Neděle 14.07.2024
„Konkurence je skvělá věc,” zastává Zuzana Smatanová
Fotografie: Se souhlasem Zuzany Smatanové
INTERVIEW

„Konkurence je skvělá věc,” zastává Zuzana Smatanová

Songwriterka, zpěvačka a ilustrátorka Zuzana Smatanová má na svém kontě mnoho hitů, stovky koncertů, tisíce fanoušků a letos slaví 20 let na hudební scéně. V médiích si vždy zachovávala čistý štít, obešla se bez skandálů a dokáže si hlídat své soukromí. Co ji inspiruje při tvorbě hudby a písní? Jakým výzvám musela jako veřejně známá osobnost čelit? A jak se Zuzaně daří udržovat zdravou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem?

Vystudovala Pedagogickou a sociální akademii v Turčianských Teplicích a angličtinu na Státní jazykové škole v Žilině. Co tě přivedlo a inspirovalo k tvorbě hudby?

Myslím, že klasicky věk teenagera, který má sny, deník a hudební idoly. Můj bratr začal hrát na kytaru a mě to k ní přirozeně táhlo taky. Naučila jsem se první akordy a postupně jsem začala psát první texty a vnímat v hlavě melodie. Měla jsem patnáct let, a právě v té době vznikly písničky Tam, kde sa neumiera nebo Nech sa deje, čo sa má.

Vzpomínáš si, kdy jsi napsala svůj první text a začala se skládání věnovat naplno?

První text jsem napsala jako dvanáctiletá. Byl o kovboji, který se svým koněm cestoval po světě. Tehdy jsem ještě neuměla hrát na žádný nástroj, takže melodii jsem se snažila si jen zapamatovat. Druhý den už byla pryč. Dnes bych si to „dílko” ráda poslechla, ale už je bohužel v nenávratnu.

Fotografie: Se souhlasem Zuzany Smatanové

V roce 2003 jsi vyhrála autorskou soutěž Coca-Cola Popstar, nahrála debutové album Entirely Good a naplno odstartovala svou hudební kariéru. Čím je tvá hudba jedinečná a jak se ti podařilo v tak přeplněném odvětví vyniknout a získat si obrovskou fanouškovskou základnu?

Všeobecně asi platí, že mezi interpretem a posluchačem musí nastat jakási chemie. Nějaká nedefinovatelná sympatie, pouto nebo souznění. Pokud to tam není, uměle se jednoduše nevytvoří.

Já jsem vzešla z autorské soutěže, kde jsem vyhrála s vlastními písničkami. Lidé mě mohli buď úplně zavrhnout, nebo se napojit na to, co ode mě poslouchají. Vybrali si to druhé a mně se rozběhla kariéra, o které jsem nikdy ani nesnila. Zřejmě roky funguje to, že lidé cítí z mojí tvorby autenticitu – to se oklamat nedá, za to jsem nejvíc vděčná.

Co inspiruje tvou hudbu a psaní písní? Jsou nějací konkrétní umělci nebo zkušenosti, které ovlivnily tvou tvorbu?

Kdysi mě inspirovaly americké písničkářky. Viděla jsem v nich silné nezávislé ženy, které píší o svých pocitech, vztazích, vylévají si v textech srdce. Přesně to jsem chtěla dělat i já, protože můj vnitřní svět je na pocity extrémně bohatý. Roky jsem už žádné idoly nepotřebovala. Našla jsem svou vlastní identitu, to nejpřirozenější, co dokážu lidem dát, svou skutečnou emoci. Proto píšu nejvíc o sobě, o svém prožívání událostí, které se kolem mě dějí. V psaní písniček mám terapii.

Patříš k nejúspěšnějším slovenských zpěvačkám, a i bez zbytečných skandálů se držíš v čele hudebních žebříčků. Jakým výzvám jsi musela nebo musíš jako veřejně známá osoba čelit?

Dnes už asi žádným. Kdysi se o mě velmi zajímal bulvár, ale já nerada mluvím o svém soukromí. Ne že by to bylo něco tajného, právě naopak. Je to tak praobyčejné, že lidi nechci zatěžovat svými vztahy, interiérem bytu, novými botami nebo postavou v plavkách na dovolené. Není mi to vlastní, proto tím nekrmím bulvár ani širokou veřejnost. Dokonce kdybych měla děti, na mých sítích byste neuviděli ani jednu jejich fotku. Dnes lidé extrémně sdílejí svůj soukromý život a potom se diví, že jsou denně na přetřes.

Fotografie: Se souhlasem Zuzany Smatanové

Jak vnímáš současnou českou a slovenskou hudební scénu? Je někdo, koho považuješ za svého konkurenta?

Všechny, a tak to má být. Konkurence je skvělá věc – posouvá, motivuje, inspiruje, bez ní by člověk stagnoval, je výborným hnacím motorem v byznysu i v tvorbě.

Měla jsi možnost spolupracovat s mnoha hudebními legendami, jako například s kapelami Čechomor, Chinaski, Polemic nebo Desmod, ale také s Peterem Cmoríkem a Adamem Ďuricou. Kdybys mohla jít do studia s jakýmkoli umělcem a spolupracovat na nové skladbě, kdo by to byl a proč?

Přiznávám, tyto sny už nemám. Zřejmě je to právě tím, že jsem už měla možnost spolupracovat s tolika umělci. Jestli mě čeká něco dalšího výjimečného, těším se na to, ale abych si snila o něčem konkrétním, to už se do mého snění nevejde.

Jak ovlivnila tvůj život a kariéru pandemie koronaviru?

Zpomalila jsem, jako všichni. Měla jsem za sebou těžké období, když jsem se léčila z vyhoření, a právě období pandemie mi poskytlo čas se úplně zotavit. Protože jsme nemohli koncertovat, vyhovovalo mi, že můžu svou kreativitu zaměřit na kreslení, což je moje láska od tří let. Žila jsem přítomností a uvědomovala jsem si, jakou vzácnost jsme měli, když jsme mohli cestovat a vystupovat. Ještě i dnes si občas vzpomenu, když znovu objímám fanoušky, jak vzácné to opět je.

Fotografie: Se souhlasem Zuzany Smatanové

Kromě toho, že zpíváš, také krásně kreslíš a mnohé jsi překvapila, když ses stala ilustrátorkou a vyzdobila stránky v knize dětských písniček Petera Nagye. Přestože se stále jedná o tvůrčí obor, proč ta změna? Co tě k tomu vedlo?

Nabídka od Petera Nagyho přišla právě v čase pandemie. Vždy jsem chtěla ilustrovat knížky a toto na mě spadlo jako blesk z čistého nebe. Dnes už mám doilustrovanou druhou knížku Peter Nagy pre deti 2 – vychází tento rok v říjnu.

O své zkušenosti s vyhořením jsi již v médiích hovořila před časem. Kdy a jak sis uvědomila, že něco není v pořádku?

Přišlo to na konci roku 2018. Byl to velmi náročný a stresující rok. Dokončovala jsem ve studiu své dvojalbum, v létě jsem hrála na festivalech a připravovala se na velké turné. Velmi málo jsem spala a moje životospráva byla hodně špatná. Péči o sebe jsem odsouvala na druhou kolej, vůbec jsem neodpočívala, a to mě úplně srazilo na kolena.

Co ti pomohlo se z toho dostat?

Pomohli mi samozřejmě odborníci, terapeuti, léky a moje vlastní silná vůle. Když člověk nezabere sám, druzí mu pomohou jen těžko. Dnes jsem opět zdravý člověk a jsem na sebe hrdá, protože jsem to nevzdala a zabojovala jsem.

Fotografie: Se souhlasem Zuzany Smatanové

Leden letošního roku jsi odstartovala titulní písní k filmu Služka a v květnu jsi vydala videoklip k hitu Gravitácia, který je něžný, hravý a skutečnou lahůdkou pro uši. Co bylo inspirací pro tuto píseň a kdy tě napadla její myšlenka?

Gravitáciu jsem napsala ještě minulý rok. Vždy jsem chtěla napsat tento typ písničky, lehce taneční, bez těžkého zadumaného textu. Je o vzájemné magnetické přitažlivosti dvou lidí, o chemii a lásce.

Na svém kontě máš mnoho úspěšných singlů a alb, stovky koncertů, nominací, vítězství a ocenění v soutěžích jako Zlatý Slávik či Aurel, a letos dokonce slavíš 20 let na hudební scéně, k čemuž ti samozřejmě ze srdce gratulujeme. Kdybys mohla vyzdvihnout jednu věc, na kterou jsi nejvíce hrdá, co by to bylo?

Moc děkuji. Nejvíc jsem hrdá na to, že popularita a úspěch mě nijak nesemlely a zůstala jsem pořád tou obyčejnou Zuzanou, kterou jsem byla na začátku.

Jak relaxuješ a snažíš se udržovat zdravou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem?

Chodím na túry, na procházky se psem, do města s kamarády nebo pracuji u mámy na zahradě. Na vesnici se vždy čas zpomalí, znovu si obuju gumáky a fyzicky pracuju – to mě roky rokoucí uzemňuje.


Instagram

Napsat komentář