Pondělí 22 duben, 2024
„Každý by si měl dávat pozor na to, co sdílí, nehledě na profesi,“ zastává Andrea H.
Fotografie: Se souhlasem Andrey H.
INTERVIEW

„Každý by si měl dávat pozor na to, co sdílí, nehledě na profesi,“ zastává Andrea H.

České školství trpí nedostatkem učitelů a mladých lidí, kteří by byli odhodlaní to změnit, není mnoho. Poměrně čerstvé absolventce pedagogické fakulty Andree H. odhodlání nechybí, i když, jak sama přiznává, o tom, že skutečně bude jednou učit, v průběhu svého studia zrovna skálopevně přesvědčená nebyla. Nakonec se tak ale stalo. Co si Andrea myslí o našem školství a v čem podle ní tkví problém nedostatku mladých učitelů? Jak se jí daří kombinovat působení na sociálních sítích se svou profesí a myslí si, že si učitelé musí dávat více pozor, co sdílí? A znáte už profil Chytrá horá(d)kyně?

Když jsme se tě zeptali, co bychom o tobě určitě měli vědět, odpověděla jsi, že asi jen to, že jsi učitelka, která ráda cestuje, patlá se kosmetikou a odjakživa sní o tom být spisovatelkou. Není malých cílů, proto nás zaujalo zejména to poslední. Kdy jsi v sobě objevila lásku k psaní a co konkrétně by tě na tomto povolání lákalo?

Vypravěčkou příběhů na papíře chci být už od doby, co jsem se naučila psát. Mám bujnou fantazii a nejlépe ji zužitkuji právě při psaní. Tohle povolání je pro mě nejpřitažlivější vědomím, že svým příběhem můžete někomu změnit život, něco mu předat, anebo jej prostě jen pobavit, ale i rozesmutnit. V tom tkví kouzlo i síla této profese.

Talent pro psaní, dle našeho názoru, nepochybně máš – snažila ses ho někdy nějak aktivně rozvíjet? Je povolání spisovatelky jen takový dětský sen, nebo něco, za čím opravdu jdeš?

Řekla bych, že je to dětský sen, za nímž si, byť možná velmi pomalu, jdu. Na gymplu jsem v těžké pubertě napsala takzvaně “do šuplíku” celou knihu. Neodvažuji se to po sobě po těch letech číst! (smích) Nemluvě o spoustě krátkých povídek, účastí ve Zlaté Tužce… A slohovky z češtiny, ty jsem milovala! Během vysoké na psaní čehokoli jiného než esejí a bakalářky nebo diplomky nebyl čas ani energie, ale naštěstí už mám po škole, v hlavě spoustu nápadů a v notebooku momentálně jeden slibný příběh rozepsaný.

Na jaře jsi dokončila magisterské studium na Pedagogické fakultě – dodatečně moc gratulujeme! Proč ses rozhodla právě pro studium učitelství?

Díky! Přiznám se, že až do navazujícího magisterského studia jsem se z mnoha důvodů zarytě bránila myšlence, že bych jednou mohla skutečně učit. Přišlo mi to totiž trochu jako scifi, přestože jsem věděla, že předávat znalosti a pomáhat žákům růst by mě bavilo; peďák byl moje první volba. Pochybovala jsem ale, jestli se na učitelství vůbec hodím. Naštěstí mi fakultní praxe pomohly změnit můj názor a rozptýlit pochyby.

Fotografie: Se souhlasem Andrey H.

V dnešní době je učitelů málo, o to méně těch opravdu zapálených pro věc a spousta studentů pedagogických fakult nikdy učit nezačne – co je momentálně tvou motivací?

Jak jsem již zmínila, paradoxně jsem nepatřila k těm nejzapálenějším. Studium dvou cizích jazyků bylo po mnoha stránkách náročné, převážně teoretické. I z toho důvodu si myslím, že praxe patří už na bakaláře, ne až na poslední dva roky studia, jako tomu bylo v případě naší školy. (Současné akreditace na Pedf UK již praxe v bakalářském programu zahrnují, pozn. red.) Studenti pedagogických fakult si potřebují co nejdříve osahat, co učitelství obnáší. Momentálně je mou největší motivací, a zároveň hnacím motorem touha být dobrým učitelem, který se ve své profesi neustále rozvíjí a nechce ustrnout na místě.

Z jakých důvodů je, podle tebe, učitelů takový nedostatek a co bys ty osobně dělala pro to, aby mladí lidé chtěli učit?

Na vině jsou dost často právě samotné pedagogické fakulty. Těch faktorů je tam samozřejmě více, ale přístup školy k jejím studentům dělá hodně. Nezřídka musí studenti prodlužovat, což často způsobuje ztrátu motivace studium vůbec dokončit. Další věcí, neméně důležitou, jsou praxe až ke konci studia, platové podmínky a samozřejmě nízká prestiž povolání ve společnosti. Osobně jsem pro větší osvětu tohoto povolání, právě třeba prostřednictvím Instagramu.

Často slýcháme, jak je na tom naše školství špatně. Kdybys měla tu moc, co bys určitě změnila?

To, jak společnost nazírá na učitele. Často je vnímán jako někdo, kdo je ve 12 hodin doma, “buzeruje” vaše děti s domácími úkoly, a ještě by za to chtěl dostat přidáno. Že tomu tak ale není se snažím ukázat v začínajícím seriálu nejčastějších mýtů učitelství, který momentálně rozjíždím na svém instagramovém profilu.

Fotografie: Se souhlasem Andrey H.

Co se ti na našem školství naopak líbí?

Musím říct, že mě mile překvapilo, jak pružně mnohé školy zareagovaly na distanční výuku. Co se týče obecnějšího vyjádření, tak rozhodně možnost být kreativní a v rámci možností “svým vlastním pánem.”

Jak jsi zmínila, na svém instagramovém profilu jsi nedávno otevřela téma mýtů o učitelském povolání – jaké jsi zatím zaznamenala ohlasy? Plánuješ se tématu učitelství věnovat více?

Musím říct, že mi přišla spousta pozitivních zpráv vyjadřujících podporu. Určitě chci i nadále vést svůj účet tímto směrem, ale zároveň si zachovat autenticitu. Takže kombinace fotek z cest, dobrého jídla a poodkrytí opony učitelské profese.

Myslíš, že si učitel musí v online světě dávat větší pozor na to, co sdílí, než lidé jiných profesí? Sledují tě tví žáci?

Tohle je věc, která mi přišla na mysl hned první den po nástupu do práce. Původně jsem si chtěla účet zamknout, ale vyplynulo mi z toho více negativ než pozitiv, takže jsem udělala akorát určitá “režimová opatření.” Ostatně vždycky jsem si dávala pozor na to, co sdílím, co a jak píšu, nicméně to by měl každý, nehledě na profesi.

Pár mých žáků mě sleduje, zbytek o mém účtu nejspíš neví. Sice mi takto vyhovuje jistá svoboda, ale pokud jej náhodou přeci jen najdou, asi v tom ani nevidím výrazný problém – je přeci dobré vědět, že i jejich učitelka má nějaký život, no ne? Navíc, i Instagram se dá využít jako vzdělávací nástroj (nejen) v hodinách angličtiny.

Fotografie: Se souhlasem Andrey H.

Už v úvodu jsme zmínili, že máš ráda cestování, což se na tvém Instagramu také odráží – cítíš se jako travel blogerka, nebo celkově online tvůrce? Vnímáš svůj profil jako něco, co bys ráda více rozvíjela a budovala si tam větší komunitu sledujících?

Nevím, jestli bych se označila úplně za travel blogerku, protože jako učitelka během školního roku nemůžu zase tak moc cestovat, ale s označením “travel inspirátor” nemám problém. Určitě se svému profilu chci věnovat i nadále v podobném duchu a rozvíjet jej – je to takový můj cestoúčodeníček.

Vedle svého osobního profilu jsi založila profil Chytrá horá(d)kyně. Jak vznikl tenhle nápad a co nám o něm můžeš prozradit?

Jedná se o profil, kam sdílím všemožné lifehacky a tipy. Říkala jsem si, že mi na Instagramu chybí účet, který se bude věnovat vysloveně jen užitečným tipům – ať už kosmetickým, nebo v domácnosti, a tak nebylo nic jednoduššího, než jej založit. Název je pak takovou slovní hříčkou, všichni asi známe pohádku o chytré horákyni, akorát tady k tomu všemu ještě rozdává rozmanité rady.

Odkud čerpáš rady a zajímavosti, které sdílíš?

Některé tipy mi posílají mí sledující a přátelé, jiné mám ze starých časopisů, od mé babičky nebo co se osvědčilo přímo mně. Na spoustu tipů jsem narazila úplnou náhodou – prostě jsem vyzkoušela “co dům dal” a ono to zafungovalo. Nebráním se ani představě sdílet s označením tipy jiných tvůrců.


Instagram | Instagram

Napsat komentář