadlo dobře. 

To nejtěžší, s čím jsem se ve své kariéře vyrovnávala a stále vyrovnávám, je moment, kdy jsem musela intenzivněji začít řešit své mentální zdraví. Jsou chvíle, kdy mi pracovat nejde, na druhé straně přichází fáze, kdy pracuji nepřetržitě do noci. To nejnáročnější je hledání rovnováhy a práce na tom být k sobě laskavější.

Problémy při jednání s klienty pravděpodobně vznikají hlavně kvůli špatné komunikaci. Co by měl ilustrátor obecně dělat, aby nedocházelo k nedorozuměním s klientem?

Preferuji osobní setkání s klientem nebo alespoň online setkání přes videohovor, neboť psaná komunikace může být mnohdy interpretovaná různě. Zároveň je pro mě důležité sepsat hlavní body, na kterých jsme se dohodli, a počkat na klientovo schválení. Stejně tak považuji za dobré stanovit si určité hranice – ať už je to množství připomínek, termíny dodání podkladů, nebo platforma pro komunikaci apod.

Fotografie: Se souhlasem Kateřiny Morgenstein

Jaké ilustrátory nebo jiné umělce obdivuješ a sleduješ?

Během cestování trávím spoustu času v knihkupectvích a z každé cesty si odnáším ilustrované knihy tamních autorů – mnohdy na hraně hmotnosti zavazadla. V posledních letech mě velmi oslovuje španělská ilustrátorská scéna – tvorba Santiaga Solíse či Sol Undurraga.

Máte vedle studia a práce ještě čas tvořit pro radost?

Jsem vděčná, že většina pracovních projektů mi tím potěšením je, ale na čistě mé věci až tolik času a prostoru nezbývá. Mám rozpracovaný koncept autorské knížky, ke které existuje několik skic a díky Sláma Pressu se čas od času dostanu též k volné grafice.

Co je tvůj vysněný projekt?

V Česku a na Slovensku je několik malých inspirativních vydavatelství, jejichž tvorbu s obdivem a radostí sleduji. Vysněným projektem je pro mě práce na knižních ilustracích, zejména pak na obrazových knihách.


Instagram | Web

Napsat komentář