Svou kariéru začala Tamara v bankovnictví, a právě práce v této sféře ji přivedla k módě. Nemohla totiž najít vhodné oblečení, které by vyhovovalo vysokým nárokům dynamického pracovního prostředí, kterým každý den čelila, a tak založila vlastní módní značku TAM ARA. Momentálně žije Tamara v Praze a vytváří oblečení, které pomáhá ženám cítit se skvěle. Její kousky jsou pohodlné, vhodné nejen do práce, ale i na běžné nošení. Jak vznikaly první návrhy? S jakým materiálem nejčastěji pracuje? A co dělá značku skutečně udržitelnou?
K práci v bankovnictví, kde jsi několik let pracovala, neodmyslitelně patří reprezentativní oblečení, které jsi bohužel za tu dobu nenašla. Proč? Jak je možné, že žádné oblečení nesplňovalo tvé nároky a požadavky?
V té době jsem nakupovala hlavně v konfekci. Když jsem se začala více zajímat o materiály, pozorně jsem sledovala složení nabízeného oblečení – jak dámského, tak i pánského. Pro oblečení do kanceláře jsou vhodné přírodní materiály jako vlna, bavlna, viskóza nebo hedvábí. V létě je vhodný i len, pokud ho umíme dobře sladit s dresscodem. V klasické konfekci máte k dispozici kostýmky nebo šaty většinou z polyesteru nebo “trojboje” viskóza + polyester + elastan. Takové oblečení se sice nemačká, ale bohužel velmi zapáchají i při troše pocení. I teď, několik let po mém odchodu z “kanceláře”, takové složení v obchodech převládá, takže se toho moc nezměnilo. Pánské kolekce jsou na druhou stranu z mnohem kvalitnějších materiálů a lépe zpracované, i když bohužel v poslední době jsem i zde zaznamenala zhoršení.
Ty ses však rozhodla tento problém vyřešit sama, a tak jsi založila vlastní módní značku. Jak jsi začínala? Měla jsi nějaké zkušenosti se šitím?
V naší rodině máme tradici domácího šití, ale já jsem se šít naučila až v dospělosti – před deseti lety, sama, vedle své práce. Než jsem poprvé usedla k šicímu stroji, ušila mi nějaké věci do práce podle mých představ moje máma. Po koupi stroje mi ukázala základy jako navlékání nití a některé stehy, a pak už to bylo na mně. Občas spolu ještě konzultujeme, ale mým největším rádcem byl a stále je YouTube a knihy.
Jak vznikaly první návrhy? Kým ses inspirovala?
První návrhy jsme s mámou realizovaly dokonce už v mém dětství. Doplňovaly jsme si tak to, co v obchodech chybělo. I potom, když už jsem uměla šít, to bylo stejné. Šila jsem, co jsem v obchodech nenašla, tedy vlněné šaty, sukně a různé další (po)kusy. Nebylo to nic designově složitého, šlo mi především o to, abych nosila kvalitní oblečení. A z toho vycházím i u své značky. TAM ARA tvoří minimalistické kousky s vtipem nebo sofistikovanými detaily tak, aby vynikl materiál a zpracování.
Jakým způsobem jsi začala své produkty prezentovat a kdy oficiálně vznikla TAM ARA?
Tamara vznikala postupně a oficiální start byl v roce 2017. Produkty jsem prezentovala osobně svým známým prostřednictvím Instagramu a hlásila jsem se na různé markety.
Na koho tvá značka cílí, pro koho je tvé oblečení? Je výlučně pracovní, nebo i na každodenní nošení?
Složení kolekcí se různí. Občas převládá móda do kanceláře, jindy pro volný čas. Modely jsou určeny pro každodenní nošení pro městskou ženu, která se chce oblékat chic. Chce, aby jí oblečení sloužilo po celý den v práci, ale mohla v něm pokračovat klidně i večer. Modely jsou jednoduché, sofistikované, ale i hravé. Největší úspěch mají vždy kousky z výrazných barev, takže se nedá hovořit o úplně konzervativní módě, i když i takové oblečení má v nabídce.
Materiál, se kterým nejčastěji pracuješ, je vlna. Čím si tě získala?
Vším. Když jsem objevila vlnu a začala ji nosit, byl to pro mě velký “aha moment”. Vlna se moc nemačká, má výborné termoregulační vlastnosti, takže jedny šaty, sukni nebo legíny vynosíte napříč sezónami. Je nádherně hebká, často má svůj specifický lesk a výborně se s ní pracuje.
Rozdíl poznáte, pokud budete nějakou dobu nosit vlněné oblečení a pak se vrátíte k polyesteru. Pěkně je to vidět i na svetrech. Ty z merino vlny (nebo kašmíru či mohéru, pokud mluvíme o luxusnější verzi) jsou s bavlnou neporovnatelné, nemluvě o akrylu, který má u mě vysloveně zákaz.
Vlna se nosí jen v zimě, je na těle nepříjemná, je náročná na údržbu… O vlně koluje i mnoho mýtů – jsou pravdivé?
Právě naopak. Tato představa vychází z hrubých drsných vlněných anglických svetrů, které u nás ani nebyly příliš rozšířené. U nás byl akrylový svetr považován za „vlněný“, protože v 80. a 90. letech jsme toho o materiálech moc nevěděli.
Pravou vlnu nebo jiné zvířecí srsti (kašmír, mohér, alpaka, lama, velbloud atd.) můžete nosit celoročně, samozřejmě záleží na typu výrobku. V Itálii muži běžně nosí letní obleky ze směsi vlny, lnu nebo vlny a hedvábí. Místo triček lze nosit tenké svetry z merina. Vlna je termoregulační – to znamená, že udržuje tělesnou teplotu, nepřehřívá se. Z hlediska údržby je to skvělý materiál. Nepohlcuje pachy, neváže tolik nečistot a nenasákne tekutiny tak jako například bavlna. Po nošení ji vyvětráte a vyperete, nebo vyčistíte pouze jednou nebo několikrát za sezónu. Je pravda, že čištění může být náročnější, ale stačí se řídit štítkem na oděvu – dnes už je běžné i praní vlny v pračce.
Postupem času ses rozhodla využít i další přírodní vláka jako například hedvábí či bavlnu. Existuje materiál, který bys nikdy nepoužila?
Jednoduchá otázka – akryl je číslo jedna a v závěsu je polyester. Jsem v tomto ohledu tak zásadová, že ani obchod, ve kterém nakupuji, mi už neukazuje látky, které mají byť jen 1 % těchto materiálů. (smích)
Jedním ze základních prvků tvé tvorby jsou úpravy na míru. Jaký je postup při vytváření jedinečného kousku? Jak dlouho ti obvykle trvá dokončení oděvu? A jak se pohybují ceny?
Prvním krokem při výrobě na zakázku je ujasnit si, jestli je moje tvorba a styl blízký tomu klientovu, protože každý návrhář má svůj specifický rukopis. Pokud ano, pak stačí oslovení, popis představy a možný termín. Zakázková práce je velmi individuální, ale vždy se snažím předem co nejpřesněji odhadnout časový a cenový rozsah, aby zákazník věděl, co může očekávat. Je třeba připravit 1 až 3 zkoušky a celý proces trvá od 2 týdnů až po několik měsíců – záleží na složitosti oděvu, dostupnosti materiálů, ale i časových možnostech zákazníka. Orientační ceny oděvů šitých na zakázku a další podrobnosti naleznete na mých webových stránkách.
Jsou odezvy vždy pozitivní?
Tak jako při všem, i v autorské tvorbě jsou odezvy různé. Co se týče kritiky, u nás se setkávám hlavně s připomínkami k ceně. V zahraničí jsem s cenotvorbou nikdy problém neměla, a tak věřím, že i my se naučíme docenit přidanou hodnotu kvalitního, zajímavého a lokálně šitého oblečení.
Je o nějaké modely nebo typ oblečení obzvlášť velký zájem?
Zaměřuji se na malosériovou výrobu, takže od každého modelu je vždy jen několik kusů. Velký úspěch mají vždy kabáty a zimní doplňky jako vlněné čelenky nebo šály. A pak kalhoty, protože ty se vždycky hůř kupují. Stálicí jsou také šaty.
Musela ses někdy vypořádat s náročnou klientkou nebo zákaznicí? Jak řešíš kritiku?
Každá klientka je ve své podstatě náročná, a to je dobře. Koneckonců, kdyby nebyly náročné, nenechávaly by si šít na míru. Snažím se své zákaznice celým procesem provést tak, jak bych si přála na jejich místě. Vše jim vysvětluji, snažím se předvídat a vyhovět. Cílem je, aby každý model splňoval mé i jejich vysoké nároky a aby ho opravdu rádi nosily.
Kritika většinou přichází nevyžádaná – od lidí, kteří neznají mou tvorbu a přístup.
Navrhuješ i na speciální příležitosti?
Okrajově tvořím i svatební šaty – je to krásná práce. Jsem však toho názoru, že speciální oděv je ten, po kterém saháme každý den.
Jaký je tvůj osobní styl? Nosíš i své vlastní oblečení?
Nosím hlavně svoje oblečení, je to i fajn forma testování, protože vnímám, jak se daný oděv chová v pohybu, při sezení, jak látka vypadá po nošení a praní, a tak mohu lépe vychytat nedokonalosti. Dává mi to prostor k tomu, abych plně porozuměla a naplnila potřeby svých zákaznic.
Snažíš se o to, aby značka byla co nejudržitelnější. Jaké jsou tvé hodnoty a co dělá značku skutečně udržitelnou?
Mám pocit, že slovo udržitelnost je nadužívané. Sama ho moc nepoužívám. Snažím se ke své práci přistupovat zodpovědně. Kupuji co nejkvalitnější přírodní materiály, vyrábím praktické modely tak, aby se daly nosit opravdu často. Oblečení šiji buď já, nebo švadleny z Prahy a okolí (kde sídlím), kterým platím férové ceny. Své zákazníky i okolí vzdělávám v tom, jak poznat kvalitu. A především nedělám kompromisy ve svých hodnotách a požadavcích. Je to složitější cesta, ale na úkor těchto věcí se kvalitní móda dělat nedá.
Jak úspěšně vést udržitelné podnikání? Máš z hlediska udržitelnosti nějakou radu pro mladé designéry, která by jim pomohla dostat se na správnou cestu?
Ve školách se často učí jen kreativní část módního návrhářství. V praxi je to ale jen malý kousek skládačky. Proto radím, abyste se na ni dobře připravili. Ideální je nejprve získat práci někde, kde je prostor zjistit, jak byznys funguje, a až pak se vydat vlastní cestou. To, čemu nerozumíte nebo co vás nebaví, zadejte externě. A nebojte se chyb, protože i ty jsou důležitou součástí procesu.
$content$