Neděle 14.07.2024
„Považuji za svou povinnost vysvětlit širší kontext a důvody, proč je běžná móda tak levná,” říká Anastázie Jegorová
Fotografie: Se souhlasem Anastázie Jegorové a fotografky Inny Guba
INTERVIEW

„Považuji za svou povinnost vysvětlit širší kontext a důvody, proč je běžná móda tak levná,” říká Anastázie Jegorová

Ačkoli se Anastázie Jegorová zabývala udržitelnou módou již dříve, teprve pod svou značkou LOUKAL mohla naplno realizovat všechny své nápady. Tato módní značka je jejím srdečním projektem, v rámci něhož nabízí oblečení a doplňky vyrobené z těch nejlepších možných materiálů z hlediska udržitelnosti a šetrnosti k životnímu prostředí. Její střihy jsou praktické, ale zároveň se jim daří podtrhnout přirozenou krásu. Co vedlo Stázku k založení vlastního podnikání? Jaké značky a influenceři ji inspirují? A co pro ni znamená „udržitelnost”?

Absolvovala jsi nějaký kurz módy a šití, nebo jsi v tomto odvětví převážně samouk?

Vídala jsem doma, jak mamka občas na šicím stroji upravovala záclony nebo šila jednodušší věci, samotnou mě ale šití začalo zajímat až během vysoké školy – to má člověk samozřejmě spoustu volného času a vymýšlí si nové koníčky. Lákalo mě na něm, že můžu „zhmotnit“ své vysněné oblečení, které jsem si v hlavě představovala, vybrat si pro něj kvalitní a zajímavý materiál… Zkrátka vytvořit něco, na co člověk v běžném obchodě jen tak nenarazí.

Nejdřív jsem zkoušela šít sama, ale časem jsem se přihlásila i na kurz, kam jsem chodila přibližně rok. Moc mi to pomohlo v tom, že jsem se od profesionálních švadlenek naučila různé tipy, triky, ale i důležité zásady při šití, na které bych asi sama od sebe jen tak nepřišla, nebo by to trvalo mnohem déle a stálo by mě to spoustu zbytečných chyb. Takže každému, kdo by rád pronikl do tajů šití, určitě doporučuji nějaký kurz absolvovat. Samozřejmě se to ale neobešlo bez praxe, mnoha hodin šití a mnoha nepovedených pokusů, které byly opravdu náročnou zkouškou mé trpělivosti. (smích)

Fotografie: Se souhlasem Anastázie Jegorové a fotografky Michaely Klement

Jaké bylo tvé „proč” a co tě inspirovalo k založení vlastního podnikání?

S mou blízkou kamarádkou Hankou nás spojovala láska k šití a tvoření, delší dobu jsme si povídaly o tom, jak by bylo skvělé začít naše výrobky nabízet nejen mezi kamarády, ale i širší veřejnosti. Jako „žena činu“ (smích) jsem jednoho dne prohlásila, že už povídání bylo dost a že se do toho musíme pustit, zkrátila jsem si kvůli tomu tehdy i úvazek v práci.

Čím hlouběji jsme pak společně pronikaly do tajů tohoto odvětví, tím víc jsme bohužel zjišťovaly, že má i velmi negativní dopad na společnost a životní prostředí. Rozhodly jsme se proto nejen volit pro svou tvorbu materiály, které jsou ve všech ohledech k přírodě co nejšetrnější (během výroby, nošení, ale i po jejich vyhození), ale také o tomto tématu více mluvit. Obepisovala jsem střední školy po republice a nabízela jim na toto téma semináře, kterých jsme už také pár úspěšně uskutečnily.

Také v běžném životě mi to nedá, a když se někdo v mém okolí rozplývá nad svou novou zásilkou hadříků z Sheinu, snažím se mu nějak asertivně vysvětlit, jak tito výrobci fungují a za jakou cenu (nelidské pracovní podmínky, katastrofální ekologické dopady) dokážou oblečení vyrábět tak levně.

Nechci tím nikoho hodnotit nebo vychovávat, jsem spíš přesvědčena, že většina lidí tyto informace stále ještě neví nebo si je tak úplně neuvědomuje. Je to pochopitelné, kdybychom se snažili být o všem 100% informovaní, měli bychom z toho asi hlavu jako pátrací balon. Já těmto lidem můžu, a tak trochu to považuji za svou povinnost, když já tyto informace už mám, vysvětlit širší kontext, důvody, proč je běžná móda tak levná a proč to z dlouhodobého hlediska není pro nikoho z nás dobré. Jak s těmito informacemi naloží, už ale záleží jen na nich.

Založila jsi vlastní značku LOUKAL, na internetu i mimo něj už však existuje široká nabídka autorské módy a doplňků. Myslíš si, že je dnes těžké se jako tvůrce prosadit?

Osobně nevnímám jiné značky udržitelné módy jako nějakou konkurenci, naopak mám velkou radost z toho, že jich přibývá. Čím víc jich bude, a hlavně čím více zákazníků začne těmto značkám dávat přednost před fast fashion výrobci, tím lépe.

Málokdy u ostatních autorů udržitelné módy vidím kousky, které by byly totožné nebo hodně podobné tomu, co šijeme například my. Každý malý tvůrce má svůj specifický styl, nějakou svou „třešničku na dortu“, díky které je jeho tvorba jedinečná a nezaměnitelná.

Je to i díky tomu, že udržitelná móda nepodléhá krátkodobým a často nesmyslným trendům, ale vyjadřuje osobitost jednotlivých tvůrců a jejich vášeň pro to, co dělají. Myslím, že to je něco, co zákazníci velmi dobře vycítí a rozpoznají, proto každá značka, která tvoří srdcem, si najde také své fanoušky a věrné zákazníky.

Fotografie: Se souhlasem Anastázie Jegorové a fotografky Inny Guba

Čím tedy LOUKAL mezi jinými slow fashion značkami vyniká? A proč právě tento název?

Název LOUKAL jsem zvolila proto, že se do všech kroků tvorby snažím maximálně zapojovat šikovné lidi, kteří mě obklopují. Spolupracuji s místními švadlenkami, které znám osobně a vím, že se na ně můžu spolehnout. U každého nového střihu se spolu otevřeně bavíme o ceně, která bude pro danou švadlenku férová. Jsou to ženy pracující na volné noze, takže vím, že celou částku platím jim, a ne nějakému anonymnímu majiteli továrny – tím spíš někde v zámoří, kam bych se ani nemohla jet podívat a na vlastní oči se přesvědčit, za jakých podmínek tu lidé pracují.

Podobně to funguje s dodavateli látek, i když u těch je to samozřejmě složitější – snad žádná textilní plodina už se bohužel v Česku od semínka nepěstuje. Tady se musím spolehnout na různé certifikace dohlížející na to, že pěstování plodin i jejich zpracování probíhá šetrně k přírodě i lidem, který daný výrobce zaměstnává.

Ráda také spolupracuji s dalšími místními tvůrci, například slovenskou malířkou a ilustrátorkou Dominikou Lehockou, která pro naši značku vytvořila vlastní vzor (potisk) na látku, nebo pletařkou Zuzanou Orlín, která pro naši loňskou zimní kolekci ručně upletla krásné vlněné svetry.

V názvu LOUKAL se také skrývá slovo louka, která je pro mě symbolem krásné (nejen) české přírody. Chtěla bych, abychom o ni jako společnost více pečovali, respektive jí neškodili, a abychom ji předali našim dětem zdravější a krásnější, než je teď. Myslím si, že to, co k tomu skutečně potřebujeme, nejsou nějaké zákazy nebo příkazy… Potřebujeme „pouze“ zpomalit, nalézt vnitřní harmonii, svobodu, vnímat život jako každodenní dobrodružství, kterého jsme součástí. Věřím, že svou tvorbou můžu lidem právě tento pocit lehkosti a radosti ze života předávat.

Kde se tvé oděvy vyrábí a jaké kroky dělá tvá značka pro to, aby byl i tento proces tak udržitelný a ekologický, jak je může být?

Kromě výše uvedeného jsem se rozhodla šít co nejméně „do zásoby“ – raději šiju až konkrétní kousky na objednávku konkrétních zákazníků. Pro novou kolekci vždy našijeme pouze pár kusů oblečení od jednoho střihu. Ty pošleme do kamenných obchodů, s nimiž spolupracujeme, nebo je bereme s sebou na trhy, aby si zákazníci mohli vyzkoušet různé velikosti a vyhodnotit, jak jim tento střih bude sedět. Ušité oblečení také pečlivě nafotíme a dáme na e-shop, kde už si ho zákazníci mohou objednat ve zvolené velikosti a barvě – pro každou kolekci máme ve vzorníku na výběr několik barev. Hotový kousek přijde průměrně do dvou týdnů.

Tento způsob výroby je sice o něco pomalejší i náročnější na koordinaci (švadlenky musí každý objednaný kousek ušít zvlášť), zato ale nečelíme tlaku z toho, že jsme od některého modelu našili moc kusů, že jsme neodhadli barvy nebo velikosti, které se budou prodávat, a máme kvůli tomu plný sklad „nepotřebného“ oblečení, kterého se musíme za každou cenu zbavit – například tím, že jej prodáme s velkou slevou pod skutečnou cenou. Vážím si toho, když si zákazníci náš kousek vyberou i přes jeho vyšší cenu (ve srovnání s fast fashion módou) a věřím, že je to proto, že si ho skutečně zamilovali a budou jej dlouho a s radostí nosit.

Fotografie: Se souhlasem Anastázie Jegorové a fotografky Michaely Klement

Na koho cílíš svůj design? Existuje konkrétní cílová skupina, která, podle tebe, skutečně ocení tvou práci a směr, kterým se ubíráš?

Přiznám se, že nejsnáz se mi tvoří pro lidi podobného věku a životního stylu, ke kterému se aktuálně řadím já sama. Ale to je nejspíš přirozené. Nedokážu se například tak dobře vcítit do toho, co by se líbilo a dobře nosilo mužům, proto se do pánské módy zatím pouštím jen zlehka a jdu „na jistotu“ – kvalitním tričkem toho člověk moc nezkazí. (smích) O to nadšenější ale jsem, když mou tvorbu oceňují a nosí i jiné generace – ať už starší, nebo mladší. Přichází k nám ne proto, že by byli ovlivněni nějakým pomíjivým trendem, ale proto, že jsou jim blízké naše hodnoty. A toho si velmi vážím.

Máš nějaké oblíbené etické a udržitelné značky nebo nějaké influencery, kteří tě při tvorbě inspirují?

Ano, spoustu! (smích) Především jsou to značky a tvůrci, které sleduji delší dobu a které jsou pro mě inspirací i z hlediska jejich způsobu podnikání. Pozoruji, jakými cestami se vydali, kde třeba narazili na slepou uličku, a proč, co jim naopak skvěle funguje a kvůli čemu je mají zákazníci rádi. Odnáším si z toho motivaci i poučení pro své podnikání.

Konkrétně bych určitě jmenovala brněnskou značku Reparáda, slovenské tvůrkyně Jaroslavu Wurll Kocánovou, už zmíněnou Zuzanu Orolín… Je jich skutečně spousta, ale tyto mám asi ze všech nejradši.  Z influencerů bych určitě zmínila Olgu Plojhar, se kterou se mi letos podařilo tak nějak náhodou domluvit na focení. Inspiruje mě svou krásou, harmonickou osobností i pokorou k lidem a přírodě.

Co bylo pro tebe doteď vrcholem kariéry?

Slovo kariéra mi k mé tvorbě moc nesedí, spíš bych ji nazvala vášní. Baví mě kolem toho snad úplně vše –⁠ i činnosti, které by nejspíš v běžném zaměstnání byly pro člověka nudnou rutinou. Ale určitě považuji za velký úspěch to, že se mi podařilo proměnit tuto vášeň i ve své živobytí. Není to žádný konečný stav, vše se stále vyvíjí a některé dny má člověk pocit, že se nic nedaří, nebo že by toho mohl pro úspěch dělat ještě víc. Věřím ale, že všechno má svůj čas, a když se ohlédnu zpět, ušla jsem za těch pár let od svého prvního zapnutí šicího stroje obrovský kus cesty! (smích) Chci se nyní soustředit spíš na to, abych po této cestě šla dál s radostí a nenechala si to nadšení z tvoření ničím a nikým uhasit.


Instagram | Web | Facebook

Napsat komentář

  • Michaela Balášová 13.11.2023 v 21:29

    Velice si vážím lidí, jako je Stázka a všech lidí okolo udržitelné módy, protože je to, co dělají, neskutečná výzva. Ale věřím, že každým dnem přibývá víc a víc lidí, kteří cítí tu přidanou hodnotu - tu vášeň pro tvorbu - a kdo jednou slow fashion zkusí, už nechce jinak;-) moc fandím!!! A díky za osvětu světu!