Pondělí 22 duben, 2024
Life Point: Láska
Fotografie: Pexels (pexels.com)
LIFESTYLE

Life Point: Láska

Láska. Ten pocit. Jeden pocit. Jeden moment. Jeden zvrat. Láska. Láska k člověku. K opačnému pohlaví. Ke stejnému pohlaví. Na tom nezáleží. Láska je jen jedna. Láska. Všichni ji cítíme. Všichni. Opakovaně. Krásný pocit. Někdy bolí. Ale všichni po ní toužíme. Všichni máme někoho, koho milujeme. Všichni…

Znám ty teorie o tom, že láska je jen pocit. A je na nich něco pravdy. Láska. Je to pocit. Ale myslím si, že je to není jen o pocitu. Láska je o momentech. Láska je o chvílích, kdy víme, že je tu někdo, kdo v nás věří víc než my sami. Je to pocit, že je tu někdo pro nás, když se svět staví proti nám. Je tu někdo, kdo odepíše, když to potřebujeme, ale i když to nepotřebujeme. Napíše, protože chce. Je to o tom, že je jen někdo vedle nás. Je s námi. Tady, teď, navždy. V tomto okamžiku.

Láska je tu tehdy, když i ty

Když se řekne to jméno, představím si ty momenty. Obyčejné momenty. Tebe. Hlavou se mi honí tolik myšlenek. Mrazí mě. Svoboda. Radost. Štěstí. Smích. To cítím. Když cítím tebe. Ach, napsali jsme si tolik slov, ještě víc jsme si jich řekli do očí. Tolik společných činů, zkoušek, okamžiků… Tolik jsme toho spolu prožili. Tolik jsme toho spolu zvládli. Tolik jsme toho překonali.

Vždy jsme tu byli pro sebe. Jeden pro druhého. Vždy jsme si zvedali telefony. Vždy nové videohovory. Vždy o něčem, ale stále o ničem. Vždy spolu. Kdekoliv. Venku. Doma. Spolu, ale každý zvlášť. Ale spolu. Vždy pro toho druhého.

Stále jsme si povídali. Ale vlastně jsme si nic neřekli. Věděli jsme všechno. Víme o sobě všechno. Známe tajemství toho druhého. Věříme si. Ale to podstatné nikdo neřekl. Nebylo to třeba. Nikdo nic neřekl. Ale víme to…

Víme to, když se podíváme do očí toho druhého

Víme to. Cítíme to. Všechno je to v očích. Podíváme se a víme to. Nikdo nemusí nic říkat. Je tam všechno. Oba se usmějeme. Je to tam. Ani jeden z nás si to nechce přiznat. Protože co když… co když se něco stane a ztratíme toho druhého. Co když to nevyjde, co když to nebude to pravé, co když… Samé co když… Nedivím se. I já mám milion otázek, obav podobných tomu „co když”. Ale o tom to je… Láska je risk. Láska je hlavně dar. Láska je mít každé ráno důvod vstát z postele a ten důvod je hned vedle nás.

Vždy jsi tu pro mě. Každý den. Při každé zkoušce. Možná daleko, ale blíž než některé páry. A kolik káv jsme už vypili? Pití, na které si nepamatujeme? Kolik vyřčených slov, napsaných písmen a podniknutých cest, prožitých pocitů. Cítím tě vedle sebe, i když tu nejsi. Cítím nás…

Miluji tě. Tečka.

Dlouho jsem si to nemohla přiznat

Ale s tebou jsem pochopila, že láska není o těch slovech. Láska není o těch pocitech. Láska je o pocitu, který cítíme v obyčejných dnech. Pocit, který máme, i když se nevidíme. A já vím, že ty jsi ten. Ten, se kterým chci být. Denně. Doma. U nás doma. Navždy.

Mnohokrát se stane, že člověka, kterého milujeme, máme blízko sebe, ale paradoxně velmi daleko. Neříkáme to nahlas. I kdybychom chtěli, nejde to. Brání nám strach. Obavy. Brání nám projevit své city. Ale víte co? Stačí to jen říct. Jedno sdělení a zbytek už se nějak udělá. A pokud je to ten pravý, pochopí to.

Pamatujte

Risk je zisk. V lásce trojnásobně.

Napsat komentář