Na Instagramu se označuje slovem botanik a nabízí pomoc s porozuměním rostlinám a návratem do přírody. Studentka Ema Černichová se v současné době vášnivě věnuje pokojovým rostlinám, o nichž se rozhodla i edukovat právě prostřednictvím populární sociální sítě. Co je cílem jejího projektu? Jak velká věda je péče o pokojovky? A měl by mít doma nějakou rostlinu úplně každý?
Pomáháte lidem porozumět rostlinám. Co vás přimělo k návratu k přírodě?
Asi úplně nemohu říct, že bych se navracela k přírodě. O biologii se zajímám celý život. Vystudovala jsem přírodopisné gymnázium a z biologie následně i maturovala. Jedním z důvodů založení projektu Zlesavěc byl fakt, že mám dva koníčky. Biologii a hudbu. Po přírodopisném gymnáziu jsem dala přednost hudebnímu oboru a čím víc mi kontakt s biologií chyběl, tím jsem si pořizovala víc a víc pokojovek. Prostě mě to bavilo a fascinovalo. Poté mi během státnic nejvíce pomáhalo být mezi rostlinami nebo někde venku v přírodě. Prostě je to pro mě obrovská relaxace a „všelék”.
Navíc jsou pokojovky v dnešní době docela populární, a když se někdo ve vašem okolí dozví, že jim rozumíte… Buď máte pokojovek plné zprávy, nebo chodíte na kafe rovnou se zeminou a květináčem na přesazování. Proto jsem založila vzdělávací instagramový profil pro kamarády. Bavilo mě to, protože jsem se učila novému, například stříhání videí, a zároveň jsem „musela” s rostlinami být v kontaktu.
Ale jen to už cílem vašeho projektu není, viďte?
Cíl mého projektu se různě proměňoval. Nejdříve to byla zábava a takový vlastní seberozvoj. Nyní se přidává i myšlenka vrátit přírodě to, čím pro mě je, a trošku jí pomoct. Jen si to spočítejte. Čím více lidem poradíte, jak se mají starat o pokojovky, tím méně rostlin umře a lidé tak nebudou kupovat nové. Velkoobchody často dováží z velké dálky, což není úplně ekologické. Když lidem poradíte, jak na bylinky, nebudou si kupovat nové a nové sazenice… Když je seznámíte s naší přírodou, třeba si pak natrhají invazní druhy rostlin do vázy, a ony se tolik nerozmnoží… Všechno souvisí se vším.
Projekt Zlesavěc pomáhá lidem porozumět rostlinám, ale tím vlastně i přírodě samotné.
Vzpomínáte si na svou první pokojovku? O jakou rostlinu šlo? A byla to právě ona, která byla jakýsi odpichový můstek k tomu, abyste přehodnotila způsob svého života?
Na svoji první pokojovku si bohužel už nevzpomínám. Nějaké pokojovky jsme vždy měli doma a jestli nějaká byla moje, to opravdu nevím. Vzpomínám si ale na takový větší zahradnický zlom. Ve 13 letech jsem si přála k narozeninám pařník, abych mohla déle pěstovat na zahradě zeleninu. Vypěstovala jsem krásné dýně, rajčata, papriky… Prostě jsem začínala hodně experimentovat. Odpichový můstek si bohužel nepamatuji, ale tehdy jsem se o rostliny začala intenzivněji zajímat.
Kolik pokojových rostlin v současné době vlastníte a dáváte přednost těm světlomilným?
Teď už naštěstí poměrně málo, dala jsem si totiž předsevzetí, že jich nebudu mít více než 100. I když je to krásný koníček, leze to dost do času. Když chcete zvládat studium, práci, rodinný život, do toho vést účet o rostlinách, máte psa… Asi bych se starat o více pokojovek nestíhala. Spíš bych si vyčítala, že se o ně nestarám tak, jak bych měla.
Co se druhu rostlin týče, máme doma poměrně různorodé podmínky. Daří se u nás jak těm světlomilným, tak těm určeným pro tmavé kouty. Mám to tedy poměrně dost namíchané.
Ohledně pokojových rostlin panuje řada mýtů a dohadů. Vnímáte nějaké?
Všímám si, že lidé často pokojovky vnímají jako jednu skupinu podobných rostlin. Tak to ale není. Pokojovka je označení pro rostliny dovezené z různých koutů světa. Tyto rostliny v našich zeměpisných šířkách nepřežijí a jsou tedy odkázány na „pokoj”. To ale neznamená, že vyžadují podobné podmínky. Některé jsou z deštných pralesů, některé z pouští nebo polopouští… Je to opravdu různé.
Když mi někdo píše, jak se má starat o tu nebo onu rostlinu, většinou radím, ať se podívá, kde a jak původně roste a zkusí to napodobit. Člověk tak jednoduše odvodí, co rostlina potřebuje. Například monstera je liána, která se pne po stromech v deštném pralese. Ráda se tedy po něčem pne, můžete ji rosit, nesnese přímé světlo, protože by se popálila. Když danou rostlinu pochopíte, máte v podstatě vyhráno.
Pokud například rádi cestujete, koukejte kolem sebe. V Arábii máte aloe vera, na Zanzibaru zamiokulkas, v jižní Číně pileu… Jako jsou odlišné tyhle kouty světa, tak pokojovky vyžadují odlišné podmínky. Ty můžeme vytvořit substrátem, světlem, zálivkou, vlhkostí, teplotou apod.
Které rostliny například řadíme mezi světlomilné a které naopak zvládnou i ty zmíněné tmavší kouty?
S tím světlem a vším okolo je to trochu složitější, ale zkusím to zjednodušit. Je důležité, zda je světlo přímé, nebo ne. Protože například ta zmíněná monstera, která se řadí mezi světlomilné rostliny, by se vám na přímém slunci popálila. Možná bych tedy přidala ještě jednu položku – rostliny na přímé světlo, rostliny na dostatek rozptýleného světla a rostliny do tmavších koutů.
Jako přímé světlo si představte ideálně nějaký parapet, obvykle jižní, kam většinu dne dopadají přímé sluneční paprsky. Tam umisťujeme rostliny, které jsou původem například z pouští a polopouští – nejrůznější kaktusy, sukulenty apod. Konkrétní druhy, které mám umístěné na přímém světle, jsou aloe vera, tlustice, juka, strelície nebo právě ty kaktusy.
Co se týče míst s dostatkem rozptýleného světla, jedná se buď o světlé parapety, kam nedopadá přímé slunce, nebo světlé místnosti. V takových podmínkám se daří asi většině pokojovek. Já zde mám umístěné nejrůznější druhy monster, filodendronů, šplhavnic nebo voskovek. Můžete sem umístit třeba i oblíbenou calatheu, maranthu, begonii maculatu apod.
A na rostliny do tmavých koutů vlastně dostávám úplně nejčastější dotazy k pokojovkám. Asi vás zklamu, ale neexistuje rostlina, která by ke svému růstu nepotřebovala žádné světlo. Možná bez něj chvíli vydrží, ale není to trvalé. Pokojovky, které vydrží i s menším přísunem světla, jsou například zamiokulkas, tchýnin jazyk, různé kapradiny apod. Za mě je ale možná lepší řešení umělé osvětlení. Pokud pořídíte do tmavého koutu rostlinám světlo, můžete tam mít mnohem více druhů.
Jak často by měl člověk zalévat pokojové rostliny? A jsou hnědé listy signifikantem vadnutí?
Nesprávná zálivka je dle mých zkušeností nejčastější příčinou smrti pokojovek. I zde panuje řada mýtů a dohadů, nejspíše z toho důvodu, že je to poměrně komplexní záležitost. Zálivka totiž souvisí například s teplotou – při vyšších teplotách se voda rychleji odpařuje a člověk musí její přísun zvýšit. Dále pak také závisí na květináči – pokud máte keramický květináč, část zálivky nasákne on sám, což se u plastového nestane. Poté je také rozdíl v substrátech.
Za mě není úplně nejlepší nápad řídit se podle někoho jiného nebo podle internetu. Je dobré pochopit rostlinu a zjistit, jak má být například vlhký substrát. Na to vám můžu dát poměrně jednoduchou radu. Pokud se bojíte, abyste nepřelili, zalévejte, když vypadá rostlina povadle. Krásně je to vidět u lopatkovců, šplhavnic nebo monster. Povadlá, nebo u dužnatějších rostlin „scvrklá’”, rostlina je signifikantem toho, že potřebuje zalít. Rostlinu bych v těchto chvílích zalila a přebytečnou vodu v podmisce vylila. Během léta zalévám většinu druhů asi jednou týdně. Během zimy přibližně jedenkrát za 14 dnů.
Hnědé listy mohou mít více příčin, ale určitě nejsou prvním znamením vadnutí rostliny z nedostatku zálivky. Většinou je to spíše naopak. Pokud je rostlina přelitá, začne žloutnout a následně hnědnout. Jestliže vám z ničeho nic začne jeden list hnědnout, mrkla bych blíž, jestli nenajdete škůdce.
Existuje nějaká první pomoc při přelití pokojovky? Je lepší rostlinu nechat vyschnout, nebo raději vysušit a přesadit do suchého substrátu?
Opět bych se řídila druhem rostliny. Některé druhy jsou na přelití náchylnější, a ty bych asi přesadila. Řadí se mezi ně například monstera nebo filodendron. Ale záleží i na tom, jak moc přelijete. Pokud vám trochu ujede ruka a vidíte, že voda rychle vytéká ven, položila bych rostlinu na nějaké ubrousky bez podmisky a nechala ji proschnout.
Pokud si člověk domů donese pokojovou rostlinu, měl by jí dopřát pár dní v karanténě? A jak dlouho by případně měla taková karanténa trvat?
Ano, určitě se to doporučuje. Myslím, že se uvádí asi 14 dnů, já tomu většinou dávám až měsíc. Člověk tím často předejde škůdcům, kteří se mohou rozšířit a zlikvidovat i spoustu dalších rostlin. Pokud nemáte možnost dát rostlinu do jiné místnosti, dejte ji alespoň co nejdál od ostatních a pravidelně prohlížejte.
Někdo své pokojovky také sprchuje. Proč by se měly rostliny sprchovat a jak často to dělat?
Ano, lidé často sprchují pokojovky. Je to určitě dobrá prevence proti různým parazitům nebo se tím krásně smyje prach z listů. Pokojovky jsou potom takové čerstvé a ty vlhkomilné vám za to opravdu poděkují. Já se v létě snažím sprchovat třeba jednou za 14 dnů, ale většinou jak to časově vyjde.
Jací škůdci pokojovek patří k těm nejčastějším? Jak je lze poznat a jak vůči nim účinně bojovat?
Je jich poměrně dost. Nejčastěji se setkávám s různými druhy mšic, smutnicemi, sviluškami, třásněnkami, vlnatkou nebo třeba puklicí. Je velké štěstí, že jsou všichni zmínění škůdci viditelní pouhým okem, takže pokud si jich všimnete včas, můžete rostlinu ještě zachránit. Pokud si škůdců ale nevšimnete, poznáte to například podle hnědých fleků nebo zpomalení růstu.
Nejlepší boj je prevence. Rostliny neustále prohlížejte, a když něco uvidíte, osprchujte, odstraňte a dejte do karantény. Pokud škůdce objevíte později, máte několik možností, na které je hodně názorů. Já osobně jsem zatím nenašla způsob, který by mi stoprocentně vyhovoval. Existují různé přípravky, které jsou poměrně účinné, ale jsou opravdu silné a jedovaté. Neměly by se tedy používat tak často. Máme ale i šetrnější způsoby – například si namíchat něco doma podle babských rad. Já si občas míchám Jar s vodou. Není to tak efektivní, ale něco to zvládne.
Kromě pěstování se zaměřujete i na množení pokojovek. Jaký způsob množení máte nejraději? Jak na úspěšné rozmnožení rostliny?
Nevím, zda se na to úplně zaměřuji. Množím rostliny pro své potřeby nebo do okruhu blízkých přátel. Zatím nemám v plánu Zlesavěc zaměřovat směrem k množení pokojovek.
Co se ale způsobů týče, je jich několik. Můžete mít semena, můžete dělit nebo řízkovat, což je za mě asi nejjednodušší způsob. Svůj účet cílím na začátečníky, a právě proto nejčastěji řízkuji. Velkou výhodou je, že tak můžete rozmnožovat velký počet druhů. Patří mezi ně například monstera, filodendrony, voskovky, šplhavnice… Prostě ty nejčastější. Princip je takový, že rostlinu rozdělíte řezem na několik menších částí a ty necháte zakořenit ve vodě nebo v jiném substrátu. Je to opravdu jednoduché a rychlé.
Vyžadují mladé rostliny nějaký specifický typ substrátu? Dáváte přednost kupovaným substrátům, nebo si mícháte i nějaké vlastní?
Mladé rostliny jsou obecně náchylnější. Že bych jim ale věnovala nějak zvlášť jinou péči, to říci nemohu. Pokud jsou hodně malé, nechávám některé druhy pod poklopem, aby měly větší vlhkost vzduchu, ale že bych měnila i substrát, to ne. Substrát míchám svůj vlastní a přísady se liší spíš podle druhů než podle stáří rostliny.
Pokud jste začátečník a máte doma pár pokojovek, stačí opravdu klasický koupený substrát. Není nejlepší, ale pokud se rostlinami aktivně nezabýváte, asi nevidím jako nutnost mít jiný. Jestliže se ale chcete dostat více do tohoto světa, míchat substrát doporučuji. Je to opravdu rozdíl. Na svém profilu jsem i sdílela pokusy, kde je vidět, že například voda proteče rychleji, není takové riziko přelití apod.
Jak moc záleží na materiálu nádoby, ve které je rostlina umístěna? Existuje nějaký „neutrální“ typ květináče? Dáváte přednost plastovým, nebo keramickým květináčům?
Pokud existuje neutrální květináč, tak jsem ho ještě neobjevila. Myslím ale, že neexistuje. Jak jsem se již zmínila, rostliny jsou opravdu různé a vyžadují jiné podmínky. Bylo by tedy zvláštní, kdyby bylo jedno řešení. Vždy něco některé rostlině bude vyhovovat víc a některé míň.
Co se týče toho, zda nějaký květináč upřednostňuji, tak ne. Pro některé druhy bych třeba jeden konkrétní doporučila více, ale když je zasadíte do jiného, nic tak závratného se nestane. Člověk si jen musí uvědomit, že se každý květináč chová jinak. Keramika rychleji prosychá, a pokud do ní zasadíte rostlinu, která vyžaduje vlhký substrát, holt ji budete muset zalévat častěji.
Výběr květináče je pouze součást skládačky, kterou musíte postavit, abyste dali rostlině to, co potřebuje.
Jak se stavíte k rostlinám z velkoobchodů? V čem je nákup v nich jiný než v zahradnictvích?
Mají své klady i zápory. Vzhledem k tomu, že jsem stále studentka, jsou pro mě ceny velkoobchodů dostupnější. Poslední dobou nabízí i poměrně zajímavé druhy. Samozřejmě jsou ale i velké nevýhody – například rostliny dovážené z velké dálky, což není úplně ekologické. Dále často lidé ve velkoobchodech neví, jak se o rostliny starat a můžete si koupit nějakou, která byla dlouho přelitá nebo nezalitá. Takové rostliny vám mohou brzy umřít. Nebo mohou být čímkoli nakažené.
Existují zahradnictví, které rostliny množí zde, což je samozřejmě ekologičtější, ale podepíše se to na ceně.
Za mě taková nejlepší cesta jsou swapy. Existuje spousta instagramových profilů nebo facebookových skupin, kde vám namnoženou rostlinu za něco vymění nebo za nějakou malou částku prodají.
Liší se životnost rostlin z velkoobchodů a zahradnictví? Měl by se o ně člověk starat jinak?
Když víte, jak se o rostlinu z velkoobchodu postarat a dát jí „první pomoc”, většinou přežije. Kritické je to v prvních měsících. Ta délka dožití ale spíš závisí na vás.
Ohledně odlišné péče, já vždy, když si koupím novou rostlinu, po týdnu přesadím. Ať už je z velkoobchodu, nebo ze zahradnictví, člověk opravdu nikdy neví, v čem ta rostlina je a kdy byla naposledy přesazená nebo zalitá.
V současné době se věnujete také bylinkám. Pěstujete doma nějaké? Plánujete případně založení vlastní bylinkové zahrádky?
Je to tak. Je to pro mě určitě zajímavé odvětví, ale asi se mu zatím intenzivněji věnovat neplánuji. Zlesavěc bych ráda dále zaměřovala obecně na rostliny, i když se tam samozřejmě sem tam objeví i nějaká bylina. Doma v bytě nebo na chalupě mi určitě nějaké základní druhy bylin nesmí chybět. Založení vyloženě bylinkové zahrady v současné době ale chystám.
Myslíte si, že by měl mít doma nějakou rostlinu úplně každý?
Když se nad tím zamýšlím, tak já vlastně neznám žádnou domácnost, ve které by nebyla žádná rostlina. Myslím, že i lidé, kteří k rostlinám třeba nemají hlubší vztah, mají nějakou jako dekoraci a tak.
Jestli ale někdo takový je, tak je to naprosto jeho věc a rozhodnutí. To, že je to pro někoho forma relaxace a baví ho to, neznamená, že to budou mít všichni stejně. Ale tak je to úplně se vším. Spíš si myslím, že když někdo doma chce mít rostliny, měl by si o nich načíst alespoň pár informací a nemít je jen „na umření”.
Zdroj: Autorský rozhovor
$content$