Neděle 14 duben, 2024
Life Point: Měla jsem říct ne
Fotografie: Pexels (pexels.com)
LIFESTYLE

Life Point: Měla jsem říct ne

Přišel jsi rychle. Byl jsi tady. Tvářil ses, že jsi tady. Ale pak, ještě rychleji, jsi odešel. Zvykla jsem si. Smířila jsem se. Získala jsem nadhled. A zase jsi přišel. Pořád dokola. Přijdeš, odejdeš. Nezůstáváš. Něco očekáváš, ale nikdo nechápe co. Jsi tu, a zároveň ne. A já si čím dál víc říkám, že jsem měla říct… ne.

Ne tomu celému. Říct ne tobě. Říct ne tomu všemu okolo toho našeho světa. Denně se v duchu vracím k věcem, které mi mají být ukradené. K věcem, na které jsem měla zapomenout. A já jsem i zapomněla. Ale ty jsi je svým příchodem znovu probudil. Probudil jsi ve mně bouři. Mou bouři. Ve mně. Bouři, ve které se odehrával boj mezi mnou a mou duší. Ve které se odehrával můj boj. Vyhrávala jsem, až dokud…

…dokud ses nevrátil. Znovu. A já se ptám proč. Co za tím je? Jaký to má důvod? Tyto otázky kdysi nebyly. Ale na druhou stranu… kdysi dávno jsme byli i my. Kdysi jsme si věřili. Ale kdysi není. Nikdy nebude. To je snad každému jasné úplně od začátku. Od toho večera.

Sedím. Sama v pokoji. V černobílé bublině. Fotky pomalu blednou. Obrazy z minulosti v mé hlavě také pomalu nabírají bledý směr. Ztrácím se. Hledám klid. Svět se mi točí. Ale řekni mi, kdo si dokáže udržet střízlivý rozum? Podívej se mi konečně do očí a řekni to.

Něco jsi slyšel, ale slyšel jsi špatně… stačilo se zeptat. Prohodit slovo. A mohlo to celé dopadnout jinak…

Dokola. Stále to stejné. Koho to má bavit? Koho to má zajímat? Koho? Mně ne. Dnes jsou to přesně dva roky, co jsme spolu nastoupili do společného vlaku života. A rok od chvíle, kdy jsme si dali sbohem… A já za tu dobu? Naučila jsem se říkat ne. Ne věcem, které se mi nelíbí. Také dotykům, které nechci. Situacíím, o kterých se nechci dostat. Lidem, kteří mi ubližují a opět předstírají, že je všechno v pořádku, a samozřejmě jsou obětí oni. Jednoduše ne.

Nechci to tolerovat. Nebudu to tolerovat. Ne…

Ne… to je to slovo, které uslyšíš, když budeš chtít mluvit. Měl jsi možnost. Nevyužil jsi ji. Teď už to nikoho nezajímá. Kruté, ale nutné…

Přeji ti, abys našel štěstí. Aby tvůj úsměv byl ještě širší, aby tvé oči zářily. Přeji ti lásku, která s tebou pohne. Přeji ti klid a štěstí, spokojenost. Přeji ti jen to nejlepší. Ale jsi už dál a nezastavuj se u mě…

Budu se na to dívat, ale už jen z dálky… Měla jsem říct ne mnohem dřív, ušetřilo by to spoustu slz. Měla jsem… ale radši to řeknu později než nikdy. Takže teď říkám – ne A to všemu…

Napsat komentář