Za značkou KHAKU stojí Alexandra Kopúnek z Bratislavy, která nyní žije a tvoří v Brně. Pod jejíma rukama vznikají unikátní kimona s charakterem, a jak sama tvrdí, je to oděv, který byste si nejraději oblékli do říše snů. Čím se pro svou tvorbu inspiruje? Jaký má Alexandra vztah k japonské kultuře? A jak kimono správně nosit?
Co tě inspirovalo k založení KHAKU? Chtěla jsi být návrhářkou už odmalička?
Oděvům jsem se chtěla věnovat už od základní školy, ale umělecká sféra jako taková mě přitahovala, kam až mi pamět sahá.
Založení značky přirozeně vyplynulo z děl a produktů, které jsem vytvářela. Chtěla jsem tomu dát záštitu, ale začalo to velmi latentně, nebylo to ze dne na den. Nejprve jsem KHAKU vnímala jen jako svůj pseudonym, takže KHAKU jsem byla já, asi až minulý rok, když jsem se začala podnikání věnovat naplno, jsem ji oddělila od své osobnosti a teď je KHAKU pro mě projekt, který vedu a na kterém se můžu podílet s více lidmi.
Měla jsi nějaký konkrétní důvod, proč ses rozhodla navrhovat právě kimona?
Ano. Aktuálně dokončuji magisterské studium na Fakultě výtvarných umění v Brně. Tedy celý můj backround je ze sféry volného umění. V určitém momentu mě však statičnost uměleckých děl přestala bavit, měla jsem potřebu propojit užité a volné umění. Aplikovat koncepty volného umění na použitelný designu. Uchopila jsem textil jako prostředníka mezi těmito dvěma světy a střih kimona, který často připomíná přípravu malířského plátna, do toho přirozeně zapadl.
Kimono je považováno za tradiční japonský obřadní oděv. Jaký máš vztah k Japonsku a japonské kultuře?
Jsem si vědoma toho, jak je kimono dnes vnímáno, a navzdory mému blízkému vztahu k japonské kultuře nevnímám kimono ve své tvorbě jako spojku s Japonskem. Ve své volné tvorbě jsem odjakživa nevědomě, přirozeně, inklinovala k japonskému stylu, ale kimono vnímám spíše jako praktický oděv než jako japonský oděv. Podobný střih tradičnímu japonském kimonu je čínské hanfu nebo korejský hanbok, které se navzájem ovlivnily. Jde tedy spíše o systém a výhody nošení, které tento typ oděvu poskytuje, a do regionu to nutně nezařazuji. Ne na sto procent vhodný, ale přesto uchopitelný příklad je, že na Slovensku máme také velmi pestrou tradici bohatě vyšívaných lněných košil, ale podobné typy najdeme po celé východní Evropě, a i přes to tento systém odívání přisuzujeme jedné zemi.
Když se řekne kimono, mnoho lidí si vybaví určitý vzor. Tvé návrhy jsou ale odlišné. Jak bys popsala svůj styl a co tě inspiruje?
Důvod, proč se má kimona liší, souvisí s předchozí otázkou. Vnímám kimono jako systém oděvu, a tak nejsem omezená regionálním vizuálem. Zároveň se kimono v Evropě „domestifikuje“ po staletí a prošlo si obdobím rokoka i secese. Řekla bych, že právě tyto dva slohy mě inspirují při uchopení kimona.
Nejsem si jistá, jak svůj styl a inspiraci konkrétně verbalizovat. Jako dítě jsem si kolem sebe vázala různé látky a šátky a pak jsem si prostřednictvím své fantazie hrála velmi realisticky na princeznu, vilu apod. Tento kouzelný efekt a pocit z obyčejné látky se snažím přenést i do své současné tvorby. Mimo jiné jsem zatížená na přírodu, a ta je pro mě nevyčerpatelným zdrojem inspirace.
Co je pro tebe při navrhování nejdůležitější – kreativita, originalita, nebo dlouhodobá využitelnost?
V první řadě je pro mě důležitá atmosféra, se kterou pracuji a kterou chci přenést na budoucího majitele. A hned za ní je kvalita, která souvisí s dlouhodobou využitelností, ale také s poctivým řemeslem. Kimona sama ručně vyšívám a textilní aplikace jsou také ruční práce. Myslím, že to hodně ovlivňuje dojem nositele, podle mě to je cítit v „auře“ oděvu, že každý steh je umístěn individuálně.
Můžeš nám prozradit víc o tvém tvůrčím procesu? S jakými materiály pracuješ a jak dlouho vlastně trvá výroba jednoho kimona?
Jsou dvě možnosti, jak pro mě začíná tvůrčí proces – buď existuje konkrétní motiv, na kterém chci pracovat, nebo si přímo najdu nějakou látku a hned mám před očima, co s ní. Každopádně jsem velmi zatížená na haptiku a dokonalém sladění barev. Proto je pro mě výběr správné látky disciplína sama o sobě – někdy jsem schopná v galanterii vybírat 4 látky na dvě kimona i hodinu. Pro každé kimono nakupuji látky zvlášť. Nemám stometrové role, ze kterých bych jen stříhala. Každou látku předtím, než s ní začnu pracovat, vyperu a před stříháním ji jednou vlhkou a podruhé suchou vyžehlím.
Každé kimono kreslím na látku zvlášť a střih přizpůsobuji látce tak, aby vznikal co nejmenší odpad – často téměř žádný. Následně na kimono vyšívám a pak až ho sešívám. Čas, který na kimonu strávím, je velmi ovlivněn výšivkou. Většinou je to mezi 9 až 16 hodinami na jednom, ale některá zaberou 35 hodin a nyní pracuji na kouscích, které přesahují i těch 35 hodin.
Co se týče kvality a tradice, pracuji převážně s lnem, a není vůbec žádná legrace najít takový, který neškrábe, ale pomalu přecházím i na hedvábí a viskózové směsi. Umělé materiály využívám velmi zřídka.
Na koho myslíš, když navrhuješ svoje kousky?
Na jednu stranu myslím na sebe, jak bych daný kousek nosila, ale zároveň mám v hlavě abstraktní osobu a představuji si celou osobnost a činnost, do které by kimono zapadalo. Ale někdy mi některé kousky připomínají mé známé, takže tam je ta vizualizace velmi přímá.
Kimono je velmi unikátní oděv. Jak se nosí a pro jaké příležitosti je nejvhodnější?
Kimona považuji za praktická, člověk je může nosit k běžnému městskému outfitu, v létě je může přehodit i přes plavky jako ochranu před sluncem, ale i se stylovějším outfitem se mohou rychle změnit v elegantní společenský oděv. Sama kimono takto používám pro všechny příležitosti. Měla jsem ho na sobě do divadla s lesklou sukní a rolákem, ale také když jsem šla s přáteli „na pivo“ a chtěla jsem být upravená, ale nechtěla jsem vymýšlet nový outfit, tak jsem na sebe hodila klasickou celočernou verzi a přes ni přehodila kimono. A také ho nosím po hot józe, když jdu celá rudá s mokrými vlasy domů městem.
Vyžaduje kimono speciální péči?
Tím, že moje kimona obsahují ruční výšivky, doporučuji je prát na max. 30 °C a v pracím sáčku nebo alespoň v povlaku na polštář, aby výšivky vydržely co nejdéle. Rozhodně je nedávejte do sušičky. Protože je kousek často ze lnu, doporučuji ho žehlit ještě vlhký, protože když len uschne pomačkaný, moc zázraků s ním neuděláte. Kromě toho se opravdu snažím, aby kimono bylo co nejfunkčnější, takže asi žádnou zvláštní péči nepotřebuje.
Zatím nabízíš jen kimona pro ženy – je možné vyrobit kimono i pro muže?
Při své tvorbě nepřemýšlím o tom, jestli je to pro muže, nebo pro ženu, a ani tak všeobecně oděv nerozděluji. První tři kimona, která jsem prodala, si vlastně koupili muži. A snažím se, aby byla i velikostně unisexová. Vždy to testujeme na příteli, který má archetypální mužskou postavu, abychom zjistili, jestli by to sedělo i jemu.
Je pravda, že některé kousky by asi byly až moc pro většinu mužů, ale 90 % kimon, která vyrábím, si dokážu představit na muži. Pokud by však za mnou přišel muž a chtěl kimono vhodné pro dnešní chápání muže ve společnosti, ráda mu vyhovím.
Jaký kousek z tvojí dosavadní tvorby máš nejraději? Proč právě tento?
Asi nemám oblíbený kousek, každý představuje jinou atmosféru a vždy záleží na tom, na jakou z nich se zrovna cítím. Ale nakonec jsem si ponechala kimono Astera, a to se mi opravdu líbí, protože má člověk ramena doslova posetá květinami.
S jakými ikonami bys ráda spolupracovala?
Asi zatím nemám vysněnou osobnost, se kterou bych chtěla spolupracovat. Víc mě těší představa, že by moje snové kousky nosili obyčejní lidé, a ne nutně ikony, od kterých se to tak nějak očekává a není to žádné překvapení.
Existuje nějaké poselství, které bys chtěla svou značkou předat?
Kromě zpestření barev na ulici i mimo letní sezónu, jsem velkým zastáncem myšlenky historického hnutí ARTS and craft a navrácení poctivého řemesla do dnešní produkce.
$content$