Je ostřílenou cestovatelkou, zároveň se na volné noze věnuje obsahovému marketingu pro malé podnikatele a začínající tvůrce. Řeč je o Miky Vaňkové, která často slýchá otázku, jak to, že si časté cestování může dovolit. V čem tkví její tajemství? Jaké existují triky pro vyhledávání levných letenek a ubytování? A může stejně jako ona cestovat každý?
Po světě cestujete „low cost“. Proč?
Začalo to tím, že jsem chtěla cestovat už při studiu a těch prostředků prostě nebylo mnoho. Teď je to hodně o tom, že preferuji „lowcostově” navštívit více destinací za rok, než si za stejné peníze užít jednu „all inclusive” dovolenou.
Narazila jste během tohoto způsobu cestování na nějaká úskalí? Je něco, v čem „low cost” cestování člověka omezuje?
Rozhodně v komfortu. Za ty roky už mám spoustu historek o spaní v autě nebo na letišti, nefunkčních bojlerech na levných ubytováních, švábech, tekoucích dřezech a dalších „atrakcích”. Na druhou stranu jsou ty zážitky většinou autentičtější než v luxusních hotelech a člověk na ně prostě nikdy nezapomene.
Máte nějaké tipy na vyhledávání levných letenek?
Slyšela jsem už spoustu tipů. Například že je levnější nekupovat letenky z Apple zařízení, kupovat je raději v týdnu než o víkendu a buď s velkým předstihem, nebo naopak last minute. Ale ruku do ohně bych za to nedala.
Co se osvědčilo mně osobně, je plánovat, čekat na slevy jako Black Friday a novoroční výprodeje a taky být flexibilní a jít proti proudu, což znamená vyhýbat se víkendům a letním prázdninám. Nejdůležitější je podle mě, s ohledem na čas a praktičnost, kupovat přímo u jednotlivých aerolinek, hlavně na komplikovanějších trasách s přestupy. Kdykoli se totiž něco na cestách pokazí, přímá komunikace s aerolinkou je vždy jednodušší než s prostředníky a šetří čas i peníze.
A co ubytování?
Nejčastěji využívám Booking – je tam všechno od hotelů a hostelů přes soukromé pokojíky a ve všech cenových relacích. I v tomto případě platí, že koukám nejprve konkrétně na stránky ubytovacích zařízení. Booking si totiž bere provize, a tak je někdy levnější jít k ubytování přímo. Případně využívám programu Genius, který nabízí slevy. A i tady se vyplatí jít proti proudu.
Myslíte si, že je „low cost” pro každého?
Mohl by být, ale není, právě kvůli zmíněnému komfortu. Do jisté míry je to otázka zvyku, do jisté i to, co od dovolené čekáte. Já nejraději odpočívám aktivně, na cestách objevuji a na ubytování se chodím jenom vyspat, není proto pro mě tolik důležité, jestli mám hezky vypadající pokoj s „fancy” koupelnou nebo terasou. Pokud bych ale na ubytování měla trávit více času, asi si dám s výběrem více záležet.
Jako jednu z forem levnějšího cestování radíte i barterovou spolupráci. Kde a jak takovou spolupráci navázat?
Teoreticky kdykoli a kdekoli. Pokud něco umíte nebo prodáváte, dává vám to automaticky prostor pro vyjednávání. V praxi má ale spousta lidí strach nebo se stydí napsat někomu: „Koukejte, mám a umím tohle, chcete?”. Když to překonáte, máte půl úspěchu hotového. Jeho druhá půlka je oslovit ty správné lidi – napsat e-mail rovnou majiteli, který potřebuje nakopnout, nebo odpovědět na konkrétní nabídku. V tomto jsou skvělé skupiny na Facebooku. Já osobně doporučuji Barter pro ženy v online podnikání – dá se tam vymyslet fakt úplně všechno.
No a pak je tu ještě extra kategorie, kterou je dlouhodobější spolupráce. Já konkrétně například několik měsíců bez honoráře spravovala sociální sítě pro jednu necestovku, abych pak mohla měsíc zdarma bydlet na Bali. Teď zase od léta jezdím jako průvodce pro cestovní kancelář Vsacan Tour, díky čemuž můžu cestovat a objevovat průběžně bez finančních nákladů, a ještě za odměnu. Jsou za tím ale na druhou stranu desítky hodin přípravy před každým zájezdem a někdy celkem náročná práce na něm, která trvá od rána do večera a někdy i v noci, když se třeba něco pokazí.
Na co si dát eventuálně pozor?
Na lidi. Ale to platí v každém odvětví. Jak se říká, důvěřuj, ale prověřuj. Pomáhá mít uzavřenou smlouvu, nebo alespoň uloženou písemnou komunikaci, protože naslibovat umí každý. Dodržet už ne vždy.
Cestujete raději do přírodních rezervací, nebo dáváte přednost exotičtějším lokacím?
Já jsem tak trochu „cestovatelský všežravec”. Miluju přírodu ve všech podobách – hory, moře, sopky, lesy, vodopády… takže do přírody jezdím nejraději. Nepohrdnu ale ani krásnými historickými místy jako hrady, kláštery nebo katedrály, stará městečka nebo vesnice. No a pak taky samozřejmě ráda na cestách ochutnávám místní dobroty.
Jsou nějaká místa, která vám opravdu vyrazila dech? Co vás na nich nejvíce zaujalo?
Nejvíce mě fascinují sopečné ostrovy v Atlantiku. Strávila jsem půl roku na Tenerife, navštívila další Kanárské ostrovy, Madeiru a Island, v únoru bych se chtěla podívat na Azory. Tyto ostrovy jsou divoké, dramatické a plné kontrastů – od prudkých srázů, přes mlžné vrcholky, až po vlny oceánů, vodopády, slunce i vítr. Je to nádherná a trochu děsivá směsice toho nejkrásnějšího, co příroda umí.
Proč se ráda vydáváte i na méně probádaná místa?
Protože je snazší vyhnout se davům lidí a zažít to autentické, co dané místo nabízí. No a samozřejmě taková místa bývají levnější než „profláklé” destinace.
Navštívila jste některé naše či zahraniční lokace i „na blind“?
Ano, kanárský ostrov La Gomera. Při pobytu na Tenerife jsem se totiž spojila s partičkou studentů, kteří na Kanárech byli na Erasmu stejně jako já, a nechala se ještě ten víkend nalákat na výlet. O Gomeře jsem věděla prd, o lidech, se kterými jedu, taky, a dopadlo to tak, že jsem si odtamtud odvezla krásné vzpomínky a nejlepší kamarády.
Jste poměrně velkou milovnicí kávy. Ochutnáváte ráda kávu i v zahraničí? Kde vám chutnala nejvíce?
Určitě, ochutnávání kávy a objevování místních podniků je oblíbenou součástí mých cest. K ruce mám vždy skvělou aplikaci European Coffee Trip a mimo Evropu také Roasters App, které vždy poradí top kavárny v okolí. Kde mi káva chutnala nejvíce, to už nevím, ale nejsilnějším zážitkem bylo její pití na Bali. Jednou s vědomím, že co piju, vyrostlo prakticky za kopcem, podruhé to bylo pití cibetkové kávy na dvorku, kde cibetka přímo pobíhala a žrala meloun. Nakonec jsem ji měla i na ramenou. Netušila jsem, že je to tak velká a těžká potvora. (smích)
Vzpomenete si na tři oblíbené kavárny mimo Českou republiku?
To bude těžké. Na první dobrou mě napadá Slow Coffee Tenerife, což je kavárnička, kterou jsem náhodou objevila poslední den na Tenerife. Právě otevřela, takže jsem byla jedním z úplně prvních zákazníků, strávila tam dvě hodiny povídání s majitelkami a dodnes se sledujeme na Instagramu a všechny tam posílám, když chtějí tip.
Kouzelný byl také obchod se suvenýry spojený s kavárnou v norském městečku Nusfjord na Lofotech. Celé městečko je spíše muzeum, a tomu odpovídal i krásný interiér podniku. Plusem bylo, že kafe bylo bezedné.
A pak mě ještě napadají Coffeenosky na Bali, kde jsem pila kafe s výhledem do rýžového pole a XS café na Madeiře, kde ve váze vedle kávovaru byla obrovská, rozkvetlá Strelície, což je květina pro Madeiru typická.
Věnujete se také tvorbě itirenářů. Tvoříte itineráře podle zemí, které jste už navštívila, nebo i podle doposud vámi neprozkoumaných míst?
Asi bych si netroufla tvořit itinerář pro někoho jiného na místo, kde jsem ještě nebyla. Pro vlastní cesty je tvořím celkem pravidelně.
Jak dlouho zabere vytvoření takového itineráře?
To záleží na plánované délce pobytu, dostupnosti informací nebo charakteru země či plánované cesty. Například naplánovat pět dnů na Kypru šlo raz dva, ale dát dohromady dva týdny na Islandu včetně alternativ, kdyby bylo hnusně a počasí si dělalo, co chce, což se tam stává celkem často, mi dalo dost zabrat. Na tom jsem určitě strávila vyšší desítky hodin.
Zvláštní kategorií je potom příprava itineráře pro zájezdy s cestovní kanceláří jako průvodce. Tam dostanu rámcový harmonogram s vyznačenými top lokalitami i orientačními časovými sloty, které na daná místa jsou, a je tak mnohem jednodušší se v tom zorientovat a vytvořit pro klienty to nejlepší, co daná lokalita nabízí.
Tvoříte i itineráře pro jednotlivce?
Zatím jsem ještě netvořila itineráře přímo na míru pro jednotlivce, spíše vycházím z toho, co jsem sama navštívila. To občas vypustím někam na internet nebo posílám různě po známých, když se mě ptají, co dělat tam a tam. Mám ambici s časem vytvořit velkou databázi itinerářů pro různé destinace, jen ještě nevím, kdy, jakou formou a pod jakým projektem by se to mohlo vytvořit.
Jste zastánkyně suvenýrů? Jaký jste si přivezla domů naposledy?
Nemám ráda zbytečnosti, takže takové ty typické „budižkničemu” suvenýry nekupuju, nevozím a nepodporuju. Ale co mám ráda, jsou jedlé nebo pitné suvenýry nebo něco fakt typického a lokálního z daného místa. Na Islandu to byla například lávová sůl, v Indonésii koření, v Bosně džezva na kávu… A když jsme u toho, tak si samozřejmě vždy ráda přivezu suvenýr sama pro sebe, a to ve formě balíčku místně pražené výběrové kávy. Pokud si dobře vzpomínám, naposledy to byla káva z Bosny.
Zdroj: Autorský rozhovor
$content$