Pátek 11.09.2026
„Nejtěžší je říct ne velmi dobré příležitosti, která není součástí vašeho směru, a přesně to se teď učím,” říká podnikatelka Jana Šimurdová
Foto: Se souhlasem Jany Šimurdové
INTERVIEW

„Nejtěžší je říct ne velmi dobré příležitosti, která není součástí vašeho směru, a přesně to se teď učím,” říká podnikatelka Jana Šimurdová

Před několika lety si myslela, že se kvůli svému zdraví bude muset vzdát části své kariéry, dnes vidí budoucnost úplně jinak. Jana Šimurdová je lékařka, která se nebojí posouvat hranice svého oboru a podnikat nejen pod značkou ZAYRAĒ. Jak to změnilo její pohled na svobodu? Co si podle ní dokáží ženy předat lépe než jakákoliv kniha o byznysu? A co je podle ní skutečná přidaná hodnota firem?

Dnes se chcete prezentovat především jako podnikatelka a majitelka farmaceutické společnosti. Kdy se pro vás stalo označení „podnikatelka“ přirozenější než „lékařka“?

Myslím, že to nebyl jeden konkrétní okamžik. Spíš jsem si jednoho dne uvědomila, že už většinu svého času nepřemýšlím pouze nad medicínou, ale nad marketingem, obchodními strategiemi, investicemi, lidmi a vlastním mindsetem.

Regal Pharmacy pro mě byla obrovská podnikatelská škola. Najednou jsem neřešila jen odbornou stránku zdravotnictví, ale distribuci, licencované obchody, kontrakty, cashflow a celou ekonomiku firmy.

A dnes jsme zase úplně někde jinde. Vznikl ZAYRAĒ World, pod který postupně spadají jednotlivé dceřiné společnosti, a začal se vytvářet ekosystém, který propojuje farmacii, medicínu, vzdělávání, média, kulturu i development.

V určité chvíli už sama vidíte, že „doktorka Janka“, kterou lidé znají ze sociálních sítí jako odbornici na estetickou medicínu, je jen jedna část mé identity. Dnes jsem především podnikatelka, která staví firmy, propojuje jednotlivé obory a přemýšlí nad tím, co z nich může vzniknout za pět nebo deset let.

Medicína je pořád moje DNA a pravděpodobně vždycky bude. Jen už dnes není jediným prostorem, ve kterém tvořím… Vlastně právě ve chvíli, kdy se jednotlivé firmy a aktivity začaly spojovat do jednoho funkčního ekosystému, se ve mně podle mě definitivně narodila podnikatelka.

Lékařka je zvyklá pracovat s odbornými znalostmi a hledat správné řešení, zatímco podnikatelka se často rozhodujete v situacích, ve kterých správné řešení neexistuje. Bylo pro vás těžší přijmout, že někdy nevíte, nebo že vaše rozhodnutí ovlivňují i lidé kolem vás?

Já jsem vlastně v komfortní pozici v tom, že jsem vždycky chtěla nějakým způsobem měnit svět. Možná to zní trochu velkolepě, ale je to pravda. Dokonce se skoro na každém rande mužů ptám: „Jak chcete zlepšit nebo změnit svět?“ Takže přemýšlení ve velkých vizích a rozhodnutích je mi vlastně přirozené. (smích)

Nemám ale pocit, že bych se v podnikání někdy zásadně potýkala s tím, že nevím, zda moje rozhodnutí budou mít dopad. Pro mě je podnikání trochu jako šachová partie. Každý tah někam směřuje. Cíl máte relativně jasný, ale cest, jak se k němu dostat, existuje několik. Některé mezikroky vyjdou lépe, jiné hůř, někdy musíte změnit strategii, ale pořád přemýšlíte několik tahů dopředu. A doufám, že to tak má každý dobrý podnikatel.

Možná právě tady mi hodně pomáhá medicína. Jako lékař máte naučený určitý způsob uvažování. Máte anamnézu, diagnostiku, data, diferenciální diagnostiku a snažíte se dojít k co nejpřesnějšímu závěru. V podnikání je princip podobný, jen máte často více proměnných a rozhodnutí nejsou vždy tak jednoznačná.

S růstem firmy se ale zásadně mění jedna věc: váha rozhodnutí. Čím je skupina větší, tím víc si uvědomujete, že následky nenesete pouze vy. Jsou za tím zaměstnanci, jejich rodiny, obchodní partneři, investované peníze a někdy roky práce. A právě proto je podle mě zásadní obklopovat se lidmi, kteří jsou v určitých oblastech lepší a úspěšnější než vy. Nemusíte mít nad vším absolutní kontrolu ani znát každý detail. Naopak, v určité fázi růstu firmy by to bylo spíš její brzdou. Důležité je vědět, kam směřujete, mít kolem sebe správné lidi a umět jim dát prostor, aby svou práci dělali lépe než vy.

V určitém momentu už podnikatel zkrátka nemůže být největším odborníkem na všechno, co se ve firmě děje. Jak jste se naučila poznat, kdy má smysl použít vlastní zkušenost a kdy je lepší dát prostor někomu, kdo dané oblasti rozumí lépe?

Tohle byla jedna z nejtěžších věcí, ale zároveň obrovská škola života.

Když vám vážná nemoc ukáže, že nejste nesmrtelní, některé věci se naučíte velmi rychle. Je to podobné, jako když někdo po zásadní diagnóze dokáže ze dne na den přestat kouřit. Najednou už nediskutujete sama se sebou, jestli něco pustíte. Prostě víte, že musíte změnit způsob fungování.

Mě to naučilo delegovat, a hlavně vytvořit systém řízení – od mikroúrovně až po makromanagement. Zakladatel má totiž přirozeně pocit, že když firmu vytvořil, musí mít odpověď na všechno. Jenže pokud chcete růst, je to přesně naopak. Musíte kolem sebe postupně dostat lidi, kteří jsou v konkrétních disciplínách lepší než vy.

Vlastní expertizu používám nejvíc tam, kde ji skutečně mám – především v medicíně a kultuře. V ostatních oblastech dávám prostor lidem, kteří jim rozumějí lépe než já. A to pro mě není ztráta kontroly. Naopak. To je vyšší úroveň řízení. Protože expertizu můžete delegovat. Operativu můžete delegovat. Velkou část rozhodování můžete delegovat. Ale konečnou odpovědnost za směr firmy jako majitelka delegovat nemůžete.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „URČITÁ MÍRA ATRAKTIVITY MŮŽE POMOCT V PRVNÍM DOJMU, OTÁZKOU ALE JE, JAK DALEKO VÁS VZHLED REÁLNĚ POSUNE,” ŘÍKÁ VINDY KREJČÍ, ZAKLADATELKA PLATFORMY THE ŽENY

Foto: Chrisstiness, se souhlasem Vindy Krejčí

Když jste začínala podnikat, byla pro vás velkým motivátorem svoboda, kterou jste jako zaměstnankyně tolik necítila. Dnes vedete firmu a tým s více než 70 lidmi, takže každé další rozhodnutí přináší i novou úroveň odpovědnosti. Změnila se pro vás nějak definice svobody?

Úplně.

Když jsem začínala podnikat, moje první definice svobody byla vlastně hrozně jednoduchá: nemuset vstávat v šest ráno, ale v osm, protože přesně tehdy se přirozeně budím. A už to pro mě tehdy byla obrovská svoboda.

Pak přišla další fáze. Začala jsem mít ráda pocit, že v obchodě nemusím přemýšlet nad tím, kolik stojí voda nebo nějaká sušenka. Upřímně, dodnes často ani nevím, kolik ty běžné věci stojí. A i to byl pro mě určitý druh svobody.

Potom přišla další úroveň: pochopila jsem, jaký je rozdíl mezi tím, když vyděláváte peníze jen svou vlastní prací, a tím, když nemusíte být fyzicky v práci a peníze přesto přijdou na účet, protože funguje firma a systém, který jste vybudovala.

Takže ano, moje definice svobody se v čase několikrát změnila. Dnes mám přes 70 lidí, několik společností, závazky, smlouvy, investice a projekty, které se nezastaví jen proto, že mám špatný den. Ale současně mám dnes velkou část firem plně delegovanou. Tu těžkou hlavu mají ředitelé a management, ne já každý den osobně. A to je pro mě zase úplně nová forma svobody.

Po čtyřech letech podnikání se mi totiž začíná otevírat prostor pro něco, co jsem dlouho skoro neuměla mít: osobní život. Takže paradoxně mám dnes mnohem větší odpovědnost než kdykoliv dřív, ale necítím ji jako tlak. Beru ji jako jednu z položek na seznamu „jsem podnikatelka“. A ta další fáze svobody pro mě není mít ještě větší firmu nebo víc peněz. Je to mít dobře fungující firmy, kvalitní lidi kolem sebe a zároveň mít zpátky kus vlastního života. A tuhle formu svobody bych opravdu přála každému, kdo podniká.

O svých začátcích jste dříve mluvila jako o období, kdy vás strach z nedostatku peněz nebo nejistoty paradoxně motivoval. Má pro vás nyní strach v podnikání pořád nějakou užitečnou funkci?

Strach je dobrý radar, ale špatný řidič. Na začátku mě dokázal dostat do neuvěřitelného výkonu. Jenže dnes už vím, že dlouhodobě fungovat v nějakém nouzovém režimu, pod extrémním stresem a kortizolem, není výkon. Je to destrukce těla.

Já jsem se v tomhle dokázala dostat opravdu daleko. Až do momentu, kdy mi zdraví dalo velmi tvrdou facku a já dostala prognózu pěti let života. V takové chvíli si opravdu řeknete: „Hele, tak tohle budeme muset dělat jinak.“ Začala jsem pracovat nejen na firmách, ale velmi intenzivně i sama na sobě.

Dnes mám tři lidi, kteří, jak s oblibou říkám, „pracují na mojí hlavě“ – mentory, kouče a odborníky, se kterými řeším svoje vzorce, rozhodování a způsob, jak myslím. A byla to pro mě obrovská investice. Postupně se vypnula spousta mechanismů, o kterých jsem si dříve myslela, že mě ženou dopředu, ale ve skutečnosti mě ničily. Díkybohu za tuhle formu sebevzdělávání, protože jsem přesvědčená, že bez ní bych se k dnešním výsledkům nedostala. Minimálně ne způsobem, který by byl dlouhodobě udržitelný.

Jste ambasadorkou platformy THE ŽENY, která stojí mimo jiné na sdílení zkušeností. Co jste se v posledních letech naučila právě díky jiným ženám, nikoli díky své profesi?

Asi hlavně to, že neexistuje jeden správný způsob, jak být úspěšná žena.

Dřív jsem byla hodně nastavená na výkon. Něco vybudovat, zvládnout, posunout dál. A kolem sebe jsem postupně začala potkávat ženy, které jsou úspěšné úplně jiným způsobem než já. Některé vybudovaly obrovské firmy. Některé odešly z velmi vysokých pozic, protože zjistily, že už takhle žít nechtějí. Některé mají děti a rodinu jako absolutní prioritu, jiné ne. A některé třeba ve čtyřiceti úplně změnily svůj život a začaly znovu.

A myslím, že právě od žen jsem se naučila víc respektovat to, že úspěch není univerzální disciplína. Dnes už se proto neptám jen: „Co ještě dokážu?“ Mnohem víc mě zajímá: „Jak u toho všeho chci žít?“ Protože firma může růst pořád. Ambice může růst pořád. Peníze také. Ale člověk si musí někde sám definovat, co pro něj znamená, že už opravdu žije dobře. A tohle je podle mě něco, co si ženy mezi sebou dokážou předat možná lépe než jakýkoliv business book.

Ve farmaceutickém byznysu nestačí mít dobrý produkt nebo marketing, protože je úzce spojený se zdravím a důvěrou. Co je pro vás při rozhodování o novém produktu nebo projektu hranice, přes kterou nejdete, i kdyby to obchodně dávalo smysl?

Je důležité nejdřív vysvětlit, jakou farmacii vlastně děláme my. Nebavíme se primárně o volně prodejných produktech, které můžete klasicky komunikovat směrem ke spotřebiteli. Pracujeme mimo jiné s léky na předpis – například s léčivy používanými při léčbě karcinomu prsu, závažných imunitních onemocnění nebo kardiovaskulárních diagnóz. A v tomto světě funguje marketing úplně jinak. Nemůžete vzít lék na předpis a udělat na něj televizní reklamu pro veřejnost. Ani bych nechtěla, aby naše přidaná hodnota stála na tomhle způsobu komunikace.

Pro mě důvěra v medicínu a léčiva začíná vzděláváním. I proto jsme vybudovali platformu THACS. Na rok 2027 připravujeme v ostravském Gongu odbornou akci, kde chceme na jednom místě propojit lékaře, farmaceuty, další zdravotnické odborníky a zároveň v určité části otevřít prostor i veřejnosti.

A právě tohle považuji za velmi důležité. Medicína, farmacie a pacient často fungují jako tři oddělené světy. My se snažíme ty hranice bourat velmi sofistikovaným, a především bezpečným způsobem – ne tak, že budeme veřejnosti prodávat medicínu, ale tak, že jí pomůžeme medicíně lépe rozumět. Protože čím víc člověk rozumí svému zdraví, léčbě a možnostem, které má, tím kvalitnější rozhodnutí může dělat.

A to je podle mě skutečná přidaná hodnota firem, které dnes budujeme. Nejen prodávat produkty nebo poskytovat zdravotní služby, ale propojovat farmacii, medicínu, odborníky, vzdělávání a veřejnost do jednoho zdravějšího prostoru pro život a wellbeing.

Pokud bych měla říct, kde je moje hranice, tak právě tady: nechci budovat byznys, který pouze využívá zdravotnictví jako obchodní příležitost. Chci budovat firmy, které tomu prostředí zároveň něco vracejí. Pokud dokážeme vedle ekonomického výsledku zvýšit odbornou informovanost, důvěru a kvalitu rozhodování lidí o vlastním zdraví, potom mi ten byznys dává smysl.

Když máte několik projektů a každým dalším se rozšiřuje vaše podnikatelská identita, jak poznáte, že nový projekt opravdu zapadá do vaší vize, a není jen další zajímavou příležitostí, které je těžké říct ne?

Tohle je vlastně docela jednoduchá věc. Dobrý business mentor vám poměrně rychle ukáže, jak poznat, který projekt dává smysl a který už ne. Takže i tady pro mě hraje velkou roli mentoring, seberozvoj a schopnost nenechat se rozhodovat jen emocí.

Já jsem totiž typický snílek. Vidím příležitosti skoro všude. A čím jste úspěšnější, tím víc příležitostí za vámi přichází samo. Lidé vás oslovují, chtějí vás jako partnera, přinášejí nápady, investice, nové koncepty. A mně okamžitě v hlavě začne běžet, jak to postavit, propojit, zmonetizovat, posunout dál. A to je někdy strašné. (smích)

Proto dnes potřebuji brzdu. Nenechávám se už emocionálně strhnout jen proto, že mě něco nadchne. Máme dnes dokonce nastavenou stopku na nové velké projekty na několik let dopředu. Teď není cílem vymýšlet další a další firmy. Cílem je rozvíjet to, co už jsme postavili, a dát jednotlivým divizím čas vyrůst.

Dnes už totiž vidím velmi jasný ekosystém. Máme farmaceutickou distribuci Regal Pharmacy, ZAYRAĒ Clinic, vlastní produkty pod ZAYRAĒ, připravujeme vlastní lékárnu, máme vzdělávací platformu THACS, CALISTA magazín, eventy, Czech & Slovak Aesthetic Awards, kulturní část a vedle toho development v podobě Rubichēe Buildings.

Na první pohled to může působit jako mnoho různých světů. Pro mě ale dávají smysl právě ve chvíli, kdy se začnou vzájemně podporovat. Dnes už se proto neptám jen: „Je to dobrý byznys?“ Ptám se: „Proč právě my? Co tím posílíme? Zapadá to do ZAYRAĒ World? A co nám ten projekt vezme – čas, lidi, kapitál, energii?“

Protože s růstem zjistíte jednu důležitou věc: největším problémem nejsou špatné příležitosti. Ty se odmítají poměrně snadno. Nejtěžší je říct ne velmi dobré příležitosti, která ale není součástí vašeho směru. A přesně to se teď učím dělat. Nezakládat pořád něco nového, ale dát tomu, co už existuje, prostor vyrůst opravdu do velkých rozměrů.

Před několika lety jste říkala, že kvůli zdraví možná jednou skončíte s medicínou a budete se věnovat především vzdělávání, vedení firem a hudbě. Změnil se váš vztah k představě, že člověk musí definitivně opustit jednu kariéru, aby mohl naplno začít druhou?

Víte, ono je důležité říct, v jaké situaci jsem to tehdy říkala. Já jsem v té době žila s prognózou, že mám před sebou možná pět let života, takže když jsem v rozhovorech říkala, že jednou skončím s medicínou, nebyla to nějaká kariérní strategie. Já jsem skutečně počítala s tím, že moje tělo jednou řekne stop.

Dnes je situace úplně jiná. Srdíčko mám zdravé, jsem fit, mám úplně jinou energii, jiné rozpoložení a znovu obrovskou chuť tvořit a pracovat. A samozřejmě se tím změnil i můj pohled na budoucnost. Dnes už vůbec necítím, že bych si musela vybrat jednu jedinou cestu. Nemusím přestat být lékařkou, abych mohla být podnikatelkou. Nemusím přestat podnikat, abych mohla stát na pódiu a dělat hudbu. A nemusím každý den osobně stát na klinice, aby medicína zůstala velmi silnou součástí mého života.

Změnila se spíš moje role. Dřív jsem byla mnohem víc odborník, který osobně vykonává konkrétní práci. Dnes čím dál víc vytvářím prostředí a systémy, ve kterých tu práci mohou ve větším měřítku dělat další skvělí odborníci. A vlastně mě to začalo bavit ještě víc.

Medicína mě naučila přemýšlet, pracovat s fakty a nést odpovědnost. Podnikání mě naučilo stavět systémy a přemýšlet ve větším měřítku. A kultura a hudba ve mně zase udržují kreativitu, emoci a otevřené srdce vůči úplně běžným lidem a jejich příběhům. Už tyhle světy nechci stavět proti sobě. Naopak. Dnes si myslím, že právě jejich kombinace je jedna z mých největších konkurenčních výhod a zároveň něco, díky čemu jsem pořád sama sebou.

9. října 2026 se na THE ŽENY SUMMITu potkáte se ženami, které budou stát v úplně různých fázích své kariéry. Kdybyste si od každé z nich mohla odnést jednu zkušenost, kterou sama zatím nemáte, co byste chtěla? 

Já bych se jich dnes paradoxně možná vůbec neptala primárně na podnikání. Moc by mě zajímalo, jak to všechno zvládají s mateřstvím. Jak fungují se svými muži doma. Jak si nastavily partnerství, rodinu, práci a vlastní prostor tak, aby se v tom všem neztratily. Protože tohle je pro mě dnes nová životní oblast, a právě tady věřím, že mě jiné ženy mohou neuvěřitelně inspirovat.

V podnikání mě samozřejmě pořád zajímají zkušenosti žen, které jsou dál než já. A když už se bavíme o byznysu, nechci od nich slyšet jen úspěchy. Ty většinou vidíme na pódiích, v médiích a na sociálních sítích. Mnohem víc mě zajímají jejich chyby. Co podcenily. Kterému člověku věřily příliš dlouho. Které rozhodnutí je stálo nejvíc peněz. Kdy poznaly, že už musí něco pustit. A třeba i v jakém okamžiku zjistily, že samy začínají být brzdou vlastní firmy.

Protože po několika letech podnikání už znáte spoustu rizik, komplikací a důvodů, proč může něco selhat. Ale život má pořád oblasti, ve kterých jste začátečník. A já si dnes vlastně velmi ráda dovolím být začátečníkem právě tam, kde zkušenosti ještě nemám. Možná je to pro mě teď dokonce zajímavější než další business lesson: slyšet od úspěšných žen nejen to, jak vybudovaly firmu, ale jak si vedle ní vybudovaly život, ve kterém jsou šťastné.


Zdroje: Autorský rozhovor, THE ŽENY, instagramový profil Jany Šimurdové, LinkedIn profil Jany Šimurdové

Napsat komentář