Letní hory nejsou jen pro zkušené horaly. Na túry dnes vyrážejí i lidé, kteří jinak tráví většinu času ve městě, právě ti se ale často dopouštějí stejných chyb. Nejde přitom o nedostatek kondice, spíš o moderní návyky. Co vám může zbytečně pokazit horský zážitek a jak si cestu užít víc? Zaměřte se na přílišné spoléhání na mobil, tlak na výkon, focení za chůze nebo ignorování signálů vlastního těla.
Hory mají zvláštní schopnost zpomalit nás. Stačí pár kroků od poslední silnice, hlubší nádech čerstvého vzduchu a pohled do krajiny, která se otevírá před námi. Právě proto se během léta vydávají na túry i lidé, kteří jinak většinu roku tráví mezi kanceláří, autem a městským ruchem.
Nemusíte být zkušený horal ani zdolávat náročné vrcholy, abyste si užili den v přírodě. Krásná túra může mít několik kilometrů i několik hodin a jejím hlavním cílem nemusí být rekord, ale pocit svobody, pohyb a chvíle mimo každodenní shon.
Přesto se při letní horské turistice opakují chyby, které dokáží příjemný výlet zbytečně změnit v nepohodlný zážitek. A překvapivě často nemají nic společného s kondicí. Výsledkem pak není jen únava. Špatná příprava, příliš rychlé tempo nebo ignorování signálů vlastního těla mohou vést k bolesti nohou, přetíženým zádům nebo pocitu, že hory jsou spíš zkouškou než radostí.
Do hor vyrážíme s mobilem v ruce, ale bez skutečné přípravy
Mobilní telefon se stal samozřejmou součástí našeho života. Pomáhá nám najít cestu, zjistit počasí i zachytit vzpomínky. Právě v horách se ale může snadno stát, že mu začneme věřit více, než bychom měli. Mnoho lidí vyráží na túru s pocitem, že navigace vyřeší všechny problémy. Jenže horské prostředí funguje jinak než město. Signál nemusí být dostupný, baterie se může vybít a aplikace nemusí správně vyhodnotit skutečnou náročnost terénu, uzavřenou cestu nebo nečekanou změnu podmínek.
Problém navíc není pouze technický. Když neustále kontrolujeme displej, méně vnímáme samotný pohyb. Přestáváme sledovat, jak našlapujeme, jaké je tempo nebo jestli nám tělo neposílá signály, že bychom měli zpomalit.
Před každou túrou se proto vyplatí věnovat čas přípravě. Nastudujte si trasu, převýšení i předpokládaný čas a stáhněte si mapu offline. Technologie může být skvělým pomocníkem, ale neměla by být jedinou věcí, na kterou se v horách spoléháme.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: ÚSPĚŠNÁ TÚRA DO HOR SE ODVÍJÍ OD ŘÁDNÉ PŘÍPRAVY, AČKOLIV NĚKTERÝM CHYBÁM SE NEVYHNOU ANI ZKUŠENÍ TURISTÉ
Pohodlné boty nemusí být vždy nejlepší volbou
Výběr obuvi patří mezi nejdůležitější rozhodnutí před každou horskou túrou. Přesto mnoho lidí vybírá boty hlavně podle toho, jak příjemně působí při prvním nazutí.
Moderní trend lehké a měkké sportovní obuvi přinesl do hor i boty určené původně spíše pro běh nebo městský pohyb. Na některých trasách mohou fungovat dobře, v náročnějším terénu ale nemusí poskytovat dostatečnou stabilitu.
„Mnoho z nás dnes vyráží do hor v běžeckých botách s extrémně měkkou podrážkou, protože působí pohodlně. Jenže právě přílišné tlumení může být v horském terénu problém. Pokud chodidlo téměř necítí povrch, reagujeme pomaleji na kameny, kořeny nebo změny terénu. Chůze pak bývá méně stabilní a tělo často více zatěžuje kolena i kotníky,“ vysvětluje Jan Chalupný z naBOSo.cz.
Neznamená to, že existuje jedna univerzálně správná obuv pro všechny. Důležité je především přizpůsobit boty trase, terénu a vlastním zkušenostem. Stejně jako u jakékoliv změny pohybu je potřeba dát tělu čas zvyknout si na nový způsob zatížení.
Z túry děláme závod místo zážitku
Sociální sítě změnily i způsob, jakým vnímáme turistiku. Často už nesledujeme pouze to, kam jsme došli, ale také kolik kilometrů jsme ušli, jaké převýšení jsme zvládli nebo jak rychle jsme trasu dokončili.
Právě snaha „dát co nejvíc“ bývá jedním z nejčastějších důvodů, proč se lidé v horách zbytečně přetíží. Typická chyba vypadá jednoduše: téměř nezastavujeme, rychle sníme svačinu za chůze a snažíme se stihnout co nejdelší trasu. Jenže hory nejsou běžecký pás. Nerovný terén, dlouhé sestupy, vysoké teploty i několik hodin pohybu zatěžují tělo výrazně více než běžná chůze po městě.
Pravidelné pauzy přitom nejsou známkou slabosti, ale součástí dobře naplánované túry. Právě zastavení na jídlo je jedním z momentů, kvůli kterým do hor vlastně chodíme. Svačina nemusí být jen rychlé doplnění energie mezi dvěma úseky trasy. Sedněte si na lavičku s výhledem do krajiny, najděte si klidné místo na dece a dopřejte si chvíli, kdy nikam nespěcháte. I takové drobné okamžiky vytvářejí vzpomínku na celý výlet.
Horská turistika není soutěž. Je o radosti z pohybu, objevování nových míst a schopnosti na chvíli zpomalit. Nejhezčí výhled si totiž neužijete, pokud ho budete sledovat jen jako další bod, který musíte odškrtnout.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: I V ČESKU MÁME STONEHENGE: UDĚLEJTE SI VÝLET ZA ZAJÍMAVÝMI KAMENY, KTERÉ MAJÍ BÝT NABITÉ ENERGIÍ
Zapomínáme na chodidla, která nesou celé tělo
Když se po túře objeví bolest, většina lidí automaticky myslí na stehna, kolena nebo záda. Ve skutečnosti ale často začíná problém mnohem níže – přímo v chodidlech. Právě chodidla musí během každého kroku reagovat na nerovný povrch, stabilizovat tělo a přizpůsobovat se změnám terénu. Pokud jsou unavená nebo dlouhodobě oslabená, tělo začne pohyb postupně upravovat.
„Pokud jsou chodidla unavená nebo dlouhodobě oslabená, tělo začne postupně měnit styl chůze. Více dupeme, ztrácíme stabilitu a přetěžujeme další části pohybového aparátu. Právě proto bývá dobré nepodceňovat běžnou práci s chodidly ani mimo turistiku,“ říká Ruslan Skopal z GROUNDIES.
Pomoci může pravidelná chůze naboso doma, střídání různých povrchů nebo větší aktivita prstů. Zdravý pohyb totiž nezačíná až ve chvíli, kdy vyrazíme na horskou stezku.
Podceňujeme sestup
Většina turistů se soustředí hlavně na výstup. Právě cesta dolů ale bývá pro tělo často náročnější. Při sestupu totiž dostávají zabrat především kolena, kyčle a bedra. Navíc po několika hodinách chůze klesá koncentrace a únava zvyšuje riziko špatného došlapu nebo uklouznutí. Mnoho lidí při sestupu automaticky brzdí každý krok přes patu. Tělo pak dostává tvrdší nárazy a únava se rychleji prohlubuje.
Pomáhá zpomalit, zkrátit krok a vnímat celý pohyb chodidla. Právě způsob sestupu často rozhoduje o tom, zda se večer vrátíte příjemně unavení, nebo úplně vyčerpaní.
Batoh nemusí být váš společník bez jediné pauzy
Při delších trasách se často soustředíme na tempo a vzdálenost, ale zapomínáme na samotné tělo. Jednou z překvapivě častých chyb je i to, že téměř vůbec nesundáme batoh a ramena, trapézy a bedra pak několik hodin pracují pod neustálou zátěží bez krátkého uvolnění.
„Už několik minut bez batohu dokáže výrazně pomoci svalům i držení těla. Krátké protažení ramen nebo zad navíc často zabrání tomu, aby se únava postupně přelila až do špatného stylu chůze,“ upozorňuje Chalupný. Krátká pauza proto není ztráta času. Je to způsob, jak si užít celou trasu, ne pouze její první polovinu.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: HITEM LÉTA JE „COOLCATION” A LIDÉ TAK VYHLEDÁVAJÍ I PŘEKVAPIVÉ DESTINACE
Slunce a rozpálený povrch unaví více, než čekáme
V létě sledujeme především teplotu vzduchu. V horách ale hraje velkou roli i samotný povrch. Kameny, asfalt nebo dlouhé otevřené úseky bez stínu dokáží tělo vyčerpávat výrazně rychleji. Organismus musí více pracovat na ochlazování, rychleji ztrácí tekutiny a únava přichází dříve.
Zvlášť během horkých dnů se proto vyplatí plánovat delší túry spíše na ranní hodiny. Samozřejmostí by měla být dostatečná zásoba vody, pokrývka hlavy, sluneční brýle a ochrana před UV zářením.
Fotografie patří k horám, ale ne za každou cenu
Krásné výhledy si chceme uchovat. Fotografie jsou přirozenou součástí horských zážitků a často nám připomínají chvíle, ke kterým se rádi vracíme. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se snažíme všechno zachytit za pochodu. Sledování displeje odvádí pozornost od terénu a tělo reaguje pomaleji na změny povrchu.
„Fotky k horám samozřejmě patří. Jen je lepší na chvíli zastavit než se snažit všechno dokumentovat za pochodu,“ dodává Chalupný. Nejlepší fotografie často vzniknou právě tehdy, když se zastavíme, rozhlédneme a na chvíli přestaneme řešit, co uvidí ostatní.
Nejlepší túra není ta nejdelší
Hory nejsou místem, kde musíme něco dokazovat. Nemusíme překonat rekord, zdolat nejvyšší vrchol ani splnit cizí očekávání. V České republice najdeme množství krásných míst – od Beskyd přes Jeseníky až po Šumavu, Krušné hory nebo Rychlebské hory. Stačí si vybrat trasu, která odpovídá našim možnostem, a užít si samotnou cestu. Protože právě o tom horská turistika je. Ne o počtu kilometrů ani výškových metrech, ale o radosti z pohybu, pocitu svobody a chvíli, kdy jsme skutečně přítomní.
Zdroje: Autorský text, tiskové materiály
$content$