Žofie Soldánová je mladá česká módní návrhářka, která se zaměřuje na lokální výrobu, řemeslné zpracování a nadčasovost a stojí za značkou NAIAD. Žofie navrhuje oděvy tak, aby jejím zákazníkům dodávaly sebevědomí a jistotu jejich vlastní jedinečnosti. Proč je pro ni důležité oslavovat ženskost v době, kdy se hranice mezi pohlavími v módě stírají? Jak se změnil její vztah k módě a konzumu od té doby, co se stala návrhářkou? A proč nemůže eticky vyráběná móda cenově konkurovat řetězcům rychlé módy?
Název vaší značky, Naiad, evokuje éterickou krásu a sílu vodních nymf z řecké mytologie. Jak podle vás vypadá dnešní „moderní víla” a jakou sílu jí dodávají vaše oděvy?
V mých očích je „moderní víla“ každá žena, která se nebojí být sama sebou. Nevidím ji jako pohádkovou postavu, ale jako silnou bytost plně si vědomou svých schopností. Ráda navrhuji tak, abych svým zákaznicím dodala sebedůvěru a jistotu vlastní unikátnosti. Oděv je na této cestě mocný nástroj, a ačkoliv mu již během tvorby vtisknu určitý charakter, výslednou energii nastaví až jeho nositelka.
Vyrůstala jste v Číně a říkáte, že to ovlivnilo vaši estetiku. Jak se to projevilo ve vašem vnímání ženskosti a krásy a jak se tento kulturní kontrast promítá do vašich návrhů?
Nemyslím si, že by tato zkušenost přímo ovlivnila mé vnímání ženskosti, ale na estetické směřování měla svůj vliv. Ačkoli se ve své tvorbě nesnažím napodobit konkrétní prvky tradiční čínské kultury, promítám do ní touhu po klidné harmonii a spojení s přírodou, které jsem z tamější společnosti i designu velmi cítila.
Vaše kolekce jsou čistě ženské, jemné a hravé. Proč je pro vás v době, kdy se hranice mezi pohlavími v módě stále více stírají, důležité oslavovat ženskost?
K ženám velmi vzhlížím a ráda svými návrhy podtrhuji různorodost jejich osobností. Je pro mne navíc jednodušší vycítit jejich přání a potřeby. Sama však nerozlišuji oděv příliš na dámský a pánský, nýbrž se soustředím na zachycení konkrétní energie. Nejlépe je to pozorovatelné u kolekce „HapSen”, kde jsou zastoupeny obě oděvní linie a je zde snadno čitelné mé vnímání oděvu jako celku.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „KRÁSA A STYL NEJSOU O KOPÍROVÁNÍ TRENDŮ, ALE O SPOJENÍ S VLASTNÍ IDENTITOU,” ŘÍKÁ MÓDNÍ NÁVRHÁŘKA NATALIS DESCHANEL REPKOVSKÁ
Vaše práce klade důraz na respekt k individualitě těla. Vnímáte v módním průmyslu, který často propaguje jediný ideál krásy, své návrhy jako způsob, jak ženám pomoci vnímat své tělo jinak?
Určitě je pro mne důležitý respekt k individualitě těla i osobnosti. I proto nejradši tvořím přímo na konkrétní ženu. Ze stejného důvodu ráda pracuji s mačkanými texturami, které dodávají oděvu pružnost a umožní danému modelu snadno se přizpůsobit různým postavám. Tuto techniku vnímám jako krásnou možnost spojení estetiky s praktičností.
Často se setkávám s pochopitelnou otázkou, proč na přehlídkách nevídáme širší škálu postav. Rozumím tomu, jaké problémy to přináší i že je tímto způsobem podporován dojem jednotného „ideálu“ krásy. Ve skutečnosti jde z většiny o praktické důvody, jelikož se oděvy šijí dlouho dopředu bez znalosti budoucích modelek. Neříkám, že je tento způsob správný, jen bych čtenářkám ráda uvedla jeho opodstatnění.
Naiad cílí na ženy, kterým nabízí jim možnost cítit se étericky a zároveň silně. Proč si myslíte, že je důležité, aby si ženy uvědomily, že nemusí „křičet, aby byly vidět“?
Osobně mám velmi ráda poetičnost. Tajemnost skrývající se za náznaky, inspiruje k zamyšlení a probouzí zájem zjistit víc. A když se éterická záhadnost sejde se sílou vyrovnané mysli, vzbuzuje daná osobnost magnetizující respekt.
Říká se, že to, co nosíme, může ovlivnit to, jak se cítíme. Jak vypadá váš go-out outfit, když si potřebujete dodat energii a sebevědomí?
Věřím, že oděv velmi ovlivňuje naše prožitky. Když se vědomě zamyslíme nad tím, co a proč si daný den oblékáme, může to výrazně podpořit naše sebevědomí.
Já se řídím svou náladou. Když cítím, že mám dobrý den, s radostí obleču i mnohé výraznější oděvy. Mým ideálním go-out outfitem jsou mačkané mini šaty, které se hodí na celou škálu událostí. Ovšem v náročnějším období mnohem raději sáhnu po kouscích, které mne dovedou schovat a obejmout. Dodají mi tak dostatečný psychický komfort na to, abych sama mohla být sebejistější. V takové chvíli je mým nejoblíbenějším oděvem ručně háčkovaný svetr z kolekce „HapSen”, jehož výrazná textura zaujme okolí, ale zároveň pohladí mé hmatové smysly.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: MILUJETE MÓDU, ALE NE MĚNÍCÍ SE TRENDY? INSPIRUJTE SE OUTFITY, KTERÉ JSOU NADČASOVOU SÁZKOU NA JISTOTU
Vaše značka se zaměřuje na lokální výrobu a udržitelnost. Jak se změnil váš vztah k módě a konzumu od té doby, co jste se stala návrhářkou? A jakou radu byste dala ženám, které chtějí budovat svůj šatník více uvědoměle?
Ačkoli jsem byla vychovávaná ve snaze neplýtvat a upřednostňovat kvalitu před kvantitou, realitu náročnosti ruční výroby jsem si do jisté míry opravdu uvědomila až se začátkem vlastní designérské cesty. Je jisté, že lokální móda šitá v etických podmínkách nemůže cenově soutěžit s fast fashion řetězci, ale svou hodnotu navrátí – v kvalitě, energii i radosti, kterou přináší.
Věřím, že klíčem k vědomějšímu šatníku je znalost sebe sama a hledání rovnováhy: nakupovat méně a kvalitněji, kombinovat levnější poklady ze second handů s investicemi do tvorby lokálních návrhářů.
Byla jste jednou ze tří mladých českých návrhářů, kteří představili své kolekce na BCEFW. Jaká byla vaše očekávání a v čem se lišila prezentace vaší kolekce od jiných módních akcí?
Účast na BCEFW pro mne byla speciální tím, že se jednalo o první velkou přehlídku od ukončení studia, navíc nejdále od mého pražského působiště. Nemyslím si, že bych měla zásadně odlišná očekávání než u jiných módních akcí, ale rozhodně jsem se těšila a vnímala to jako motivující krok vpřed. Jsem velmi vděčná Olo Křížové a Czech Fashion Councilu, že tuto událost pomohli uskutečnit a dali mi možnost představit svou kolekci v tak krásném městě, jako je Budapešť.
Vaše kolekce „Between Fairies and Samurai” je oslavou kontrastů. Jak tuto kombinaci přijalo mezinárodní publikum? Jaké ohlasy jste dostala?
Musím přiznat, že vlna pozitivních reakcí po přehlídce mě opravdu dojala. Každé milé slovo je pro mě velkou motivací a všem, kteří si našli čas mi napsat, tímto upřímně děkuji. Zvlášť silným momentem pro mě byla zpětná vazba maďarské influencerky Márti Sagi, která přehlídku navštívila a ve svých postřezích vycházejících pouze z pozorování looků na mole, přesně vystihla myšlenky, jež jsem do kolekce chtěla vložit.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „KLASICKÉ DĚLENÍ NA MUŽSKÉ A ŽENSKÉ PODLE MĚ V DNEŠNÍ DOBĚ ZTRÁCÍ SMYSL, MODERNÍ MUŽ PRO MĚ NENÍ DEFINOVANÝ SVALY,” ŘÍKÁ MÓDNÍ NÁVRHÁŘ JEREMIÁŠ FÜRST
Na týdnu módy jste spolupracovala s Magdalenou Šťastníkovou, která vaše modely zdobila šperky. Jak důležitá je pro vás spolupráce s jinými umělci a řemeslníky?
Spolupráci s dalšími umělci vnímám jako velmi obohacující zkušenost a nutno přiznat, že bez vzájemné podpory by byla tvůrčí cesta o hodně složitější. Ať už se jedná právě o šperkaře, ale i fotografy, stylisty, modelky a další, kteří se společně podílejí na spoustě projektů, jenž by ve studijních či počátečních rozpočtech jinak nebylo možné vůbec zrealizovat.
Konkrétně pak letošní spojení s Majdou Šťastníkovou bylo o to speciálnější tím, že Majda vytvářela sérii šperků přímo na míru ke kolekci „Between Fairies and Samurai”. V sadě náušnic a broží poprvé využila kombinaci pro ni charakteristického stříbra s barokními perlami, což rozhodně stojí za vidění.
Módní přehlídky se v dnešní době přesouvají do online prostředí. Jaký je váš názor na jejich roli v dnešní době, kdy svět ovládají sociální sítě a digitální platformy?
Zpřístupnění kolekcí veřejnosti online cestou určitě nese své ovoce, ačkoliv si z toho divák odnese úplně jinou formu zážitku. Já momentálně narážím na to, že mi i u fyzických módních přehlídek chybí přímější kontakt mezi mnou, oděvem a publikem. Ráda bych do budoucna vedla prezentace více osobním stylem a daný čas strávila přímo s lidmi, jež má tvorba baví a pro které chci tvořit.
Když se podíváte na jiné mladé návrháře v zahraničí, s kým cítíte spřízněnost ve svém přístupu k módě a proč?
Zcela upřímně na tuto otázku nedokáži jednoznačně odpovědět. Každý si ve světě hledá vlastní cestu, a právě tato unikátnost je za mne klíčová. Určitě existuje mladý tvůrce, se kterým máme blízký přístup k módě, konkrétní jméno mi však na mysli bohužel nevyvstává.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „TRENDY MOHOU BÝT INSPIRATIVNÍ, ALE JE DŮLEŽITÉ, ABY SE ČLOVĚK NESTAL JEJICH OTROKEM, RECEPT NA IKONICKÝ MODEL NEEXISTUJE,” ŘÍKÁ MÓDNÍ NÁVRHÁŘKA HANA VALTOVÁ
Vaše práce se zaměřuje na nadčasovost. Co pro vás znamená nadčasový design a jak poznáte, že jste ho dosáhla?
Nadčasový design pro mne znamená, že vychází přímo z autora, který sice je vždy do určité míry ovlivněn dobou, ale nepodřizuje svou tvorbu aktuálním stylům a trendům. Nemám žádný konkrétní klíč, díky kterému bych věděla, že už jsem dosáhla finální podoby oděvu. Řídím se citem a svýma očima. V určité chvíli jednoduše vytuším, že takhle to má být. Stejně to vnímám i během kresby a malby. Ačkoli by se dalo pokračovat v procesu do „nekonečna“, intuice řekne, kdy už je dost.
Design Naiad se vyznačuje takzvanou „mačkanou texturou“. Proč je tato technika pro vás tak důležitá a v čem je pro nositele jedinečná?
„Mačkaná“ technika je mou oblíbenou z mnoha důvodů. Zaprvé vznikla z omylu a snahy o záchranu materiálu, čímž jsem si k ní vytvořila hluboce osobní vztah. Danému oděvu navíc propůjčuje výhody, které jeho nositelka jistě ocení. Například přizpůsobivost oděvu tvaru postavy, snadný převoz během cestování, odstranění nutnosti žehlení atd. Sama technika je navíc vizuálně i hapticky poutavá, a tak přitáhne nejen podhledy okolí, ale zaujme i na vlastní dotek.
Mnoho lidí vnímá lokální módu jako nedostupnou. Myslíte si, že luxusní, ručně vyráběná móda se může stát dostupnější pro širší publikum, nebo bude vždy vyhrazena pro úzký okruh zákazníků?
Myslím, že lokální móda z principu nikdy nebyla zamýšlená jen pro úzké publikum a mnoho tvůrců by jistě ocenilo zájem širší veřejnosti. Každopádně, jak jsem již zmiňovala, eticky vyráběná móda v místních podmínkách se nikdy nemůže cenově dostat na rovinu fast fashion řetězců, kde cenu zaplatí extrémně podhodnocená práce a šílené pracovní podmínky jejich zaměstnanců. Pokud vás reálná situace opravdu zajímá a trápí, není lepší řešení než investovat právě lokálně, i když možná budete muset na některé oděvy „našetřit”.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „MLADÁ GENERACE ZAČÍNÁ BÝT UNAVENÁ RYCHLOU MÓDOU,” TVRDÍ ZAKLADATELKA ZNAČKY HÁČKOVANÝCH KABELEK
Žijeme v době společenských změn a vaše návrhy vyzařují snovou atmosféru. Je to forma úniku z reality, nebo způsob, jak najít krásu a kouzlo v každodenním životě?
Pro mne je to určitá forma přenesení mého zasněného světa do reality. Často, dalo by se říci i většinu času, nad něčím přemýšlím. Vymýšlím příběhy, představuji si oděvy – jejich pohyb, charakter, určení. Snažím se do svého okolí přinést trochu poetiky a romantické touhy, která nás navnadí zvolnit v tak uspěchaném světě.
Jak se vyrovnáváte s tlakem a očekáváními lokálního trhu, který je poněkud konzervativní? Je těžké zůstat autentický?
Je to o hledání harmonie. Vím, kdo jsem a pro koho chci tvořit, což mi usnadňuje zůstat sama sebou. I tak je však občas boj ustát tlak a očekávání dopadající na začínajícího designéra. V tomto mi obrovsky pomáhají zpětné reakce a podpora, jenž mne vždy znovu postaví na nohy. Velmi jsem si díky tomu uvědomila, jaký ohromný dopad mají slova a činy na lidi okolo nás a jak jedna milá věta může někomu pomoci překonat těžké chvíle.
Co je podle vás největší překážkou pro mladé designéry, kteří chtějí uspět a být bráni vážně?
Myslím, že nejčastěji je to reálná cena ruční práce, která byla z podvědomí vytlačena díky rychlé módě. Bohužel to občas vyvolává nepříjemná očekávání, že nechat si něco vyrobit, zvláště pak u studentů či mladých tvůrců, bude levnější než si to pořídit v řetězcovém obchodě, což však opravdu nemůže být pravdou.
Často slýcháme o výzvách, kterým čelí mladí podnikatelé. Jakou radu byste dala ženě, která chce vybudovat vlastní značku, ať už v oblasti módy nebo v jiném oboru?
Sama zatím zjišťuji, co vše tato cesta obnáší a necítím se jako úplně vhodná osoba na to radit ostatním ženám. Pokud bych ale měla sdílet jednu věc, která mi osobně pomáhá, pak je to otevřenost. Nebát se mluvit s lidmi kolem sebe – sdílet své nápady, pochybnosti, sny i cíle. Dříve jsem pracovala hodně uzavřeně, ale právě rozhovory se správnými lidmi mi pomohly více si věřit a posunout se zase o kus dál.
Zdroje: Autorský rozhovor, instagramový profil značky NAIAD, BCEFW
$content$